HADI v Alpách

V neděli nás čeká smutné probuzení – jsme přeci o jednu posádku tenčí. Vzpomínáme, jak asi dorazili a hlavně jak na tom Láďa je se svou nožkou-večer se dozvídáme že je to zlomenina. Plán na dnešek je ale dán a tak vyrážíme – JEDEME PŘECI I ZA NĚ !!! Nabíráme kurz na St.Johann, Radstadt a Ramsau a za ním vpravo hore na Dachstein.Počasí na vyjížďku opět v poho,a tak stoupáme vzhůru. Cesta nádherná a tak s Feratem, se kterým jsme tu byli již loni, doufáme, že se nad námi letos příroda smiluje a budeme se moci kochat pohledem na okolí z vrcholu kam nás dopraví lanovka. Ale bohužel. Po dosáhnutí nejvyšího bodu-parkoviště u lanovky-zjišťujeme, že i letos jsou vrcholky zahaleny v mracích a je nám jasné, že cesta nahoru je zbytečná.Ovšem ne tak pro KAAMATTA! Ten na nic nečekal, zakoupil lístek, proběhl nám za zády a zmizel v útrobách lanovky. Tož jsme se na něho jali čekat v místní restauraci. Po půl hodině se k nám od lanovky blížil a s jeho slovy „NIC JSEM NEVIDĚL, JEN JSEM SLYŠEL, JAK NĚKDE PODE MNOU LYŽUJÍ. ALE BYL JSEM TAM NAHOŘE“ jsme nasedli na své stroje a vyrazili na zpáteční cestu.Vzali jsme to na Filzmoos, kde je ještě před obcí pension ZEFERER-zde jsme byli spokojeni již loni a tak neváháme a objednáváme si občerstvení na další cestu. Ta pak míří k Bischofshofenu a po silnici 164 dál na Saalfelden a 311 k Zell am See a DOMŮ. Večer rychle něco na zub a v rámci možností dodržovat pitný režim a skončil další krásný den, plný nových dojmů.

Den 4 - 4.7.2011

Pondělní ráno. Budíme se s obavami, jaké dnes bude počasí, neb máme v plánu zdolat „G-G“. Po snídani zjišťujeme, že nádherně svítí sluníčko, a tak se dnes snad i děvčátka trošku zahřejí, a nasedáme do sedel. Ve Ferleiternu platíme 19 Éček mýtné a vyrážíme vstříc nezapomenutelným zážitkům. Po několika KOCHACÍCH ZASTÁVKÁCH a projetí posledního úseku po žulových kostkách dosahujeme vrcholu Edelweisspitze, odkud je nádherný výhled na majestátné vrcholy alpských velikánů. Nezbytné focení a sdělování dojmů předchází dalšímu putování tunelem Hochtor po Grossglockner Hochalpenstrasse až na vyhlídku nad ledovcovým kotlem G-G. Tam se chvilku zdržíme, nafotíme pár záběrů a naše výprava se dělí na dva týmy, v každém po pěti motorkách. Naše skupinka se ubírá směrem na Lienz, cestou se občerstvíme v bistru pod vodopádem a opouštíme nádhernou 107. Projíždíme Lienz a pokračujeme do Hubenu, odbočujeme na silnici L25 a jedeme stále vzhůru k Obersee, kde je hranice s Itálií. Zde nás očekává semafor, naštěstí svítí zelená, neb je zde tak úzká cesta, že se jezdí v lichou hodinu zezdola a v sudou zase jen dolů. V každém směru svítí vždy 15 min zelená a poté se na 45 min cesta uzavře,aby ji všichni měli čas bezpečně opustit. Je tedy 16,12 h a my na poslední chvíli na zelenou vjíždíme do Itálie. Silnička se pod námi kroutí jako had a zhruba po třetině cesty se nám naskýtá překrásný pohled do údolí na jezero Lago di Anterselva. Zastavujeme u něho a kocháme se pohledy po okolí. Po chvíli pokračujeme, a když už jsme v té Itálii, tak chceme ochutnat pravou PIZZU. Zastavujeme tedy u první hospůdky, ale zjišťujeme že to asi nebude tak jednoduché - pizu prostě nevedou, že máme zkusit následující vesnici. Tam je sice přepychový hotýlek, ale otevřeno pro návštěvníky mají až od 20 hodin a tak pokračujeme v průzkumu. Úspěch slavíme až v obci s názvem Rasun Anterselva, kde je u kruhového objezdu sympatická pizzerie.Objednáváme si každý pizzu,k tomu pivo ALKOHOLFREI a po potěšení našich žaludků pokračujeme v cestě k rakouské hranici. Namíříme to k silnici č.108 a po ní mažeme až k tunelu před Mittersilem, tam platíme 8 Euro mýtné a upalujeme K DOMOVU,kam dorážíme večer o půl desáté pěkně znavení.Tak jen rychle doplnit tekutiny a na kutě.