Budweisers na inspekční cestě aneb Jarní putování v Alpách

Trasu kolem Walchensee na Kochel am See musíme změnit, protože noblesní serpentiny si vybrali k závodu do vrchu autaři. Zatímco se na terase restaurace sluníme a pijeme espresso, Hanzi s Mirkem skáčou do vody. Přestože počasí dosahuje letních teplot, smrštění penisu signalizuje, že do přeměny na tuhé skupenství vodě mnoho nechybí. Překvapeni nádhernou bavorskou přírodou pokračujeme po klikatých cestách přes Achenpass a Tegernsee až na „závodní dráhu“ k Bayerischzell. Desetikilometrové stoupání, plné zatáček v obou směrech, kvanta šílenců brousících kolena po asfaltu a zatáčky obsazené diváky jak při Velké ceně. Po projetí tzv. „cílem“ se vracíme zpět a přidáváme se k divákům v jedné ze zatáček. Při každém průjezdu se tají dech a v davu to zašumí. Doposud jsme si mysleli, že to co vidíme, je mimo závodní dráhu absolutně nemožné. Vysíláme Mirka reprezentovat naši zem, a protože jde o běžnou komunikaci, zjišťujeme, jak to tu probíhá. Místní popisují, že jde o „vyhlášený“ úsek, kde nehody (i tragické) jsou běžnou součástí ježdění, ale ten zážitek prý za to riziko stojí. Jakmile se objeví policie, okamžitě všichni mizí a načapat někoho při přestupku je tu prakticky nemožné. Je fakt, že když proti nám v zatáčce jede motorka, od které lítají jiskry, lehce si představíme, jak uklouzne a podráží i nás. Frekvence jezdců sem a tam byla tak velká, že občas to s otáčením hlavy bylo jak při tenise.

Za Oberaudorfem přejíždíme na skok do Rakouska, zastavíme na chvíli u Walchsee a dnešní putování končíme těsně za historickou, ještě výmarskou (r. 1920) celnicí v Německu. Ubytování nacházíme ve stylovém pensionu Eschenhof (27,- eur) v Reit im Winkl. K dispozici je plná lednice piva, a tak nám k odpočinku na zahradní terase opravdu nic nechybí. Večer jdeme na doporučení pana domácího do hotelu Almrausch. Jsme ohlášení a majitelé se nám věnují s mimořádnou péčí. Městečko leží v lyžařské oblasti, má 7000 obyvatel a asi 200 restaurací. Jak už to bývá, tam kde je moc chlapů pohromadě, využíváme místní neznalosti českého jazyka a komentujeme různé přednosti kolem sedících dam. Když Venca zahlásí svůj poznatek mířený k odvážnému dekoltu servírky a číšník vyprskne smíchy do talířů tak, že je málem pustí na zem, zjišťujeme, že je ze Slovenska. Majitel nám posílá bylinkový šňaps a tak začínáme chápat, proč se hotel jmenuje zrovna Almrausch (Alm = horská pastvina, Rausch = podnapilost, opice).

Dnešní plán, je co nejpodrobněji projet oblast kolem Salzburgu a Berchtesgadenu. Jde o relativně malou oblast, ale s velkou koncentrací nenápadných horských silniček a jezírek. Na placených cestách, vedoucí přírodními parky, není ani živáčka a tak, byť jsme v hustě obydlené oblasti, si chvílemi připadáme jak v bohem zapomenutém kraji. První jezero, obklopené horskými štíty, je jen pár kilometrů od pensionu.

Je tak malebné a restaurace tak opuštěná, že neodoláme a děláme pauzu na kávičku se zmrzlinou. Romantická nálada a všeobecná pohoda, nás vede k tomu, že veřejně nutíme Romana, aby požádal Klárku o ruku. Máme srandu, jak se z toho snaží vykroutit. Náš předpoklad, že se na něho Klárka urazí a bude tak patřit nám všem, nevychází. Úžasný zážitek je projetí patnácti kilometrového úseku na Rossfeldpanoramastrasse. Převýšení 1100 metrů, místy strmé stoupání a zatáčky jak podle kružítka.

Z jedné strany štíty hor až do výšky 2700 m.n.m. a na druhou stranu fascinující výhled stovky kilometrů daleko. Navštěvujeme malebné jezero Königssee a přes Berchtesgaden začínáme směřovat k domovu. Výjezdem z Halleinu, se stává cesta domů nudnou rutinou. Tradičně nejvíc krizovek nás čeká na prostitutkami obsypané trase z Dolního Dvořiště do Č. Budějovic. Domů přijíždíme bez nehod i pokut kolem páté.

Závěrem naší inspekční cesty musíme konstatovat, že Němci i Rakušané mají válku i s celými oslavami tzv. „in Arschloch“.