Severní Rakousko, Morava a Devín

5. den (9. května): ujeto 275 km

Cíle tohoto dne: kláštery Altenburg a Melk, města Krems an der Donau a Dürnstein

Ráno odjezd krátce před osmou hodinou, tentokrát přes Šafov na hranice s Rakouskem a pak přes Geras (Jerouš) a Horn (Rohy) ke klášteru Altenburg. Po odstavení Sněhuláka jsem si prošel klášterní areál, blýsknul pár fotek a vyrazil směr Krems an der Donau (Kremže). Při sjíždění do údolí řeky Kamp (Chuba) se na skále nad řekou objevil renesanční zámek Rosenburg. Rozhodl jsem se udělat krátkou zajížďku a obhlédnout ho alespoň z venku. Je jenom 35 km od hranic, tak ho mám v merku navštívit někdy v budoucnu. Pak jsem pokračoval podél řeky přes Gars am Kamp a Langenlois rovnou do Kremže.

V Kremži jsem zaparkoval v historickém centru na placeném parkovišti před městským magistrátem. Automat dával jen parkovací lístky, tak jsem se na to ....... Prošel jsem si historické centrum, udělal pár fotek a něco sezobl. Když jsem se vrátil ke Sněhulákovi, policajtka zrovna kontrolovala, zda mají všichni lupeny za sklem. Mě plynulým obloukem obešla a nevěnovala mi ani sebemenší pozornost. Super, nastartoval jsem a uháněl do Dürnsteinu.

Dürnstein je malé městečko, do kterého je zakázaný vjezd motorovým vozidlům (kromě zásobování a asi i místních podle množství aut). Z parkoviště (pro motorky zdarma), ze strany od Kremže, se do něj přichází kolem vinic, přes které jde vidět Dunaj, za ním zalesněné kopce a napravo zřícenina hradu na skále nad městem – fakt pěkné místo. Taky to tam podle toho vypadalo – hlava na hlavě, a to byl čtvrtek a začátek května. Uprostřed turistické sezóny by mě tam nedostal ani pár volů.

Cestou z Dürnsteinu do Melku (Medlík) jsem přibrzdil kvůli focení u opevněného kostela sv. Michaela a v městysu Spitz. Za Spitzem jsem na vysoké skále nad Dunajem uviděl zříceninu hradu Aggstein a okamžitě jsem měl jasno o dalším cíli v následujícím týdnu. Po příjezdu do Melku jsem vyrazil skouknout barokní klášter, který je dominantou tohoto města. Nádvoří byla volně přístupná, dovnitř a do klášterních zahrad se šlo dostat jen za ojra. Bylo už po páté, něco ještě měla zabrat cesta zpátky, tak jsem holt prohlídku nechal na jindy. Šak to není tak daleko.

Z Melku jsem to vzal po pravém břehu Dunaje (silnice B33) zpět do Kremže. Svezení skvělé, jen bylo cestou pár uzavírek a v některých vesnicích byla silnice široká tak na jedno auto. Když to srovnám s levým břehem ve stejném úseku (mezi Medlíkem a Kremží), tak levý břeh byl na svezení o něco lepší. Po projetí východního okraje Kremže jsem se přes Gföhl (Kvíl), Brunn an der Wild a Drosendorf vrátil do Bítova, kam jsem dorazil po osmé hodině.

 

6. den (10. května): ujeto 202 km

Cíle tohoto dne: zřícenina hradu Landštejn a pramen Moravské Dyje

Tenhle den jsem si naplánoval jako pohodovější, takže odjezd až v devět hodin. Na pátek a víkend se změnila i předpověď počasí – mělo se oteplit. A opravdu, nejvyšší denní teploty se dokonce vyšplhaly k neuvěřitelným 17 ºC. První zastávka byla v Jemnici, kde jsem koupil novou žárovku. Předcházející den (během návratu) na mě totiž Rakušáci blikali jak pominutí; důvodem byla prdlá žárovka u potkávaček. Po výměně žárovky jsem si šel projít město. Když jsem si kráčel od zámku a s hlavou skloněnou čuměl do mobilu, abych se koukl, co je tu ještě zajímavého, tak před průchodem z Havlíčkova náměstí na náměstí Svobody mi starší paní jdoucí naproti s úsměvem na rtech povídá: „Tady aby se člověk pořádně díval pod nohy, že?!“ Zvednu hlavu, čumím na ni o co sakra jde, pak se podívám pod nohy a všude kolem mě plno psích hoven. „Do p....e, to si snad ti lidi dělají ....!“ Jako zázrakem jsem všechny hovna minul a poučen jsem se pozorně díval, kam šlapu. Obhlídl jsem náměstí, městské hradby a vrátil se ke Sněhulákovi. Počasí se začlo rychle kazit a tak jsem se chtěl co nejrychleji přemístit do Slavonic.

