Kterak jsem poprvé cestoval do rozvojové (?) země a (ne) potřeboval asistenci...

Přišel čas naplánovat letní dovolenou a začalo horečné rozhodování, která země vyhraje naši návštěvu na motorce. Rakousko, Itálie, Slovinsko, …. tam si dovolím říct, že to znám jako svoje boty, neb jsem tam skoro každý druhý týden a ač to jsou hezké, přátelské a příjemné země, chtělo to nějakou změnu.

Ve hře bylo Montenegro (ale jasně, já vím, že je to naší krásnou mateřštinou Černá Hora, ale takhle mě to ba víc ), Švýcarsko a Rumunsko. Posledně jmenované s jistými obavami. Rozhovor u piva s kamarádem byl prima a z něho vypadlo právě Rumunsko, jako náš dovolenkový cíl.

Nejsem rád zaskočen, baví mě plánovat a pak to stejně změnit a hlavně, když vyrážím někam poprvé, chci tam dorazit vybaven informacemi o největších lákadlech té které země a aspoň pár základními slovíčky v jazyce domorodců. Mnohokrát jsem si vyzkoušel, že například - „Já být přítel a chtít poznat vaši krásnou zem“ vyřčeno sebehůř v mateřštině člověka, se kterým večer sedíte u jednoho stolu, vyloudí na tvářích úsměvy, roztopí ledy a konverzace potom proudí daleko lépe, než se snažit komunikovat třeba v angličtině, které oba rozumíme jako koza petrželi.

Všechno načteno, videa nakoukána, mapy prostudovány, peníze vyměněny, slovíčka a základní fráze v rumunštině nastudovány, rady „moudrých“, kteří už měli tu čest, uloženy s červenou visačkou do mozkovny (rozuměj rady typu – všechno si dávej jen do pečlivě zavřených kapes, s nikým se moc nebav nebo tě oberou i o poslední trenky, bacha na žebráky, protože těch je v Rumunsku jako maku a vynoří se i z holé pláně uprostřed ničeho, .. ) – jednoduše, nic nebránilo tomu, poznat další kousek té naší kulaté krásky.

No a pak to přišlo... Najednou bylo 1.července - začátek dovolené. Poplácal jsem babu po prdelce, vyhoupli jsme se do sedla a vydali se vstříc dobrodružství.....

Pro mě byla první challenge už jen cesta po dálnicí. Nejezdím, nebaví mě to, neskutečná nuda,usínám – jednoduše hnus -, ale z časových důvodů to nešlo jinak (jak se nakonec ukázalo, šlo, ale to jsem v té chvíli netušil...).

Dorazili jsme do Rumunska, dali si „Alpinu“ a naprosto upřímně – kvůli téhle cestě sem vyrazit, je naprostá ztráta času – žádné WAU se nedostavilo... Co ovšem přišlo, bylo čištění a mazání řetězu, při kterém jsem zkontroloval i gumy a zjistil, že přední by ještě něco dala, ale zadní je skoro na plátno.... Moje blbost, ale byla potřeba řešit...

A tu se dostáváme k tématu asistencí. Já mám dvě – jednu Honda (kupoval jsem vloni novou motorku a asistencí dostal jako „bonus“) a pak ÚAMK. Nejprve jsem hledal na netu, zkoušel volat a domluvit výměnu, ale moje angličtina je opravdu mizerná a i když se všichni docela snažili, stejně to nedopadlo. Nu což chlapče, platíš si služby, tak hurá do toho... Nejprve jsem volal na ÚAMK, poté na Hondu s prosbou o domluvu výměny v některém servisu – ÓJÉ to byl boj !!!!

Ani na jedné lince nedokázali pochopit, že nepotřebuji odtah, že nepotřebuji ani pomoc na cestě, že nepotřebuji ani nic zaplatit … Prostě a jednoduše jsem potřeboval pouze někoho, kdo mi domluví výměnu pneumatik. „Nechci nic zaplatit, nic vás to nebude stát, snad jen pár kaček za telefon“ - argumentoval jsem – MARNĚ!! „Takové služby bohužel neposkytujeme“ - zněla odpověď na obou linkách. Fajn, ale když vám tohle někdo sdělí po 20-ti minutovém telefonátu, při kterém potřebujete SPZ, číslo rámu, rozměr pneumatik, RĆ, číslo občanky a snad i velikost nohy – nedej bože přirození – trošku vám to hne žlučí a rozhodně by vás nikdo neoznačil za „milého chlapa“... A jako třešnička na dortu – přesvědčil jsem paní/slečnu na asistenci HONDA, aby mi alespoň poslala kontakt na zastoupení firmy. Byla šikovná a poslala – mělo to jedinou chybu – firma dělá pouze auta, takže jsem byl venku dříve, než bys řekl famfrpál.... Poučení ? Kdyby se mi něco podobného přihodilo příště, vezmu kudlu, říznu gumu a zavolám odtah. Bude mě to stát jen materiál a nemusím se starat...

Nevadí, řekl jsem si, vždycky ses postaral sám, dáš to i teď. Dojeli jsme do Constanty – tam jsem měl naplánované 2 celé dny u moře (aby se baby vyhřáli a já, že si zajedu do delty okouknout plameňáky a pelikány)- a jal jsem se hledat servis. Jak už jsem psal, HONDA byla o ničem, další měli plno na tři týdny, další nemohl sehnat gumy, …. jednoduše v 35º hicu naprostý „vopruz“. A pak jsem dojel do (a kluci, teď mi tu malou reklamu fakt odpusťte prosím) HOBBY MOTO.

