Národní park Apuseni - Rumunsko 2019

Den 7. úterý

Apuseni, okruh v národním parku 257 km. Ráno svižně do hadrů a určujeme dnešní trasu. Měla by vést severozápadně od Kluže, po severním okraji Apuseni, po klikatých silnicích místního bezvýznamu. Vyrážíme 4,8km po státní silnici E60 k vesnici Căpuşu Mare a v ní odbočujeme na mrňavou 103K, po ní se dostáváme na známou trasu u vsi Comuna Beliş a pokračujeme nad přehradou, tou super vyhlídkovou trasou po 108C a pak směr ves Bologa s dominantou středověké věže po 103H. Za vesnicí se na dlouhých 21,6km napojujeme opět na E60 snažíme se prokousat hustým provozem až k městečku Bucea. Zde opět mizíme z exponované okresní cesty a po 108I frčíme z dohledu poslední civilizace. Ze 108I stáčíme na 108K a touhle z části zarostlou, rozpadlou a zdánlivě zapomenutou cestou se dostáváme nad přehradu, k hotelu Art 1000. Zajímavá stavba uprostřed ničeho… a 2/3 naší ekipy začaly požadovat zastávku na oběd. Bohužel, hotel nedisponoval otevřenou restaurací ☹ Musel jsem kolegům slíbit, že zastavíme u prvního stravovacího zařízení, na které po cestě natrefíme. Tady si musím postěžovat. Člověk se pro ně snaží vybrat krásné trasy a oni? Jediné, na co ty dvě vychrtliny myslí, je žvanec… Ve sluchátkách by člověk čekal slova uznání, eventuelně obdivu ke krajině, na místo nářků. „Imploduje nám žaludek“, „týráš nás hlady jako v koncentráku, ty nacisto…“ A i daleko horší. No nic, dali jsme pár fotek v zatáčce nad hotelem a pokračujeme po 108K, která kousek pod hotelem přejde v 764B. Proplétáme opět až k okresní silnici E60 a za železničním přejezdem Valea Drăganului odbočujeme doprava a po E60 jedeme 7km ke vsi Bologa. Tam kopírujeme trasu z dopoledne, ale tentokrát opačným směrem, tedy po 103H a 108C, až k obci Beliş, ve které jsme konečně narazili na funkční restaurant. Jirka se štěstím rozplakal. Já jsem se naučil, že hovězí polévka v Rumunsku, je v podstatě hlavní jídlo. Dostanete k ní pikantní kozí roh a hrníček pravé smetany. Varování! Celý hrnek smetany do polévky, zvyšuje riziko střevních potíží! Pozdní oběd zachránil výpravu před smrtí hlady a my tak v plném počtu pokračujeme dál, směr jih, přes hráz Belis-Fantanele a jižní straně přehrady se přehoupneme po 107P přes hřeben horské vrchoviny. Po 107P klesáme, stoupáme a zase klesáme k dalšímu vodnímu dílu s názvem Barajul Tarnita. Tady se na chviličku pozastavím nad technickým stavem hrází. V Rumunsku je takovýchto vodních děl poměrně dost a ačkoli nejsem statik ani stavař, pouhým okem laika je zřejmý zub času, který hlodá a hlodá… tak si jen přeji, abych nebyl poblíž, až ten zub času dohlodá.

Na hrázi děláme pár fotek a svištíme dolů po proudu k městečku Gilău, kde v marketu řešíme zásoby Ursusu na večer a nějaký ten proviant na večeři a snídani. Kemp Eldorádo je na dohled a my večer plánujeme zítřejší přesun přes Maďarsko a Slovensko.

Den 8. středa

Přesun z kempu Eldorado, do kempu Rybníky Opatovce – Trenčín 717 km. Ranní procedura zdárně ukončena odjezdem z kempu v 8:20. V komunikátorech se shodujeme na konstatování, že volný pohyb osob a zboží po Evropské unii, má právě v zemích s nízkou kvalitou infrastruktury nepříjemné důsledky. Zatím co zboží a lidé se snaží pilně pohybovat, ono jaksi není moc po čem. Okresní silnice nezvládají nápor kamionů a dálniční síť, která by tuto dopravu z malých silnic dostala pryč, zatím neexistuje. Po E60 se přibližujeme od Kluže ke hraničnímu městu Oradea. Provoz před městem je šílený, ale městský okruh dopravu vstřebá a na hranicích s Maďarskem už nejsou žádné problémy. Bez čekání ukazujeme ID a valíme se dál. Vzájemně si odsouhlasíme nákup Maďarské dálniční známky a za hraniční čarou zastavujeme v přilehlých budkách. Za desetidenní dálniční registraci chtějí něco málo pod 3.000HUF a to se nám nějak nezdá. Pokračujeme dál až k čerpací stanici nadnárodní korporace a zde po tankování kupujeme desetidenní dálniční registr skupiny D1 pro motorky, za cca 1.400HUf, což dělá přibližně 130,-Kč. Řešíme tím problém s objížďkou Debrecínu a rychleji se tak přesuneme přes málo záživné Maďarsko. Bohužel, průjezd centrem Miškovce nás stejně nemine. Hranice mezi Maďarskem a Slovenskem téměř neregistrujeme a přes Rimavskou Sobotu, Lučenec a Zvolen, se dostáváme k Bánské Bystrici. Za Bánskou nás čeká krásný úsek k Turčanským Teplicím a pak ještě kousek k vyhlídnutému kempu „Sunny Rocks“, kousek pod Žilinou. Bohužel informace od paní z recepce nás nepotěší, mají kompletně plno. Nezbývá tedy než hledat dál. Jako další alternativu nám rádce Google nabízí „kemping Rybníky Opatovice“. Pro jistotu volám na recepci a předem se ujišťuji, že mají volné kapacity. Vše je domluveno, a tak zase vyrážíme… dnes toho máme ujeto až nad hlavu. Rychle se ubytovat, pár načepovaných piv do petky z kiosku, večeře, druhá večeře a zasloužený spánek.

Den 9. čtvrtek

Z kempu Rybníky Opatovice do Plzně 426 km. Ráno se shodujeme, že příště musíme využít ten noční autovlak, Praha – Košice – Praha. Cena za jízdenku a přepravu motorek hravě vynahradí benzín projetý cestou a ubytování, no a jako bonus má člověk ušetřené dva dny, o které si tu jízdu v Rumunsku může prodloužit. Cesta domů probíhá bez komplikací a zážitků… Starý Hrozenkov, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Slavkov, průjezd po dálnici kolem Brna a u Velkého Meziříčí už se to začínalo štosovat. Rychle padáme z dálnice a zbytek trasy už svištíme po silnicích okresního formátu…  Jihlava, Pelhřimov, Tábor, Milevsko, Rožmitál… a domov. Prima výlet, fajn lidi kolem, krásná krajina, snad jen škoda toho počasí, které nás vyhnalo z Alipny. Příští rok to budeme muset ošetřit jarní motorkářskou modlitbičkou. Už teď se moc těším. Hodně šťastných kilometrů všem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE