Na skok k Baltu s partou přátel

2. den

Po společné snídani dnes vyrážíme směr Rewal, ale cestu si prodlužujeme přes německé území. Směřujeme k městečku Eldena, kousek od Greifswaldu. Zde se nachází bývalý cisterciácký klášter, z kterého zbyly pouze ruiny. Pak přejedeme do místní restaurace Fischerhütte na smaženou rybu s opečenými bramborami, nemělo to chybu. Dalším bodem naší cesty je Peenemünde, kde omrkneme molo a sovětskou ponorku U-461. Pokračujeme směrem do Polska, ve Swinoujscie podjíždíme tunelem řeku Swinu a v Miedzyzdrojích se jdeme podívat na molo. Chtěl jsem zaparkovat na parkovišti, ale chlap nás dál nepustil, že tam není dost místa, podle mne a nejen podle mne tam bylo místa víc jak na 5 motorek. Nedalo se nic dělat a tak jsme museli odjet. Motorky jsme postavili před hotel kousek od mola. Přestože není ještě sezóna, je tady dost lidí. Dojdeme až na konec mola a vracíme se zpět. Martin s Martinou se někde trhli a při příchodu k motorkám zjišťujeme, že Martin se šel vykoupat. Prý máme jet do ubytování bez nich. Navigace si se mnou zahrála hru na schovávanou a tak jsem chvilku bloudil, než jsem našel správnou cestu z města ven. V Dziwnówu nás dohonil déšť, sjeli jsme k benzince, kde nás nakonec dojel i Martin s Martinou. Poslední zastávkou před ubytováním je zřícenina kostela v Trzesaczu. Původně byl kostel postaven 2 km od moře, postupujícím mořem a erozí půdy došlo k zřícení kostela, z kterého zbyla již jen jedna stěna. Při odjezdu se mi podařilo položit motorku, naštěstí je už Petra zkušená a z motorky vyskočila. Odnesl to odřený kufr a boční padací rám. Aspoň jsem přihlížejícím mohl ukázat, jak se správně zvedá motorka.

Najeto 289 km

V Rewalu jsme měli ubytování ve Willa DanSar. Luxusní ubytování, pokoje nádherné, majitelka velmi ochotná a ještě nám připravila ráno snídani. Ukázala nám nejkratší cestu k moři. Sice už začalo slunko zacházet za mraky a zvedal se vítr, ale i tak jsme s Vačicí a Matym do moře vlezli. Děvčata se osmělila po kotníky. Večer jsme se slezli na pokoji u Matyho a sledovali jsme mistrovské tažení našich hokejistů, jejichž vítězství jsme vydatně zapili pivem a Jack Danielsem.

3. den

Nevím, jestli jsem navigaci něčím rozzlobil, ale i dneska si se mnou hraje na schovávanou a tak při výjezdu od ubytování jedeme malými uličkami, kdy se vracíme do bodu, odkud jsme vyjeli. Naštěstí chytne druhý dech a vede nás správným směrem. První zastávku na dnešní cestě do Leby máme v Kolobrzegu. Po menším dohadování s místním taxikářem parkujeme na placeném parkovišti, za které platíme a jdeme se mrknout na maják. Máme smůlu, je obehnaný zelenou sítí a opravuje se. Vydáme se tedy na konec Zatoky Pomorskej k ústí vjezdu do přístavu. Slunce dneska pálí od rána. Pokračujeme přes  Mielno, mezi mořem a jezerem Jamno. V obci Rusinowo vystoupáme na rozhlednu a díky dobré viditelnosti vidíme i lodě na moři. Přes Slupsk si to zamíříme do Leby. Tady máme ubytování v Pokoje Nowakowscy. Není tak luxusní jako v Rewalu, ale na přespání to stačí, navíc dvě noci tady vyjdou levněji než jedna v Rewalu. Uvítá nás velmi milá majitelka, doporučí nám, že na snídaně máme ráno zajít o místní pekárny, Piekarska 1. Při večerní procházce to jdeme omrknout a chceme si domluvit na ráno rezervaci pro 9 osob. Slečna nás ujišťuje, že v 08:00 hod. tam plno nebude. Na večeři si dojdeme do Rock’N’Pizza.  Pizza vynikající, cenypřiměřené, jen slečna co nás obsluhovala, pracovala lehce chaoticky, naštěstí jsme všichni dostali, co jsme si objednali.

Najeto 253 km

4. den

Na dnešní den jsou dva plány, buď navštívit písečné duny v Lebě, nebo se jet podívat na Hel. Předtímovšem jdeme na snídani. Prostředí pekárny je opravdu hezké, obsluha velmi ochotná, káva vynikající a pečivo z pekárny také. K vajíčkům nebo párkům dostáváme 3 druhy jejich chleba. Sladké pečivo bylo tak vynikající, že se mi ještě teď sbíhají sliny, jen na něj pomyslím. Stala se nám tam taková úsměvná příhoda. Kamarádka chtěla koláč s jahodami, tak si objednala koláč s jagodami netuše, že jagody jsou borůvky a jahody jsou truskawki. Chvíli na koláč překvapeně koukala, ale pak snědla i borůvkový, prý byl vynikající.

Martin s Martinou si chtějí odpočinout od motorky a tak se jdou projít Slovinskim národním parkem k dunám. My jedeme na Hel.

Za městečkem Gniewino u přečerpávací nádrže míjíme rozhlednu Kaszubskie Oko, vypadá impozantně, ale nestavíme a jedeme dál, aspoň o jeden důvod navíc se sem někdy vrátit. Ve Wladyslawowo se zastavujeme na benzince a pozdravíme polské kolegy. Jeden z nich se mne ptá, jestli rozumím Polsky, říkám, že ano, ale ne všechno. Ptá se mne, proč všichni jezdíme na Hel, jestli tam mají Češi nějakou komunitu. Vysvětluji mu, že je to pro nás něco co my nemáme, že nemáme moře a ten cíp je zajímavý. Říká mi, že to chápe, ale že jsou i jiná místa a jmenuje třeba Rewal. Tak mu říkám, že tam už jsme byli, že jedeme po pobřeží od Štětína, Miedzyzdroje, Kolobrzeg, Rewal, Leba. Vypadá, že je touto informací mile překvapen. Popřeje nám hodně štěstí na své Yamaha Tenere odjíždí pryč. My se přesuneme na Hel. Motorky necháme na parkovišti a jdeme kolem opevnění na pláž. Počasí je luxusní, svítí sluníčko, krásně hřeje a voda je asi tak o 5°C vyšší než v Rewalu. Užíváme si paprsků slunce a vcelku teplé vody. Potom si uděláme procházku po pláži a zamíříme do Smazalnia Cypelek, kde si dáme uzenéhoHalibuta a Karmazyna. Z Helu zamíříme na maják Rozewie. Postaven byl v roce 1822 a má výšku 32 metrů. Někteří z nás vystoupali až na jeho vrchol. Potom jsme pokračovali na Nejsevernější bod Polska, který je vzdálen asi 3 km od majáku. Do cíle zbývá 62 km, tak to dáme na jeden zátah.

Večerní procházku Lebou ukončujeme návštěvou restaurace Stratos. Jídlo bez chybičky a obsluha taktéž na jedničku.

Najeto 220 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE