Severní Rakousko, Morava a Devín

10. den (14. května): ujeto 229 km

Cíl tohoto dne: Národní výstava hospodářských zvířat v Brně

Další den na pohodu, takže odjezd až po deváté přes Moravské Budějovice, Jaroměř nad Rokytnou, Vladislav a Náměšť nad Oslavou do Velké Bíteše. Tam obhlídka náměstí, návštěva armyshopu a pak přes parkoviště D1 do Brna na výstavu. Popisem výstavy vás zatěžovat nebudu, jedná se čistě o moji srdcovou záležitost a navíc to sem ani nepatří. Po výstavě jsem ještě nakoupil pár drobností ve dvou motoshopech a přes Modřice, Ořechov a Ivančice jsem dojel k rodičům. Tam jsem s pomocí synovce promazal řetěz (Sněhulák nemá hlavní stojan a tak je to ve dvou lidech mnohem jednodušší), dal doutník, pokecal a přemístil se do Bítova, kam jsem přijel kolem půl osmé.

11. den (15. května): ujeto 396 km

Cíle tohoto dne: soutoky Moravy s Dyjí a Dunajem, zřícenina hradu Devín a Moravské pole

Nejchladnější den celé dovolené, teploty nepřelezly 7 ºC. Bítov jsem opustil v osm hodin a cestou přes Vranovskou Ves, Znojmo, Laa an der Thaya (Láva nad Dyjí), Poysdorf (Pušdorf) a Hohenau an der March (Cáhnov) jsem přijel k hraničnímu přechodu mezi Rakouskem a Slovenskem. Ten tvoří most nad řekou Moravou široký na jedno vozidlo a tak se přes něj jezdí kyvadlově (přejezd je řízen semafory). 800 m za řekou jsem u prvorepublikového bunkru zanechal Sněhuláka a vyrazil pěšky k soutoku Moravy s Dyjí (tam a zpět necelých 5 km). Kousek před soutokem mě rozesmála chata s mega cedulí, na které stálo: „Kokoti: vnútri je už najebané tak to tu prosím už nerozjebávajte. Chodím sa sem iba vyspať, udržujte tu poriadok. Fotopasca je v stromoch, aby som mohol vaše vyjebané chrápy spoznať! S úctou Šnopy“. Šnopy, jsi bůh!!! Až pojedeš přes Vsetín, stav se, máš u mě flašu. Soutok a jeho okolí je krásné, klidné místo, kde na rakouské a slovenské straně stojí jen pár rybářských chatek a na té moravské je největší obora v ČR (4232 ha).

Další zastávkou byla zřícenina hradu Devín, kam jsem dojel přes Malacky a Stupavu. Na parkovišti přímo pod hradem (asi zdarma, protože po mě tady taky nikdo nic nechtěl) parkovalo i několik aut s lotyšskou značkou. „MS v hokeji“ blesklo mi hlavou a pádil jsem k hradní bráně, kde jsem zaplatil vstupné 5 €. Hrad leží na skalním útesu nad soutokem Moravy s Dunajem a působí opravdu majestátním dojmem. Kromě zříceniny samotného hradu, jsou zde k vidění pozůstatky kamenné stavby z dob Římské říše, základy velkomoravského kostela (v době Velké Moravy zde bylo hradiště), základy kaple se hřbitovem z 11. až 13. století a expozice o historii hradu a geologické historii tohoto místa. Expozice je umístěná v jeskynních prostorech a vstup najdete na nejvyšším bodě hradního komplexu odkud je i krásný výhled do okolí a na soutok Moravy s Dunajem. Po prohlídce hradu a smočení rukou v místě soutoku obou řek jsem se vrátil k Sněhulákovi, kde zrovna odjíždělo auto, co parkovalo hned vedle mě. Náhle to zašlápli, z auta vystoupila fajná Lotyška, přišla ke mně, řekla: „You are dead!“ a velice dlouze mě objala. Nesplnilo se, další den dostali 6:3. Soráč holka.

soutok Dunaje a Moravy

Morava těsně před soutokem

Z Devína jsem po Devínské cestě směřoval k centru Bratislavy, kde jsem po mostě Lafranconi přejel Dunaj a po silnici 61 (Slovensko) a B9 (Rakousko) jsem přijel do Hainburgu. Hned na kraji města jsem odbočil doprava na Thebnerstraẞe, po které jsem přijel k Dunaji. Tam silnice končí malým parkplatzem, na kterém jsem nechal Sněhuláka a odskočil si vyfotit Devínský hrad na protilehlém břehu. Chvíli na to začalo kapat a než jsem dojel zpátky na B9, tak se rozpršelo. Podle oblohy to nevypadalo, že by se mělo počasí umoudřit a tak jsem poprvé za dovolenou navlékl nepromoky. Za Hainburgem jsem odbočil na silnici B49, přejel Dunaj zpátky na levý břeh a přes Marchegg dojel k památníku bitvy na Moravském poli.

Ten se nachází přímo u silnice B49 mezi obcemi Dürnkrut (Suché Kruty) a Jedenspeigen. Tyto obce zde k výročí 700 let od bitvy nechaly vztyčit velký obelisk, na kterém je vytesaný rytíř na koni (asi to má být Rudolf Habsburský) a krátký nápis. Bokem od obelisku je mnohem skromnější památník, který postavili Maďaři na památku padlých uherských kumánských bojovníků. A za nás? NIC!!! Žádný památník věnovaný našim bojovníkům a padlému králi Přemyslu Otakaru II. tady nenajdete. Přitom se jedná o jednu z nejdůležitějších bitev našich dějin. Smutné.

Od památníku jsem se vrátil do obce Dürnkrut, kde jsem odbočil na silnici B40. Za městem Zistersdorf (Čistějov) déšť zesílil a za městysem Ernstbrunn už to byl řádný chcanec. Naštěstí tenhle zahradní deštík pro rýžová pole vydržel jen asi 10 km a pak přešel v takový ten normální slejvák. I když postupně slábl, doprovázel mě až do Bítova, kam jsem přijel přes Wullersdorf, Retz (Reteč/Rec/Řešice) a Šafov před devátou večer.

12. den (16. května): ujeto 338 km

Cíle tohoto dne: projížďka kolem Dunaje s přívozem přes Dunaj a klášter Göttweig

Ráno probuzení do deště, takže odjezd po osmé v nepromocích. Přes Znojmo na hranice a pak přes Hollabrunn (Holabrun) do města Korneuburg, kde teprve přestalo pršet. Počkal jsem na přívoz, nalodil se (poplatek 4,20 €) a nechal se i se Sněhulákem, jako jediní pasažéři, převést na druhý břeh Dunaje. Tam jsem sundal nepromoky a přes Klosterneuburg jsem po silnici B14 zamířil k Tullnu. Na jednom z kruháčů na obchvatě města jsem uviděl drak letadla Saab – takže brzda, rychlé nekvalitní foto a dál přes Traismauer ke klášteru Göttweig. Nevím, jestli jsem se trefil do dne školních výletů středních škol minimálně celých Dolních Rakous, ale klášterní areál byl narvaný puberťákama. Takže jsem otočil heftem a tradá dolů k Dunaji na silnici B33. Po ní proti proudu řeky do vesnice Hofarnsdorf, za kterou je přívoz do protilehlého Spitzu. Cena za 1 osobu a motorku 4 €.

Tentokrát jsme se Sněhulákem nebyli na přívozu sami, ale plavilo se s náma několik cyklistů a dva osobáky. Bylo už po třetí odpoledne, romantika ve vlnách Dunaje udělala taky své a tak jsem se rozhodl, že zakončím cestování po severním Rakousku nějakým místním žvancem. Hned po vylodění jsem zajel k restauraci Spitzer’l, kde jsem si dal vepřovou pečeni s knedlíky, omáčkou a teplým zelným salátem se špekem. Už znalý jsem využil rakouské pohostinnosti a po jídle si vykouřil doutník. Po zaplacení 17 € (jídlo a káva) jsem vyrazil na silnici B217. Ta vede pryč od Dunaje a až do Mühldorfu je hodně nudná – samá zástavba a omezení. Za Mühldorfem začíná stoupat ven z údolí a šesti vracečkami překonává převýšení 150 m. Nulový provoz a dobrý povrch udělal z tohoto úseku dezert po výborném obědě.

Po B217 jsem přijel do Ottenschlagu a pak přes Zwettl a Waidhofen an der Thaya do Slavonic. Odtud podél hranic do Vratěnína a po tankodromu do Vysočan. V sedm hodin jsem uložil Sněhuláka k spánku a zašel něco pojíst a na pivo, tak jako každý den.

Návrat (13. den: ujeto 235 km) a shrnutí

Ráno snídaně, sbalení a přesun na Valachy. Původní plán zastavit se u kaple sv. Cyrila, sv. Metoděje, sv. Václava a sv. Urbana nad Velkými Bílovicemi a navštívit památník Velké Moravy ve Starém Městě jsem odpískal, protože jsme ještě ten den chtěli s kamarády odjet na sraz bojových tudorů v Budišově nad Budišovkou. Nakonec i to nevyšlo, ale to jsem se dozvěděl až na Vsetíně, takže jsem klidně mohl jet podle původního plánu. Co už, tak zase další příště.

Když shrnu cestování po severním Rakousku, tak silnice celkově ve velmi dobrém stavu, jen výjimečně horší povrch. Taky lze říct, že čím dál od Waldviertlu, tím víc dopravních omezení a policajtů. Stalo se mi například, že jsem v dlouhém klesání vjel do zástavby, která by už všude jinde v Rakousku i u nás byla označena jako obec, a tady byla jen omezená rychlost. A to jen v místě, kde se silnice zúžila na polovinu své šířky kvůli mezeře mezi dvouma baráka. Po projetí jsem zas mohl dál pádit „stovkou“. Takových příkladů bych tu mohl uvést mnohem víc. Další plus je málo aut na silnicích. Hodně Rakušáků z této oblasti totiž maká ve velkých městech, kde i během týdne zůstávají. Po příjezdu do malého města (v pracovních dnech) vám pak připadá, že tam nechcípl pes, ale celá smečka psů. Právě díky menšímu omezení na rychlosti, malému provozu a kopcovitému rázu krajiny, kde zatáčka střídá zatáčku, mi Waldviertel z celého severního Rakouska nejvíc motorkářsky učaroval. No a pokud někdo rád navštěvuje hrady a zámky, tak v severním Rakousku je v zemi zaslíbené. Je jich tam tolik, že kdybych měl navštívit každý z nich, tak tam asi jezdím doteď.

Počasí v první polovině května nebylo pro cestování na motorce zrovna ideální, nejvyšší denní teploty byly nejčastěji kolem 11 ºC a k tomu vysoká vlhkost. Naštěstí úplně nevyšla předpověď s deštěm, a když už někde pršelo, tak se mi to celkem vyhýbalo. Všeho všudy jsem najezdil 3056 km, a když nepočítám prdlou žárovku, tak se u Sněhuláka projevila jediná „závada“. Tou byl řetěz, který jsem na svých toulkách dorazil, takže hned po dovolené proběhla výměna. Jiné problémy s globálním oteplováním Sněhulák neměl. Tímto pozdravuju Gretu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE