Corsica, Sardegna, Sicilia 2023

Úterý 30.5., ujeto 300 km

Z Catania_ od letiště Fontana Rosa kolem Etny západní stranou. Menší silnice, krásný výhledy a potom návrat do Messina. Starej kolenovrt, chtěl ušetřit za dálnici, tak jel po okrskách a rozbil si hubu a patří mu to debilovi... Stoupání, úzká vracečka, kostky, malá rychlost, krátká noha a brzdová páka je vejpůl.... No jde to i tak, ale nic moc.... Messina je kousek, snad stihnu servis ještě před obědem.... Zachovali se velmi operativně, hned jsem šel na řadu, páčka byla skladem a za zhruba 20 min. odjíždím lehčí o 80 € (páčka + plastový držák blastru + montáž).  Cesta přes úžinu na privátních nákladních trajektech za 15E (s objednávkou předem by to bylo zhruba za 13,5). Na pevnině ve Villa San Giovanni čerpání benzínu a kousek po dálnici protože v kopcích zase bouří. Díky té naháněčce s počasím nakonec nejdu plánované hřebenovky, ale proplétám se údolím až na Adriatickou stranu. A zase, jako obvykle, na silnici 80ka,  jedu přes a byl jsem brzda provozu. Camp Afrodité a za 11 € komplet s koupáním v moři, jídlo a spát...

Středa 31.5., ujeto 495 km

Z kempu na Jaderském pobřeží transfer bočními silnicemi až zpátky na západní pobřeží. A protože kopce opět v mracích, tak zase kus po dálnici směrem na Napoli. Po obědě chcanec. Naštěstí jsem to vychytal s nemokem, střídavě pršelo víc nebo míň nebo bylo jenom zataženo až po Salerno. Oblast Salerna v odpolední špičce a množstvím uzavírek znamenala nejmíň hodinovou ztrátu. Na konec chycený camp přímo v Sorentu za 20,5E (10 € stan, 10 motorka s osobou a půl eura taxa). Sorrento se jeví jako takové Capri na pevnině.  Drahý jak sviňa. Monumentální útesy, ale bohužel žádný písčitý pláže. Jednou stačilo.

Čtvrtek 1.6., ujeto 500 km

ze Sorrenta postupně zadem (východní stranou) kolem Vesuvu na Cassino. Jakousi náhorní planinou, kde z každého statku nabízejí originál buvolí mozzarelu. Mňam, opět gastro-orgasmus. Cassino je známé také kvůli bitvám o kopec nad ním. Není divu, ze serpentýn je vidět hodně daleko do okolí... No a na kopci samotném je jednak bazilika, která je za vstupné a hned vedle v těsné blízkosti jsou památníky padlých různých armád. Velký a majestátný je polský hřbitov ve stráni. Pokračuju do L´Aquila, kde stále probíhají rekonstrukce dříve zemětřesením poničených památek. Něco už je krásně v cajku a něco na to zdaleka teprve čeká. Potom do Assisi - kde díky taktické chybě v plánování musím udělit vedoucímu zájezdu mračítka, protože vybral parkování až úplně nahoře kam to jen šlo a potom pěší cesta zpět přes střed města k Bazilice Sv.Františka. Což znamenalo zase naklesat a pak zase nastoupat místo toho abych zaparkoval hned někde dole. Ale na druhou stranu krásně jsem prošel celým středem města, všema hlavníma uličkama, stojí to za návštěvu. Bazilika svatého Františka:  dvoupatrová hlavní loď + podzemí, kde je hrobka Sv.Františka a jeho nejvěrnějších. Vstup všude zdarma a je vyžadován správný oděv. Zapálil jsem jednu svíčku za Fantišky…které jsem znal a kterého ještě znám. V samotné bazilice se fotografovat nesmí,  výmalba je vesměs fialová a modrofialová se zelenou a samozřejmě všechny možný svatý obrázky. Kemp v Assisi je těsně nad městem, uváděná adresa samozřejmě nesouhlasila, takže proti číslu zadanému v mapách se jelo ještě další asi kilometr a půl do kopce a pak je teprve rozlehlý areál hotelu, hostelu a kempu.  Mně to přišlo (stan motorka já) na 21,5E. Alespoň mají dobrou wifi po celým areálu takže i ve stanu.

Pátek 2.6. ujeto 614 km

Z Assisi na Perrugia do fabriky Nestlé - výrobny Baci (čokoládové pusinky samožerné chuti). Je 2.června = v Itálii státní svátek = zavřeno. Zklamání a mraky kolem mi berou chuť jet i na Lago Trasimeno. Takže zpátky a přímo směr San Marino. Kousek po SS3 bis a pak na SS258 směr Rimini. Takové místní "buchlováky",  jen asi 80 km dlouhé. Kvalita vozovky střídavá, nicméně obrovský množství motorkářů, hodně cyklistů a nedostatek aut. Všichni se v poho vejdou až na borca co dole pod kopcema ležel u cesty. Čekal na rychlou a motorka na dvě půlky. O dva kilometry dál další nehoda tentokrát osobní auto ze škarpy vytahovali hasiči. Dál na San Marino. Zrovna se tam chystali k nějaké parádě tak fotka s motohlídkou byla hodně ve spěchu....a dál na Caorle. Doprava houstne, všichni chtějí k moři. Caorle jeden přelidněný masakr, žádný místo v kempu, takže pryč a na sever. Nakonec beru camp u Gemony. Maličký, sympatický "Camp Ai Popi". Žádná bomba, ale naprosto dostatečný. Bohužel německy mluvících lidí jak ......  samej Rakušák samej Němec.

Sobota 3.6. ujeto 570

Dnes už jen transfer domů. Časný odjezd, ještě před Tarvisio nákup čerstvého cruda a sýrů a hurá mimodálničními cestami domů.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE