Rumunsko… k moři našeho mládí (dokončení)

Den čtrnáctý (15. 7. 2017) Sobota

Novaci – Sv. Helena (cca 280km)

Je 5:30, nespím, jak bylo předpovězeno-prší, datluju kraviny.. v 7 vylézám a jdu dodělat to lanko, ještě že je Poník ustájen pod střechou.. v tom dešti by se mi to dělat moc nechtělo. Ráno moudřejší večeře, jak známo a tak se mi daří umístit šroub tak, aby byla trochu jistota, že se po pár kilometrech neuvolní. Teď jsem za pyšnou princeznu já a hrdě se k tomu Filoméně hlásím.. ona prohlásila, že o mé šikovnosti nikdy neměla sebemenší pochybnosti.. muhehe. No, nicméně se této malé milosrdné lži pokusíme věřit, a přestože je chcanec docela slušný a penzion ne zcela dvoudenní, abych řekl kulantní pravdu…tak se navlékáme do těch šprcek, slyšíme za sebou Drum Bun, usmějeme se na majitelku a pílíme dál. Pokračujeme po DN 67 na Targu Jiu, je právě po dešti, na pumpě sundaváme ty obaly, dáváme napít koňům i poňům a vzhůru na jih do města Orsova (stále DN67). Okolí kopcovité, vesničky klasicky rumunské.. občas pěkná zatáčka, ale už to není žádný zázrak. Jede se ale slušně, poliši ani nejsou vidět, asfalt docela slušný, takže proč ne. Koňských povozů už není vidět skoro vůbec, na rozdíl od severu či východu…Přijíždíme k Dunaji a začíná docela šrumec.. provoz se dostal asi na šestku..Podél Dunaje se zřejmě snaží protlačit půl Rumunska v Dáčijích a druhá půlka v kamionech. Vedro opět k padnutí, oře jsou při té dvacetikilometrové rychlosti lehce nervně přehřátí.. předjíždět se nedá .. a to je sobota.. co tady musí být v týdnu si nechci ani představovat. Dokodrcáme se do Orsovy, konečně trochu volněji.. Dunaj je tu obrovský.. vypadá jak jezero a podle mapy tomu tak skoro je…je kolem jedné a hrozí trochu gastronomie..Pokud to taky tak máte a chytne vás to v tomto městě, tak není jisté, že budete úplně uspokojeni. My to zkusili přímo na břehu Dunaje.. nepamatuju si už, jak se to jmenovalo.. restaurace a snad i penzion či hotel.. sedíme na dřevěném „molu“ skoro nad vodou.. krásný výhled na celé to řekojezero ..skoro romantika, dalo by se říct.. Personál není z nejrychlejších, samotný kuchař zřejmě spal hlavou dolů a a agónii něco šmutlil. Na jídlo čekáme hodinu a na placení snad čtvrt hodiny.. nebylo to moc veselé ani dobré…

Odjíždíme bez sentimentu, ale s představou, že nás čeká krásných 99 kiláčků podél řeky do Svaté Heleny, to házíme za hlavu. Silnice velmi, velmi pěkná.. řeka, skály vpravo.. krása.. protější srbský břeh vypadá podstatně hůře, řekl bych..

Přijíždíme k dalšímu turistickému lákadlu a tím není nikdo menší než sám Dácký král Decebalus.. tedy samozřejmě jen jeho velmi povedená hlava vykutaná do skály v hodně nadživotní velikosti. Samotné jméno prý znamená „silný jako deset mužů“ .. což už zřejmě nikdo nezjistí, zda tak silný opravdu byl, nicméně ten reliéf na skále opravdu silným zážitkem byl. Moc se nám líbil. Koupil jsem si otevírák na pivo s jeho podobiznou. Po krátké chvíli v sedle prudce odbočujeme doprava od Dunaje a přijíždíme do české vesničky Svatá Helena. Říkal jsem si, že to je už tak profláklá záležitost, že tam snad ani nepojedeme, ale Filoména řekla, že jí ještě neproflákla, takže konec debat, jedeme tam. A musím říct, že jsme nelitovali ani jedné vteřiny, kterou jsme tam strávili.

Rumunští Češi se v tomto, řekl bych, lehce neradostném koutě ocitli v polovině devatenáctého století prý snad kvůli tomu, že měli hlavně odlesnit velká území na sever od Dunaje výměnou za půdu. A tak se spousta Pémů (tak se prý čechům říká.. zřejmě z německého Böhm) hlavně z okolí Plzně (nejen, samozřejmě) po strastiplné cestě ocitlo v této oblasti.. je tu, jak víte, několik českých obcí, ale co mě překvapilo, jsou vzdálenosti, které mezi sebou mají. Inu, jinou vesničku jsme nenavštívili.. Zrovna tak, jako v pohádce, kde všechny cesty vedou k dědovi Vševědovi, tak v Heleně vedou do místní krčmy. Kde jinde samozřejmě hledat ubytování…zastavujeme tedy zde.. před hospodou zaparkováno české Géeso z  Brna..sesedáme, dáváme si pivko a pan výčepní obvolává místní hoteliery. Kecáme s motorkářem.. radí co a jak a zve na pivko navečer.. Hospodský bere české koruny radši než igeliťáčky a tak platíme nějak napůl. Máme ještě leje (neprší :-) ) a tak se jich také potřebujeme zbavit.. dnes poslední noc v Rumunsku. Za chvíli přichází pan ubytovatel.. odcházím s ním na obhlídku, ale je jasné, že není důvod nějak smlouvat, nad něčím se ušklíbat či ofrňovat. Kdo to tu dělá, je pako. Rozhlížím se po pokojíčku jako vystřiženém z dávného vyprávění mé babičky. Přesně takhle si to představuji ve svých vzpomínkách. Pokojíček jako malovaný, dvě dřevěné postele s čely a na opačných stranách pokoje, záclona.. dřevěné malé okénko,kachlová kamna a duchny… ale maximální.. dokonalé štěstí vůkol, zhmotněné na 15 metrech čtverečních.. tedy alespoň na jednu noc :-) … Ořové jsou ustájeni a spokojeni.. Filoména je stejně nadšená jako já..Nadšení je umocněno v okamžiku, kdy nám při večeři, kterou nám na dvorku servíruje paní domácí, „statkář“ žene kolem stolu dvě kravky, šlehající ohony až skoro do talířů. Dostáváme místní slivovičku, kecáme s místními.. jdeme do chléva.. pan domácí se chystá dojit a když vidí Filoménu, jak nadšeně přihlíží, hned ji přistrkuje ke kravce, uvazuje jí ocas a ukazuje co a jak – a včíl ty děvucho… A děvucha se snaží, kráva se zpočátku diví, cože to tam kdo vzadu vyvádí..rozhodne se však i po této chvilkové onanii pár kapek mléka do kýblíku vložit.. ale je na čase pustit mistra a tak si to vychutnáváme coby (ne)platící diváci. Asi nejvíc nás bere jejich mluva. Jsou oba úžasní.. je to opravdu čeština, kterou by člověk asi rád slýchal i doma.. beze všech těch cizích vlivů.. taková malovaná..dozvídáme se o předcích.. o tom, jak se tam dostali, o dětech a odchodech do měst nebo „návratech“ do Čech, návštěvách u bratra, který v Čechách žije.. o těžkém životě a pospolitosti celé komunity.. o postavených větrných elektrárnách i o stále patrnějším úbytku včel, které se začaly vytrácet po jejich zprovoznění…no nic, pivo volá.

Před hospodou už posedává parta Moraváků, můžeme si přisednout, Filoména odchází prohlédnout si místní školu s holčinou, která tam rok učí..dáváme pivko, dvě i tři..a je nám fajn. Do hajan jdeme asi v jedenáct, domácí nespí, dávají nám dobrou noc.

Den patnáctý (16. 7. 2017)

Sv. Helena - Osijek (cca 220km)

Ráno posnídáme od paní domácí.. vajíčka, klobáska, chleba..čajík. Moc dobré. Po deváté se loučíme a vyrážíme.. bylo tady těch pár hodin hodně fajn a ještě dloho se nám o tom chce povídat a vzpomeneme si vlastně docela často.. Před vesnicí děláme pár fotek okolí, Dunaj i větrníky.. docela to tu zhyzdily, ale co se dá dělat… Pokračujeme na Moldova Noua, kde dáváme potravu ořům i doplňujeme proviant v místním Peňáku.. Igeliťáčky jsou tedy fuč, už je nebudeme potřebovat. Rozhodli jsme se už doma, že z Rumunska nepojedeme žádný šílený úprk přes Maďarsko domů, ale v klídku projedeme jihem .. a Srbsko bylo první na ráně..

Na hranicích (granični prelaz Kaluđerovo) žádné průtahy, celník klídek.. za chvíli už pelášíme touto pro nás neznámou zemí.. jedeme směrem na Vršac, Sečaň a Zrenjanin po silnici č.18. -silnice OK..nicméně si připadáme jak v Maďarsku..5km rovná silnice-pak zatáčka do pravého úhlu a zase 5km rovina..a tak furt dokola :-)

V Rumunsku nás štvaly vesnice, které byly 5km dlouhé a jedna skončila (podle tabule ) a druhá na ni hned navazovala..ale furt bylo na co koukat..i když občas to byl pohled k pláči... a tady? O ničem-kolem silnic většinou pole se slunečnicema nebo kukuřicí nebo byl výhled zatarasen stromy a keři. Do Vršace aspoň pohled na kopce v dáli (asi pokračování rumunských Karpat).

Po Vršaci fakt hluboká nuda..vesnice asi celkově lepší, domy udržovanější než v RO, takový podobný ráz vesnic jako u nás, aspoň tedy některých..ale nic extra zajímavého (nechci tu urážet české vesnice, to bych si nedovolil). Nabízí se samozřejmě srovnání s rumunskými vesnicemi a můžu říct, že i když tam bída čišela z každého kroku a rozdíly byly obrovské (rozpadající se chaloupky s vedle stojícími novými 2 i 3 patrovými paláci, s parkujícími medvědy či audinami a vedle pokopával u krajnice koník zapřažený ve vozíku..) tak mě rumunský venkov úplně sejmul..v tom dobrém..je to zkrátka (až na ty zmiňované novoty) obraz Evropy..nebo možná jejího středu a jihovýchodu z před sto lety...to že už někdo někde měl rezatou Dacii nebo vyjímečně traktůrek na věci nic nemění. Lidi po práci posedávali před vrátky u plotu, povídali se sousedy..ano i posedávali u malých krámků s pivkem, ale obraz to je -aspoň pro mě takový..

A ještě jedna věc utkví v paměti a lze ji porovnat se Srbskem..to jsou neuvěřitelně nádherné kostely a kostelíky v Rumunsku..v každé vesnici se střecha leskla novotou..modlitebniček u silnic..nepočítaně...v Srbsku nic. Teda ne úplně..kostel občas..určitě ne v každé obci..jsem ateista a v podstatě by to člověku mohlo být jedno, ale je v podstatě hodně povzbudivé vědět, že někde ještě existují lidé, které něco spojuje a kteří by za své bytí a způsob života určitě bojovali..tady už musulman určitě neuspěje (staleté zkušenosti asi poučily).

Tranzitujeme touto krajinou (je asi jasné, že kdybychom prošli přítele Gůgla a dali se do hledání pamětihodností, tak bychom určitě našli, ale Srbsko nebyl náš cíl..jen přejezd, zjištění jak krajina vypadá, ..ale dojem zůstává) a po cca 250km dojíždíme na srbsko-chorvatské hranice.

Fronta asi 20 aut na srbské straně (hraniční přechod Bogojevo) -cca 20min čekání než jsme u okýnka..přejíždíme hraniční Dunaj, asi 50 čekajících aut směrem na chorvatskou celnici ..pěknej vopruzík. Vedro, Chorvati dělají kůžičky jako již tradičně, svlékáme se do plavek a tlačíme motorky přískoky vpřed asi 200 m. Po půl hodině jsme u okýnka pasovky a celník pak dokonce ani nechce vidět obsah kufru :-D,  asi je jasné, že tam černochy nevezem ..Jsme zase po roce v Chorvatsku a jedeme se pokusit ubytovat v Osijeku :-D …taková blbost..ceny začínají na 60E (za které jsme si jednu noc předloni vegetili v Alpách) a to se nám platit nechce..zkoušíme objet pár adres, které nabizí pan Garmin, ale ceny spíš rostou. Několikrát okolo, v různých částech města kolem projel motorkář na čopru a nakonec mu to nedalo a zastavil s dotazem, zda jsme se ztratili :-D ..no asi jsme tak vypadali. Volal na pár čísel, pak jsme za ním objeli pár bloků, nahlédli do dvora se dvěma penziony, ale bylo plno..poděkovali jsme za snahu..super. Poslední štace  -booking.com :-D . Zadám hledání..penzion za městem 30E - jedeme..asi 10km po asfaltu pak odbočka mimo a po šotolince asi 2km..ale co je to pro nás, drsné absolventy rumunských silnic, že ? :-D :-D

Penzionek Capistro pěkný, skoro nový -stojí za ubytko při cestě okolo. Snídaně za 3E na osobu, už se těšíme.

Den šestnáctý (17. 7. 2017)

Osijek, Penzion Capistro - Ljubno ob Savinji  (cca 440km)

Ráno azúúro. Vyrazili jsme asi v 9:15 zpět směr Osijek (Filoména tam vyfotila nějaké hradby či snad pevnost-vypadalo to jak Terezín a most Franja Tudjmana) Jinak Osijek hodně pěkné, velké město. Při našem včerejším bloudění jsme si ho prohlédli opravdu vrchovatě. Další jízda směr Koprivnica v podstatě  ničím zajímavá. Vesničky pěkně upravené, některé domky jakoby začernalé fasády, že by houfně hořely? (skoro jak Hrubešova hnědá honda :-) ) …nebo jen materiál fasády léty neúdržby černá..nevíme) Asfalt super, mnoho vesnic na sebe navazujicích, ale aspoň není všude 50, ale mají třeba 70 nebo 60, to se jakž takž dá dodržovat..jedeme vždy tak o 5-10kiláků rychleji, ale stejně to Hrvaty po chvíli okounění přestane bavit a předjíždějí..policajty jsme viděli jen jednou v Osijeku, kde měřili v protisměru. Nicméně ty bandity v modrých uniformách známe a nechtěli jsme jim zavdat příčiny k návštěvě naší peněženky… tak hezky vykoupené zapomenutým vakem v Rumunsku.

Do Koprivnice jsme dojeli asi v půl druhé a řekli si, že nemá cenu tu hledat ubytko, haxna je docela OK..zatím tedy. Pojedeme tedy i "zítřejší" etapu...kam dojedem, tam dojedem. Takže směr Varaždin a hranice SLO (přechod Dubrava Križovljanska/ Zavrč). Zavrčeli jsme tam kolem 15h..přejíždíme po pár úsměvech s celníky, dál směr Ptuj-Maribor. V Ptuji zavřený most přes Drávu a pan Garmin hlásí, že trasu nelze vypočítat..inu, asi jsme se stali novými obyvateli Ptuje :-D

Dali jsme nanuka u Lidlu a navi se náhle umoudřila...vede nás trochu jinou trasou a takže je mostní klídek. Paradoxně jsou tu úseky s asfaltem srovnatelným s Rumunskem.. takže nic moc.. (jak Srbsko, tak Chorvatsko bylo asfaltově bez problémů). Cestování je podobné 50-70-90..jakž takž dodržujeme..s přibývajícím časem a menšími obcemi i odlehlejšími oblastmi trochu méně. Kilometry ubíhají, stavíme u pumpy, tankujeme, kupujeme kafe a nealko pivo a říkáme si, že jsme překvapivě ok a že to dáme až do Solčavy. Z Mariboru jedeme podél Drávy (krásná silnice) směrem na Dravograd-pak odbočujeme na Slovenj Gradec->Vodriž-za ním to mrsknem do prudkého výjezdu do kopce  a následuje neuvěřitelná lesní silnička, úzká tak na jeden a půl auta s většinou novým asfaltem, kde se dá jet max. 40, ale boží výhledy na okolní kopce a údolí...opravdu stojí za projetí-projede se Graška Gora->Plesivec->Škale a ve Velenje ta paráda končí napojením na hlavní silnici (tuším 426)..odbočujeme na "Logarskou dolinu" Do Solčavy zbývá asi 40km a začínám pokukovat po nějakém penzionu..máme za sebou více než 430km a už bych dal voraz,sprchu..pivko.

Dojíždíme do Ljubna ob Savinji..za ní je penzion "Gostišče-Keglijišče" a je rozhodnuto. Filomeně se sice nelíbí cena 56E (to ani mě ne) ..ale jedno ubytko jsme dnes ušetřili..takže ok, sprcha ..pivoo :-D ende šlus.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE