S prezidentem kubánského Jawa klubu

           Kuba je známa rumem, doutníky a ulicemi plnými amerických bouráků. Málokdo ví, že je plná motocyklů z bývalého Československa. A dovoluji si říct, že snad každá druhá motorka na Kubě je Jawa, nebo Čezeta. Proto tu vznikl největší karibský Jawa klub „Club de Motocicletas CZ-JAWA de Cuba“. Ale o tom vám povím něco v jiném článku. Dnes se rozepíšu trochu o mé druhé návštěvě a o tom, jak jsme projeli část ostrova s mým kamarádem Manuelem, který je zároveň prezidentem a zakladatelem Jawa klubu na Kubě a kamarádem Honzou, který je milovník právě československých strojů.

          Ještě abych trochu přiblížil, jak jsem se vlastně na Kubu dostal. Psal se rok 2018 a já se svým parťákem a velkým kamarádem Martinem Gregorem, dojeli na stařičkých pionýrech na Rudé náměstí v Moskvě. Celkem jsme ujeli 6000 kilometrů. Pár týdnů na to, jsme o velké cestě na malých strojích byli povídat v jednom ranním televizním pořadu. Když jsme odjížděli z vysílání, přistál mi v poště email od nějakého Manuela. Gratuloval nám k cestě a povídání v televizi. Prý nás sledoval a chtěl by se s námi setkat. Podepsal se jako prezident kubánského Jawa klubu. Kuba a obzvlášť Havana byla vždy mým snem. Netrvalo dlouho a kupoval jsem letenku a v roce 2020 vyrazil na mou první návštěvu Kuby.

          S Manuelem jsem se během pandemie domlouval na velké cestě Kubou. Sám mi prozradil, že jeho velké přání je projet část ostrova na motorce. K výpravě mě přizval a téměř po dvou letech se nám to splnilo. Já plánoval trasu, itinerář a připravoval náhradní díly. Manuel zajišťoval ubytování a domlouval setkávání se zástupci klubu po trase. Veškerá komunikace probíhala prostřednictvím emailů a whatsappu. Když se zlepšila coronová situace na ostrově a stát se otevřel po dvou letech pro turismus, mohli jsme vyrazit. A přesně dva roky od první návštěvy opět kupuji letenky a vydávám se na Kubu.

          Na Kubě je velký nedostatek všeho a obzvlášť dílů na motorky. Proto jsem před cestou zapojil fanoušky mých sociálních sítí „S Jawou na cestách“ a dohromady jsme vybrali a nakoupili 20 kilo náhradních dílů, které jsem vezl s sebou. Na Kubu se takové věci bez povolení vozit nesmí. Což se mi vymstilo v Havaně na letišti. Při přebírání zavazadla si mě vzali stranou celníci a byli docela rozčílení. Jeden kufr ze dvou, byl totiž plný dílů. Musel jsem dát kufr do rentgenu a při pohledu na monitor jsem se trochu zděsil. Vypadalo to, že mám v kufru bombu. Ty ozubená kola, ložiska, kabely a řetězy vypadaly na rentgenu fakt hrozivě. Celnice na mě ostře křičela, co to má znamenat, ať to pomalu otevřu. Naštěstí mi Manuel dopředu poslal dopis, právě pro tyto účely a problémy s celníky. V dopise bylo španělsky napsáno.

„Toto je dar kubánskému lidu. Tyto díly budou sloužit k opravám motocyklů lidí pracujících na farmách a třtinových polích. „

           V tu chvíli se z ošklivé celnice stala hezká příjemná dáma, oběma rukama mě chytla za pravici a stále dokola s úsměvem a vděčným pohledem opakoval GRACIAS, GRACIAS…….. a vesele mě pustila.

          Trochu adrenalinový začátek na Kubě byl hned zapomenut a my mohli započít první kubánské dobrodružství na motorkách. Manuel pro nás měl připravenou klubovou Čezetu 175/450. On sám jel s vlastním strojem Čezet 175/450 se sajdou. S Honzou jsme se střídali v řízení jedné motorky. Kdo zrovna nebyl za řídítky, ten seděl v sajdkáře. Než jsme se vydali na cestu, čekal nás velký a na Kubě ne úplně lehký úkol. Koupit benzín. Benzín je sice velmi levný a vycházel na necelých 6 Korun za litr, ale najít na Kubě pumpu s benzínem byl docela oříšek. Naštěstí v Havaně, odkud jsme vyráželi, to nebyl tak velký problém. Ale po celé zbylé trase jsme se potýkali právě s nedostatkem benzínu. Kolikrát se nám stalo, že jsme hledali pumpu i celý den. Tedy pumpu, kde mají benzín. Ono síť čerpacích stanic mají docela hustou, jen se vám stane, že přijedete a benzín nemají. Ale místo toho vám rádi prodají třeba rádio na tužkové baterky, nebo bělidlo na prádlo. Z toho důvodu jsme sebou vezli tři pětilitrové kanystry a brali vždy zásobu, kdyby se náhodou nepovedlo benzín v daný den koupit.

          Ostrov byl pro nás velkou neznámou. Ale ani přes to jsme nepoužívali navigaci. Nepoužívali jsme ani papírovou mapu. A stejně jsme vždy trefili, kam jsme měli namířeno. Na Kubě funguje zřejmě ta nejspolehlivější navigace. Rada od lidí. Systém kubánské navigace je zhruba takový, že po určitých kilometrech zpomalíte kolem projíždějící osoby. Jen zpomalíte, nezastavíte. A za jízdy se ptáte na cestu. „Hola seňorita“, „bueno amigo“ kudy do Trinidadu, jsme v ulici Fidela Castra, kolik kilometrů do Playa Larga? A lidé ochotně odpovídají a zdviženou rukou navigují, kudy máte jet. Všichni Kubánci jsou na tento systém tak naučeni, že se nám nikdy nestalo, abychom bloudili.

          První noc jsme měli domluvené ubytování v penzionu ve Varaderu. Před městem na nás v odpoledních hodinách čekal Ysner. Dvaapadesátiletý chlapík s Jawou 250 z roku 1963. Se svou dcerou, mladou studentkou medicíny, nás provedli Varaderem a ukázali jedny z nejhezčích pláží Karibiku. Večer nás vzali do vyhlášené pivnice „Beer factory“, kde mají nespočet druhů piva. Ovšem mi už během prvních několika dnů zjistili, že není vše, jak se tváří. Kuba na tom dlouhodobě není moc dobře a obzvláště teď, co byla skoro dva roky uzavřena pro turisty. Zásobování všeho dlouho vázne a některé věci se vůbec nedostávají. A tak přijdete do pivnice, ale nemají už dva týdny pivo. Dáte si alespoň mochito, nebo třeba piňakoládu. Zavítáte do kavárny, ale momentálně není káva. Nevadí, majitel zrovna sehnal od překupníka pivo. Takže pivo, o které jste přišli v pivnici, dostanete v Kavárně. Nezoufejte, kávu dostanete určitě jinde. Jako my ve stánku s hamburgery na tržnici. A tak je to se vším.

          Z Varadera vyrážíme brzy ráno a cestou se k nám přidává na své Čezetě Orlando. Reprezentant klubu pro oblast města Marti. Těsně před jeho domem, mi praskne plynové lanko. Naštěstí jen pár metrů od domu, kam nás Orlando pozval na oběd. Čeká nás první „jawení“. Po opravě s chutí sníme hamburgery, zapijeme kolou a vyrážíme dál. Dnes nocujeme v hotelu ve městě Sagua La Grande. Je to velký luxusní hotel, ale protože na Kubě není stále moc turistů, ubytování je zatím levné.  Na celém hotelu jsme sami a o naše pohodlí se starají dvě desítky zaměstnanců. Jedním je i šéfkuchař Ramiro, který je čerstvým členem Jawa klubu. Nebudu lhát, když přiznám, že jsme díky Ramirovi měli královskou večeři za asistence čtyř číšníků. Připadal jsem si jak VIP host. Ale na druhou stranu bylo smutné, koukat na velkou jídelnu, která zeje prázdnotou, a všichni zde s očekáváním vyhlížejí první turisty, kteří se na Kubu vydají po coronavirových zákazech.

          Jeden den projíždíme městem Santa Clara, které proslavil nejznámější kubánský revolucionář Ernesto Che Guevara. Právě zde probíhala nejdůležitější a finální bitva revoluce při svržení Batistova režimu. Che Guevara dobyl město se svými stoupenci za tři dny a svrhl tak dosavadního prezidenta a kubánského diktátora Fulgencia Batistu. Ve městě stojí na počest Che Guevary velká bronzová socha, pod kterou se nachází mauzoleum a muzeum s osobními věcmi kubánského hrdiny. Odtud se vydáváme do nedalekého městečka Placetas. Zde na nás čeká Jerson, další člen Jawa klubu. Mladý, usměvavý učitel hudební nauky, který je možná jediným majitel legendární československé motorky Jawa 21 Pionýr na Kubě. Já jako cestovatel na Pionýrech si nenechám ujít příležitost a hned na fichtla nasedám a projíždím se ulicemi městečka, které vypadá jak z divokého západu. Jersonova žena nás zve na výtečný oběd a také nám lehce zapózuje na stařičkém motocyklu. Po milé pauze se vydáváme dál, do dnešního cíle. Tím je nejzazší bod naší cesty, město Sancti Spíritus. I zde nás čeká s Jawou další člen a reprezentant klubu. Dean nás doprovází k ubytování. Tentokráte je to pravý opak luxusu z předešlé noci, ale o to srdečnější majitel a velký vypravěč. Každý dostaneme vlastní pokojík s koupelnou, ale spíš to připomíná pitevnu s márnicí. Ale je tu sprcha a klimatizace, tak to bohatě stačí. Jo a lednice plná piva. To už jsme pár dní neměli, protože se nedalo sehnat. Skvělý bonus na závěr horkého dne.

           Další den nás čeká rozhodně nejkrásnější město celé Kuby. Je jím turisty vyhledávaný Trinidad. Zde si přijdou na své opravdu všichni. Ať milovníci slunění a šnorchlování, díky krásné čtyři kilometry dlouhé pláži Playa Ancón, ale i milovníci historie a památek. Trinidad má opravdu co nabídnout. My jsme město navštívili v době, kdy díky coroně bylo ještě liduprázdné. O to více jsme si procházky klikatými koloniálními uličkami plných amerických korábů užívali. Malou vadu na kráse to ovšem mělo. Bylo ohromné horko a díky absenci turistů, nebylo otevřeno moc obchůdků a my měli docela problém sehnat balenou vodu. Trvalo nám dobrý půl den, než jsme si pár litrů koupili v infocentru. Normálně by nás nenapadlo na takovém místě hledat vodu, ale jak jsem již zmiňoval, tady je vše naopak. Pivo v kavárně, v pivnici drink, na tržnici kávu, proč ne tedy vodu v infocentru. Ostatně my to brali jako takovou hru, kde, co budou mít, co tam nepatří. Po vydatné snídani vyrážíme brzy ráno, než začne pálit slunce. Projíždíme přírodním parkem Topes de Collantes v jihovýchodní části pohoří Sierra del Escambray. Dorážíme do přístavního města Cienfuegos, kde na jednu noc složíme hlavy v příjemném penzionu. Ráno opět za východu slunce sedláme naše stroje a míříme do slavné Zátoky sviní.

           Díky korálovým útesům a velkému počtu podvodních jeskyní je Zátoka sviní rájem všech potápěčů.  Najdete zde jedny z nejhezčích pláží celého ostrova. Místo se však do historie zapsalo velkým nezdarem americké CIA při pokusu svrhnout vládu Fidela Castra. Díky nepřipravenosti se pokus o svržení vlády nezdařil a o život během třech dnů přišla stovka vojáků. Dnes celé vylodění připomíná Museo de Playa Girón. Uvidíte v něm tanky, letadlo a veškerou vojenskou techniku použitou při této třídenní bitvě. Můžete si prohlédnout i zbraně naší výroby, které Fidelovi dodávalo tehdejší Československo. Ubytovaní jsme byli v malém domku u starších manželů v Playa Larga. To bylo také naše poslední ubytování a další den jsme mířili zpět do Havany. V hlavním městě Kuby jsme týdenní výlet ukončili. Najeli jsme celkem 1000 kilometrů a musím pochválit československé stroje, které nás sem dovezli bez jakýkoliv problémů.

               

            Manuel byl z výletu a z výdrže svého stroje tak nadšený, že už spolu plánujeme další cestu. Čeká nás zbylá část ostrova svobody.

Nalákalo vás to, přemýšlíte o návštěvě Kuby?

Mohu doporučit skvělého průvodce a pěkné ubytování. Manuel vlastní volný byt v Alamaru pár kilometrů od centra staré Havany. Můžete mít celý byt jen pro sebe za 18€, nebo jednotlivé pokoje za 10€, nebo 8€ (za pokoj, ne osobu). Každý pokoj má vlastní koupelnu se záchodem. V bytě je menší kuchyňka, obývací pokoj a před domem tržnice s čerstvým ovocem a zeleninou. V okolí bytu je pár restaurací a parádní karibská pláž.  Manuelova žena Pilar pro vás připraví vydatnou snídani za 5€. Můžete využít také průvodcovské služby a nechat se povozit po Havaně v československé Čezetě 175 se sajdou přímo prezidentem kubánského Jawa klubu. A pokud vás bude více, je pro vás připraveno několik dalších členů se svými motorkami. Zažijete jedinečnou a netradiční prohlídku Havany. Zjistíte, že ze sedla československé krásky to je úplně jiný pohled, než ze sedadla americké káry. Krom toho vám samozřejmě zařídí výměnu peněz, nebo kubánskou simkartu s daty. Mohl bych psát další a další služby, ale bude lepší, pokud kontaktujete přímo Manuela (anglicky, španělsky), nebo mě.

• whatsapp na Manuela: +53 5 8234399
• Odkaz na web služeb klubu: https://clubazcuba.pythonanywhere.com
• email na mě - Michal Franc: sjawounacestach@seznam.cz

Video z cesty

 

Další mé cesty, můžete sledovat na sociálních sítích: S Jawou na cestách

Facebook: https://www.facebook.com/sjawounacestach
Instagram: https://www.instagram.com/sjawounacestach
YouTube: https://www.youtube.com/sjawounacestach
 

A pokud máte ještě chuť, tak si můžete přečíst cestopis z cesty, kdy jsme na Pionýrech dojeli do Moskvy.

Na Pionýrech až na Rudé náměstí

Nebo jak jsme projeli na Pionýrech Balkán.
Na fichtlech po Balkánu

A nebo o návštěvě Jawa klubu na Kubě.
Jawy v Karibiku

A taky o návštěvě Černobylu.
Na Pionýrech do zóny smrti

A o cestě kolem Světa
Na pionýrech kolem světa

A o cestě na fichtlech přes Rumunsko do Bulharska

Na Pionýrech k Černému moři

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE