A zase ten Wales

Protože jsem ranní ptáče, a snídani nám servírují až v 9am, rozhodnu se vyrazit domů už v 7:00 ráno. Vyrážím po A495 a užívám si prázdné silnice, oproti Anglii podstatně lepšího koberce a hlavně krásného počasí s osvěžujícími teplotami. Moje první a jediná zastávka je až Whitchurch, kde tankuju. Následně stáčím směrem na Combermere, Aston, Nantwich, Crewe, ale to už jsem opět hluboko v Anglickém území. Ono vlastně ani náš nocleh už nebyl ve Walesu.

            Teď už mi jen zbývá se postranními silničkami protáhnout okolo Manchesteru a namířit si to po A628 do Peak District. Zhruba v půlce odbočuji na A6024 a stoupám vysoko do kopců směrem na Holmbridge. Pak už jenom pár vedlejších silnic a přes Mirfield se opět vracím domů.

A co závěrem? Bylo to úchvatných zhruba 820 kilometrů. Byly to skvěle strávené 4 dny, kdy si mozek odpočinul od všedního života. Jen dva hrnky pod prdelí a šedý pruh asfaltu před námi. A stejně jako loni se musím sám sebe zeptat. Vrátil bych se tam? Jako do Walesu? Do deště? Do počasí, které se dá předpovídat pouze zpětně? Jo, kdykoliv a kamkoliv!!! Ten kus země za to prostě stojí. Jen se je na to třeba řádně připravit.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE