Norsko 2017

26. květen 2017 - pátek

Nějak se budím čím dál tím dřív, než by se mi líbilo. Ale zase na druhou stranu, vždy mám po ránu trochu času na čtení knížky, než se Ivka vyhrabe ze stanu. Po ranní rutině sedáme na motorky a kolem 11 odjíždíme. Nemáme žádný plán, jen se posouvat směrem ke Švédsku. Díky tomu, že jsme krapet změnili plán před pár dny a stočili to na Švédsko, projíždíme krajinou, o které nemáme nic zjištěné a více méně stavíme, kde se nám líbí.

 

Cesta vede mezi národními parky, což já osobně úplně miluji. Stavíme v malé vesničce u cesty, no vesnička je možná silné slovo, dohromady tam jsou tak 4 domy a z toho jeden je gift shop a druhý je restaurace. V gift shopu nakupujeme několik „cetek“. Kdo by mohl v té době vědět, že mezi těmito cetkami bude náš parťák na příští cesty Losičák. Původně jsme měli v plánu ho darovat, ale postupem se z něj stal neoddělitelný společník na cestách :-).

 

Vyzvídáme od paní, jak je těžké najít divoké losy. A ona, že stačí vyběhnout krapet výše a určitě nějaké uvidíme, jak schází dolů. Dáváme na radu a vybíháme co možná nejvýše a hledáme a hledáme a hledáme a tak po hodině to vzdáváme a jdeme zpět. Prostě nás asi nemají rádi a jako jediní pojedeme z Norska pryč, aniž bychom je viděli.

Dáváme dlabanec na vyvýšeném místě nad nějakou farmou a kocháme se výhledem. Tohle doma prostě nemáme!

 

Jedeme dál smíření, že prostě losy neuvidíme, když v tom Ivka brzdí a ukazuje vlevo a tam se na mýtince pasou dva kousky. Koukám jak z praku, ale než stihnu vytáhnout foťák, už jsou v trapu. Teda na to, jak je to velké zvíře, tak je hodně plaché. Ale to vůbec nevadí, mise splněna, viděli jsme divoké losy.

 

Blíží se večer a my bohužel potřebujeme internet, protože se pomalu blíží švédská hranice a my nemáme stáhnuté mapy do navigace. Proto to natahujeme a k večeru přijíždíme do kempu Rena těsně před zavíračkou recepce. Ale tento kemp se mi zrovna moc nelíbí, hodně mi to připomíná kempy někde u moře. Plno karavanů, hodně lidí a kolem příroda taky nic moc.

 

PS: Dneska jsme obětovali peníze za pivko z Osla. Není špatné, když to srovnám třeba s pivem ze Slovinska, ale naše je lepší.

 

PS2: Je sranda jak se postupně mění význam věcí podle doby. Myslím tím trolly. Původně to byli zlí skřítci s kterými rodiče strašili děti. Ale jak se měnila doba, tak nyní jsou bráni jako super finanční artikl a všude je nabízejí a jsou bráni jako roztomilí „skřítci“ z Norska :-).

 

27. květen 2017 – sobota

Ráno mě probudili dva ptáčkové, co si udělali z naše stanu dálnici a běhali po něm tam a zpět. Bych nevěřil, jak malá zvířata dokáží dělat takový randál :-). Zato venku azurová obloha! Fakt nekecám, po několika dnech v dešti azuro s teplotou kolem 20-25 stupňů je jako splněný sen! Když to srovnám s dřívějšími dny, které měly tak 7 stupňů maximálně, je to příjemná změna.

 

Někdy odpoledne jsme překročili hranice do Švédska a první pocit byl: „Sakra, jsme v lese“. Silnice uprostřed lesa, jinak bych zatím Švédsko jinak nenazval, všude lesy nebo vykácené lesy, jinak nic.

 

Díky malé přestávky u řeky jsme našli směrovku na losí farmu. Je to sice zajížďka kolem 50 kilometrů, ale je to jistota, že uvidíme losy déle než pár sekund jak posledně. Je rozhodnuto, jedeme tam. O dalších 50 kilometrů dále jsme překvapeně zjistili, že v sobotu mají zavřeno a není šance, aby nás pustili dovnitř. Ivka to nesla hodně špatně, ale to jsme ještě nevěděli, že o kousek dál narazíme na několik kousků pasoucích se kousek od silnice. Tentokrát nic neuspěchat, rychle vypnout motorku, vytáhnout foťák, pomalu se přibližovat a v poslední chvíli udělat dva snímky a koukat, jak mizí v lese. Sice to byl jen okamžik, ale nevadí, máme i fotku!

 

Ve Švédsku mají plno modrých kempů, což jsou vlastně upravené plácky, které může člověk bezplatně použít pro kempování. Většinou kemp má i kadiboudu, ohniště s nachystaným dřívím nebo grilem a plno dalších vychytávek. Ten náš byl u jezera s krásným výhledem.

 

Kousek od nás kempuje v karavanu starší pár ze Švédska, který má dvě dlouhosrsté fenky Švýcarských ovčáků. Ivka je v sedmém nebi, protože dlouhá léta měla stejnou fenku Neu, která bohužel před lety umřela na stáří.

 

Je to velmi příjemný pár, co tímto způsobem cestuje po rodné zemi, protože bohužel ze zdravotních důvodů nemůžou nikam dále. Po chvilce klábosení nás zvou k sobě domů. Bohužel míříme jiným směrem a tak se domlouváme, že při příští návštěvě Švédska se u nich určitě zastavíme. Pán nás podarujeme dvěma dánskými pivky a pak se rozloučíme a jdeme spát. Velmi příjemný pár, doufám, že je ještě někdy v životě uvidím.

 

28. květen 2017 – neděle

Ráno nás, no buďme upřímní, ráno mě :-) probouzí slunce. Je nádherné počasí s teplotou na opalování. Balím a připravuji snídani a čekám a čekám, až Ivka vyleze taky, dneska si dává nějak na čas. Po nějaké době se začne něco vrtět ve stanu a po další chvíli vykoukne ze stanu se slovy: „Miláčku, pokud mě chceš nechat dospat, nešusti se sáčky!“. No co se dá dělat, člověk se neodvděčí všem :-).

 

Ráno se loučíme se sousedy se slibem, pokud pojedeme do Švédska, určitě se u nich zastavíme.

 

Cesta Švédskem (aspoň ta naše) je strašně monotónní, kde se střídá les s městem nebo vesničkou. Něco jak u nás, což není nic špatného, ale když posledních pár dní člověk trávil v Norsku, kde je o výhledy postaráno, nadmíru krapet začíná strádat.

 

Aby to nebylo tak monotónní, volíme cesty po šotolince plné kamínků, což se mi po pár kilometrech přestává líbit, protože chudák gsko pořád dostává rány šutrama. Jojo to jsem byl ještě hodně zhýčkaný a bál jsem se o motorku, teď už vím, že prostě motorka je na to dělaná a off-road cesty miluji!

 

Počasí si usmyslelo, že jsme měli slunce a hezkého počasí dost a zase začalo pršet. No nic, nepromoky na sebe a pokračuje se dále. Nakonec končíme v malebné vesničce Asphyttan, kde rozložíme tábor pro dnešní večer. Je to tu moc hezké a místní se o vesničku pečlivě starají. Jediný problém jsou dotěrní komáři a je jich tu vážně požehnaně. Takže večeře a co nejdříve do stanu.

 

29. květen 2017 - pondělí

 

Ráno klasická rutina a kolem 10 vyrážíme. Venku je nádherné azuro a krajina kolem je jak přes kopírák naše. Což by nebylo tak špatné, ale hodně se to podobá včerejšku a vše se monotónně opakuje, takže celkem nuda ve výsledku. Díky, že mám aspoň hudbu v helmě, jinak bych zase usnul :-).

 

Stavíme na jídlo v Burger Kingu. Je to super, protože ceny jsou plus mínus jak u nás a bohužel výživová hodnota z této pochutiny také.

 

Dnešní den byl více méně transportní a k večeru přijíždíme do kempu nedaleko Jönköping. Kemp vypadá dost zašle, ale pán na recepci je velmi příjemný a má plno zajímavých historek ze života. Krapet se rozšoupáváme a kupujeme si láhev vína. Ono celkově alkohol ve Skandinávii není moc vidět, dá se koupit jen ve speciálních obchodech nebo restauračních zařízeních a je příšerně drahý!

 

30. květen 2017 – úterý

Ráno nás krapet popohnal s balením stanu lehký destíček a jídlo jsme nechali až do kempové kuchyňky. Měli i šálky na kávu, tak po skoro 3 týdnech nepít ranní kávu z ešusu mi přišlo jako buranství.

 

Z deště nakonec nic nebylo, jen se znatelně ochladilo, ale za ty tři týdny již bylo i hůře.

Den byl zase více méně transportní. Krajina skoro jako u nás, ale aspoň tu mají hezké klikatící se cesty.

 

Jsme tak 50 km od Ystadu, kde se doufáme zítra nalodíme a hurá do Polska. Nemáme zamluvené lístky na trajekt, ale snad to nebude problém.

 

Plus mínus přes hodinu jsme hledali modré kempy, ale vždy, když jsme podle mapy dojeli na určené místo, byly všude cedule se zákazem kempování. No hrůza, nakonec jsme se rozhodli přespat v pensionu nedaleko místa, kde jsme hledali modrý kemp. Je to hned vedle pláže :-). Problém byl v tom, že na recepci nikdo nebyl, pouze telefonní číslo, na které se Ivka pokoušela dovolat, ale štěstí nám nepřálo. Proto jsme místo spaní uvnitř rozbalili stan na parkovišti a doufali, že se ráno snad nějak domluvíme s majitelem.

 

31. květen 2017 – středa

Dnešní ráno a noc se určitě vryla do paměti velmi hluboko. Když nebudu počítat, že v noci fučel vítr tak silně, že jsem se bál, že nás odnese i se stanem. Tak kdo si může říct, že ho ráno probudily střely z tanku a z kulometů. Popravdě mě to krapet překvapilo, ale později jsme zjistili, že o kus dál je military zóna, kde čas od času probíhá cvičení.

 

Během balení přijel majitel a ještě nám nabídl snídani, kterou jsme zdvořile odmítli.

 

Jdeme se podívat na nedalekou pláž, kde zjišťujeme, že kousek od nás visí červená vlajka a v tom mi to hezky zapadne do sebe: „Milatary zóna, probuzení střelami z tanků a červená vlajka.“ Rychle odsud :-). U pláže jsme našli cedulku, kde něco o červené vlajce bylo napsané, ale komplet ve švédštině. Naštěstí se nic nestalo a my se co nejdříve spakovali a vyrazili směr Ystad.

 

Stavíme na benzínce kvůli snídani a musím říct, je to zajímavá změna. U nás většinou člověk vidí holuby, kosy nebo havrany, jak chodí žebrat jídlo a tady převážně straky nebo krkavci :-).

 

Asi se zase blížíme k moři, protože posledních pár desítek kilometrů fučí boční vítr a dá to krapet práci udržet motorku v rovině, ale daří se a dojíždíme do Ystadu, kde Ivka kupuje lístky na trajekt. Bereme si kajutu, protože plavba má trvat kolem 8 hodin a my si chceme za tu dobu odpočinout, abychom následující den stihli dát celé Polsko na jeden zátah.

 

Odjezd trajektu je v 22.30 takže máme fůru času. Nakupujeme zásoby, jezdíme kolem Ystadu a více méně se poflakujeme a čekáme na „check in“ trajektu. Čas utekl nějak rychle a my stojíme u trajektu, kde nás posílají do řady k autům, z kterých nás následně pošlou úplně dopředu, že prý půjdeme první. Občas se hodí cestovat na motorkách :-).

 

Za chvíli k nám dorazí dva švédští motorkáři, z kterých se nakonec vyklube, že jedou na dovolenou k nám a že se moc těší na naše silnice a hlavně pivo. No ještě aby se netěšili :-).

 

Trajekt je dosti odlišný od toho do Norska. Asi uzpůsobený požadavkům cestujících, protože všude se kouří nebo nasává alkohol. To o tom z Dánska do Norska se nedalo říct. Spaní v kajutě paráda, až na ty vlny. Jsem si myslel, že s takovou těžkou potvorou to přece ani nehne a ono hnulo a nejenom jednou. Jsem rád, že nemám problémy s mořskou nemocí. V kajutě jsme měli nádherné okénko viz fotka :-).

 

1. červen 2017 – čtvrtek

Budíček v 6 ráno, mrknout na přístav a hurá rovnou čárou po mapě k České republice. Zataženo a teploty kolem 13 stupňů nám nijak na náladě nepřidávají, ale aspoň neprší.

 

Za těch pár kilometrů jsem nabyl představy, že každý Polák kouří jak fabrika. Jako vážně mazec, tu snad hned po porodu dostanou žváro do pusy, protože každý, koho jsme potkali, měl v puse cigáro. A také se nám tu začínají objevovat lehké děvy, na takové jsme v Norsku vážně nenarazili :-). Nejvíc mě dorazila scéna, kdy jedem lesem a co 200 metrů stojí nebo sedí na plastové židličce jedna dívčina. Ještě mi tam chyběla cedulka s hodinovou taxou :-).

 

Cesta Polskem vice méně jako u nás nebo ve Švédsku, ale už neusínám, protože moji pozornost poctivě zaměstnávají polští řidiči. Předjíždět v nepřehledných zatáčkách nebo přes dvojitou čáru tu není vůbec nic ojedinělého.

 

Pěkně si to kvasíme a těsně u hranic v malé vesničce potkáváme paní na trojkolce, kterou bych nejradši ještě teď něčím přetáhl po hlavě. Dojíždíme paní a Ivka dává blinkr a připravuje se k manévru pro předjetí. Když je metr od ní, tak paní se vůbec nepodívá, zvedne ruku a přesně v tu chvíli zatočí doleva. Ivka chytla za brzdy a motorka šla do smyku, už jsem ji viděl na zemi, protože to s ní hodilo nejdřív doprava a pak doleva. Nevím jak, ale nějak se jí podařilo motorku udržet a kolem paní proklouznout, aniž by ji sundala. No a co paní na to? Vůbec nic, ani se neohlédla, co se stalo, prostě úplný nezájem.

 

Těsně u hranic sjíždíme na poslední šotolinku naší cesty, byla sice poslední, ale zato stála za to :-). Zlaté Mitasky držely jak přibité.

 

Kolem 19h projíždíme hranicemi a jelikož jsme dost utahaní, než abychom se vláčeli ještě do Brna, tak bereme pokoj v trutnovském hotelu a pivovaru Krakonoš. Večer zakončujeme velkou porcí smažáku s hranolkami a k tomu samozřejmě nesmí chybět dobrá dvanáctka :-). Sice nám pokoj na noc vyšel na 1500, ale za to pivko mají za 18 :-).

 

2. červen 2017 – pátek

Dnešní den byl více méně dojezd domů. Cestou se zastavujeme v Libčanech kousek od Hradce Králové, kde je největší Bonsaj centrum v ČR a jako klobouk dolů, fakt paráda. Srdce mi plesá nad pohledem jak hezké bonsaje tam mají (kdybych tak věděl, že po příjezdu domů ta moje půjde rovnou do koše) a k večeru dojíždíme do Brna.

 

Dovolená za námi, práce a povinnosti před námi.

 

Co říci závěrem. Najeto necelých 6000 kilometrů a z celého Norska jsme stihli dojet maximálně do začátku středu země :-). Počítejte, že vzdálenosti v Norsku jsou úplně něco jiného než u nás, ale ve výsledku Norsko je nádherná země, hlavně kvůli přírodě. Pokud milujete přírodu, určitě zařaďte Norsko mezi místa, kam se chcete podívat. Na každém kroku je na co se dívat a prostředí po každých pár set kilometrech se rapidně změní. Norsko je plné slušných a ochotných lidí, kteří umí perfektně anglicky a vždy rádi poradí nebo pomůžou. Jen je to tam krapet drahé, takže pokud nemáte neomezený rozpočet, popřemýšlejte jak ušetřit, třeba tak, jak jsme šetřili my, a to spaní ve stanu, vaření jídel, zbytečné neutrácení, atd..

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE