S motojuniorem na pár dní do Alp aneb cílem nebyla jen cesta

Jak ukázat mladému motorkáři krásy Alp, nádhernou přírodu i silnice, ale i probudit lásku k cestování a předat pár zkušeností. Souboj generací se nekonal, byli jsme naprosto v pohodě.

Kapitoly článku

   Tentokrát jsem nejel sám. Již na podzim jsem nabídl polosynovci Tobíkovi, že s ním vyrazím na motovýlet nejen kolem komína. Něco může poznat, posbírat trochu zkušeností, hezky si zajezdit a něco i vidět. Rakousko oplývá krásnými silnicemi, bezpečným provozem, přírodními krásami i malebností obcí i sídel. Souhlasil, a tak za cil cesty vybráno Rakousko.

Tobíkovi je devatenáct, papíry na motorku má od osmnácti a vloni na podzim si pořídil zánovní Yamahu 660 Xtéčko na silničních gumách. Na silnici toho ještě moc nedal, ale od 14 proháněl v terénu různé pitbajky, autem jezdí často a celkově má k motorismu především díky dědovi blízko.

   Já, pětašedesátiletý Jirkapcx, na své cestovatelské 150 hondičce, kterou jsem se chystal konečně opět trochu provětrat. Jet jednou ve dvou byla pro mě také výzva. Jedinou mojí podmínkou bylo spát na posteli.

   Celou akci, na kterou mě již sakra brněly ruce posunul z června do července koronáč, posunutá maturita a další související neradosti. Studentík si na poslední chvíli vymyslel, že chce jet jen na tři noci, prý aby to tolik nestálo, ale možná v tom byla nějaká holka. Tak dobrá, o den méně, trošku jsem v hlavě upravil trasu, ale stejně bude mít fušku. V duchu jsem však věděl, že v případě nepřízně počasí nebo když to nebude dávat, tak prostě ten den nastavíme, či trasu upravím.

   Cestu jsem naplánoval v Rakousku mimo dálnice, především po mně známých silnicích, které stojí za to jak z pohledu dobrého zaježdění, tak zajímavého okolí a poznání.

1. den

   Původně jsme měli vyrazit v úterý ze Sezimáku, vzhledem k vývoji počasí jsem Tobíka přesvědčil jet už v pondělí.

   Já vyrazil v osm z Prahy, v Benešově vyhledal hodináře a nechal si vyměnit baterii v motohodinách, která mi chcípla den před odjezdem. V matičce Praze vyspávají hodináři až do 9, respektive 10 hodin. Odjezd byl domluven na nejrannější možný Tobíkův odjezd, jedenáctou. Stanovil jsem pravidlo odjezdu s plnou nádrží, tak jsem si v klidu dotankoval, dal kafe a po půl zvonil na Tobíka.

   Byl připraven, sbalil maminkou nasmažené řízky a nic nám nebránilo vyrazit na jih.

   U motorek jsme ještě udělali poradu, jakým stylem pojedeme, jak se budeme dorozumívat, co dělat v případě, že se vzájemně ztratíme a Tobíkovi jsem udělil ještě několik rad. Především dodržovat vzdálenost nejen za jinými vozidly, ale i za mnou. Nepřeceňovat síly a v obtížnějších situacích jet podle své hlavy. Stylem Jirka předjíždí, já si počkám. Tak je to správně. Ještě jedna má rada. Je vedro, jíst moc nemusíme, ale tekutin není nikdy dost.

   První zastávku jsme měli zanedlouho. Potřebu zastavit signalizoval Tobík. Problém, z jednoho držáku vypadává štítek přilby. Zděšení pilota co s tím jsem vyřešil americkou páskou. Sice Tobík celou cestu nemohl zvedat štítek, ale přilba se nepotila a štítek držel po celou cestu bez omezení vidění. Další poučení, vždy vozit americkou pásku. Pro motorkáře nenahraditelná pomůcka.

   První krásný úsek nás čekal ještě u nás mezi Dolním Dvořištěm a Vyšším Brodem. Krásná klikatice s perfektním povrchem kolem Vltavy.

    Přes přechod Studánky a brzy za městečkem Zwettl an der Rodl odbočit vpravo na kouzelnou neznačenou silnici s dobrým povrchem i zatáčkami přes Untergeng až za Lindham na 131. V Aschach an der Donau překvapil mohutný tok Dunaje a já si připomněl, jak mi byla před lety po mohutných záplavách tato cesta zapovězena a já musel hnát přes rozpálený Linz.

  Dále pak přes hezký Lambach do Gmundenu u jezera Traunsee. Městem jsme se protáhli díky uzávěře přes kouzelný most a historické centrum. Super, děkoval jsem za objížďku. No a panoramata jezera Traunsee jsou skvělá. Protáhl jsem to podél celého západního břehu, na tunel jsem záměrně pozapomněl. A jsme na kraji Alp. Dobré a zábavné silnice, celkem nevelký provoz díky turisty obsazeným jezerům a všem vodním plochám, fakt byl hic.

   Nás čekala ještě procházka v kouzelném, již turisty nepřeplněném Hallstattu, kde jsme to zapíchli zdarma na kraji placeného parkoviště pro auta a pak do Gossau a k jezeru Gossausee.

Panoramata Dachsteinu jsou fantastická. Osvěžila nás lákavá zmrzka a objednal jsem ubytko v Annaberg im Lammertal. Kdysi jsem tam byl odsud od Gossauského údolí na lyžích soustavou vleků a lanovek, které spojují přes vrcholky obě údolí. Prima lyžovačka. 

Hezkou silničkou přes krátké čtrnáctiprocentní stoupání u Preibichelu, údolím Lammertal. Před penzionem tři kátéemky, naše „klenoty“ uloženy šéfovou do bezpečí garáže. Sprcha, pivko a společná porada přišly vhod a pak už na kutě nabrat síly na další den. Dneska jsem dal 475 kiláčků.

2. den

   Snídaně až od osmi, nakonec se nechali přesvědčit alespoň na půl. Na Glossglockner ještě 70 km, tak jsem chtěl abychom vyrazili co nejdříve. Krátká prohlídka strojů a hurá na cestu. Ve Fuschu ještě natankovat, na mýtné bráně jsme si koupili zlevněné společné mýtné na Grossglocknerskou i Felbertauernský tunel za 33,50 euráků a vyrazili.  Pozor, existují i zlevněné GG, Felbr a Nockalmstr.

 

   Počasí bez mráčku, hlavní dovolenkářská sezona, rovná se narváno. Ale ta panoramata!!! Pár zastávek a po krátké frontičce hurá na Edelweisspitze. Jenom na pcxce jsem tu již potřetí, ale ty pohledy neomrzí. A samotný Grossglockner jsem ještě tak krásně nikdy z Franzjoseph neviděl. Prostě paráda i přes máme plno. Ještě několik kochacích zastávek a hezky z kopečka do Heiligenblutu a další krásnou silničkou na Lienz.

  Protáhli jsme se městem, dali se na Felbertauerntunnel. Cestou jsme si koupili v supermarketu nějaké dlabání a na parkovišti s tekoucí horskou vodou dali relax. Ještě krátká debata především k tunelům a přístřeškům proti lavinám a padajícímu kamení.

  Po cestě přes GG byl pro Tobíka více než pětikilometrový Felbertauerntunnel dalším zážitkem. Leží i ve výšce nad 1600 metrů. Suprový je i sjezd směr Mittersill.

  Vzhledem k šílenému pařáku jsme vypustili návštěvu Zell am See a stanovil jsem hezkou trasu přes Wagrain do Obertauern. Tam jsem zajistil ubytko v horské chatě U Vinzenza, s našimi rodáky a uvítací moravskou slivovičkou. Po krátké obhlídce strojů Tobík utáhl a namazal řetěz na Yamaze. Snědli jsme na venkovní lavičce večeři, přihnala se děsná, neočekávaná celovečerní smršť a dle předpovědi jsme začali chystat nepromoky na další den. Ještě posedět a trochu popovídat v přijemném prostředí s dvěma motorkáři z Bavorska a provozovatelem penzionu a rozumně do hajan.

  Musím pochválit Tobíka. Xtéčko není zrovna stroj na zvládání cestovatelských rekordů, ale držel se statečně a vše zvládal na jedničku. Umí naslouchat názoru i zkušenostem, není žádný divoch. Útrapy denních jízd přes 350 kilometrů v hezkých vedrech zvládal v pohodě. No a já jsem na moji pcxku jako muž s plechovým zadkem zvyklý a zdraví zatím jakžtakž jde.

3. den

   Porci kilometrů máme již pěknou za sebou, další ale i před sebou. Počasí se nějak umoudřilo, a tak nás celý den čeká vedro, které v noci a nad ránem předběhla bouřková fronta stáčející se přes Vídeň na Moravu.

  Ještě místama vlhkou silnicí dolů na jih a hurá krásnými vesničkami směr Soelkpass. Za shlédnutí stojí i kaplička na vrcholu, která je přístupná a je i muzeem stavitelů kapličky a propagátorů cesty přes průsmyk. Krásná silnice, nádherné výhledy, kravičky na silnici, to si Tobík přál a vyšlo mu to. Sjezd z passa na sever je nádherný a neokouká se. Pak už směr Liezen a po vedlejšce do Triebenu.

    Přejezd z Triebenu do Admontu po L713 jsem si zalíbil. Krásná zatáčkovitá silnice nahoru dolů, zajetí k lyžařskému středisku a zámečku Kaiserau a krásná vyhlídková lavička pro polední obědovou pauzu nad Admontem.

 V rychlosti okouknout klášter a z Admontu národním parkem Gesause do Hieflau. Příroda krásná, profil silničky super, ale místy ten povrch! Horší silnici jsem v Rakousku dlouhá léta nepotkal, no po téhle jsem jel poprvé. Dále směr 25 a odbočit na 24, krásnou silnici přes Wildalpen. Pauzička za Wildalpen u říčky Salza nám umožnila smočit těla v průzračné vodě.

  Ještě předtím jsem měl malý problém. Ulítly mi rukavice strčené za přední štítek. Tobíka jsem poslal, ať na mě počká na bezpečném místě a sám se vrátil a díky slabému provozu v klidu nepřejeté ruce sebral.

   Dále jsme jeli na Mariazell, ukázal jsem Tobíkovi známé poutní místo, řádně se občerstvili v místním bistru s českou obsluhou, nebyla na cestě jediná. Češka na čerpací stanici v Alpách již také nepřekvapí. Cestu jsem naplánoval krásnou dvacítkou směr Annaberg. Odbočili jsme na suprovou 28, silnice nahoru dolů a pak již jen z nekonečného kopce směr Ybbs, moc se mi ta osmadvacítka líbí. Ubytování jsme objednali v nedalekém Pochlarnu, kousek po proudu Dunaje. Motorky na dvoře sprcha a závěrečná večeře v hotelu.  

4. den

   Poslední den naší cesty nás čekal zase v pěkném vedru. Ale já myslím, že je vždy lepší pořádné vedro než padající voda. Tobík chtěl cestu zakončit v Chlumu u Třeboně, mě pak ještě čekala cesta do Prahy.

  Nezvolil jsem nejkratší, ale dle mne nejkrásnější trasu. V Pochlarnu přes most na levý břeh Dunaje a proti proudu krásným okolím Dunaje, okolo zdymadla u Ybbsu a dále s minimálním provozem na nádhernou 119 vedoucí od Dunaje k Weitře. Pak již co by kamenem dohodil do Č. Velenic.

Za chvilku jsme byli v Chlumu, dostal jsem od babičky a dědy Tobíka kafe a moučník, trochu probral cestu s mými vrstevníky i mým parťákem. Rozloučil jsem se s mým spolucestovatelem a vydal se do Prahy na závěrečný díl našeho románu.

Závěr

Cestu jsme jeli podle mých dosavadních znalostí a mapy Alp.

Sehnat ubytko není problém. Postel v suchu se sociálkou je přece jen super. Jde jen o cenu. Jako průjezd Glocknerem - všechny ceny jdou nahoru. Pivko je lepší si koupit v plechu. Za jedno hospodské si dáte čtyři pořádný v plechu. I když není nad dobře vychlazené točené. Ještě, že ho mám jen rád a nejsem na něm závislej.

Tankování jsme měli nastejno, zhruba po 150 - 200 km, mně to bralo asi těch 2,5 ltr/100, Tobíkovi  asi 3,8 ltr/100. Já ujel celkem 1 515 km, Tobík 1 180 km.

V nákladech zahrnuto ubytování, mýto a benzín. Ubytko na dvoulůžkáči se sociálkou a snídaní od 52 do 68 euráků pro dva.

Roušky, zmatek jako u nás. Najednou pumpa, kde ji chtěli po nás, měla i obsluha, za kopcem pumpa, kde nechtěli nic, na další měla jen obsluha. To samé s obchody. Při prohlídce míst ji občas někdo z turistů měl i při venčení. Třeba v Hallstattu.

A jak jsme to viděli?

Já,Jirkapcx:

Krásné silnice, převážně s výborným povrchem, rozumní řidiči (až na ty cizince), dodržování předpisů. Radost jízdy v Rakousku. Bezpečnost, krásná příroda, upravenost, malebnost, pohoda. Zvlášť, když přeje počasí, jako tentokrát nám. Vždy se tam rád vrátím. Tobík byl na jedničku, žádné vylomeniny, co jsme dohodli, to platilo. Choval se suprově jak na silnici, tak při volných chvílích. Kladně jsem hodnotil, že mobilu si plně všímal až večer v posteli. Věřím, že poznání a zkušenosti z cesty ocení až po nějaké době, až se mu budou vracet vzpomínky na to, co viděl i zažil. Palec nahoru.

Tobík:

    Byla to pro mě první dálková jízda na motu. Vlastně dělá asi čtvrtinu všech najetých km od koupě Yamahy. A já to dal s Jirkou za 4 dny. 370 km za den byl můj limit. Záda a zadní stehna (jak v řeznictví) bolely nejvíc. Jirka na mě bral ohledy a zavčas jsme pauzovali. Toho jsem si cenil. Trošku se protáhnout, napít, to bylo prima.

    Silnice krásné, Alpy a příroda byly úchvatné, zaježdění vynikající. Ubytování jsme měli podle mě za cenu, kterou stálo, hodně dobrý. Levnější bohužel na trase nebylo a postel je přece jen postel. Benzín stál stejně jako u nás, což jsem jakožto student ocenil. Celkově hodnotím výlet jako suprový i díky skvělému naplánování a organizaci. Prostě byla to pecka!

PS: Už jsem Tobíkovi nabídl, že bude-li chtít, příští rok dáme italské Dolomity a jejich passa, nebo zase kousek Rakouska. Ale alespoň na týden!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (14x):
Motokatalog.cz


TOPlist