Skvělý majitel, výborně vybavená dílna, profesionální přístup a domluva, tak jak to mám nejraději – dotaz, odpověď, podání ruky a vyřízeno. Když jsem si přebíral motorku (podotýkám přesně podle domluvy), málem jsem ukápl, slzu. Asi jsme se naučili žít moc rychle, hodně jsme se spálili a tak co není na papíře, jako by neexistovalo, ale tohle klaplo bez potíží a nebýt na holčičky, asi bych mu dal pusu. Možná jsem to měl udělat i tak, protože cestou do Pitesti nás chytla taková buřina, že na starých gumách bych brzy hobloval asfalt prdelí, čož by byla opravdu veliká škoda !!!

Ne snad, že bych byl na svoje pozadí nějak pyšný, ale proto, že nás čekal Transfagarašan. Nemusíte se mnou souhlasit, je to každého věc, ale pro mě je to opravdu nejhezčí cesta na světě. Dali jsme si ho 2x z jihu na sever a jednou ze severu na jih a opravdu si umím představit, že tam zajedu na týden, ubytutju se pod kopcem, baba se vylepí u bazénu a já budu hoblovat gumy tam a zpět. Jen tedy pravda, hodil bych pro cestu tam a zpět motorku do dodávky (stejně jako to děláme, když vyrážíme v zimě na ostrovy), protože dálnice je opravdu HNUS!!!

Nemám v úmyslu tady popisovat, kde všude jsme se toulali a někomu něco podsouvat, ale kromě Fagarasanu, musím zmínit Turdu. Jestli se někdy budete motat kolem, rozhodně nevynechejte solné doly!! Je to zážitek, který nikde jinde nenajdete. Dokonce jsem někde četl, že nějaká organizace prohlásila, že je to nejkrásnější podzemní prostor na světě. Je úplně jedno, jestli to byly matky země , sbor dobrovolných hasičů z Práčova nebo speleologická společnost mistra krtka – MAJÍ PRAVDU !!!!

Cestou zpět jsme to vzali ještě kousek po Maďarsku, zajeli si do lázní na Slovensko a pak do Beskyd, trošku se potěšit s vnučkou -to není podstatné.

Podstatné – a proto si tu plácám játra – je naše rozčarování z Rumunska!! Když jsem to vyprávěl kamarádovi tak prohlásil - „Jasně jsi znuděnej Alpami a Dolomity, tam jsi jako doma, tak jsi teď na větvi z něčeho nového“ Jako FAKT!? VŮBEC NÉÉÉÉÉÉ!!!!!

Předesílám, že jsme se většinou toulali po turisticky profláknutých trasách a jen po asfaltu a pouze při přejezdech zabrousili do malých vesniček, ale i tak jsme se nestačili divit. Všude čisto, spucováno, milí komunikativní lidé, opravené nebo nové silnice, … zkrátka – jestli si někdo (stejně jako ještě nedávno já) myslí, že je Rumunsko sto let za opicemi a při překročení hranic si musí přetočit hodinky ne o hodinu dopředu, ale o sto let zpátky, je tak daleko od pravdy, že snad ani nenajdu žádný příměr.

Jezdí tam povozy s koňmi ? ANO, ale podle mě je to jen folklór na který jsou zvyklí a v garáži jim stojí Mercedes. Jsou tam žebráci ? ANO, ale za skoro dva týdny jsme potkali asi čtyři a rozhodně nebyli dotěrní. Zajeďte si třeba do Linze a potkáte jich více. Mají rozbité silnice ? ANO, ale jsou to jen vedlejší (řekl bych spíš zapadlé) trasy nebo vedlejší ulice ve vesnicích. Mají rozbité/zchátralé domy? ANO, ale není jich více, než třeba u nás nebo i v Rakousku. Jsou tam medvědi ? ANO spousta a je to super zážitek se s nimi potkat na silnici.

Dá se tam platit kartou ? ANO a to i v tom nejmenším obchodě a nejzapadlejší vesnici. Mají dobré jídlo? ANO a dokonce bych řekl, že lepší, než třeba v Rakousku (ale to je jen můj názor a každý má jiné chutě).

Je tam draho? ANO, ale musíte porovnávat ceny třeba s Polskem. Jinak je tam maximálně stejně draho, ale spíš levněji, než u nás. Dá se tam domluvit, i když moc neznám cizí řeči ? ANO, všichni jsou moc milí a snaží se komunikovat. Nejde-li to jinak, pantomima pomůže a ještě obě strany pobaví.

A teď přijde jedno velké NE – jsou rumunští řidiči opravdu tak hrozní, jak se povídá ? NENENENENENE !!!!!! Nejsem žádný mistr, neviděl jsem zdaleka tolik, co jiní, světa znám jen kousek, ale nikdy a nikde jsem nezažil tak ohleduplné řidiče jako právě v Rumunsku !!!! S hrdě vztyčenou hlavou a třeba ke gilotině přivázaný tvrdím, že od Rumunských řidičů by se ohleduplnosti mohl učit celý svět !!! Na druhou stranu je pravda, že totálně kašlou na jakékoliv rychlostní limity – jenže, upřímně – najde se nějaký vejrostek s řídítky v ruce, kterému to vadí ?

Závěr? Chceš vyrazit do Rumunska ? Tak neváhej u dělej to, fakt si to užiješ! Asi to nebude hned, ale rozhodně se tam vrátím.

Tak spoustu šťastných kilometrů a kolama dolů!!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE