hsq_zari_mx1




Návštěva továrny Norton: Aristokrati v rytmu punku

Norton se právě ocitá v důležité fázi svého vývoje. Čeká ho rozjezd výroby modelů Atlas, se kterými má velké plány a v továrně díky tomu nezůstane kámen na kameni. Ostatně o tom jsme se přesvědčili při naší exkurzi, na kterou nás pozval dovozce Nortonu, společnost MR43. Jak se vyrábí britské stroje a co je čeká v příštích letech? Pojďte se s námi podívat do Doningtonu.

Kapitoly článku

Samotné prohlídce továrny předcházela návštěva největší britské výstavy Motorcycle Live v Birminghamu, ze které jsme už reportáž přinesli. Během ní jsme měli možnost si také na chvíli sednout se současným majitelem Nortonu Stuartem Garnerem a zeptat se ho na pár otázek. O tom, že je to sympatický chlapík, jsme se mohli přesvědčit během dříve zveřejněného rozhovoru a naživo se to jenom potvrdilo. Není to žádný srandičkář, ale je vidět, že Norton je jeho srdcovka, že ho to baví a dělá všechno proto, aby šlapal jak má. Velké téma jsou samozřejmě nové šestsetpadesátky Atlas Ranger a Atlas Nomad, v podstatě revoluční modely. Díky své nižší ceně by se Norton měl dostat mezi širší spektrum zákazníků, a tím by se měly zvýšit i objemy výroby. V současnosti se v továrně vyrábí kolem 700 motorek ročně, příští rok by se chtěli s Atlasy pohybovat kolem tisícovky a za dva překonat hranici 1200 vyrobených kusů.

Dvouválcová šestsetpadesátka je velké téma i kvůli vstupu čínského Zongshenu. Fandové značky se ale nemusí bát, že by Norton padl do čínských rukou, jako třeba hromada italských výrobců. V Nortonu šli odlišnou cestou, když prodali Zongshenu dvouválcový motor v nižší výkonové specifikaci. Tenhle krok zajistil potřebné peníze pro dokončení vývoje Atlasů a přitom Norton zůstává dál anglický. Zároveň má Stuart právo veta pro případ, že by se Zongshen rozhodl postavit stejnou konkurenční motorku nebo motor pro takový stroj prodat konkurenční značce, například Triumphu. Přijede cestovní enduro Zonghshen 650 s výkonem okolo 50 koní? Není problém, to není přímá konkurence. Chtěli by prodat motor konkurenci pro klasického naháče? To už teda ne!

Těsně před naší návštěvou pak v médiích proběhla informace, že Norton hodlá získat další milion liber prodejem 4-5 % svých akcií jednotlivcům z řad fanoušků. To nakonec nedopadlo, našel se totiž jeden velký britský srdcař, co požadované peníze zainvestoval sám. Zatímco první injekce pomohla s dokončením šestsetpadesátek, druhá zajistí rozjetí jejich sériové výroby v nově postavené budově v Castle Donington.

Zatímco se vše točí okolo nových modelů, přichází pomalu v platnost norma Euro 5 a s ní nejistý osud nad modely Commando. Přesněji nad osudem současného provedení s vzduchem chlazeným dvouválcem 961 a jeho derivátů. Zda-li přežije, neví v současné době ani v továrně. Každopádně mají v hlavách připravený plán B, který počítá s využitím nového moderního dvouválce. Zvyšování objemu starého vzducháče pro zachování současných výkonů, tak jako to běžně dělají ostatní továrny, není na pořadu dne. Místo toho by mohlo dojít k převrtání nového vodou chlazeného motoru na vyšší objem a příchod zbrusu nového Commanda. To ale zatím není na pořadu dne, teď se továrna soustředí na šestsetpadesátky a dodávky modelu V4 SS. Těch zbývá vyrobit něco kolem 80 pro domácí trh, pak už se prý konečně vrhnou na výrobu V4 RR pro zbytek Evropy. Na závěr pak jedna perlička. Norton představil přeplňovaný Superligt SS, který z šestsetpadesátky dostane 170 koní. Stuart má krom toho v hlavě další přeplňovaný projekt, kterým by měl být superbike V4. Podle jeho slov by se měli pohybovat kolem 350 koní a cenovky 100 000 liber. Hezká práce. Stuart si prostě rád hraje, tak se pojďme podívat na to jeho hřiště.

Určitě víte, třeba i nevědomky, že většina Nortonů je focena před typicky britským zámečkem. Tak ten zámeček se jmenuje Donington Hall a bydlí tam sám Stuart. Tedy v jedné části, zbytek pronajímá pro svatby, další akce a také ho využívá k novinářským prezentacím Nortonu. Víc britské už by to ani nemohlo být. Jen se podívejte na zástup závodních V4 RR v knihovně s krbem a loveckými trofejemi. Od hlavního vstupu Donington Hall je to pár kroků do samotné továrny, která vlastně původně továrnou ani nebyla. Několik kilometrů odtud je letiště a tohle byla dřív kancelářská budova jeho zaměstnanců. Díky tomu to má celé takovou zvláštní atmosféru, která rozhodně nepřipomíná žádnou jinou továrnu. Ono to je u malosériových výrobců vždycky jiné, ale nikde třeba nenajdete na zemi koberce. To praští každého do očí hned. A ani když procházíte chodbami, tak vám to rozhodně nepřipomíná místo, kde by mohli dávat dohromady exkluzivní motorky.

V nevelké vstupní hale nás přivítala slečna na recepci a také stěna s důležitými milníky značky. Odtud to bylo už jen pár kroků k velké místnosti, kde se vlastně odehrává to nejdůležitější – kompletují se tu motorky. Jsou tu hotové rámy, motory, nádrže a další komponenty, které dávají dohromady místní mechanici. Zajímavé je, že to jsou všechno mladí kluci. Na celou výrobu z čela místnosti dohlíží Norton Energete z roku 1902. To je první vyrobený motocykl s logem Norton na nádrži, nejstarší dochovaný kus a dokonce je funkční! O kousek dál během naší návštěvy stál další historický kousek, a když se člověk podívá na obrázek Atlasu za ním, je hned na první pohled jasné, že je to jedna krev. Historickou linku dokreslovalo také Commando s kapotou v legendárních barvách John Player Special a ona byla vlastně celá místnost protkaná historií značky a dalšími zajímavostmi.

Během exkurze panoval v továrně trošku chaos, přece jenom byl jenom jeden den po výstavě, ze které přiváželi výstavní exponáty. Uprostřed všeho byly vedle sebe vysázené různé vývojové verze moderního Commanda od modelu 952 přes Dominatora SS s kulomety z filmu James Bond až po první z padesáti vyrobených Dominatorů Street. O kus dál stála samozřejmě také dvojice nových Atlasů ve finální prototypové verzi, takže jsme si je mohli důkladně zblízka prohlédnout. Svezení bohužel nedopadlo, takže si budete muset vystačit s testem od Alana. Na pohled jsou nové motorky vážně pěkné a krásně zpracované. Detaily jsou jedna radost, na druhou stranu to není ta nafintěná Itálie, spíš mechanicky krásná funkční Anglie. Od pohledu prostě vidíte, že to je jinde než japonská motorka, která ale stojí mnohdy skoro polovinu. Tady prostě poznáte, za co jste ty extra peníze dali a to je dobře. Jediné, co jsme tak mohli na novinkách otestovat, byl posez. Motorky jsou krásně úzké mezi kotníky, řídítka jsou v optimální výšce a jsou krásně široké, bude to asi pěkné svezení. Takhle na první dobrou nás do oka trklo také širší víko spojky, jestli bude vadit při jízde, ukáže až čas. Terénní Ranger je samozřejmě vyšší na podvozku, takže má i o kus výš těžiště, zhoupnutí ze stojánku je ale naprosto v normě. No, snad se brzy dočkáme i tady v Čechách a svezeme se.

Zpátky ale k výrobní hale rozdělené na levou a pravou půlku. V té levé skládají superbike V4 a nechybí tu ani vystavený závodní kousek Joshe Brookese z předloňské TT. Za ním už je montážní linka, i když slovo linka je hodně nadnesené. Tady zkrátka na servisních stojanech kompletují ručně jednu motorku po druhé. U protější stěny probíhá to samé v podání vzduchem chlazených motorů 961. Nic víc, nic míň. Žádné moderní výdobytky a standardizovaná výroba, všechno pěkně postaru ručně. Občas se z poza rohu ozval zvuk z brzdy, kde aktuálně trápili jednu V4 a po ní přišla na řadu trocha průmyslové špionáže, vystřídal ji totiž Desert Sled od Ducati.

Co se naší špionáže v továrně týče, tak ta se nekonala žádná. Oproti ostatním továrnám bylo všem jedno co, jak a kolik si toho fotíme. I ty nejmenší detaily nového motoru by nebyl problém vyfotit. O něm jsme si mohli popovídat s vrchním technikem, který má na starosti jeho uvedení do sériové výroby. Před sebou měl zrovna rozebraný kousek, který měl už leccos za sebou jak na brzdě, tak v provozu. Pravidelně ho tu rozeberou, zkontrolují a pošlou zase do světa. Ve stejné místnosti se také motory kompletují. Je to o patro výš než montují celé motocykly a opět to není žádná věda. Jen parta kluků a chlapíků, kteří tu z připravených součástek ručně skládají motory. Díly do nich pochází od externích výrobců a třeba klikovou skříň pro V4 vyrábí švýcarský specialista Suter. Trošku nás všechny překvapilo, že motory netestují na brzdě. Projdou pouze studeným testem jestli se vše točí, a pak rovnou putují do motorek, kde zažijí svůj první ostrý start. Úspěšnost sestavení je přitom prý 99%.

Stará budova má rozhodně své kouzlo a nám novinářům přišla super, jenže všichni zaměstnanci už se nemůžou dočkat, až začnou pracovat v nové hale postavené kousek za tou starou. S fungl novou je spojená ještě druhá, podobně veliká, kde probíhá veškerá mechanická výroba. Řežou se zde a ohýbají trubky, svařují se z nich rámy, kyvné vidlice a výfuky. Vyrábí se tu ale také chladiče, řídítka, stupačky, zkrátka všechno, co je železné nebo hliníkové. Hotové díly se tu pak také obrousí a vyleští do finálního lesku, na což jsou v Nortonu patřičně pyšní. Nic dle jejich slov není pochromované, vše je pouze ručně vyleštěné. Většina výroby a celá tato hala s nadsázkou připomíná spíš dobu průmyslové revoluce než 21. století, o to větší mají pak hotové stroje hodnotu a také k nim jinak přistupujete. V této hale je i stříkací box, kde aktuálně nanášeli bezbarvý lak a další grafiku na zrcadlové karbonové kapoty modelu V4 SS. Ty se v externí firmě pokovují speciálním postupem, takže jejich zrcadlová vrstva není tlustá ani 10 mikronů! Dá to rozum, že na lehké karbonové kapoty nechcete napatlat hromadu barvy. Zajímala nás tedy odolnost proti mechanickému opotřebení, třeba v případě odletujících kamínků, a prý je to stejné jako normální lak. Pád ze stojánku každopádně nebude levná sranda. No, a to je z výroby vlastně všechno. Respektive všechno, co nám v Nortonu ukázali. Ještě jsme si samozřejmě mohli prohlédnout novou halu, kam se postupně přesune výroba a hlavně rozjede výroba šestsetpadesátek, ale na tom není moc co vidět. Prostě prázdná hala.

Jak je vidět, Norton má slušně našlápnuto na úspěšnou budoucnost a je super, že tu pořád jsou výrobci, kteří to dělají jinak a ne jenom za účelem maximalizace zisku. Jasně, i Britové se postupem času s rozjezdem Atlasů obrátí trošku víc tímto směrem, protože ale pořád chtějí mít určitý punc exkluzivity, tak to nikdy nebude masová výroba. A vědět, že vaši motorku nestavěli jenom roboti a lidi bez zájmu, ale parta zručných srdcařů, kteří na ní nechali hodiny a hodiny práce, to je hned jiný zážitek z jízdy. Držíme Nortonu do budoucna palce, díky dovozci MR43 za pozvání a budoucím či současným majitelům gratulujeme k výjimečným strojům, které v sobě díky způsoby výroby mají trochu punku, jinak jsou to ale ti praví britští aristokraté. Zvláštní kombinace, ale nějakým způsobem to funguje.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 36 Kč od 13 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist