Honda Off-road den

Ačkoliv zahájení oficiálního programu bylo naplánováno až na desátou hodinu dopolední, scházíme se s kolegou v Kramolíně již před osmou. Honza totiž usoudil, že pro podání vrcholných výkonů na trati je třeba se rozcvičit a tak iniciativně „přitáhl“ na přívěsu dvě ostrá endurka. I když je ještě šero a krajina je zahalena v mlze, rychle se „navlékáme“ do chráničů, motokrosových bot a přileb a vyrážíme do okolních luk a hájů na „lehkou rozcvičku“. Tu si náležitě užíváme a tak se k motokrosovému areálu vracíme půl hodiny před zahájením akce notně zpocení a zablácení a já mám na kontě již dva lehčí pády.
V průběhu tiskové konference, při které se dozvídáme veškeré technické novinky, které přinese modelový rok 2005 motokrosovým a enduro strojům značky Honda. Já se uklidňuji kávou a výtečnými domácími koláčky, ale zároveň nedočkavě koukám z okna, kde již mechanici připravují celou „smečku“ červeno-černých krasavic. Mlha se mírně zvedá, takže z exhibice našich předních motokrosařů alespoň něco vidíme a pak již přichází na řadu „opravdické a důvěrné“ seznámení s připravenými stroji. Jsme rozděleni do několika skupin, takže na trati je vždy maximálně 5 jezdců a z nabídky strojů si můžeme ještě celkem vybírat. Pro první jízdu volím stejně jako Honza

čtyřtaktní CRF 250R

. Jejích 43 koní a 93 kilogramů mi připadá jako vhodný kompromis pro seznamování se s novou tratí. V prvních okruzích mám z tohoto stroje poněkud rozpačité pocity. Počáteční neklid podvozku na písčité trati se sice po zvýšení tempa ztrácí, ale motoru z mého pohledu chybí točivý moment v nižších otáčkách. 29 Nm dosahuje motocykl až při 8.500 otáčkách za minutu, do té doby působí poněkud letargicky a dokonce se mi jej daří v některých utažených zatáčkách doslova „udusit“.
Posléze před takovými zatáčkami odřazuji až na jedničku, ale ani tak nejsem motorem tohoto stroje přes řadu změn, kterými pro modelový rok 2005 prošel, nijak nadšen. Mějte však na paměti, že se jedná čistě o můj subjektivní dojem, jezdec běžných rozměrů nebude mít s nedostatkem výkonu jistě problém, na mých 196cm a téměř 110kg však motor nestačí. Jiné je to s podvozkem, po chvíli získávám důvěru k trakčním schopnostem pneumatik Dunlop a oceňuji tuhost hliníkového rámu a přesnost vylepšeného odpružení od firmy Showa. Pro jeho dokonalou funkci by bylo potřeba si ještě trochu pohrát s jeho nastavením, ale i tak odvádí vynikající práci. „Přistání“ na dvou, za sebou následujících hranách, kde se motocykl propadne o dobré tři – čtyři metry je zcela bezproblémové a i počáteční chyby v podobě předčasného „zavření“ plynu a dopadu na přední kolo nepřinese žádnou dramatickou situaci. Po celou dobu první, asi 20 minut trvající rozjížďky se odhodlávám k překonání dvou velkých lavic na konci trati vzduchem, ale stále v sobě nemohu nalézt dostatek odvahy a tak je zatím, stejně jako ostatní jezdci jen opatrně přejíždím. Pro druhou jízdu již neomylně sahám po modelu

Honda CRF 450R

. Čtyřtaktní jednoválec o obsahu 449ccm disponuje výkonem 56 koní při 9.000 ot./min, točivým momentem 51Nm při 7.000ot./min a jejich velmi příznivý průběh slibuje při hmotnosti těsně pod 100kg nevšední zážitky. To naznačuje i zvuk motoru, který je drsný a jadrný, ale zároveň netrhá uši. Již první metry v sedle tohoto závodního „plnokrevníka“ mi přinášejí blažený usměv na tvář. Motor překypuje silou již od nejnižších otáček a je prakticky lhostejné, který z pěti rychlostních stupňů je zařazen, stroj je kdykoli připraven katapultovat jezdce vpřed. Subjektivně působí stejnou lehkostí jako dvěstěpadesátka, kvality podvozku jsou rovněž totožné, ale porce síly a výkonu je nesrovnatelně vyšší. Udržet přední kolo na zemi vyžaduje přesnou práci s plynem a výjezdy ze zatáček jsou impozantní. Hned v prvním okruhu nadšení z tohoto stroje přebije veškeré zábrany a tak první z velkých lavic překonávám ladným skokem, otáčka přes pravou nohu o 180 stupňů, akcelerace, druhá lavice a tyto na první pohled nepřekonatelně vypadající skoky se stávají hračkou. Dostatek výkonu se dá na odrazu přesně nadávkovat a motocykl i s jezdcem je doslova vystřelován do vzduchu. Okruh za okruhem zrychluji, stále lépe zvládam exploze koní a Newton-metrů na zadním kole a vychutnávám si plavné lety vzduchem, kdy se motocykl chová zcela tak, jak vyžaduje jezdec. Stačí lehké přenesení hmotnosti nad sedlem a stoj dopadá přesně tak, jak si přeji. Ve vzduchu mám dokonce tolik času a dopady po skocích jsou tak jisté, že si dovoluji pustit levou rukou řidítka a pravou ve vzduchu „vrkat“ plynem. Jistě, není to žádné freestylové mávání divákům, ale levou rukojeť pouštím a před dopadem opět bezpečně chytám. Čas vyhrazený pro tuto rozjížďku je vyčerpán nečekaně rychle a tak se vracím zpět do depa. Honda CRF 450R je zcela mimořádný stroj, jehož motor nabízí v jakémkoli okamžiku dostatek síly pro akceleraci a podvozek dostatek jistoty pro bezpečné zvládnutí všech jízdních situací. A lahůdka nakonec – model

CRF 450X

, tedy soutěžní enduro odvozené od tohoto motokrosového speciálu, jehož výroba se v těchto dnech teprve rozjíždí se nebude od své „předlohy“ příliš odlišovat. Výkon i točivý moment zůstávají na stejných hodnotách, průběh točivého momentu však bude ještě příznivější. Drobné odlišnosti v nastavení odpružení, sekundárním převodu, jiné koncovce výfuku a přítomnost světla, elektrického startéru a bočního stojánku zvýší hmotnost jen o necelých 16kg. Pro rok 2005 mám již svého favorita na místo ve své garáži. Pro třetí jízdu se nemohu rozhodnout pro správný stroj. Nejraději bych osedlal opět „čtyřipade“, ale nejsem zde jen pro svou zábavu, ale především proto, abych našim čtenářům přinesl co nejvíce dojmů a zkušeností. Dvoutaktní „stopětadvacítka“, kterou si po předchozí jízdě chválil Honza Cihelka mě příliš neláká a tak naskakuji na enduro

CRF 250X

, abych posoudil odlišnosti od motokrosové verze CRF 250R, kterou jsem sedlal v první jízdě. A čeká mě milé překvapení. Motor je znatelně pružnější a přesto, že ve vyšších otáčkách postrádá dravost motokrosového sourozence, je jízda s endurem příjemnějších a v některých pasážích i subjektivně rychlejší. Měkčí nastavení odpružení je sice pohodlnější, ale na dvou s kopce vedoucích hranách „jde na dorazy“. Skoky přes velké lavice jsou pro mne již rutinou a i za řidítky endura nepředstavují žádný problém.
Sečteno a podtrženo –

Honda

připravila pro rok 2005 sportovní náčiní, které nadělá vrásky konkurenci i soupeřům jezdců, kteří budou červeno-černé klenoty sedlat. Přesné a nekompromisní podvozky, výkonné motory, bezchybné brzdy, přesné převodovky a ideální jezdecká pozice. Motokrosovým a enduro speciálům Honda není co vytknout. S příslibem tradiční kvality této značky se koupě některého „off-road“ stroje Honda stává dobrou investicí pro „hobíka“, nadšeného amatéra i toho, kdo to s motokrosem nebo soutěžemi myslí opravdu vážně.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE