gasgas_leden




Největší světová výstava přestaveb: Šest českých šlépějí v lázních Bad Salzuflen

Desetiválcová Bistella Marka Foltise, Indian Chief od Míry Žižky, Buell „Rusty Pistons“ postavený Leošem Votrubou, oldschoolová kreace na téma Jawa 250/559 postavená v Holandsku, „Prase“ s motorem 50 ccm a nádrž z Jawy Panelky na vítězném Harleyi v kategorii Best Bobber, tolik výrobků pocházejících z ČR nebo někdejšího Československa mohl pozorný divák najít mezi více než 1000 exponáty na mezinárodní customové show v německém městě Bad Salzuflen.

Kapitoly článku

Příležitostí, kde vystavit svůj custom, měli stavitelé od začátku covidové pandemie pramálo. Při Intermotu se dříve pravidelně konalo oficiální mistrovství světa ve stavění motorek AMD, ovšem zatímco Intermot už letos byl, AMD nikoli a zatím se neustále odkládá. Za největší letošní akci tak může platit německá Custombike-Show, v jejímž rámci probíhá mezinárodní soutěž stavitelů motorek International Custombike Championship Germany/ICCG, konaná tradičně v západoněmeckých lázních Bad Salzuflen. A dlužno říci, že byla opravdu obrovská. Tady si ale musíme říct, že těch zhruba 1000 motocyklů na výstavní ploše přesahující 17 000 m2 je celkový počet všech strojů, nikoli jenom těch soutěžních, který zahrnuje i prezentace firem, jež se zabývají stavbami nebo přestavbami motocyklů, případně výrobou motodoplňků, a v neposlední řadě i zástupců prodejců některých značek (např. Kawasaki, Bimota, H-D, BMW, Indian). Nicméně v soutěži bylo více než 200 motocyklů, což už je pořádná nálož – pro srovnání, posledního oficiálního mistrovství světa AMD v Kolíně nad Rýnem se v roce 2018 zúčastnila zhruba stovka exponátů. Navíc se v každé z vypsaných 15 kategorií nevyhlašují tři motocykly, ale pouze vítězný stroj, takže každý úspěch je o to cennější.

A úspěchy se konaly. Z motocyklů vyjmenovaných v úvodu byly v soutěži dva a cenu přivezly oba! V kategorii Best Power Cruiser to byl Indian z VMP Písek a v kategorii Best Engineering (vybíráno ze všech exponátů) vyhrála „na celé čáře" Bistella Marka Foltise. Ten svůj motocykl prezentoval už pouze jako tvůrce, nikoli majitel, Bistella byla vydražena letos na jaře na Retro Garáži a je fajn, že ji její nový „páníček“ Markovi zapůjčil, aby ten ji konečně mohl prezentovat na velké mezinárodní akci. Cesta k vítězství byla vlastně docela i „fuška", protože jestliže se na motocyklových šampionátech prakticky nikdy stroje nepředvádějí v akci, zde to byla víceméně jedna z věcí, která měla na úspěchu lví podíl. Své sehrál určitě už efektní příjezd se zahalením do dvoutaktního oblaku a i následné třídenní předvádění výroby i funkce na noteboku, protože málokdo z návštěvníků, ale i ostatních soutěžících byl ochotný uvěřit, že ta nepochopitelná změť deseti válců na karteru Panelky může skutečně fungovat. Jestliže tedy u nás měla Bistella celkem solidní propagaci, cizí návštěvníci z celého světa (samozřejmě s převahou těch německých) ji ještě moc neznali. Takže když Marek dostal pokyn k tomu, že se má v neděli odpoledne dostavit na vyhlášení, kam se obvykle vyjíždí vlastní silou na podium, musel ještě předtím dojet k benzínce a ilegálně natankovat dva litry do lahve od Pepsi Coly, namíchat ho s olejem (raději víc, ať si čmuchnou, haha) a výjezd na rampu byl vskutku impozantní. Naštěstí byly požární senzory u stropu po dobu vyhlášení vypnuté:-)

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

 

 

Organizace této show se opravdu dost diametrálně liší od nám známých customových přehlídek v Praze, v Brně, nebo i té nejvýznamnější v Kolíně nad Rýnem. Na všech uvedených výstavách se tvůrce zaregistruje a dostane přidělené místo v sekci příslušné kategorie, přičemž přítomnost benzínu v nádrži je buďto úplně zapovězená, nebo alespoň nějak omezená. A nějaké startování, popojíždění? Nemyslitelné. Tady je všechno jinak a největší rozdíl je v hodnocení. Nejobvyklejší schéma u většiny soutěží je, že kromě organizátorů, novinářů a VIP osobností jsou porotci zároveň všichni stavitelé motocyklů a při hodnocení se vybírají a oceňují minimálně tři stroje v každé kategorii. V Bad Salzuflenu ale asi opravdu hraje roli i to, jak si organizátoři koho všimnou, protože hodnocení je ryze v jejich pravomoci a vzhledem k počtu vystavených motocyklů, které jsou rozmístěny na mnoha zákoutích dvou obrovských výstavních hal a navíc se exponáty různých kategorií různě prolínají, mám pocit, že to hodnocení nemusí být úplně objektivní – prostě „skútr ČZ 501 aby se v tom vyznalo“ :-)

Ačkoliv je soutěž mezinárodní, tak jsme nejspíš i kvůli prosincovému termínu konání exponáty z jiných končin světa (mimoevropských) hledali marně. Patrně nejvzdálenějším účastníkem byl vítěz kategorie Best Chopper ze Švédska. A dlužno podotknout, že ačkoliv úroveň zpracování jednotlivých konceptů byla na velmi vysoké úrovni, přesto zde bylo těžké najít něco opravdu výstředního. V tomto ohledu Bistella výstavě kralovala, tolik konstruktérského umu jste u jiných strojů nenašli. Cenu za Craziest Bike (nejbláznivější motocykl) získala stavba motocyklu s dieselovým stabilním motorem Deutz s obrovským setrvačníkem na boku. Tak to sice poněkud excentrické bylo, ale jen co se týká použité pohonné jednotky, jinak to byl takový, no, jakože Harley s jedním válcem. Technicky zajímavý byl vítěz kategorie Best Radical, dlouhá nízká motorka se čtyřválcovým boxerem VW, nicméně opticky působila poněkud neučesaně.

To, co ale řady výstavních exponátů opravdu oživilo, byl nemalý počet různě více či méně radikálně přestavěných malých motocyklů převážně značky Simson. A mezi nimi i jeden malý stroj (rovněž oceněný) poháněný hvězdicovým sedmiválcovým leteckomodelářským motůrkem. Takže trochu beru zpět své tvrzení o absenci výstředních kusů, tato kreace byla poměrně zajímavá, nicméně opět jen použitým motorem. Jinak zde vládla poměrně značná konzervativnost. Na naše poměry zde byl enormní počet vystavených strojů typu Streetfighter, těm se v Německu ale vždycky dařilo, a to samé se týká motocyklů v provedení Café Racer, těch u nás také zdaleka nebývá tolik. Samozřejmě dost bylo soutěžících v kategoriích Bobber, Chopper a Old school, přičemž mnohdy bylo dost obtížné jednotlivé, koncepčně dost podobné kategorie, od sebe odlišit.

Nicméně abyste neměli dojem, že akce nestála za nic. Na co koukat určitě bylo, jak se můžete přesvědčit ve fotogalerii, jen prostě strojů, z kterých byste si sedli na zadek, jste tu nenašli tolik, kolik byste od největší světové customové přehlídky čekali. Jak se říká, není každý den posvícení, proto bude třeba se na další ročník, jenž má termín opět na začátku prosince 2023, i „světově“ připravit.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):
Motokatalog.cz



TOPlist