Ale už v polovině cesty začlo lehce pršet a podle oblohy to vypadalo, že bude mnohem hůř. Kousek před Slavonicemi se však mraky rozestoupily a na město dopadly paprsky světla. Všude okolo hrůza a nad městem azuro, úžasný pohled. Zaparkoval jsem u autobusáku a šel do centra. Nebe se znovu zatáhlo a chvíli na to přišel slejvák jako sviňa. Naštěstí netrval dlouho a tak jsem pokračoval v prohlídce města. Celkově se mi Slavonice líbily víc než Jemnice a netvrdím to kvůli výše uvedeným lejnům. U pomníku Rudé armády jsem byl navíc potěšen, že jsem konečně našel obec, kterou neosvobodila americká armáda. Protože jestli mě něco fakt mrzí, tak to, že většina lidí v té naší řepě nedokáže (nebo nechce?) rozlišit rok 1945 a 1968. Ještě jsem se krátce zdržel obědem a pak už jsem popojel k pevnostnímu areálu s prvorepublikovým opevněním západně od města. Pevností areál Slavonice je umístěn v lese, který protíná soustava rybníků. Bohužel jsem tam byl na začátku sezóny a mimo víkend, takže do řopíků jsem se nedostal. I tak bylo na co koukat a jako bonus procházka lesem s krátkým relaxem u rybníka, naprostá spokojenost.

Dalším zastavením byl hrad Landštejn v oblasti České Kanady. Parkoviště je přímo pod hradem a kupodivu tam po mě nikdo nic nechtěl. Prohlídka Landštejnu (vstupné 90 Kč) je bez průvodce a informace o historii hradu jsou uvedeny na cedulích. Z jedné jsem se dozvěděl, že území kolem hradu patřilo až do 13. století k Moravě. Z nejvyšší čtyřhranné věže je nádherný výhled do okolí a na samotnou zříceninu tohoto mohutného hradu. Na Landštejn jsem se chystal už dlouho a opravdu nezklamal.

Od zříceniny jsem to vzal přes les do obce Blato a po silnici 151 do Kunžaku. Odtud přes Strmilov, Telč a Třešť k pramenu Moravské Dyje. Sněhuláka jsem nechal u silnice západně od pramene, který byl z tama necelých 300 m. Pramen Moravské Dyje je naprostým opakem pramene Dyje v Rakousku. Ten náš najdete na louce mezi poli a lesy (údajně na místě bývalého rybníka) a samotný pramen je velmi silný, voda krásně čistá. Bez jakéhokoliv zaváhání jsem padl na všechny čtyři a z pramene se napil. U pramene stojí soška s názvem Jarní studánka a socha Zrození z Kristkovy podyjské glyptotéky (1. zastavení): kovový strom se dvěma červenými jablky.

Po osvěžení pravou pramenitou vodou jsem projel přes Stajiště, Pavlov a Dlouhou Brtnici na silnici 38 a pak po silnici 23 do Třebíče a Náměště nad Oslavou. Už od Telče se na obloze zase začly honit mraky, občas spadla i nějaká kapka, ale u Náměště se na jih ode mě objevil obrovský bouřkový mrak a z něho visely cáry vody. Zvažovanou návštěvu Památníku Bible kralické a bratrské tiskárny v Kralicích nad Oslavou jsem okamžitě odpískal a uháněl dál směrem na Brno v domnění, že tomu ujedu. Bouřka ale taky otočila heftem a úspěšně se mě držela. V obci Zastávka jsem musel odbočit na jih. Mé přesvědčení, že stihnu přejet před příchodem deště, vzalo za své ještě před cedulí označující konec obce. Déšť byl rozhodně vydatný, protože do 30 vteřin jsem na sobě neměl suchého vůbec, ale vůbec nic. Nepromoky neměly smysl, stejně bych je nestačil ani vytáhnout, a tak jsem pokračoval přes Kratochvilku do Neslovic. Před cedulí Neslovice jako když utne a dál už sucho a sluníčko. Tak tohle mi fakt nevyšlo, měl jsem se zastavit v těch Kralicích.

K rodičům jsem přijel po páté hodině, převlékl se do suchého a dal sušit věci. Další den jsem měl v plánu zúčastnit se motorkářské akce v Ivančicích.

 

7. den (11. května): ujeto 65 km

Cíl tohoto dne: motorkářská akce „Kolem dukovanských komínů“ v Ivančicích

Od rodičů jsem odjel v devět hodin. Do Ivančic je to co by kamenem dohodil, takže za chvilku jsem tam byl. Koupil jsem si nealkoholické pivko a vyrazil obhlídnout stroje ostatních účastníků akce. Po jedenácté hodině proběhlo žehnání motorek. To se lehce protáhlo, protože padre, jakožto vášnivý motorkář, s každým prohodil pár slov. Ale tak by to podle mě mělo i být. Po žehnání následovala vyjížďka po trase (cca 49 km): Ivančice – Polánka – Jamolice – JE Dukovany – Slavětice – Kramolín – Mohelno – Senorady – Nová Ves – Oslavany – Ivančice. Počasí během vyjížďky bylo dobré, ale ihned po návratu začlo lehce poprchat. Zašel jsem teda něco pojíst, a když jsem vyšel ven, zjistil jsem, že většina motorkářů to zabalila a odjela pryč. Chvíli jsem se tam ještě potloukal a pak jsem to zabalil taky.

Akce dobrá, na pohodu, jen ten závěr horší. Řekl bych, že to bylo vyloženě vinou počasí, a to nikdo neovlivní. Bohužel. Chci tímto poděkovat pořadatelům za jinak skvěle připravenou a zabezpečenou akci. Pokud to vyjde, rád se zase příští rok zastavím.

 

8. den (12. května): ujeto 66 km

Cíl tohoto dne: přesun zpátky do Bítova

Cíl tohoto dne mluví sám za sebe, není co rozepisovat.

 

9. den (13. května): ujeto 362 km

Cíle tohoto dne: město Weitra a zřícenina hradu Aggstein

Ráno odjezd zhruba v osm přes Rancířov do Dolních Rakous a dál přes Karlstein an der Thaya a Kautzen (Choucno) do Heidenreichsteinu (Kamýk), kde stojí vodní hrad.

Po obhlídce hradu zvenčí jsem pokračoval přes města Schrems (Skřemelice) a Gmünd (Cmunt) do Weitry (Vitoraz), kde jsem se zastavil jednak kvůli názvu města, který připomíná hovorový výraz pro proslulé nákladní vozidlo československé výroby, tak kvůli historii. Weitra byla totiž dříve centrem území zvané Vitorazsko, které bylo do 13. století součástí Čech a po rozpadu R-U monarchie bylo v roce 1920 rozděleno mezi Československo a Rakousko.

Z Weitry jsem směřoval na jih a po projetí města Groẞ Gerungs (Velké Kerušice) jsem před obcí Mönchdorf odbočil doleva na úzkou asfaltku (východně od silnice L573) vedoucí přes kopce do Pabneukirchenu a odtud přes Bad Kreuzen do města Grein. Tam jsem se dlouho nezdržel, udělal jsem několik fotek města se zámkem na kopci a po levém břehu Dunaje jsem dojel do městyse Emmersdorf an der Donau, kde jsem přejel na pravý břeh a pokračoval na zříceninu hradu Aggstein. Cestou jsem se několikrát zastavil, abych si vyfotil zříceniny hradů Werfenstein a Weitenegg a klášter v Melku z levého břehu Dunaje. Hrad Aggstein byl postaven na skalním ostrohu asi 300 m nad hladinou Dunaje a jeho návštěvu určitě doporučuji. Parkování před hradem je zdarma, vstupné 6,90 € na dospělého se platí v budově ještě před první bránou.

Z Aggsteinu jsem jel stejně jako 9. května po pravém břehu Dunaje do Kremže, pak do Langenlois, ale za obcí Stiefern jsem odbočil na Harmannsdorf a odtud přes Horn, Geras a Šafov zpátky do Bítova. Návrat před sedmou hodinou.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE