Jižní Slovensko na čtyři dny

28.8.2022 neděle

Ráno vstávám v 6. Připevním zavazadla a rozloučím se s T. Chystá lívance, ale já už nečekám. S dětma se neloučím, ještě spí. Okolo 8. už jedu směrem na jih. Počasí se spíš kazí, jsem málo oblečený. Před vjezdem do Bílých Karpat si obleču pláštěnku - proti větru. A už je pohodlí. Na slovenské straně prší. První zastávka je ve Velkém Bieli, trochu jsem bloudil. Posedím a popovídám u kamarádky, pořádně se najím štrůdlu a pokračuju dál na jih, k Dunaji. Jeden marný pokus vidět řeku. Pak mi nějak přestala fungovat navigace v telefonu. V Gabčíkovu si na mapě rozmýšlím cestu a zastavil kolemjedoucí Transalp, jestli není problém. Vzal mě s sebou podívat se na vodní dílo, prošli jsme se po hrázi a pak ještě na kofolu ke starému Dunaji. Skvělé. Díky. Ten kluk se v neděli jel podívat na řeku. Přes týden na ní vytyčuje trasu pro lodě. Pokračuju na Komárno. Jsem na cestě v podstatě sám. Rovina mezi širými poli. A dědiny. Natankuju. Průměrná spotřeba 2,5 l. Za obcí Moča se hlavní cesta vzdálí řece, ale z vedlejší se dá dostat na malá tábořiště s plážemi. Postavím stan, uvařím polévku a vykoupu se v Dunaji. Slunko zapadlo. Jdu spát. 320 km.

29.8.2022 pondělí

Východ slunce, hlasité bití zvonů z maďarské strany. Sbalím se. Průjem, který mě trápil už asi týden, je pryč. Hurá. Snídaně. Čaj. Vyrážím směr Štúrovo. Stále rovina. Vyfotím ostřihomskou katedrálu zezadu. Pokračuju podél hranice na sever a pak jedu krásný úsek Plášťovce – Príbelce. Krajina se začala vlnit a objevily se listnaté lesy. Pak se opět přiblížím k hranici a tu se snažím kopírovat. Projíždím mnoha vesnicemi, které jsou (promiňte) překvapivě pěkné. Žil jsem v představě, že jih a východ našich slovenských sousedů je neutěšená oblast. Měl jsem naplánovaný úsek mimo asfalt, ale nechtěl jsem vjíždět někomu za bránu, takže jsem to otočil. Pleš se ta obec jmenovala. Přidal se silný vítr. Vjíždím do Slovenského krasu za deště, který netrval moc dlouho. Doprava lehce zhoustla. Už nejsem jediné vozidlo široko daleko. Opět hezký kopcovitý úsek plný zatáček z Vidové do Silické Jablonice už se slunkem. Další plánované ofroudy ruším, vůbec se mi nechce do bláta. Cesta II. tř. podél hranice za obcí Mokrance byla zavřená. Musel jsem to objet a při té příležitosti jsem sjel až do samého centra Košic. Omyl. Přestala mi opět fungovat navigace. Sotva jsem se odtamtud vymotal. Docházel mi benzín a taky už se blížil soumrak. Rychle na jih do Kechneca natankovat a pak se motám poli nad obec Gyňov. Stan. Polévka. Spát. Bojím se, ale cikády jsou hlasitější. Rockový koncert dole v dědině do usínání. 399 km.

30.8.2022.úterý

Vstal jsem opět po 6. Hodinu mi trvá sbalit krámek a vyrazit. Bez WC a snídaně. Sjel jsem z kopce z pole a vjel do ulice nových domů. Překvapivě. V pultovém obchodě koupím rohlíky a Májku. Ve vedlejší provozovně, v zatím zavřené hospodě, mi ten samý pán načepuje do lahví vodu a já si na terase uvařím čaj a promyslím trasu. Povede mě to dál po silnicích II. třídy na východ. Lesem se dostanu pod zbytky hradu Slanec.

Proti dopolednímu slunku výhled na celou tu nížinu jihovýchodního koutu Slovenska. Tam pojedu. Fouká vítr. To mi asi malinko zvyšuje spotřebu… Vinohrady lemují cestu. Nezastavuju. Už to nejsou pole po sklizni, suchá kukuřice nebo slunečnice. Na pár místech se dotknu ukrajinské hranice a pak se rozhodnu, jelikož je lehce po poledni, že natankuju a sjedu ještě do Medzilaborců. Není to tak daleko z Vyšného Nemeckého, ale nebylo to původně v plánu. Z Tibavy okolo lomu do obce Inovce na dřevěný kostel. Odtud kousek lesní zkratkou a pak po asfaltce až do Brezovce, kde jsem přecenil své schopnosti a vyvalil se v prudkém kopci v lese při pokusu o další zkratku. Těžce jsem s tím zápasil, ale podařilo se mi to znovu postavit na kola a tím se zachránit před pobíhajícími medvědy a vlky a kličkující slovenskou hraniční hlídkou v landcruiseru. Mohlo to dopadnout hůř. Jen nějaké odřeniny a modřiny plus plast chrániče spojkové páčky.

Snina-Medzilaborce č. 567 byl nádherný úsek plný zatáček a kopců a strání lemovaných lesy. Paráda. Velmi málo aut, občas motorka. Fotka sochy Warhola s deštníkem, ke svačině slovenský hot dog (Horalky v rohlíku) a pokračuju přes Havaj už zase na jih okolo polosuché Domaši až do kempu na Šíravě. První kemp, Hôrka, byl takový strašidelný se správcem dostupným na telefonu. Poláci říkali, že dostali klíče od sociálek, že je hledali a nenašli. Sjel jsem dolů do přístavu podívat se a pak dál do dalšího nejbližšího kempu. Cestou míjím prázdné vymlácené zarostlé objekty s výhledem na moře. Čekal jsem turistický ruch i takto na konci prázdnin. Zase vedle. Kemp Kaluža. Stejně prázdný jako ten předchozí. Odhadem 3 stany. Přetékající odpadkové koše, rozpadlá ohniště, kostra přístřešku s nápisem Malibu Kozel. Prý se tu nic neplatí, říká matka od mladé rodiny z Čech. WC funguje, sprchy zamknuté. Opláchnu se v Šíravě se soumrakem. Na jediný vhodný příchod k vodě zaparkovalo auto a vypustilo dva tlusté retrívry. Ve stále silném větru jsem postavil stan, dal si ještě jeden slovenský hot dog a nachystal se na spaní. K usínání nahlas hrálo ze vzdáleného stanu něco jako emo motivační rap SK i CZ. V noci pak byly snad i nějaké motokárové závody, nevím. Celý brním z toho jednoválce. 395 km. Průměrná spotřeba 2,9 l. Asi za to víc tahám plus ten vítr opět.

31.8.2022 středa

Poslední den. 5:30 vstávám. Jako do práce. Sbalím se. Sbalená motorka mi spadla. To je takové nešikovné na té motorce, že naložená na rovině skoro neustojí. Po 6. vyšlo slunce a mám chuť jet. Za Michalovcema natankuju a směřuju ještě jednou k Vranovu – měl by tam být zajímavý úsek, jenže je zavřený, takže se vracím a trochu lituju těch x desítek kilometrů navíc. Později si dám rohlíky s Májkou a čaj v areálu obecního muzea. Představa dalších 460 km domů mě malinko znervózňuje. Ale zase mě čeká cesta doslova středem Slovenska – Košice – Gelnica – Brezno – B. Bystrica – Prievidza – Trenčín. Košicemi se mi nepodařilo hladce projet, špatně vidím na displej navigace/ telefonu, minul jsem odbočku. Začala mi být zima. V parádních zatáčkách (č. 547) se přiobleču. Cesta dál je parádní. Úsek do obce Mlýnky je před opravou povrchu a hodně to drncalo. Už to vypadá, jako by mělo začít pršet, tak se raději ještě přiobleču. Při té příležitosti mi spadla motorka (opět ten stojan…), svalila mě a přiskřípla nohu k obrubníku. I z toho jsem se ale dostal. Na levou ruku obleču koženou rukavku, protože tam nemám ten plast (situace v lese) jako ochranu proti větru. A zase je dobře. Cestou je patrný zvýšený pohyb turistů v oblasti Slovenského ráje. Zničehonic velikánská restaurace u Dobšinské ledové jeskyně. Míjím viadukt před Telgártem. O Heľpě se zpívá v písničce. Cesta se krásně vlní mezi kopci, doprava stále minimální. Zataženo a ponuro. Pomalu mi dochází benzín. Těsně před 300 km mi začala blikat rezerva. Za BB natankuju (2,6 l/100 už bez větru) a dám si svačinu. Kávovar má zrovna poruchu. Jih Velké Fatry se přejíždí přes Harmanec. To byly opravdu parádní zatáčky přesně pro mě a moji motorku. Už nejsem na cestě sám. Polák v náklaďáku to řeže přede mnou, za mnou to borec řeže ve žluté Kia. A pak kamiony atd. Všecko to při vhodné příležitosti předjedu a je klid až asi do Prievidzy. Tam už přichází takové ty rychlejší cesty s hustou dopravou. Kamiony jsou snad všude. Je to otrava. Jsem už opravdu unavený a bolí mě zadek. Ten mě ale bolí od prvního dne. To sedátko je strašně nepohodlné a s válcem místo spolujezdce se není kam pohnout. Práce na cestě a jednosměrný provoz mi vždy dávají možnost v klidu a relativně bezpečně předjet velké množství aut. Přes Brod pak do Zlína. Nakonec teda nepršelo. Doma přivítání. Jsem opravdu rád, že jsem živý a zdravý zpět doma. 532 km. Všechno jsem shodil z motorky a uložil. Naše nejmladší dítě jde zítra do první třídy.

Jel jsem převážně po kvalitních cestách. A když nebyly kvalitní, tak byly opravdu špatné. Nic mezi. Až na výjimky stál všude natural 1,73 €. Mimo peněz za benzín (plyn do vařiče, polévky v sáčku a sušenky jsem kupoval před cestou) jsem utratil 7€. Chtěl jsem se projet. Vyšlo to. 1646 km. Paráda.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE