A zase ten Wales

Odjíždíme ráno směrem přes Wellesbourne do Stratford-upton-Avon, město Williama Shakespeara. Místní domky a architektura se mi poměrně líbí. Nicméně zde zastavujeme pouze na památeční foto a jedeme dál. Určitě by ovšem stálo za to, projít si historické centrum.

            Vymotáme se z města a po A46 jedeme dál. Je to jedna z mála hlavních silnic, po které letos pojedeme. Teda alespoň podle provozu na ní. Postupně míjíme Alcester, Droitwich Spa, Kidderminster a Stourton. Zároveň při tom střídáme lepší a horší silnice. Ze Stourtunu je to už jen přes pár vesnic až do Cosfod kousek. Tam potkáváme (myslím, že maďarský) kamion, který definitivně někde odbočil špatně, protože se tu proplétá na jeho velikost až moc malými uličkami.

            Naše jediná plánovaná zastávka je dneska RAF Museum právě v Cosford. Vstupné je zdarma, pouze je třeba si ho zabookovat online dopředu. Platí se zde celodenní parkovné  ve výši £7.50, lze se však se zaměstnanci domluvit, že stačí zaplatit pouze za jednu motorku, pokud je zaparkujeme do jednoho stání. A tady to teda vážně stálo za to. Letadla z druhé světové války, předválečná i ze studené války. A to není vše. Velice zajímavá byla německá raketa V1, ale hlavně V2. Její velikost je…, no proste omračující. Také jsou tu nějaké atrakce jako virtuální let ve Spitfire, Typhoon simulátor nebo simulace seskoku padákem. Vše po £5 za atrakci. A vše jsme si taky vyzkoušeli.

            Z muzea odjíždíme se zpožděním oproti plánu, což se nám promítne do následující části cesty. Nejdříve to stočíme úzkými uličkami na Shifnal a po A4169 pokračujeme na Atcham až k Shrewsbury, které objíždíme z jihu. Pak už jen Pontesbury a Minsterley, kde tankujeme a zároveň si dáváme sandwich jakožto velice pozdní oběd. Z Minsterley jedeme směrem na Montgomery, kde konečně vjíždíme do Walesu. Je to poznat jak na architektuře, přírodě, tak i kvalitě silnic. A hlavně nápis SLOW na asfaltu je doplněn o waleské ARAF. Míjíme Newton a po A489 a A470 dorazíme až do Machynlleth, našeho dnešního ubytování ve White Lion.

            Se svými deseti pokoji, třemi patry uspořádanými nahoru i dolu zároveň, se jednalo o velice zajímavé ubytování. Náš pokoj stál  £72 na noc (se snídaní v ceně) a byl velice specificky vybaven. Na první pohled zaujala podlaha s nemalým sklonem (rozdíl odsazení skříně od zdi činil na cca dvou metrech skoro 20 centimetrů). Ne zrovna příjemné byly velice měkké, prosouložené matrace a jako třešnička na dortu bylo splachovadlo, kterým se zapínala a vypínala sprcha, umístěné mimo sprchu. Vařit tu ovšem uměli, na tom jsme se s Martinem shodli oba.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE