Budweisers na inspekční cestě aneb Jarní putování v Alpách

Mýtné 8,- eur se nás díky kartě, kterou máme k ubytování, netýká. Jsme zde úplně sami, a přestože je počasí na opalování, lemují cestu sněhové závěje. Na Eisentalhöhe (2042 m.n.m.) pomáháme majitelce salaše s odzimováním a stáváme se prvními letošními zákazníky. Odměnou za naši pomoc je hustý kouř nespálené nafty z dieselového generátoru, který zásobuje salaš elektřinou. Astmatici na nic nečekají a následováni zbytkem výpravy pokračují raději dál.

Jezerem v Turracher Höhe (1390 m.n.m.), vklíněným mezi horami, prochází hranice mezi Štýrskem a Korutany. Plánovaná projížďka jezerním taxi, díky ledové krustě odpadá a proto stavíme na kafe až v Predlitz. Přejezd Sölkpassu (1.790 m.n.m.) vypouštíme, protože je kvůli sněhu stále uzavřen. Po šesti kilometrech směrem na Murau odbočujeme vpravo a jedeme po opuštěné silnici přes Fllatnitz až do Feldkirchenu. Náš záměr vyjet na horu Gerlitzen (1991 m.n.m.) kazí také sněhové závěje. Vzpomínáme, jak jsme zde minule simulovali na mýtnici auta. Jelikož je brána bez obsluhy a poplatek stejný i pro auto, dělali jsme před závorou s motorkami páry a projížděli tak dva za jednu cenu. Odplatou za nečestné jednání byla rána závorou do Martinových zad. Jeho přejezd nebyl dostatečně synchronizovaný a tak jednu „koupil“ za nás za všechny. Opět využíváme kartu a vyjíždíme zdarma po Villacher- Alpenstrasse (1.732 m.n.m. - mýto 7,- eur).

Po „Apflštrúdl mit Vanila sós“ na vrcholu hory Dobratsch (1.768 m.n.m) se vracíme zpět na hotel. Je jak v létě a tak vedou naše kroky do výčepu na jedno „vorošený“. Těsně před šestou hodinou vjíždíme na Malta Hochalmstrasse (9,- eur/s kartou zdarma). V šest hodin se zavírá a tak máme patnácti kilometrový úsek na horskou přehradu Kölnbreinsperre (1933 m.n.m) jen sami pro sebe.  Nahoře zajíždíme až k horské chatě za hotelem a řádíme s motorkama ve sněhu.

Ostatní polehávají na dvoumetrové sněhové vrstvě a opalují se. Roman, lísajíc se na sněhu provokativně ke Klárce, vyvolává škodolibě u ostatních sexuální touhy. Na oplátku mu na jeho motocykl stavíme erektujícího sněhuláka. Cestou zpět se stavíme u pamětní desky Járy Cimrmana, který v těžkých podmínkách tamních Alp vykonával v Korutanech funkci porodního dědka.

Kanadské žertíky končí až pozdě v noci. Vedení ve skóre se ujímá Roman poté, co těsně před placením nenápadně bere klukům klíče od pokoje, kde se na jejich toaletě zbaví veškerého obsahu svých střev a nechá záměrně otevřené dveře do ložnice. Osazenstvo pokoje pak mělo co dělat, aby jim „nekopla kalovka“ a ještě dlouho pobývali na balkoně, než mohli ulehnout bez rizika do svých pelíšků. David to ještě po půl hodině komentuje slovy: „Je tu smrad, jak když prase nachčije do ohně“.

Ráno zahříváme gumy výjezdem na Maltastrasse. Úzká silnička nad městečkem nás vyvede asi do dvou tisíc metrů. Na vrcholku je ranč s koňmi a pěknou hospůdkou. Odtud nás Honza vede okreskami směr Spittal an der Drau a dále pak přes Obervellach  až do Heiligenblut.  Díky kartě přejíždíme opět zdarma bránu na Grossglockner (mýto 19,- eur). Jízda po prázdné silnici, lemované sněhovým koridorem a teploty kolem pětadvaceti stupňů jsou nepopsatelným zážitkem. Na vyhlídce pod GG (3798 m.n.m.) budí pozornost japonských turistů Vlastík. My už jsme zvyklí, ale oni nechápou, že někdo přijede pokořit sněhové království na motorce v teniskách, šusťákových teplákách a jarní bundičce do pasu.

Z terasy na Edelweisspitze (2.571 m.n.m.), kde obědváme, se nám už nikam nechce. Mirek schovává Vencovi peněženku a vychutnává si jeho zděšení při placení. Na nabídku, že si dluh odpracuje, vrchní přitaká hlavou a rukou ukáže na pětimetrovou kopici sněhu v rohu. Se smíchem se s Vencou loučíme a ubezpečujeme ho, že důvody jeho týdenní absence společníci určitě pochopí.

Až do Brucku se přesun dá považovat za neformální závody. Odtud vede naše cesta přes Kaprun, Mittersil na Gerlos pass (1.630 m.n.m.). Gerlos, to je dvanáct kilometrů široké závodní dráhy vedoucí převážně lesem, zakončené pokutou 4,5 eura ve formě mýta. I další kilometry klesáním do údolí Gerlos, se klikatí malebnou krajinou až k Jenbachu u innsbrucké dálnice.
Nocleh nacházíme poměrně snadno v rodinném pensionu Almgasthof u jezera Achensee, před hranicemi s Německem (27,eur/os.). Zatímco Hanzi objíždí bary a později i místní obyvatele, hledajíc spřízněné sportovní duše se satelitním příjmem, aby mohl sledovat hokejový zápas našich se Slováky, my se sluníme v zahradní restauraci a popíjíme pivko.

Hanzi se vrací s nepořízenou. Když popisuje způsob hledání a použitou komunikaci, ani se tomu nedivíme. Některým stačil už jen jeho pozdrav, aby se váleli smíchy po zemi. Místo tradičního pozdravu Grüss Gott (Pozdrav pánbůh) na ně vybafl: „Gross Kitt" (Velký tmel). Pokud mu nezabouchli rovnou před nosem, představil se: „Ich bin kein ….noó podvodník…, kurva jak se to řekne… joóo Unterwasserman. Ich bin kein Fussbal Fan. Ich bin hokej Fanoušek!! Sie garáž dole?“.  Pak, ukazujíc rukama tvar krychle, pokračoval: „Fernsehen Sie haben? (Barevná televize Vy máte?) My do garáž und kúkn“. Když nenastalo předpokládané vřelé pozvání do jejich příbytku, zamířil do restaurace k servírce a nasadil těžký kalibr rozvitých vět: „Bitte, Alte Madam, my grúpn z Ček Repablik. Drajcén  Lojte na motorka bez problémů, fanda sport“ a ukazujíc na plně obsazenou restauraci pokračuje: „Kchajne štres pro lojte. Óne sound. Pššš, ticho, nur kúkn, všecko pššš“. Když se nedočká známky pochopení, pokračuje Hanzi úpěnlivě se sepnutýma rukama v argumentaci: „Dnes „bomba“ zápas! Mega hokej!“ a zkouší to i přes nacionalismus. Dělajíc rukou křížek, končí komunikaci slovy: „Rašša kaputt (Rusko zničený), to je jasný“.
 Vyprávění graduje tím, že Hanzi své zážitky vypráví také rakouské servírce, čímž se dostává do absurdní situace „troj překladu“, kdy už každé slovo má jiný smysl anebo vůbec neexistuje. Zábava pokračuje scénkami. Vítězí Roman s Mirkem a jejich „Zabití Bin Ládina“. Pro představu: Nahý Mirek, pouze v ubrusu “alá Dželabíja“, hlavu omotanou rolí toaletního papíru do turbanu, vchází kuchyní a usedá do jednoho z boxů v restauraci. V tu chvíli se za ukrutného řevu rozlétnou dveře, para kotoulem na plac vletí polonahý Roman Rambo Kříha a rozpleskne se nic netušící servírce u nohou i s koštětem (samopalem). Duchovní vůdce Talibanu Bin Mirek se snaží prchnout, ale mariňák Roman se vrhá „strédlem“ přes stůl, sráží hlavou lustr a dopadá na hledaného teroristu. Láme Bin Mirkovi vaz, uštědří mu koštětem do hlavy ránu jistoty a ukradne na památku jeho hodinky. 
To už se „odbourává“ i servírka Anna a i přes újmu na majetku je v pohodě a směje se jak blázen. Velký úspěch má i chlapecké trio „Honmiro“ (Honza, Mirek, Roman) s písničkou „Já jsem Gay“ od skupiny Nightwork. Na žádost štamgastů,  překládáme písničku i do němčiny. Zavíračku přetahujeme o tři hodiny a Anna se nám svěřuje, že je již třetí generace majitelů hostince, ale tohle ještě nezažila. Zábava části výpravy pokračuje pak i na pokojích. Do ranního kuropění zní z pokojů chlapecké: „Ich bin Gay…, bin Gay…., bin warmjunge….“ Díky Klárce, která je vzhledem k tématu zcela nadbytečná, vznikají i absolutně nepublikovatelná videa.