Kambodža cestou necestou

Byl rok 2016, když jsme Pavel, Víček a já, tři kamarádi z Liberce, absolvovali první motoexpedici v Asii. Odletěli jsme na dva týdny na Srí Lanku, půjčili si tři 250ccm endura a projeli zemi, jak nám podmínky dovolily. Chtěli jsme poznat skutečný život místních víc, než se těsnat na populárních místech spolu s davy turistů. Povedlo se nám to, najeli jsme s nadšením 1000+ km a slíbili si, že něco podobnýho spácháme znovu. Uběhly dva roky, je podzim 2018 a ve stejném složení letíme realizovat stejný plán. Jen tentokrát naše cesta vede do Phnom Penhu, hlavního města Kambodži v jihovýchodní Asii.

Kambodža cestou necestou

Kapitoly článku

Den 1 - Sehnat motorky

Náš pokoj v hostelu One Stop Hoste v Phnom Penhu má okno jen na chodbu bez okna, sluníčko nás nebudí, ale v deset už jsme na nohou. Sbalený zavazadla nechávame na recepci a vyrážíme do města. Plán je jasnej: sehnat snídani a motorky.

Snídame v bistru zapadního stylu Cam Cup caffe kousek od hostelu, s tím, ze autentickejch zážitků si užijeme ješte až až. Během jídla zjišťujeme, kde sehnat motorky.

Google radí několik půjčoven v našem okolí. Kombinací tuktuku a chůze objíždíme tři půjčovny. První má jen skútry, třetí nesympatickou obsluhu, druhá vypadá nejlíp. Victory motorcycle rental.

Sympatickej týpek má nabídku motorek, ze který si nakonec vybereme všichni. Po chvíli smlouvání se dostávame na 13 usd na motorku za den a 16 usd za trochu větší pro mě. Všechno endura typ Suzuki DR 250 ccm. Poučeni ze Srí Lanky nenechaváme nic náhodě. Pavel chce novou gumu, protože ta na jeho motorce je sjetá. Já nechávám odvzdušnit brzdu, namazat zámek a přidělat plandavou řadičku. Víček po chvíli váhani vybírá ten lepší(?) ze dvou strojů a po hodině ladění mechanikama podepisujem smlouvu. Jako zástavu necháváme pas. Já a Víček jsme rádi, ze máme dva a tedy nám jeden zůstane a Pavel nám závidí :)

Nasedáme na motorky a jedeme do hostelu vyzvednout zavazadla, ať co nejdřív můžeme vyrazit pryč z Phnom Penhu na sever ve směru Siam Reap. Chceme dojet alespoň do vesnice za město.

V bistru vedle hostelu ještě obědváme skvělou tortilu. Přiděláváme všechny zavazadla na motorky, máme skvělej čas a vyrážíme.

Teda vlastně kulový. Víček nenastartuje. Škytá to, ale naskočit ne a ne. To nic neni, to půjde roztlačit. Roztlačujem 100 metrů sem a zpátky, pak ješte dvakrát, pak znovu a nic. Něco je špatně.

Naštěstí jsme připravený, vytahuju z batohu tažný lano, navazujem se a táhnem Víčka na špagátu asijským provozem asi dva kilometry městem zpátky do půjčovny. Vicek dostává výměnou motorku, kterou si předtím rozmyslel, chlapík z půjčovny se omlouvá a s přáním toho, ze se snad neshledáme dřív, jak za dva týdny, se loučíme. Tak snad napodruhý.

Kvůli zdržení chvíli váháme, jestli zůstat v Phnom Penhu nebo vyrazit dál a nakonec jedeme směr sever. Kam dorazíme za světla, tam vezmeme ubytování. Za tmy jet nechceme, to je opruz.

Vyrážíme přes celkem ucpaný město  podél řeky na sever. Když opouštíme Phnom Penh, provoz opadne a jede se moc hezky. Zapadá sluníčko, je jasno, pohoda jazz.

Zhruba po hodině jízdy zjišťujeme, že mimo hlavní město tady s ubytováním není tak žhavý. Rozhodujem, jestli se vrátit na okraj města, kde jsou hostely nebo popojet asi 100km severně, kde booking.com něco nachází. Jedeme dál.

Za chvíli je tma a připomínáme si, proč máme rádi jízdu za světla. Rozptýlený světlo dálkových světel protijedoucích aut je nepříjemný. Ve vesnici po cestě si v hezkým bistru, kde jsme trochu atrakce, dáváme skvělou večeři. Kluci si objednávaj pálivý jídlo a trochu naříkaj. Já se mám rád a volím "not-spicy" variantu.

Před odjezdem nám ješte místní dávají tip na ubytování. Prý je to tady přes kruháč se sochou slona, modrý dům. Jedu to očíhnout. Místo hotelu mě čeká tmavej špinavej dvůr s neonovym nevěstincem a spoustou venku se povalujících holek. Sakra já chtěl hotel. Trochu se tam sám bojím. Prchám a jedeme dál.

Máme za sebou cca 30 km z 90 plánovaných. Už druhou hodinu jedeme po tmě, když si Víček všimne guesthousu u silnice kdesi uprostřed ničeho. Mě dochází benzín a přepínám na rezervu. Ubytko by se už hodilo.

Pavel se ptá na volný pokoj a ja jdu sondovat do motelu přes silnici, ktery jsem zrovna náhodou taky zahlídl. Za otevřenými dveřmi mě místo recepce přivítá pokoj s pěti obsazenými lůžky, okolo postelí postávají skupinky lidí. Sakra, tohle není motel, tohle je malá místní nemocnice a tady ležej hospitalizovaný pacienti. Dneska mi hledání hotelu nejde. Otáčím se a beze slova odcházím.

Pavlovi se mezitím daří zařídit pokoj. 30 usd pro všechny. Po zdech lezou malý ještěrky, ale jinak vypadá pěkně. Zasloužená sprcha, pivo na zápraží a jdeme spát.

Den 2

Dneska máme v plánu dojet do Siam Reap, balíme se v našem hotelu, ve kterém jsme večer vykoupili všechny zásoby piva (tak 10 kusů 300ml plechovek) a míříme do další vesnice, kde je podle googlu kavárna. Než se kluci zabalí, fotím okolí našeho hotelu a projíždějící dopravní prostředky.

Kavárna nemá snídani, jen kafe, ale za to moc dobrý. Od obsluhy se dozvídáme, že naším směrem je u řeky osada, kam prý stojí za to zajet.

Zastavujeme u křižovatky v pekárně pro donut na stojáka, vezmem plnou nádrž benzínu a jedem znovu do kavárny na kafe, protože Víčkový moc chutnalo :) Já během toho ladím brzdovou páčku a po půl hodině vyrážíme.

Za chvíli z hlavní silnice odbočujeme na prašnou cestu a pokračujeme dál podle instrukcí. Poprvé jedeme mimo asfalt a je to radost. Největší dobrodružství zažívá poslední z nás, kterej dostává nažrat zvířenýho prachu. Přejíždíme uzoučkej most přes řeku tak akorát na člověka nebo motorku a jsme v osadě.

Malá osada u mokřadů, který vypadá jak zaplavená louka sem tam s nějakým stromem. U břehu jsou postavený zastřešený bambusový mola s houpacíma sítěma. Místní tu mají připravené malé lodě asi pro rybolov a ve vodě se koupou buvoli.

V místním stánku kupujeme studený (!) pivo, zabíráme houpací sítě a povalujeme se s výhledem na vodu. S každou další půlhodinou to začíná víc a víc vypadat, že do Siam Reap dnes nedojedem :) Kolem třetí velíme k odjezdu. Místní žena, která nám přinesla takovou hezkou rohož na sezení na naše molo, nás kasíruje o 10000 Rielů, dostává 5000 (1.25 USD) a vypadá spokojeně.

Po chvíli hledání klíčků od motorky je nacházím na zemi v prachu a už vážně jedem. Zpátky to nebereme po mostě, ale řekou. Když to zvládnou místní, tak my taky. Víčka s Pavlem v polovině proudu stavěj kluci, co si v proudu řeky omývají skútry a chtějí selfíčko. Suchejma botama to nepůjde :) Na mě už jen mávaj, ale voda od kol stříká tak, že jsem mokrej od pasu dolů.

Za dvě hodiny se stmívá, a tak nacházíme hotel v Kampong Thom. Po cestě nás ještě stihne přeháňka, před kterou se schováme u benzinky a před setměním už jsme ubytovaný.

Jdeme pěšky do města na večeři a pivo a Siam Reap snad už vážně zítra.

Den 3 - Cesta do Siem Reap

Dnešní plán: vážně dojet do Siam Reap. Máme to cca 150 km.

Snídáme v kavárně v centru města zápaďáckej sendvič a dobrý kafe. Sedíme venku, protože vychlazenejch místností z klimatizace máme už plný zuby. Za chvíli už z nás lejou kýble potu, je jasno a odhadem 30 - 40 stupňů.

Vyrazíme po silnici c. 6, která je hlavní spojkou mezi Phnom Penh a Siam Reap. Má krasnej asfalt a provoz není tak hroznej. Chvílema atakujem i 100km/h hranici a na rovince testuju maximálku svýho stroje, 126 kmh s větrem v zádech. Takhle nám to ještě neodsejpalo.

Po cestě zastavujeme u stánku podél silnice. Jsme zvědaví, co v nich prodávají. Vypadá to jak opečenej kus bambusu a Pavel to chce jíst. Co to je jsme nezjistili, ale jíst to nešlo, možná svíčka. Paní se moc netváří, že jen očumujeme a tak jedem dál.

Jak se blížíme Siam Reapu, provoz houstne. Vtipný je, že v Kambodži nefunguje aplikace navigace v telefonu. Umí najít trasu, ale neumí navigovat tím způsobem, aby držela aktuální bod na mapě a ukazovala čáru, kam jet. Ani google maps, ani apple maps. Zachraňujou nás mapy.cz.

Do našeho hotelu dorazíme před 16. hodinou a máme radost, že jsme to konečně zvládli. A navíc za světla. Náš hostel Mad Monkey je celkem cool místo s bazénem. Je tu spousta cizinců a happy hours na pivo zadarmo. Mě škrábe v krku z klimatizace, a tak dávám s klukama jen jedno pivo, odpojuju se a vyrážím sám do města.

Siam Reap není velký a díky tomu, že poblíž je nejznámější kambodžský chrám Angkor Wat, je centrum pro turisty. Všude stánky, neony, hospody. Centrem všeho kalení je Pub street, bar vedle baru. Čím víc je hodin, tím víc tu v celým centru týpci nabízej trávu, kokain a šlapky. Podobně jako noční Václavák, jen těch naháněčů je tu víc.

Jdu ještě kousek za úplný centrum, kde už není vidět žádný pozlátko pro turisty, ale skutečný tmavý uličky, kde bydlej místní obyvatelé v malejch domkách, chýších a majitelé malejch krámků přímo uvnitř nich. Je tu obří kontrast, když v tomhle prostředí sem tam přes den potkáváme Porsche Cayene, Audi Q7 a podobný drahý auta.

Zítra máme v plánu východ slunce nad Angkor Wat.

Den 4 - Angkor Wat

Vstávání v 5 na východ slunce neklaplo. Spíme do půl desátý. Klasika. Jdu na snídani sólo, mám chuť na něco evropskýho a domlouváme s klukama, že se pak sejdem někde u chrámu Angkor wat.

Burger king má od desíti a v 10:15 mi obsluha říká, že za půl hodiny budou připravený. Snídám v KFC přes ulici.

Navigace ukazuje ke chrámu 20 minut cesty. Po cestě zastavuju v obchodě pro kšiltovku a vodu, má bejt vedro. Už už se blížím ke chrámu a zastavuje mě chlapík s píšťalkou. Chce vidět vstupenku. Povídám, že nemám a rád bych si koupil. Posílá mě do visitor centra, který je v jiný části města 7 km daleko a 20 minut jízdy. Tak zas jedu. U visitor centra máme nakonec sraz s klukama.

Vstupný na jeden den stojí 37 usd, u přepážky mi fotěj obličej a tisknou ho na vstupenku. Už všichni společně jedeme ke chrámu, prokazujeme se vstupenkou s helmama na hlavě a parkujeme pod stromem na parkovišti přímo před vchodem.

Do Angkor Wat se vchází po plovoucím mostě přes vodní příkop. Chrám je monumentální, všude je spousta turistů a opice. Uprostřed hlavní budovy je posvátné místo, kde sedí dva mnichové, který nabízej jakýsi rituál. Za dolar si před jednoho z nich člověk sedne na rohož, dostane kázání v khmerštině, pocákaní svěcenou vodou a náramek z provázku na zápěstí. Je to zážitek. Při odchodu ještě házím pár dolarů do boxu na dary.

Obědváme nudle s hovězím u stánku na parkovišti a na motorkách přejíždíme k dalšímu chrámu v komplexu, Angkor Thom. Další monumentální chrám, probíháme ho v rychlosti, protože je vedro a přesouváme se zpět do města.

Mapy.cz nás vedou nějakou oklikou, ale vůbec nám to nevadí. Naopak jsme rádi, ze se nevracíme hlavním tahem, ale po vedlejších silnicích. Zastavujeme u stánku ve vesnici po cestě. Pavel zkouší grilovanou rybu, já kupuju zvláštní ovoce, který vypadá jak zelenej kokos, ale je to úplně něco jinýho, těžko říct, co :)

Po chvíli se naše trasa stáčí z asfaltu na prašnou cestu a začíná zábava. Silnice je hrozně rozbitá a na našich terénních motorkách je to radost, vážně si to užíváme. Oproti tomu náklaďák, co veze prasata, má co dělat, aby vůbec projel. Po chvíli se nám otvírá pohled na zatravněný obří plochy. Končí období dešťů a všude je tu nádherná zeleň. Zastavuju a fotím. Po pár stech metrech mi dochází benzín. Přibržďuju, abych přepnul páčku na rezervu a v tom vidím, jak mi po stehnu leze velkej pavouk ve směru do nohavice od kraťasů. Jestli někdo sledoval můj tanec "odežeň pavouka", musel se dost bavit. Nejspíš jsem ho nabral někde v trávě při focení.

Zanedlouhu prašná cesta končí a napojujeme se na hlavní tah do Siam Reap. Na křižovatce tankujeme, protože i Víček už jede na rezervu. Benzín tu stojí cca dolar za litr. Většinou beru okolo 9 litrů, což vydrží tak na 150 km. V hostelu jsme ještě před setměním. Zítra je v plánu omrknout jezero a přesunout se do Sisophonu.

Den 5 a 6 - cesta do Pursatu

Včera jsme ponocovali a vstáváme až v 11. Balíme po dvou dnech v Siam Reapu. Snídáme v bistru přes ulici a vyrážíme na jih k jezeru Tonle Sap, podél kterého jsme jeli vlastně celou cestu z Phnom Phenu. Jen silnice byla vždy dost daleko, a tak ho uvidíme až dnes. Navigace mapy.cz nezklame a už jedem písčitou cestou plnou výmolů mezi mokřady. Sem tam se pase kráva přivázaná ke stromů a je to zase jak na objednávku pro naše terénní stroje. Po necelý půlhodině jsme v posledním cípu pevniny, dál už je jen jezero.

Oblast u vody je hustě obydlená. Přímo na břehu jsou rybáři, stánky s rozmanitou nabídkou zboží a větší jednoduché lodě. Co je ale úplně všude, jsou odpadky. A smrad. Přímo u břehu hoří zapálená hromada odpadků. Obecně tu v Kambodže absolutně nefunguje zpracování odpadů. Je všude podél ulic a silnic a jeho objem je nad síly místní popelářský sítě (v Siam Reapu jsem viděl jedno popelářský auto). Před západem slunce podél cest často hoří, pro místní je to nejjednodušší způsob, jak se ho zbavit.

Selfíčko a jedeme na místní kopec, odkud je lepší výhled. Z dálky není vidět žádný bordel a vše vypadá idylicky. Malý domečky na bambusových molech zasahují do plochy jezera a mezi tím roste spousta zeleně.

Další fotka a pokračujeme přímo na západ do naší dnešní zastávky Sisophon, kde se ještě za světla ubytováváme v hotelu Botoum. Booking ukazuje lepší cenu, než nám dávají na místě, a tak rezervujeme přímo na recepci po telefonu. Cena myslím 16 usd.

Dáváme si večeři v centru města a jdeme brzy spát. Zítra nás čeká přejezd do Pursatu, cca 190km.

Ráno snídáme v kavárně hned vedle hotelu. Vafle se šunkou došly a tak máme vafle s nutelou. Přečkáme tu přeháňku a já balím zavazadlo do igelitu, kdyby po cestě přišla další. Tankujeme a jedem směrem Battambang. Je hustý provoz a silnice jedno velký staveniště. Hned vedle stávající rozbitý asfaltky staví novou silnici, která je už pokryta štěrkem. Občas si zkracujeme cestu po novém povrchu, nejsme zdaleka jediní. V Battambangu zastavujeme na křižovatce u sympatický pekárny a na stojáka u motorek svačíme pečivo podobný pizze. Víček je trochu smutnej, jako jedinej nemá v jídle zapečený mravence.

Pak už jedeme v kuse až do Pursatu, což by mělo být výchozí místo pro vjezd do Cardamom mountains. Cesta rychle utíká a kolem 16. hod už jsme v hotelu Chan mouni. Bereme dva pokoje, protože mě klimatizace nedělá dobře, celkem za 30 usd. Večeříme moc dobrý jídlo v bistru přes ulici a zítra nás čeká nejočekávanější část trasy, cesta doprostřed Kardamomovych hor.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.05
Známkováno: 20x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist