Dolomity 2013, vysokohorské silnice

Den devátý, sobota, 31.8.2013, Passo Pennes, Giovo, Timmelsjoch, údolí Aschau.

Kolem osmé už jsme po snídani. Zabalíme, naložíme a jdeme se rozloučit s majiteli apartmánu.  Do Čech pojedeme hodně oklikou. Klukům říkám, vezměte si benzín alespoň na 150km. Pak už budeme v Rakousku. Vyrážíme na západ, tedy nahoru na Gardenu. Pokolikáté už. Ale pokaždé si to užíváme, i když dnes je to opravdu naposled. Sjíždíme až do Bolzana. Hrozný provoz. Míříme na sever a skrz asi 20 tunelů stále stoupáme až na Passo Pennes, 2211m.n.m. Žádné extra serpentiny, ale pořádně dlouhé táhlé stoupáky. Sešup dolů a už zase stoupáme. Na řadě je Passo Giovo, 2094 m.n.m. Super počasí, tak motorkářů je všude jak na nějakém srazu, nejen na tomto Passu. Zase rychle dolů a opět nahoru. Čeká nás nejvyšší průsmyk letošní dovolené, Passo Rombo (Timmelsjoch), 2509 m.n.m. Nádrže máme skoro suché, nějak jsem ty kilometry ráno špatně odhadl. Ale do Rakouska je to už jen kousek. Na mýtnici platíme 12E a honem k první pumpě.  Ale kde je? Nacházím ji až v Söldenu. Čekám na kluky. Nejedou. Vracím se, Petr je na suchu. Honza našel pumpu jinde než já a veze mu pár deci v PETce. Po dočerpání jedeme směr Oetz. Po dálnici se nám ještě nechce a tak odbočujeme k přehradě Kühtai a projíždíme krásnou krajinou. Před Innsbruckem najíždíme na dálnici a zvyšujeme tempo. Přespat chceme před Kitzbühelem v údolí Aschau, kde jsem byl před měsícem na dovolené s autem.  Bohužel tu jsou nějaké slavnosti a všude je plno. Po asi čtvrtém pokusu to zkoušíme v hotelu. Cena 40E/os. se nám moc nelíbí, ale paní recepční nás posílá o jeden dům dále k Haus Thuss’n. Povedlo se, máme nocleh za 23E/os. A motorky jsou pod střechou. Majitelka se jen omlouvala, že ráno jde do kostela, tak nám neudělá snídani. To nám ale vůbec nevadilo. Když nám v hotelu tak dobře poradili, jdeme tam utratit poslední Eura za pivo.
Ujeto 425km, spotřeba 4,4l/100km.

Den desátý, poslední, Neděle, 1.9.2013, Čechy krásné, Čechy mé. Loučení.

Ráno prší. Nedá se nic dělat, berem nepromoky. Loučíme se a děkujeme za nocleh. Dnes to bude už jen přejezd do našich domovů. Čepujeme a jedeme přes německý výběžek směr Salzburg. Prší prvních cca 60 km. Salzburg, Linz, Freistadt a přechod v Dolním Dvořišti. V Třeboni na venkovní terase obědváme a pak pokračujeme přes Vysočinu do Východních Čech. Počasí nám docela přeje. Pelhřimov, Havlíčkův Brod, Trhová Kamenice a Slatiňany.  Dáváme si zmrzlinu a loučíme se s Honzou. V Hradci Králové se pak loučím i s Petrem, který ještě jede koupit něco dětem. Asi něco Italského. Domů do Hořic přijíždím kolem 19 hodiny. Dneškem jsem si udělal rekord v denním nájezdu kilometrů. Zajíždím do garáže, vybalovat budu až zítra.
Ujeto 565km, spotřeba 4,5l/100km.
 

Závěr

Konec srpna roku 2013 bude pro mě navždy krásná vzpomínka. Deset báječných dní s prima partou v Dolomitech. Občas sice mokro, ale i tak paráda. Báječné ubytování, skvělé cesty a ty průsmyky, nádhera. Motorky šlapaly na jedničku. V horském terénu (jedno passo za druhým) doporučuji trasy do 200km. Hlavně těm co často fotí a rádi se kochají krajinou. Rychlíci zvládnou v pohodě víc, ale denně 300km v horách, to bych si já moc neužil.  Benzín je v Itálii sice drahý, ale kvalita silnic v horách je dobrá a příroda fantastická. Kdo v Dolomitech nebyl, můžu jen doporučit. Těžko říct, které Passo bylo nejlepší. Gardena, Sella, Pordoi, Valparola, Falzarego, Giau, Fedaia, Manghen, opravdu nevím které vybrat. Za podívání stojí určitě i Lago di Braies. Při výběru dovolené jsem čerpal z mých zkušeností z předchozích let, ale taky hodně z webu motorkáři. Tato skvělá desetidenní dovolená nás vyšla přibližně na 13.500,-Kč na osobu. Ujel jsem 2740km a měl průměrnou spotřebu 4,5l/100km. A pak že prý Tiger žere. Píšu poslední řádky a přemýšlím, kam a s kým v roce 2014.
 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE