Kolečko GG, Garda, Timmelsjoch

Noc byla vydatná na rosu, a čekat, než se slunce přes vrcholy dostane až na louku, na které stanujeme, a které by nám osušilo stany, fakt nebudeme. Balíme stany, ze kterých teče voda téměř proudem. Dávám si ještě teplou ranní sprchu a pak už vyrážíme. Opět se stavíme v marketu nakoupit snídani a nějaký další proviant na cestu. Na druhý pokus pak najdeme pumpu, kde si ke kávě a čaji vychutnáváme čerstvé pečivo. Pak už definitivně směr mýtná brána k Hochalpenstrasse. Jedeme údolím, kde je ještě stín, a tak je docela frišno. Dobře jsem udělal, že jsem si ráno vzal pod bundu mikinu a zavřel větrací otvory na bundě.

A je to konečně tady. Mýtná vrána, utopená stále ještě ve stínu a za ní v dáli sluncem zalité svahy. Uděláme nezbytné fotky, a řadíme se mezi další zájemce o jedinečný zážitek. Platíme kartou každý 25 eur a jdeme na to. Blahem křičím do helmy, a to tak hlasitě, že když krokem dojíždím Jardu na jednom odpočívadle, kde stavíme kvůli dalším fotkám, udiveně se ptá, proč křičím, jestli se něco stalo. Odpovídám, že ne, jen že si to prostě vychutnávám. Cestou potkáváme spousty cyklistů. Docela by mne zajímalo, v kolik ráno vyrazili, aby se dostali až nahoru.

U pomníku obětí výstavby tohoto krásného kousku asfaltu potkáváme další motorkáře krajany, a tak si od nich necháme udělat společné foto. Potom sedáme na mašiny a jedeme po krátké dlážděné odbočce prudkými serpentinami na nejvyšší bod celé trasy…Edelweisshütte. Tady se kocháme výhledem do krajiny. Přijíždí holčina na mašině, překvapivě češka, jestli prý jsme dostatečně technicky zdatní a zda nevíme co má s mašinou. Prý za to ráda potáhne (ostatním z její party ujela) a mašina se pak sama vypne a nechce jet. Nenapadá nás nic konkrétního a tak jí jen radíme, ať to nechá vychladnout.

Na parkingu otvírám kufr, posilňujeme se a já nedopínám výstražný pásek, který mám přes plotnu a kufr. Proto jakmile odjíždíme, mává na mě týpek, že to nemám zapnuté. Mrknu…a no jo. Jsem to ale vůl. To mám z toho kochání…kochám se a kochám a na přemýšlení nezbyl čas. Přistavuji na minimalistickém rozšíření dlážděné cesty, (viz v pořadí 7. foto v galerii) kde stojí náklaďák údržby silnic a zabírá ho téměř celé, s tím, že popruh zapnu. Cesta široká tak 2 m je ovšem nakloněnou rovinou nejen shora dolů, ale i z levé strany do pravé, a tak po zastavení a vykopnutí bočáku chytám syndrom krátké pravé nohy, a už se tam válím jako nějakej tydýt. Dokonce jsem zjistil, že jsem si při odjezdu nezapnul ani tankvak, protože se mi z něj vykutálelo pár věcí. Jak říkám, nějak jsem byl z toho kochání příliš unesen. Mašinu mi pomáhá stavět týpek z údržby silnic, který se tu zrovna chystá napojovat průjezdný semafor. Drží mi mašinu, protože ta na nakloněné rovině sama stát odmítá a já zatím sbírám vše, co se vysypalo. Přijíždí Jarda, který jel přede mnou, ale neměl se kde hned otočit, a ptá se co a jak. Říkám, že je vše v pohodě. Akorát kufr utrpěl lehký šrám, jinak naštěstí nic. Pokud tedy někdo z Vás, kteří to tady čtete, to nepoložil výš než ve 2570 m.n.m., mám prvenství. Jen si nejsem jistý, jestli je důvod se tím chlubit J

Opouštíme Edelweisshutte a míříme na vyhlídku Franze Josefa. Poté co tam přijedeme, mi Jarda říká, že prý nesvítím. A doprčic…doufám, že se při položení motorky někde neštípl nějaký kabel. Kochací nálada mně opouští. Sundávám sedlo a koukám na pojistky. Jsou O.K. No nic, až se kvečeru zakempujeme, mrknu na to důkladněji a projdu kabely od baterky až k žárovce. Zabalím vše zpět na moto, otevírám Radlera a jdu si prohlédnout ledovec. Je to fakt špica, nicméně Jarda říká, že když tu byl před deseti lety, ledovec byl mnohem dál. 25.08. pět minut před půl dvanáctou si necháme udělat společnou fotku u fotoautomatu a pak děláme několik dalších na mobil. Když pak přicházím k motorce, něco mně napadne. Strkám klíček do zapalování, zapínám přepínač světel a hurá svítím. Žádná újma motorky se nekonala, pouze týpek, co mi jí pomáhal u Edelweisshütte zvednout mi asi přepínač vypnul a já si toho nevšiml.

Protože jsme se kochali docela dlouho, od vyhlídky Franze Josefa za to trošku taháme, abychom se dostali k dnešnímu cíli cesty, a to na Lago di Garda. Cestou ještě zastavujeme u vodopádu Jungfernsprung, kde uděláme pár fotek a posilníme se. Po přejezdu do Itálie ale cesta taky zrovna 2x rychle neodsýpá. Důvodem není provoz, ale panorámata v Dolomitech. Ty totiž taky stojí za zastávku a tak se sem-tam zastavíme a já se opět kochám. Jedna taková krásná zastávka na kraji lesíka, leháro v trávě, naproti minimálně kilometr vysoká skalní stěna zalitá sluncem… No řekněte, není na tom světě krásně…

Valíme dál na Cortinu d`Ampezzo, Cavalese a Trento. Z Cavalese nejedeme po hlavním tahu, protože je tam moc velký provoz. Odměna se nám nabízí. Najednou jsme na cestě s téměř nulovým provozem, krásným asfaltem a zatáčky…no prostě jedna báseň. Žádný utažený vracáky, ale krásný táhlý, některé z nich nabízí dát kolínko (kdybych to teda uměl; jako že neumím - zatím). Oba si tenhle luxusní, těžko říct kolik, snad 20-30 km dlouhý úsek cesty s Jardou užíváme naplno, a já opět křičím blahem do helmy a na zánovní zadní gumě, kterou jsem přezul těsně před odjezdem, zanechávám stopy na místech prozatím netknutých. Škoda, že tenhle úsek nemám blíže od svého bydliště. Byl bych tam každou chvíli.

Bohužel se kousek od Trenta napojujeme na hlavní tah a zbytek cesty do Riva del Garda se proplétáme mezi auty. Přijíždíme až po 19 hodině, naštěstí chytáme místo hned v prvním kempu, Bavaria, přímo v Rivě. Od pláže nás dělí jen pár sousedních karavanů a stanů a plot, kterým je kemp ohraničen. Cena 16,5 eur za jednoho na noc včetně stanu a motky.

Rozbíjíme stany, které jsou ještě od Zell am See pěkně mokré, jdeme nakoupit proviant a pak jdeme na pláž. Večerní koupel skvěle osvěží. Popíjíme tentokrát víno, které jsme sehnali v obchůdku s příhodným názvem „Delirium Tremens“. Zadní brána do kempu se zavírá ve 22 hodin, takže z pláže jsme nuceni se vrátit hlavním vchodem. Víno dopíjíme před stany, domlouváme program na zítra a pak jdeme na kutě. V noci je vedro. Tedy…20 stupňů není zase takový pařák, ale zkuste v tom být ve stanu. Ráno jsem proto vděčný za osvěžující vlažnou sprchu v čistých sociálkách.

Snídani jdu koupit do marketu, Jarda zmiňuje, že má ještě zásoby z domova. Ceny celkem v pohodě, dokonce přikupuji za 1,69 eur nafukovací cestovní polštářek. Večer se pod hlavu ve stanu určitě hodí. Dnes máme odpočinkový den, a tak podle včerejší domluvy vyrážíme na krátký cca 100 km výlet do blízkého okolí. Serpentinami stoupáme na Lago di Tenno, chvilku lesem, chvilku mezi jablečnými sady a pak zase přes italský venkov a městečka. U Lago di Ledro dáváme polední siestu. Jídlo sice pouze ze zásob, jde spíš o to, trochu si polenošit. Voda v jezeře má nádhernou barvu, nedá mi to a jdu si zaplavat. Dvakrát teplá tedy opravdu není, ale kdy zase dostanu příležitost se tady podívat, že jo.

Po dostatečném odpočinku jedeme zpět do Rivy del Garda. Parkujeme mašiny a přesto, že je brzké odpoledne, jdeme nakoupit něco na večeři a domů. Bereme něco na zub a víno, já se ještě cestou zpět stavuji přímo před kempem v pizzerii a ochutnávám typicky italskou kuchyni, pizzu. 12 eur včetně pití. Pak jdeme na pláž. Dáváme opět koupel ve vlnách a pak se ještě koupeme ve slunečních paprscích. Zůstáváme ještě chvíli poté, co slunce zaleze za vršky lemující západní okraj jezera, a pak se pomalu přemístíme do kempu, kde se snažíme ztrestat nakoupené tekuté zásoby. Asi jsme se oba přecenili, a tak mně zůstane láhev červeného domů.  Však ona se nezkazí. Větší obavy mám o parmezán, který jsem koupil mé drahé domů, ale i ten je dost trvanlivý a měl by přežít bez úhony.

V noci se moc nevyspím. Ne, že by mi zas tak vadilo to vedro, ale kemp sousedí po obou stranách s hotely, a na terase jednoho z nich slavila banda, podle řeči rusáků, něco velkého a to asi nejméně 2 hodin do rána. No a potichu u toho zrovna 2x nebyli. Ráno balíme stany, Jarda jde zaplatit, vrací se s občankama, které z nás vytáhli při vjezdu do kempu, a pak vyrážíme směrem na sever k domovu. Dnes máme v úmyslu projet Merano a pak to vzít směrem na Timmelsjoch.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE