Rakousko s výletem do Italských passů….
Text: Martyp | Zveřejněno: 28.12.2013 | Zobrazeno: 30 998x
Jak že to celý začalo? Po loňském motovíkendu v Rakousku naplánoval Mirek alias „ředitel zájezdu“ výlet i na letošek. Dohodl se vlastně s klukama Ducatistama a naším dalším kolegou, co spolu lítaj i u nás a já se do týhle party nakonec přimotal celkem náhodou a to, když jsme se bavili, jestli nevím o nějakém ubytku v Rakousku…Věděl jsem, a tak slovo dalo slovo a už jsem byl na seznamu taky.
Kapitoly článku
Původní sestava měla být vesměs „evropská“ s doprovodem páru Japonek… Monster 695 (Mirek), 2x Monster S4R (Peťo a Honza), Monster 1100 Evo (Marián), Speed Triple 955i (já) a k tomu GSX-R 600 Rizzla (Pepíno) a Hayabusa (Bimbo – Petr). Z kluků jsem se nezlal jen s Peťou a Bimbem.
Odjezd je plánován na páteční ráno, ale co čert nechtěl,maličko se nám to zamotalo..Ve středu to vzdává Honza na S4R, protože s jeho laďákama je nemožný jet ven a série se mu nepodařilo napasovat, neb nemá ani kaťák a k tomu má zadní gumu sjetou na vajgl…
Ve čtvrtek v podvečer sedim v hospodě u flákoty masa a pivka a volá mi Mirek se slovy „Ty vole, už to víš?!?Pepíno nejede, nějaká svině mu ukradla z garáže Rizzlu..!“ Takže zavládla taková, řekl bych pochmurná nálada. Jsme tedy 4 jistí s tím, že Hayabusa se možná přidá cestou…
Pomalu dobaluju poslední věci a jdu spát, ať jsem na ráno aspoň trochu fresh…
Cíl byl jasný, Stelvio Pass……
Sraz máme domluvený na osmou ráno na Strakonické u benzínky OMV. Přijíždím pár minut po osmé a jsem druhý, resp. třetí, je tam už Mirek se svou 695kou a Honza s S4R, který nás doprovodí jen na čáru a pak se vrátí zpět do Prahy. Připravil jsem si pro kluky trochu překvapení a přijel na včera koupeném Speedu 1050 namísto 955ky. Jakoby se nechumelilo parkuju a jdu pozdravit kluky. Mirek tak podezřele kouká a praví: „Koukám, ty výfuky jsi takhle měl?“ tak ho popíchnu a odvětím: „Ne, neměl, koukej pořádně.“ A už mi cukají koutky…Kouká, kouká a ještě dodá: „A to zadní kolo, to nemělo tolik paprsků, ne?“ To už nevydržím a říkám: „Ty vole, to je tisíc-pade!“ Následuje výbuch smíchu nás obou a debata co to a jak se to seběhlo. Do toho přijíždí kolem půla Marián a Peter.
Lehce pokecáme, dáme čaj, nabereme nějakou tu energii ze sušenek, vyprázdníme měchýře a jsme ready to go. Počasí nám přeje, je ještě chladněji, ale slunko pomalu vykukuje, jsme pro tuto chvíli kompletní, tak neváháme a vyrážíme směr Písek…
Cesta utíká v pohodě, provoz celkem jde, otepluje se a mozol nabírá na síle. Přijíždíme do Písku, když v tom mě Mirek předjíždí a něco na gestikuluje, tak tedy odbočuju k Tescu a zastavujeme.
Mirkův teploměr oleje ukazuje nesmysly, teplota leze až ke 145°C, což je víc než je běžná hranice a tím pádem z toho není klidnej. Zkoumáme o co jde, pro jistotu jeden rychlej telefon panu Papežíkovi, rozpojení pár konektorů a vypadá to na vadné čidlo teploty. Rozhodnutí je takové, že pojedeme dál a uvidí se co a jak. Skáčem tedy opět do sedel a razíme směr České Budějovice a stále nevíme, jestli se k nám Bimbo na Hayabuse přidá, nebo ne.
V Budějkách přijíždíme na křižovatku silnic od Písku a Tábora, pomalu se proplejtáme frontou dopředu což se nám daří a čekáme, až padne zelená. V tom se vlevo na silnici od Tábora mezi štrúdlem aut objeví bílá Busa. Mirek naznačuje, že je to Bimbo. Ze světel vyrazíme, Busa se k nám přidá a šviháme to dál na Kaplici a Dolní dvořiště.
V Kaplici stavíme u pumpy, pozdravíme se s Bimbem, dáváme jídlo, kecáme, někdo ještě překontroluje tlak v pneu atd. Je neskutečná sranda už tady viz. Mariánova scénka s klobásou (replika pána z loga Kosteleckých uzenin ), jsem zvědavej, jak to bude vypadat po zbylé 3 dny. Všechno nasvědčuje tomu, že bude veselo.
Když nacpem pupky, vyrážíme na Dvořiště, Honza se těsně před hranicemi odděluje a odbočuje na Vyšší brod, odkud to pak natáhne oklikou zpět na Prahu.
Přejíždíme hranice, kde začíná nudnější část dnešní cesty, kterou jsme pojali jako vyloženě účelovou. Jedeme tedy na dálnici směr Linz, Salzburg, Gmunden, následně odbočujeme na okresky a jedeme na Bad Ischl – Hallstatt – Obertraun. Cestou, párkrát zastavujeme jak na dálnici, tak třeba i u jezera Ebensee. Odtud to máme už kousek, tak se kocháme a nikam extra neženeme.
Před pensionem na nás čeká přivítání v podobě VW Transporter, jež má na jednom boku nápis jako kráva „Triumph“ a na druhým „Ducati“, jak kdyby tu na nás čekal.
Na místě jsme okolo 16hod, najeto máme v tuhle chvíli cca 370km. Jdeme se ubytovat a dohodneme se ještě na vyjížďce kolem.
Docela to tu okolo znám, tak navrhuji pár variant kam vyrazit a nakonec tedy jedeme k jezeru Gossausee.
Tam kochačka a nukleární zmrzlina, uděláme pár fotek a furt nemáme dost. Jedeme ještě směrem na Rußbach a až do Abtenau, jsou tu pěkné rychlejší zatáčky kam je dobře vidět a všechno je to zakončený krásným, 2km dlouhým klikatým kopcem. Otáčíme se páč čas kvapí a blíží se večeře, kterou máme domluvenou s holkama v pensionu. Naskákali jsme dalších cca 70km a pro dnešek se tedy číslo na tachometru zastavuje na krásných 444km.
K večeři máme gulášek, k němu dáváme kvasnicový pivko (ne jedno), panáka, že vše proběhlo bez problému a ještě posedíme. Probíráme trasu na další den a tak nějak celkově, kam bychom za ty další 3 dny mohli a nemohli dojet. Původní plán byl až na Lago di Garda a to přes Stelvio, nicméně se shodujeme na tom, že Garda není vyloženě motorkářskej ráj a že si radši dáme nějakej ten pass navíc poblíž Stelvia.
K tomu všemu se mé tušení, že bude srandy víc než dost, naplňuje. Řehtáme se jak smyslů zbavení, padá jedna hláška za druhou typu „rozložená A4 v kapse“ (zasvěcení vědí) a taky máme milou, asi tak 17-ti letou společnost, pro kterou si ve finále přijde máma… Asi abychom ji nezkazili, nebo co.. :-D 0:-)
Celkově jsme asi maličko hluční, páč jsme slečnu, co se o nás starala, Ivču, museli uchlácholit tím, že jí přivezeme z Itálie pohled… :-D
Odjezd je plánován na páteční ráno, ale co čert nechtěl,maličko se nám to zamotalo..Ve středu to vzdává Honza na S4R, protože s jeho laďákama je nemožný jet ven a série se mu nepodařilo napasovat, neb nemá ani kaťák a k tomu má zadní gumu sjetou na vajgl…
Ve čtvrtek v podvečer sedim v hospodě u flákoty masa a pivka a volá mi Mirek se slovy „Ty vole, už to víš?!?Pepíno nejede, nějaká svině mu ukradla z garáže Rizzlu..!“ Takže zavládla taková, řekl bych pochmurná nálada. Jsme tedy 4 jistí s tím, že Hayabusa se možná přidá cestou…
Pomalu dobaluju poslední věci a jdu spát, ať jsem na ráno aspoň trochu fresh…
Cíl byl jasný, Stelvio Pass……
Den 1. – Pátek 23.8.
Naše útočiště pro dnešek je u mé známé, malý pension Schober ve městečku Obetraun pár kilometrů za Hallstattem..(www.alpen-aktiv.cz)Sraz máme domluvený na osmou ráno na Strakonické u benzínky OMV. Přijíždím pár minut po osmé a jsem druhý, resp. třetí, je tam už Mirek se svou 695kou a Honza s S4R, který nás doprovodí jen na čáru a pak se vrátí zpět do Prahy. Připravil jsem si pro kluky trochu překvapení a přijel na včera koupeném Speedu 1050 namísto 955ky. Jakoby se nechumelilo parkuju a jdu pozdravit kluky. Mirek tak podezřele kouká a praví: „Koukám, ty výfuky jsi takhle měl?“ tak ho popíchnu a odvětím: „Ne, neměl, koukej pořádně.“ A už mi cukají koutky…Kouká, kouká a ještě dodá: „A to zadní kolo, to nemělo tolik paprsků, ne?“ To už nevydržím a říkám: „Ty vole, to je tisíc-pade!“ Následuje výbuch smíchu nás obou a debata co to a jak se to seběhlo. Do toho přijíždí kolem půla Marián a Peter.
Lehce pokecáme, dáme čaj, nabereme nějakou tu energii ze sušenek, vyprázdníme měchýře a jsme ready to go. Počasí nám přeje, je ještě chladněji, ale slunko pomalu vykukuje, jsme pro tuto chvíli kompletní, tak neváháme a vyrážíme směr Písek…
Cesta utíká v pohodě, provoz celkem jde, otepluje se a mozol nabírá na síle. Přijíždíme do Písku, když v tom mě Mirek předjíždí a něco na gestikuluje, tak tedy odbočuju k Tescu a zastavujeme.
Mirkův teploměr oleje ukazuje nesmysly, teplota leze až ke 145°C, což je víc než je běžná hranice a tím pádem z toho není klidnej. Zkoumáme o co jde, pro jistotu jeden rychlej telefon panu Papežíkovi, rozpojení pár konektorů a vypadá to na vadné čidlo teploty. Rozhodnutí je takové, že pojedeme dál a uvidí se co a jak. Skáčem tedy opět do sedel a razíme směr České Budějovice a stále nevíme, jestli se k nám Bimbo na Hayabuse přidá, nebo ne.
V Budějkách přijíždíme na křižovatku silnic od Písku a Tábora, pomalu se proplejtáme frontou dopředu což se nám daří a čekáme, až padne zelená. V tom se vlevo na silnici od Tábora mezi štrúdlem aut objeví bílá Busa. Mirek naznačuje, že je to Bimbo. Ze světel vyrazíme, Busa se k nám přidá a šviháme to dál na Kaplici a Dolní dvořiště.
V Kaplici stavíme u pumpy, pozdravíme se s Bimbem, dáváme jídlo, kecáme, někdo ještě překontroluje tlak v pneu atd. Je neskutečná sranda už tady viz. Mariánova scénka s klobásou (replika pána z loga Kosteleckých uzenin ), jsem zvědavej, jak to bude vypadat po zbylé 3 dny. Všechno nasvědčuje tomu, že bude veselo.Když nacpem pupky, vyrážíme na Dvořiště, Honza se těsně před hranicemi odděluje a odbočuje na Vyšší brod, odkud to pak natáhne oklikou zpět na Prahu.
Přejíždíme hranice, kde začíná nudnější část dnešní cesty, kterou jsme pojali jako vyloženě účelovou. Jedeme tedy na dálnici směr Linz, Salzburg, Gmunden, následně odbočujeme na okresky a jedeme na Bad Ischl – Hallstatt – Obertraun. Cestou, párkrát zastavujeme jak na dálnici, tak třeba i u jezera Ebensee. Odtud to máme už kousek, tak se kocháme a nikam extra neženeme.
Před pensionem na nás čeká přivítání v podobě VW Transporter, jež má na jednom boku nápis jako kráva „Triumph“ a na druhým „Ducati“, jak kdyby tu na nás čekal.
Na místě jsme okolo 16hod, najeto máme v tuhle chvíli cca 370km. Jdeme se ubytovat a dohodneme se ještě na vyjížďce kolem.
Docela to tu okolo znám, tak navrhuji pár variant kam vyrazit a nakonec tedy jedeme k jezeru Gossausee.
Tam kochačka a nukleární zmrzlina, uděláme pár fotek a furt nemáme dost. Jedeme ještě směrem na Rußbach a až do Abtenau, jsou tu pěkné rychlejší zatáčky kam je dobře vidět a všechno je to zakončený krásným, 2km dlouhým klikatým kopcem. Otáčíme se páč čas kvapí a blíží se večeře, kterou máme domluvenou s holkama v pensionu. Naskákali jsme dalších cca 70km a pro dnešek se tedy číslo na tachometru zastavuje na krásných 444km.
K večeři máme gulášek, k němu dáváme kvasnicový pivko (ne jedno), panáka, že vše proběhlo bez problému a ještě posedíme. Probíráme trasu na další den a tak nějak celkově, kam bychom za ty další 3 dny mohli a nemohli dojet. Původní plán byl až na Lago di Garda a to přes Stelvio, nicméně se shodujeme na tom, že Garda není vyloženě motorkářskej ráj a že si radši dáme nějakej ten pass navíc poblíž Stelvia.
K tomu všemu se mé tušení, že bude srandy víc než dost, naplňuje. Řehtáme se jak smyslů zbavení, padá jedna hláška za druhou typu „rozložená A4 v kapse“ (zasvěcení vědí) a taky máme milou, asi tak 17-ti letou společnost, pro kterou si ve finále přijde máma… Asi abychom ji nezkazili, nebo co.. :-D 0:-)
Celkově jsme asi maličko hluční, páč jsme slečnu, co se o nás starala, Ivču, museli uchlácholit tím, že jí přivezeme z Itálie pohled… :-D
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?