Rumunsko… k moři našeho mládí (dokončení)

Putování k moři, které nám bylo kdysi umožněno vídat. Navštívili jsme i hejno zemí kolem..což by jeden neřek, že.. ale nějak jsme se tam dostat museli :-) .. a nyní se tedy pokusím popsat náš návrat...

Rumunsko… k moři našeho mládí (dokončení)

Kapitoly článku

Vzhledem k masivním demonstracím za dopsání kratochvilného popisu naší cesty Rumunskem a okolitými státečky, které se odehrávaly před našimi okny a už se to fakt nedalo vydržet, tak jsem se odhodlal popustit uzdu fantazii a poskytnout očním čivám a mozkovému závitu kýžený zážitek.

První díl našeho putování, který rozechvěl nejedno statečné srdce, jste sobě mohli dopřát tady.

Opustili jsme se v situaci, kdy se povalujeme u móře na pláži u vesničky 2Mai v Rumunsku, nedaleko bulharských hranic…povalování tedy bylo dost. Nervozita končetin, které již podvědomě mačkají všechny ty páky a páčky se zvyšuje.. Naposledy si podráždíme žaludeční šťávy v restauraci apartmánů Bianca, pocelujeme obsluhu na líčka, ti hodnější od nás dostanou doživotní voučr k návštěvě naší zahrady a ti zlobivější tam žádní nebyli…Naposledy se rozhlížíme kolem, sledujeme všechny ty fajn lidičky kolem..jejich nezřídka blonďatá robátka s prstýnky na hlavách.. předsudky vůči tomuto národu jsou u nás hluboce zakořeněny a já jsem se jim v duchu neméně hluboce omlouval.. jsou zkrátka skvělí …

A tak je tu tedy…

Den jedenáctý (12. 7. 2017)

2Mai-Giurgiu (285km)

Odkaz na trasu bych sem rád dal – ale služba na bikerseason bude od 31.8.. nedostupná.. tak to sem nemá cenu cpát.. škoda

Kuropění už nezmiňuju, protože se to bere samosebou.. nemůžeme dospat a zatímco Filoména opéká náš poslední čaj vezdejší na našem kempovém vařiči, tak já, coby dopravní osel, vláčím všechny bágly a kufry směrem k našim nadrženým ořům. Cestou samozřejmě rozhrnuji řady hasičských jednotek, které jsou připraveny k zásahu.. sláva jim.

Řetězy se blyští čistotou a chrochtají si svým olejovým blahem. Oři jsou vytlačeni, obáglováni.. a hurá k moři.. no museli jsme je tam vzít přeci...odolali jsme jen nutkání omočit jim kopýtka v té slané břečce a už se slzami v očích (opět..) upalujeme směrem na Mangalii a odbočujeme na Negru Vodă (není to nějaká nesnášenlivá voda, jen je asi Černá). Řekli jsme si, že když už jsme se dohandrkovali tak daleko, tak by byl věčný hřích se aspoň na kousek cesty neprojet po bulharských silničkách a zjistiti, jak že na tom je další mořskospřátelený národ. Projedeme Černou Vodou a hranici jsme překročili na přechodu Kardam-Jovkovo (fakt to nebyl kardan, škoda)..Rumuni byli na hranicích úplně letargičtí, veselá tráva z nich ale netáhla. Zato Blgari byli lehce komisní a nechtěli se s námi ani vyfotit. Asi deset minut si v kukani ověřovali naše teroristické pasy a pak měli otázky typu.. kam jedete, proč a podobně..nebyl tam po ránu žádnej provoz a tak asi ladili formu na ty pozdější návaly.

Tak vida, jsme v Bulharsku.. kdo by to byl kdy řek, že se sem dopravíme jinak než Iljušinem.. inu ten kapitalismus má něco do sebe. Po obligátní fotce u bulharské cedule vyrážíme směrem Dobrich tedy Dobrič..silnice lokálního charakteru jako v Rumunsku, takže lehký offroudek..ale už jsme zvyklí a tak se dá jet i 80…asi dvacet kiláků před Dobričem se tento optimistický stav silnice lehce zdepresivní a čtyřicítkou poskakujeme až k pumpě za městem. Asi instinktivně až ostražitě se vyplížila děvčina coby obsluha pumpy z kajuty. Plynulou rusko-bulharštinou zaplétám hovor o tom, jak by chtěla být za své služby odměněna… tedy samozřejmě za odběr benzínu.. zašvitořila, že keš.. kešky však u nás nět (ještě, že jsem se nezeptal, zda berou karty, protože k ustálenému místnímu zvyku kývat když říkají NE a opačně, bychom se dostali do lehce prekérní situace) takto urychleně končíme s přípravami na tankování.. zdlouhavý to proces.. neboť zbavit nádrž dvacetikilového tankvaku je vskutku svalosilný výkon. Poradí nám, že asi kilák zpět směrem do města je Šelka a tam berou turisty na hůl.. teda co to kecám..berou karty. Naturlich.. kiláků bylo podstatně více a tak jsme nakonec slovutné město Dobrič přece jen poctili svou návštěvou. Šelka byla objevena a marně přemýšlím, kolik že to tam ten benál stál..ale byla to přijatelná cifra do 30 káčé (aspoň mám dojem) .. nicméně více krás města jsme nechtěli objevovat. Vyrážíme po silnici č.71 směrem na Карапелит a Коларци ..no dobrá nebudu tu azbukovat..dalším orientačním bodem je Silistra. Je vedro k padnutí a jsme lehce dehýdro, přestože jsme se smočili u pumpy v Dobriči.. zastavujeme u vesnického krámku, doplňujeme zásoby a pijem. Filoména dělá nějaké zajímavé fotky okolí a já konverzuji s taťkou v mých letech, který přistál s rodinkou z protisměru ke krámku. Rodinka šla nakupovat a on okukuje stroje. Bylo jasné, že si musíme pokecat, protože on jasně tušil, že ruštinu do nás v mládí mydlili do obou (oni tedy měli docela výhodu).. takže jsme si docela pokecali.. člověk loví ty slovíčka z paměti..ale nakonec se docela zasmějeme, jaký že je to v té Júniji dneska fajn život. Prý je to fakt super.. dřív Rusové a teď Unie. Samý sračky a nařízení…. On nadává na Merkelbábu, co že to dělá za kravská rozhodnutí a já mu nemůžu nepřizvukovat. Mají prý utečenců z Turecka docela požehnaně a leze jim to krkem…no tak vida.. Venkov prý se vylidňuje a mladí se stěhují do Sofie a větších měst na pobřeží za lehčím výdělkem. Ptá se, kam že to jedem a odkud, ... jeho panímanda se šine k autu i s potěrem a tak se bratrsky obejmeme, já najdu lehce bloudící Filoménu za krámem a hurá k dalším obzorům. Míjíme Silistru a jedeme směrem na Ruse. V podstatě kopírujeme tok Dunaje proti proudu. Vedro, že se potí i jazyk. Silnice docela jdou, vesnice nic moc, ale jezdí se trochu spořádaněji než v Kaskadérově. Dojíždíme do města Ruse a přes řeku je cíl naší dnešní cesty.. opět do Rumunska .. do Giurgiu. Ruse vypadalo na docela nevzhledný město nalepený na přístav.. v podstatě jsme ho minuli na prvním kruháči, kterej hnal tranzit na most přes Dunaj.. No moc jsme toho nelitovali.. bylo kolem třetí odpoledne, vedro že i mouchy si chladily haxny v Dunaji a my byli rádi, že snad za pár minut svlíknem hadry. Celníci nedělali kůžičky a tak jsme byli zase v Rumunsku. Rádi. Sice na mapě nevypadalo město extra velké a vlastně jsme neměli ani žádné očekávání. Nicméně jsme lehce zakroužili centrem města a docela se nám líbilo.. žádnej bordel, lidi voblečený, široký ulice, kytky. Řekl bych takový rumunský Kladno. Sháněli jsme nějaký ubytko.. Garmin nabízí penzion „Perla Dunaje“ :-D ...ale je to příjemný místo s trochu přiopilým majitelem a jeho kámošem. Pokoj čistý ..k dispozici i kuchyň s jídelnou..super..100lei.

 

Sprcha-kilák a něco do nějaké  picerie-pizza byla tedy výstavně hnusná (asi dosud nejvíc)..ale dobrej Tuborg ..4kusy v tom vedru, paráda :-D hned byla nálada vylepšena. Vybíráme nějaké leje z bankomatu, pobloumáme po okolí a jdeme koukat na Wimbledon :-D  .

 

Den dvanáctý (13. 7. 2017)

Giurgiu - Corbeni (Podle navigace to bylo asi 205 kiláků, z důvodu blbosti 265..)

Ráno v kuchyňce trochu zabastlíme vlastní snídani a po nalodění těch tun matroše vyrážíme směr hory ó hory .. Je už v půl na devět úplně neslušné vedro a tak s jazyky, které nám plandají kolem helem pádíme po silnici DN5B severním a severozápadním směrem na Pitești .. s cílem samozřejmě se vyhnout hlavní stolici (tedy Bukurešti.. nějak nás nelákalo objevovat krásy metropole, ale věříme, že by se něco našlo …už nás Rumánia docela překvapila a tak snad někdy jindy)

U městečka Ghimpați, což je prdelka na křižovatce silnic DN5B a DN6 s místní dominantou, benzínkou Petrom, benzínujeme a pokračujeme dál po DN 61. Jede se mi krásně.. sice vedro, ale ranní či dopolední pohodička.. nohy na stole.. kávička.. pivíčko..no to sice asi ne, ale jedeme si docela v klídku, obhlížíme okolí, Filoména komentuje dění vůkol.. krásně rozbořený dům támhle, super koňský povoz s deseti cestujícími onde, ježišku..ty štěňátka co jsem málem přejela.. no ty byly nádherný, viď..no jó.. nevotočíme to a nevezmeme si jedno ..?..NE .. kam bychom ho asi tak dali ..?.. Filoména rozvíjí myšlenku.. no třeba k tobě do tankvaku... dyť je narvanej k prasknutí… sakra !  kde je tankvaaaaak… bože mě netrestej.. Ženo jsme v zádeli! Já ten stokilovej, dvanáctipatrovej bazmek nechal při tankování na té pumpě.. jak dlouho jedem?.. asi 30 kiláků.. no potěš koště. Sorry drahá, otáčím a zrychleným přesunem se jedu znemožnit… (hlavou mi probíhá inventura, cože jsme to tam asi tak měli… pussy [čti pasy], foťák [nový]..peníze včera vybrané z bankomatu [500 lej]  a asi milion dalších důležitých vjecý.. před očima mi běží potupná scéna..jak sedím u pangejtu s nataženou rukou (spolu s rumunským bezdomovcem a motorkou za čtvrt mega) a snažím se z někoho vydolovat aspoň pětset eurošů na cestu domů…muhehe. No přátelé, řeknu vám, že to nebyl pěkný pocit. Obávám se, že to nebyl ani pěkný pocit pro obyvatele těch několika obcí, přes které jsem se vracel zpět. Taktéž se obávám, že pokud by někde byli za bukem bdělí strážci zákonných rychlostí (tak jako u nás na konci každé obce, že..), tak by mě asi rovnou podarovali pár gramy olova do čela. Za 15 minut jsem několika ladnými smyky přistával u zmíněné pumpy. Parakotoulem jsem rozrážel dveře a plynulou rumunštinou jsem lámal informace o našem neposlušném ruxaku od dámy za pultem. S ledovým klidem mi oznámila, že o ničem neví a ladným přeskokem přes pult mě v poslední chvíli zachraňovala před rozražením makovice o zem, kam jsem se ráčel kácet. Propleskala mě a odvlekla do kanceláře. Tam se totiž hihňalo celé zbývající osazenstvo pumpy..mé tři nové krátery na srdci se začaly samovolně zacelovat při pohledu na rozesmátej vak. Hajzlík, lebedil si na židli a bylo mu dobře.. ale byl asi rád, že mě vidí.. nerad se nechává ošahávat cizíma lidma. Pomalu jsem se dostával z komatu.. Osazenstvo toho xyndla od stojanu dovleklo dovnitř, přestože měl prý tendence se usadit na zadním sedadle nějakého místního žihadla.. prej, že se mu tam bude pohodlně sedět.. no hajzlík, dyť to říkám. Dokonce mi volali 3x na mobil..wtf..aha, neměl jsem zapnutý blůtůčko na mobilu do helmy (číslo zjistili z lejstra pojistky pod igelitem ! ).. neuvěřitelné. V Rumunsku, které má u nás pověst počestných loupežníků, loupících na odpočívkách naší slovutné Dálnice, jsem zapomněl u pumpy bágl jak prase, nejen že se neztratil, ale ještě mi ty lidi volaj, schovaj ho, aby neutek.. no zkrátka jsem je se slzami v očích opouštěl.. předtím nabízeje nálezné (v jejich igelitových penězích.. jsem fakt pako) .. ale nic nechtěli, naopak důrazně požadovali, abych si vše prohlédl, že se nic neztratilo.. klaním se lidičkové, pokud to tu budete číst .

Filoména, která mezitím také přistála (a neztratila se, což je velký výkon).. muhehe ..z toho byla také v šoku, nicméně jsme zkonstatovali, že předsudky o této zemi jsou definitivně včudu a od té doby slzím, když vidím i jen RO espézetku na autě kdekoli u nás :-)

Stále v helmě probíráme, co by kdyby (..jsme byli třeba na vyspělém předměstí Paříže.. brrr) .. jedeme však přes Pitešti.. asi padesát kiláků napojovaných vesnic .. paráda.. dojíždíme do městečka Curtea de Argeș.

 

Malé městečko, čisto, spousta lidí, jedeme přes centrum..kostely, katedrála jedna i druhá..( Biserica Domnească) .. obě stojí za okouknutí. Curtea bylo dokonce v minulosti druhým hlavním městem, jen pro pořádek …Pár fotek, nakoupeny drobnosti domů..a hurá dál. Cílem našeho dnešního snažení je první výškový tábor pod Fagarašem a to vesnička Corbeni. Našli jsme penzionek Elza (60 lejů) .. tedy plus 40 za snídani .. muhehe…nicméně to bylo v pohodě, na přespání stačilo, sprcha z dob, kdy Drákula poletoval po okolí coby jinoch, ale nic co by nás mohlo nějak rozházet. Šli jsme se podívat po okolí, nezbytné kravky vůkol i o5 na silnici.. potůček šuměl, ptáci řvali, koně zapřažení v povozech si vesele poprdlávali, svět je tu zkrátka ještě v pořádku. Večeře v nějakém trochu lepším penzionku na kopečku.. západ slunce, [pozor, spoiler pro alergiky: vůně čertsvě posečené trávy !].  Skvělé. Co dodat. Nic !

 

Den třináctý (14. 7. 2017)

Corbeni - Novaci (cca 290km)

Snídaně za čtyřicet ?.. no budeme dělat, že jsme to neviděli a poděkujeme, pochválíme a vyrážíme.      Vzhledem k výdobytkům moderní civilizace víme (tušíme), že zítra bude pršet ,a to tak že velmi. A docela nám to nabourává náš pečlivý tajm menežment. Dnes totiž máme v plánu prvovýstup.. tedy prvovýjezd přes pohoří Fagaraš neboli Munții Făgărașului čili Fagarašské hory. Jak jsem se dočetl, tak místní mu přezdívají „Deštivé hory“.. což lehce koresponduje s předpovědí :-) a na hřebeni je průměrná roční teplota −2 °C.. paráda..  No a zítra bychom chtěli na další opěvovaný vrchol naší cesty, silnici, která se nachází v pohoří Munții Parâng a jmenuje se, jak již mnozí tuší, Transalpina.

Probíhá tedy porada a rozhodujeme se, že se nebudeme poflakovat a obě tyto krásky zdoláme v jednom dni, abychom se zítra mohli někde v suchu třeba povalovat.. OK. Za Corbeni začíná silnička lehce stoupat, povrch není moc dobrý, ale na naše ofrouďácké stroje :-) si nepříjde. Zdá se mi, že se trochu zúžila, skály vlevo velmi blízko, vpravo vidno docela hluboko .. nicméně si jízdu užíváme jen trochu - přestože je ráno po deváté, tak stejný nápad mělo bůhvíproč i spousta domorodců v plechovkách a předjíždět se fakt nedá.. silnička se klikatí a co kdybychom potkali v protisměru nějakého (ne)herce či alespoň kaskadéra…dojíždíme k tunelu před hrází přehrady Vidraru a zastavuje nás nějaký praporečník s tím, že se někde bude něco odstřelovat – kyne na nás, abychom předjeli řadu aut, rádi mu vyhovujeme a za chvíli již přejíždíme tunelem k vlastní hrázi. Tož pěkné to je. Vody opravdu hafo.. výška hráze je fakt impozantní. Na kopci nad hrází na nás kyne místní bůh energetiky (tedy doufám, že nehrozil) řečený plechový Prométheus (opravdu vydařené jméno, kde jsem ho jen slyšel ?). Děláme pár fotek, teplo docela stoupá a my jedeme dál do hor. Silnička se postupně lepší, asfalt si dal říct a tak si opravdu užíváme nádherného, slunečného dopoledne v množství zatáček, plechovky se už dají předjíždět trochu lépe a tak to ma byt. Dojíždíme k hotýlku Conacul Ursului (1250 nm), kde je přes cestu dokonce kempík (pan Gůgl ho zná pod názvem Transfagarasan Camping, takže pro lidičky, co chtějí strávit Noc ve stanu pod Horou je to poslední příležitost (tedy při cestě z jihu, samozřejmě).

Zastavujeme u krásného vodopádu (Bâlea cascada).

 

Zde potkáváme báječného týpka, entomologa jak z románů K. Maye, který se proháněl po okolních kopcích se síťkou.. a překvapení, je to Čech..pokecali jsme, udělali fotku s ním a on pro nás, koupili kolo báječného sýra od u silnice utábořeného domorodce a pokračovali k vrcholu. Počasí nádherné, slunce praží, je kolem dvaceti stupňů a kolem dvou tisíc metrů, blížíme se nádhernými serpentinami k tunelu, který vede na severní stranu pohoří. Ze tmy tunelu se rozzáří světlo do lehce hororové „vesnice“ stánkařů, mraku lidí, mraků auťáků zaparkovaných ladem skladem zkrátka všude..říkám si, tady tedy ne.. Filoména čeká u krajnice a já vyjíždím (přiznám se, že si nejsem jist, zda do zákazu vjezdu ?? ) vpravo k jezeru Lacul Bâlea.. kde se dalo zaparkovat vedle jakési chaty či hotýlku).. Filoména slyší v kecafonu pojeď.. a tak za chvíli trochu bojuje se stojánkem vedle mě. Procházíme okolí .. čučíme na nádherné jezero a vrcholky v mlze kolem.. vycházíme na známý kopeček, ze kterého se pořizují ty nejprofláklejší fotky z celého Rumunska.. ano, to je onen známý stožár vysokého napětí pod námi..s nějakou silnicí zase pod ním..  Za chvíli se kolem nás rozhlaholí lahodná čeština a slovenština (jasně bratři slováci.. slovenčina) .. partička střelců, kteří jedou ze severu na jih a ještě jednou se vrací zpět na sever. Příjemní hoši, ptají se kam jedem, tak jim říkáme, že chceme ještě dnes Transalpinu.. tak koukají na Filoménu.. a prý dobře ona.. (jako bych tam nebyl :-) ).. no nic.. radí, že pokud to do tmy dáme ( je kolem poledne) – tak ať ubytko zkusíme v Novácích.. prý spousta levných penzionků.. inu díky za dobré info..my je žádnou přínosnou informací počastovat nemohli (až na entomologa) ,ale zatajili jsme ho a za chvilku už pádíme dolů na sever.. Klikatice se klikatí, super nově položený asfalt se na nás vyloženě těší a my ho hladíme velmi svižně a rádi.. malé komplikace jsou trochu níže, kdy nás zastavují nějací další praporkáři, že prý se tu natáčí reklama na novou AlpuRómeu Stelvio..jj nějaká červená potvora se tam pod stanem vyhřívala ve světle reflektorů. Za chvíli jedeme dál a je to opět hodně dobré.. inu proto se sem jezdí.. Filoména to mydlí hlava nehlava, začínám jí podezírat, že si pud sebezáchovy zapomněla přibalit.. nicméně zatím jí stíhám a je nám fajn. Všeho dočasu, jak se moudře praví.. dojíždíme do kamsi do údolí.. a hlásí.. ráda bych zastavila, ale nejde mi ňák zařadit neutrál…inu trochu prekérka, říkám si.. u motorového vozidla je to někdy dobrý mít možnost kopnout tam kvalt nebo se ho naopak zbavit…co spojka, táži se.. mrazivě hlučné mlčení..nicméně za chvíli zastavuje a chcípá..motorka. Zkušeným okem kontroluji, co se asi mohlo stát.. a spojka opravdu moc nespojkuje.. vypadá to, že to chce přitáhnout lanko. Ladím to u páčky, zkouším .. vypadá to OK s tím, že zastavíme u pumpy a doladíme..Jak řekli, tak udělali. Dojíždíme do Sibiu a u první pumpy se vrhám do opravy…zdá se, že chce lanko přitáhnout i dole na spojce, a tak zkušeně vytahuji nářadí jak chirurg před operací.. Filoména si myslí svý, neboť mě zná, ale hravě nacházím potřebný klíč a již za chvíli statečně kroužím po blízkém kruhovém objezdu jak Gagarin. Vše se zdá báječně funkční. Filoména je překvapena a zaskočena chirurgicky přesným zásahem a já se na chvíli hřeju v paprscích jejího obdivu.. inu, všeho dočasu, jak již bylo řečeno.. muhehe.

Startujeme po E81 směrem na Sebeş a odbočujeme na úžasnou zkratku na silnici 67 do Săliște a pak po DJ106E Poiana Sibiului – Jina.. no mazec vážení..povětšinou nový asfat.. domečky vesniček narvaný až těsně k silnici..krásné výhledy do kraje. Vesničky na týhle zkratce jsou zkrátka nezapomenutelný.. opravené( či opravované) fasády nejroztodivnějších vzorů.. i na strýtvjů z roku 2014 je to vidět, dnes ještě více. Tam kde to jde, mají vyskládané hory dříví těsně u silnice..projíždíme Jinou (původním cílem dnešní etapy) ..je po třetí a před námi 110 kiláčků Transalpiny. Z Jiny sjíždíme krokem, protože silnice je zařezaná do nějaké pískové hory či co a po dešti se většina písku rozhodla trochu se projít krajinou.. bagristi se snaží.. kličkujeme mezi nima, ale silnice není zavřená(zaplaťpánbůh).. tak musí být průjezdná.. no byla trošku hoňka to slanit, ale šťastně se na Transku napojujeme za obcí Dobra. Mydlíme to dál k jihu.. Nádhera. Silnice je fakt boží, většinou perfektní asfalt.. občas se střídá s horším (starším), ale stále v pohodě..nádherné zatáčky, provoz velmi mírný, předjížditelný. Krásná příroda.. Pauza na břehu přehrady Barajul Lacului Oaşa.. stánky, nějaké placky (jméno?.. bohužel), nějaké cetky domů..je 16.30 a do cíle včetně přejezdu Passa Urdel (nejvyšší bod na TA) schází asi 65km.

Zatáčky, zatáčky, zatáčky…nádhera..užíváme si je i s nečekaným folklorem -asi 200m překopu silnice jen do štěrku.. bez varování značkou.. inu maňána rouménia.. docela honička to dobrzdit, uff.. Filoména se drží statečně. Následující strmé vracečky k blížícímu se vrcholu.. tuším 2160mnm.. zastavujeme.. tedy já..

 

Filoména kvílí, že o5 nemůže dokopat neutrál.. říkám si, ajéje..Taky že jo.. koukám na to nadělení, spojkové lanko je rozpletené u páčky ve všech pramenech až na dva.. takže faakt super.. vyndavám vercajk a snažím se lanko zculíkovat tak, aby aspoň nepraskly i zbývající prameny… velmi rychle se zatahuje, je asi kolem šesté.. teplota podle kompjůtru je na krásných šesti stupních.. co teplota, rázem je kosa jak kráva.. fičí vítr.. ruce mi omrzají.. zmáčknout ty neposlušné prameny je už z principu blbost, ale snažím se aspoň aby nepřekážely.. čepice na makovici udělaná z nákrčníku, ohřívám si ruce o motor… Oprava se ale fakt moc nedaří… přitahuji tedy ještě dole na spojce… aby se aspoň rozjela. Mám s sebou sice opravnou sadu, ale v tomhle hicu jsem rád, že jsem to zculíkoval aspoň takhle. Filoménka udělala pár fotek, ale taky jí to moc netěší poskakovat po ledovým vrcholu s docela neradostnou vyhlídkou…Je 18:15 a po doporučení neřadit.. jen ve vyjímečných případech tam kope za jedna a jedem.. dokope to na trojku a říkám ať zkusí držet na ní… jistě to tam znáte při cestě dolů na jih je to samá vracečka, kdy na dvojku je to akorát… inu co dělat zkouší jet rychleji, poník se vzpouzí a cuká.. Filoména nicméně statečně projíždí na trojku.. snaží se moc nebrdit a řadí na dva opravdu výjmečně.. zastavujeme asi po deseti kilácích.. koukám na zbytky lanka.. zatím drží. Jedeme ..z vrcholu do Nováků je to asi 35 kiláků a Filoméně se podaří dojet bez utržených zbytků lanka.. jsem na ní pyšný. Projíždím touto vesničkou, seženu ubytko s pěkným dvorem a přístřeškem jako dělaným pro opravu.. vracím se pro hrdinku a za chvíli je již Poník ve stáji a já vyměňuji lanko za to, které je v opravné sadě. Není to úplně jednoduché, protože lanko je samozřejmě delší a zkracovat ho jen kombinačkama není úplně nejlepší a nejjednodušší nápad.. nicméně se daří.. na konec musím umístit zajišťovací šroub.. procvičil jsem si všechna sprostá vyjmenovaná slova a nedaří se..Je skoro deset, tma přikvačila záhy a tak vzhůru do pelechu.. docela náročný den.. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.45
Známkováno: 22x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist