sumoto_listopad



Národní park Apuseni - Rumunsko 2019

Tři motorky a náš výlet do severozápadního Rumunska spojený s návštěvou Alpiny a Fagarashe.

Kapitoly článku

Autor tohoto příspěvku prohlašuje, že všechny situace odporující pravidlům silničního provozu a různé zdánlivě nezákonné postupy, jsou pouhá umělecká fikce a nezakládají se na pravdě. Tudíž za ně nenese právní odpovědnost. Omlouvám se za zdlouhavý popis cest. Dle kopií obrázků mapy a čísel silnic si lze trasy dohledat a případně je použít.

Jakou vybrat destinaci pro letošní moto výlet…? Nápadů bylo během jara hned několik. Od smělého záměru projet si překrásnou Sardinii, přes tradiční sjíždění Alpských asfaltových tras, až po nápad projet si v Rumunsku národní park Apuseni, plus přidat k tomu tradiční Transfagarash a Transalpinu. Nakonec dostal přednost nápad číslo tři, tedy sever Rumunska, park Apuseni. Kamarád Jirka dodal úžasnou knihu, „THE TWO WHEEL TRAVELERS GUIDE – First edition Apuseni Mountains“. Obsah sliboval přehršel klikatých asfaltových cestiček a spousty lehkých, jednodenních offroad výletů. Pravda, trochu mne znervózňovalo, že části některých tras neviděl z ptačí perspektivy ani Google… ale tak snad to nějak dopadne. Nutno podotknout, že původní plán trávit noc pod stanem byl rozmetán Jirkovo pádnými argumenty, podloženými jeho zkušenostmi z let 2017. Solidní kempy s chatkami pro dva až čtyři, které v přepočtu na osobu a noc nevyjdou našince na více než 200,- či 400,- Kč. Rozdílná cena je samo sebou dána exkluzivitou navštívené lokace. Naše pracovní skupina ve složení – Jirka, Michal a já, ustanovila start na středu 3.7. ráno. Víkend před odjezdem jsem ještě v zoufalém hnutí mysli poptával na portálu ČD volná místa v úterním nočním autovlaku Praha – Košice. Mohli bychom si tím přidat dva dny jízdy v Rumunsku, namísto nezáživného přesunu přes Česko, Slovensko a Maďarsko… leč snaha byla marná. Vlaky jsou dlouho dopředu vyprodány, tohle příště nesmím opomenout!

Den 1. středa

Z pupku světa do autocamping Nesrenica, Zvolen 478 km. Sraz tradičně na čerpací stanici Benzina v Černicích a nikdo kupodivu nezaspal. Tankování, párování kecátek a Jirkovo ranní cigáro… vše proběhlo nezvykle svižně a na cestu vyrážíme ani ne o dvacet minut později. Míříme směr Brdy, Rožmitál pod Třemšínem, Milevsko, Tábor a Pelhřimov. Počasí fajnových 26°C, cesta ubíhá svižně, teď ještě projet to největší parkoviště ve střední Evropě s názvem D1. Nájezd na 90. kilometru u Humpolce nedával tušit, v jaké kondici je dneska provoz na naší legendární highway. Prvních pár kilometrů to docela šlo, ale na 119 km, těsně za sjezdem na Velký Beranov se to seklo. Proplétat se stojícími vozy ve zúžení je zhola nemožné a když Jirka uviděl na 120,5 km odbočku na „manipulační“ komunikaci, která kopírovala při straně dálnici, nezaváhal a s výkřikem „hurá, první ofík…“ odbočil na utaženou šotolinu. Volnost prvních pár set metrů šotoliny vystřídala lesní cesta, kopírující na 122 km odpočívadlo Jamenský potok. Pak začal plot oddělující dálnici od okolního lesa… a nás odděloval také. Už už jsem začínal propadat skepsi, že se snad budeme muset potupně vrátit na začátek téhle stezky, když po dalším kilometru se na nás přeci jen usmálo štěstí. Plot na cca 3 metrech chyběl a nájezd na asfalt byl vysypán štěrkem. Zařazení se nazpět, do již jedoucí kolony bez připojovacího pruhu chtělo trochu trpělivosti, ale brzy se našla v hustém provozu i ta potřebná mezera a my jsme mohli zase užívat výhod vyspělé evropské dálniční sítě. Bez dalších „blbostí“ jsme pak projeli ještě několik zúžení a záseků. Za zmínku pak stojí pokus jakéhosi individua v osobním vozidle, sundat Jirku proplétajícího se prostřední uličkou mezi stojícími vozy. Týpek v autě vyjel z odpočívadla a chtěl se zařadit rovnou do levého pruhu přes stojící pravý. Ačkoli neviděl ani prd, prostě vystrčil čumák vozu z poza stojícího kamiónu právě ve chvíli, kdy se tu proplétal Jirka. Sprška nepublikovatelných sprostých slov nejhrubšího zrna do sluchátek a ujištění že je ok celou situaci uzavřela. Pak následoval poklidný průjezd kolem Brna a svačinka u „Mečáka“ na Rohlence. Odbočka na Slavkov, Uherské Hradiště a Hrozenkov. Příjemné svezení kalí snad jen to množství kamionů, ale to si člověk nevybere. U Trenčína tankujeme a míříme směr Zvolen. Dnešní cesta končí v Kempu Nesrenica na okraji Zvolena. Chatky sice staršího ražení a stěny z umakartu, na druhou stranu nutno dodat že čisté a levné (chatka pro tři za 7eur osoba/noc). Přímo u kempu koliba, u koliby teráska, na terásce 12°Plzeň a k tomu dobré jídlo. Tohle lze považovat za úspěšný den. 

 

Den 2. čtvrtek

. Zvolen – Remetea camping Turul 423 km. Ráno budíček v 7:00h. Tedy moc se nám nechce, ale po 8h už startujeme a mažeme pryč. Dnešní cíl, vesnička Remetea v severní části Rumunska – camping Turul. Nabíráme směr Lučenec, stáčíme se na východ a přes Rimavskou Sobotu a Rimavskou Seč, dál na jih, až ke slovensko-maďarským hranicím, na přechod Kráľ / Bánréve. Cesta prázdná, nikde nikdo. Je teplo, občas cikánská osada, co vypadá jak východní pobočka NASA… baráky rozdrbané, ale satelitů mraky. Vsuvka: barák policie SR v Rimavské Seči. Z mládí si pamatuji film „Pevnost Apačů v Bronxu“ (hlavní role Paul Newman), kdy na policejní stanici útočí rozvášněné davy neg… černo… a sakra, teď se vlastně říká Afroameričanů… a takhle nějak se asi ti cajti musí cítit tady, když si kolem služebny nechají postavit betonový plot s ostnatým drátem. Cesta ubíhá a my se blížíme k maďarskému městu Miškovec. Zde začíná extra porce nudy. Severně od něj je odporně veliká chemička společnosti Borzodchem a mraky aut a kamionů na úzké cestě. Vesnice, předměstí a centrum… výjezd z centra a výjezd z předměstí. Prasíme tak, jak jen to jde a co nám strach dovolí. Tady je třeba přiznat, že nejstatečnější z nás byl Jirka. Maďarská policie mu zpětně za jeho „odvahu v sedle“ (i když byl defacto ve stupačkách) poslala děkovný dopis, nějaké fotky a šek v její prospěch na 30.000,-HUF… tedy ekvivalent zhruba 2.430,-Kč. 

 

Ráz krajiny už od Miškovce nabral „netušenou pestrost“. Vlevo slunečnice, vpravo kukuřice. Pak změna, vlevo kukuřice, vpravo slunečnice. A nakonec super změna, vlevo kukuřice a vpravo taky kukuřice. Při vzpomínce na centrum Miškovce, jsme se rozhodli obkroužit Debrecín, i za cenu extra oblouku. Konečně jsme z toho nejhoršího pryč. Podařilo se a my spokojeně fičíme k hraničnímu přechodu do Rumunska. Z hranic na rumunské straně vede dvouproudá rychlostní silnice, až do Oradey. 

V Rumunsku, stejně jako u nás nebo na Slovensku, motocykly za použití dálnice a rychlostní silnice neplatí. Cesta nás protáhla periferií města a přes dálniční přivaděč nás navedla na rozdělovací kruháče. Tady se po obkroužení jednoho kruhového objezdu dostavila má první, miniaturní navigační chyba a já jsem za ni okamžitě odměněn několika jízlivými poznámkami od Jirky. Je hezké, že někteří lidé se nemění 😊 Z Oradey valíme směr jih po E79 okresního formátu na Beius. Toho času se tato silnice proměnila v hustou síť stavebních strojů, semaforů omezujících průjezd a směs různých výmolů a zvlnění. U jednoho takového omezení přeprasíme kolonu až k semaforu a první v řadě čekáme na zelenou „Blik“, zelená je tam a před námi prázdná cesta. Užíváme si vlnící se cesty a s povděkem kvitujeme všemi přehlížené rychlostní limity v Rumunských obcích. V Beius stáčíme prudce na sever a za 16 km se dostáváme k cíli. Vesnice Remetea, kemping Turul. Vjezd z ulice v nás nebudí nejelegantnější představy, ale po příjezdu do vnitřního traktu je to paráda. Fotky z netu nelhaly. Zeleň, krásné dřevěné chatičky pro 4 osoby, jednoduchá zastřešená jídelna se stoly, s vařičem a ledničkou k dispozici, krásné sprchy a čisté záchody – a to mám rád. Po domluvě se synem majitele, který má službu na recepci zjišťujeme, že 5 minut chůze je market a pokud jde jen o pivo, hospoda Rumunského typu je přímo naproti. Budiž jim ke cti, že v parném létě mají skleněné půllitry v mrazáku. Pivo chutnalo báječně 😊

Den 3. pátek

Apuseni, okruh v národním parku 179 km. Ráno spíme hodně dlouho, Jirkovi se nechce vstávat. Včera jsme se po skvělé večeři p(r)olili Ursusem. Co se mne týče, Ursus chválím. Chuťově dobré pivo. Po snídani sundáváme kufry. Budeme tu určitě dvě až tři noci, a tak není důvod je dneska vláčet s sebou. Pro dnešní den byl vybrán okruh z Jirkovo knihy. Vyrážíme na jih, směr Beius. Dál po hlavní silnici asi 5 km na odbočku západním směrem ve vsi Drăgăneşti, po cestičce č764 a pak po č763 a míříme do nitra Apuseni. Klikatice je to famózní, provoz téměř nulový. Na vrcholu sedla je středisko Padis, se stánky s občerstvením a na konci střediska číhalo malé, asi 45 cm překvapení… Asfalt nečekaně skončil a od kamenité cesty jej dělil schod… naštěstí směrem dolů. Od téhle části (vrchol sedla) až k rozpadlé vesničce Cabana Tricolorul, je to lehký ofík po kamenité cestě, nic méně pořád pod označením silnice č763. Asfalt se zase na chvíli objeví a podél řeky která teče do Belis-Fantanele, vede až k odbočce v osadě Doda Pilii. Zde začíná opět úsek mimo asfalt a po „stezce“ č128A stoupáme zlehka svahem, nad oblé úbočí přehrady. Ty panoramata tady jsou famózní. Těsně před očekávanou odbočkou ukončila spolupráci i má navigace Sygic a stezku už jsem ověřoval jen díky maximálnímu zoomu v Google mapách. V poslední fázi už ani Google nepomáhal, a tak jsme jen odhadli směr a doufali. Bylo potřeba trefit odbočku do osady Poiana Horea. Tam jsme se napojili na asfaltovou silnici R1, která kopíruje jižní břeh přehrady Belis-Fantanele až k hrázi. Po ní jsme přejeli do vsi Comuna Beliş. Ochutnali jsme výrobky místní pizzerie – restaurantu a při lahodné kávě jsme si z vychutnávali krásný a slunečný den. Pokračování trasy bylo po severní straně přehrady. Uzounká silnice č121 se vlní podél horského hřebenu a zhruba ve druhé třetině je úžasné piknikové místo s výhledem na celý park Apuseni. Tuhle část vřele doporučuju i jako čistě asfaltový výlet. Jirka na krásné vyhlídce okamžitě značkuje území. Nekonečný proudu následně stéká dolů, do vzdálené přehrady. Přesně v tuhle chvíli, kde se vzali, tu se vzali, objevili se v liduprázdné krajině turisté. Nu což, když musíš, tak musíš… Jirka pak dává cígo, Michal fotí a já hledám pokračování trasy… Klesáme do údolí po č121 a na křižovatce odbočujeme vlevo, na silnici č108C směr západ. Přijíždíme z druhé strany k osadě Doda Pilli, napojujeme se na cestu č763 a opačným směrem než dopoledne, kolem rozpadlých stavení se vracíme ofíkem na sedlo Padis a pak stejnou trasou zpět do kempu Turul. Večer opět trochu jídla a Ursus. Pro zájemce o lehký ofík doporučuji – pravda my jeli za velmi suchého počasí a otázka je, co s tím terénem udělá déšť, ale to jen tak na okraj. 

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (12x):
Motokatalog.cz


TOPlist