Írán 2017

DEN 18 – 27.5. 2017

Ráno je jako v pračce, vlhko, zamračeno, všechny věci jsou stejně propocené jako byly večer. Jedeme se podívat na vesnici Masuleh. Při objíždění jedné kaluže na cestě za lepším pohledem na vesnici mi podklouzne zadní kolo na šikmém blátě a zase jsem na zemi :). Na benzince chci očistit řetěz od prachu z Dorfak peaku a zjišťuju, že mám skoro upadnuté oba boční kufry. Šrouby od zámků jsou povolené, jeden zámek fuč, jeden doraz rozlomený. Pomocí kombinace lepící pásky, vyptané matky, kurtny a inbusu dávám vše do kupy a jedeme dál. Rosťa má rozbité přídavné světlo, prasknutý blatník a prodloužení blatníku, pocuchané kufry a upadnutý držák na kanystr.

Pokračujeme po krásné šotolině za Masulehem přes hory. Tady se bude brzo asfaltovat, ale teď je cesta fakt super. Po příjezdu do dalšího města kupujeme meloun a dáváme si ho na trávě u silnice. Jsme taktně upozorněni, že je ramadán a neměli bychom na veřejnosti jíst. Tak poznáváme na vlastní kůži další zvyk muslimů.

V jedné zatáčce v krásném náklonu vjedu na vlhký pruh asfaltu od vody, která teče z nákladu auta před námi. Chytám smyk na zadní kolo a už myslím, že budu na zemi, naštěstí na suchu se kolo zase chytne a vyberu to. Tohle bylo o fous, na mokru ty gumy vážně kloužou jak na ledu.

Stanování hledáme celkem brzo, ať si trochu odpočineme. Vidím celkem nepoužívanou cestu do kopce,  tak tam jedeme. Cesta byla zážitková, hluboké koleje a velké kameny. Na jeden cca 30cm velký kámen najedu předním kolem a jdu k zemi, motorka se opře přesně o tenhle kámen a převodovku zachraňuje padák kolem ní. Uff, zase o fous. Zvažujeme, že se vrátíme, ale není se kde otočit, tak pokračujeme dál nahoru. Nahoře je to lepší a hlavně tam končí cesta v poli, tzn. že tam nikdo nepojede, budeme v klidu sami a nikdo o nás nebude vědět. Začneme stavět stany a Rosťa najednou říká, já tam za kopcem někoho slyším. Taky slyším hlasy, ale jsou to asi jen pasáci. Stany stojí a najednou vidíme pár desítek metrů od nás pasáka na oslovi, dívá se na nás a datluje něco do telefonu. Hmmm, to na klidu moc nepřidá. Voláme na něj, ať jde za námi, ale ukazuje na stádo a jde za kravkami. Za pár minut další pasák se stádem. A potom další, co žene krávy přímo mezi našimi stany, dáváme mu cigarety a on nám ukazuje, že tu chodí stáda, že máme jít jinam. My zůstáváme a kolem nás ještě projdou další 3 stáda. Cesta pro auta tu sice končí, ale stanujeme na krávo-kozí highway :).

Najeto 458 km.

DEN 19 – 28.5. 2017

Ráno v šest nás budí straka, tak vstáváme a balíme stany, než začne zase provoz s dobytkem. Jedeme se podívat na Babak Castle, starou pevnost v horách. Na parkovišti jsou vidět kamenné schody. Rozhodujeme se, že je dáme v motorkářských botách a kalhotech. Těch pár schodů přece zvládneme. Měli jsme se víc dívat na udivené reakce obsluhy baru na parkovišti. Jdeme nahoru, bylo to přesně 505 schodů! Když je konečně zdoláme, ocitáme se u – hradu? Ne :), před námi je dvoukilometrová stezka do kopce. Přes hory, přes doly konečně docházíme k – hradu? Ne :), k dalším schodům. Takhle se to opakuje ještě několikrát, abychom po celkem 724 schodech, 2,6km stezek a 350 výškových metrech přišli k hradu (pochopitelně s dalšími schody). Nicméně hrad a okolí jsou, jak jinak, úchvatné. Nechápu, jak to mohli postavit. Tohle fakt stojí za to, ale radši v kraťasech a dobrých botách na tůry. BTW, nevzali jsme si ani vodu, vždyť to bude jen pár schodů :). Dolů se vrátíme totálně vyřízení, žahneme každý flašku vody a nějakou zmrzlinu. Jedeme do Tabrízu. Od Hosseina máme doporučený hotel Sina. Hotel je ok, dobrá cena, wifi, snídaně a motorky v garáži.

Když jdu pro proviant do obchodu, potkávám se na chodbě s motorkářem, který se zrovna ubytovává vedle nás. Je to Slovinec, je mu 65, má 25 let starou Tenerku a umí německy, takže ho  nechávám s Rosťou a jdu nakupovat večeři.

Najeto 281 km.

DEN 20 – 29.5. 2017

Dnes budeme odpočinkově bloumat po městě. Modrá mešita, bazar atd. Náhodou nacházíme turistickou kancelář s naprosto perfektním personálem. Vymění nám peníze, dají mapu, informace a vedeme družný rozhovor. Když nám jeden ze zaměstnanců česky řekne – dal bych si studené pivo,  totálně nás to odrovná :). Tuhle kancelář rozhodně doporučujeme.

 

Najeto 0 km.

DEN 21 – 30.5. 2017

Poslední den v Íránu, poslední tankování 6 Kč/l, poslední focení s lidmi, poslední otázky How are you? Where are you from? Poslední pozdravy z aut atd. Zamačkáváme pomyslnou slzu a jedeme směr domů, do Podolí, do prdele to je mi smutno...

Přijíždíme k hranicím, před první branou se tlačí několik desítek lidí. Oni mají smůlu, ale nás pouští hned dál a navigují. Potom se nás ujímají mladí kluci, kteří se nabízí jako doprovod, vedou nás do první boudy, tam nás navigují za další bránu, pouští jen nás a vyhazují všechny kluky kromě jednoho, který se o nás smí starat dál. Jeden z policajtů nám přesně říká, kam jít a co dělat, a potom nás nechá v rukou mladíka. Hladce vyřídíme všechny formality a čekáme před branou na propuštění z Íránu. Stojí tam autobusy a není skulina, kudy projet. Přede mnou policajt zpacifikuje Íránce a s vykroucenou rukou ho táhne zpátky. Po dalším se ožene rukou tak, že mu brýle spadnou na zem a policajt na ně „náhodou“ šlápne. Bere mu věci a háže je do kanceláře, asi o ně Íránec přišel. Ale na nás jsou samý úsměv a pohoda. Jsme v Turecku. Tady jsme na běhání sami, takže nám chybí jeden podpis, pro který se musíme vrátit. Potom nás pouští a jsme v Turecku. Zase si zvykáme na mávání, které znamená - no benzin. Jedeme stejnou cestou, jako jsme jeli sem, ale pod kopcem, kde jsme se fotili s výškou 2600m, nás staví policie a vojáci - road closed. Po pár minutách nám najednou povolí jet dál. Na vrcholu kopce jsou shořelé vraky 4 kamionů, tady měl někdo velký průšvih.

Večer hledáme místo pro stany, všude je rovina a je na nás vidět. V zoufalství ze srandy říkám, jestli se fakt naštvu, tak sjedu tady do té umělé strouhy a postavím stan tam. Do rána je tahle umělá strouha plná vody... V noci trháme rekord, jsou 3 st.. Večer se ještě domlouváme, že vstaneme brzo, a Rosťa mi říká: „ Ale ne že mě budeš budit dřív než v 6, to už vstávají normální lidi, ale dřív ne.“ Ráno v 5 hodin slyším zipy a Rosťa s nadávkami leze ze stanu. Je tu zima jako prase, tak se balíme a jedem.

Najeto 787 km.

DEN 22 – 31.5. 2017

Ráno je zima, postupně se otepluje na „krásných“ 13 st.. Kolem 10 hod. začíná pršet a s přestávkami prší 700 km. Paráda. Slunné Turecko a my máme max. 18 st. a déšť. Pochopitelně se nevyhneme kontrolám policie, dokonce mi jednou hrabou v kufru :(. Teprve cca 200 km před Istanbulem se vyjasňuje a otepluje, shazujeme nepromoky a řešíme, co dál. Původní plán byl dojet před Istanbul, přespat a brzo ráno ho přejet, abychom se vyhnuli kolonám. Tenhle plán měníme a jedeme přes Istanbul ještě večer. Kromě pár kolon, které bereme odstavným pruhem, to byla totální pohoda a kolem 9 hod. večer bereme hotel. Na mýtných branách houkáme jako vždycky, ale při nejlepší vůli jsme prostě nezjistili, kde a jak zaplatit mýtné.

Najeto 1258 km.

DEN 23 – 1.6. 2017

Ráno vyrážíme na hranice. Opět projíždíme mýtnou branou  a za houkání alarmu nás staví policisté. Čekáme velké potíže, ale po zjištění, že jsme zahraniční turisté, nám jen ukážou palec nahoru a můžeme jet. Tak tohle bylo zase o fous. Cca po 200 km jsme na hranicích. Nikdy by mě nenapadlo, že to může projít tak lehce. Žádné fronty, žádné potíže, jen ukázat pas, zelenou kartu a techničák, a můžeme jet. Máme jen dva zážitky. První, když se bulharský celník ptá – odkud – Írán  - a on – opium? Já – naučená odpověď na milion otázek před tím (jaké to bylo?) odpovídám – perfect a palec nahoru. V tom si uvědomím kontext a mávám rukama s odpovědí – no, no, no... Smějeme se oba a můžu jet. Přijíždí Rosťa a na otázku opium? Odpovídá – super, chceš taky? Ještě že má celník smysl pro humor. No a druhý zážitek je desinfekce. Projíždíme mezi kontrolami bez helem a já najednou dostávám sprchu sajrajtu na desinfekci. Slézám z motorky a jdu se podívat na divadlo. Rosťa jede a já se královsky bavím,  když ho vidím, jak se snaží uhýbat a nadává u toho. Dostává plnou dávku jako já :).  Jedeme se podívat na kamenné houby – moc hezké – a potom Buzludzu. To taky stojí za to. Co ti komanči všechno nevybudovali. Večer nacházíme obchod, kde mají chlazené pivo, rychle najdeme místo pro stan a po několika týdnech jdeme vychutnávat metlu lidstva. Smráká se a stany pořád nestojí, protože pivo moc rychle teplá a to my nemůžeme dopustit. Postupně začínáme mít problém se stabilitou, ale nakonec se nám podaří dokončit stavbu stanů před prvními kapkami deště. Jsou tu desítky světlušek, které rozehrávají krásnou diskotéku. Já tohle vidím poprvé v životě, tak mám krásný zážitek, akorát nevím, jestli jsem jich neviděl 2x víc, než jich opravdu bylo :). Tohle byl krásný poetický večer plný vzpomínek, hodnocení a smíchu.

Najeto 581 km.

DEN 24 – 2.6. 2017

Ráno jedem mrknout na tunel Prochodna. Je to krásný jeskynní tunel s otvory ve stropu. Obrovské rozměry a tvary tohoto přírodního díla jsou opravdu monumentální a zanechají v nás hluboký dojem. Po projití tunelu se s Rosťou loučíme. Já jedu do Montany, kam dnes přijede moje dcera s cimbálkou, kde hraje na housle, na místní festival. Rosťu to táhne domů, čemuž naprosto rozumím, a další den, kdy může být doma se svými blízkými, bych na jeho místě taky neobětoval. Já mám před sebou dnes 100km, Rosťa asi 1500km, které plánuje na dva dny. Za chvilku jsem v hotelu a čekám na příjezd dcery. Mám čas několik hodin, takže kupuju několik piv a začnu přepisovat deníček do cestopisu. Cimbálka přijíždí kolem 16,30 hod., utrháváme si s dcerou nějakou chvilku sami pro sebe, abychom si popovídali, co je kde nového. Od Rosťi mi zatím chodí sms, jak mu cesta odsýpá. Potkává se po cestě s motorkáři z Chomutova, kteří byli taky v Íránu, tak si dají spolu oběd a  Rosťa pak pokračuje dál. Já si užívám pivo v hotelu a víno, které si přivezli krajani s sebou.

Najeto 200 km. (Rosťa 1622 km - jo, nekecám, ale to jsem ještě nevěděl)

DEN 25 – 3.6. 2017

Ráno vstávám v 5.30, pořád ještě prší :(. Mrknu na FB a nevěřím svým očím! Rosťa dal celou štreku na jeden zátah a po 1622 km je kolem 3.30 ráno doma! Tak to je teda vážně výkon. Než se sbalím, tak přestane pršet a já vyrážím sice za mokra, ale bez deště. Postupně se otepluje až na 32 st. a cesta odsýpá. Kromě kolony na maďarských hranicích, kterou jsem drze předjel, se nic významného nestalo a já jsem v 17.30 doma.

Najeto 1013 km.

ZÁVĚR

Írán je velká a krásná země, kde je toho hodně k vidění. Je to naprosto jiná kultura, než jakou známe z Evropy, a přitom je dost blízko, aby se tam dalo jet. Po stránce bezpečnostní jsme neměli ani jednou pocit ohrožení (kromě silnic). Naopak, lidé jsou přátelští a pro turisty udělají cokoliv. Silné motorky jsou v Íránu výrazně omezené, takže kdekoliv se s motorkou objevíte, budete opravdu atrakce, je potřeba s tím počítat. Zvedněte zadky a jeďte do světa!

Pár praktických info na úplný závěr:

Hosseinův web - http://www.overlandtoiran.com/ - opravdu vřele doporučuju, je to hned za hranicemi. Pokud někdo k němu pojedete, budu rád, když mu řeknete, že jste se o něm dozvěděli ode mě. Aby viděl, že jsem slib doporučování myslel vážně. Cena za noc je 25 USD/osoba vč. snídaně.
Hossein nám tvrdil, že umí zařídit vstup do Íránu vlastním vozidlem bez karnetu, takže pokud to někdo chce otestovat, hurá do toho. Budu rád když někdo ověří, jestli to opravdu funguje. Zatím měl ve všem pravdu :).

Peníze

Nejde platit kartou, ani vybrat peníze z bankomatu. Je nutno mít hotovost v EUR nebo USD. My jsme si vyměnili 300 USD a na dva týdny by to bohatě stačilo, kdybychom neutráceli za kravinky, dárečky apod.

Kurzy z 05/2017

1 USD = 36.000 RJL

1 EUR = 41.000 RJL

Pozor na ceny, většinou jsou uvedeny v Tumanech, tzn uvedená cena x 10. 1 Tuman = 10 RJL

Doprava

Na tohle opravdu pozor. Blinkry se nedávají, semafory nerespektují, jet v protisměru je normální. Specialita jsou retardéry – jsou všude a většinou nebývají nijak označené. Motorky na dálnici nesmí, ale turisté jsou tolerováni, nám na mýtnici všichni jen mávali a zdravili nás. Klidně po dálnici můžete jet. Často se měří rychlost, nás ale nikdy nezastavili, i když jsme rychle jeli.

Tankování

Bez problémů, je sice třeba tankovací karta, ale na benzínkách jsou univerzální na půjčení u stojanů. Zasunete a tankujete. Cena je 10.000/litr (cca 6 Kč)

GPS

Stáhli jsme si mapu z OSM. Většinou to jelo dobře, ale vždycky se podívejte i na mapu, ušetříte vyhlídkové km :)

Voda

Bez obav, balenou koupíte všude.

Internet

My měli Irancell s VPN Psiphone. V civilizaci fungovala všude, v horách někde ano, někde ne. Cena za 5GB internetu byla cca 120 Kč. VPN je nutná kvůli blokování některých prohnilých stránek, jako třeba FB apod.

Jazyky

Málokterý Íránec umí nějaký cizí jazyk, ale snahu domluvit se mají všichni. Nám se moc osvědčilo stažení off line slovníku farsí. Z angličtiny do farsí to funguje dost dobře, a stačí to aspoň na to, abyste byli schopni vyjádřit, co vlastně chcete.

Zvláštnosti

Pozor na focení ožehavých témat jako jsou policie, vojáci, rafinérky, ženy apod. Žena musí dát souhlas, nebo musíte dělat, že fotíte okolí :). Ženám se většinou nepodává ruka při seznamování, jen pokud to ona dovolí. Je normální, že když něco chcete někomu dát, Íránec to několikrát odmítne, to ale neznamená, že to opravdu nechce přijmout. Opakujte nabídku klidně 5x.

Mějte trpělivost a pořád dokola s úsměvem odpovídejte na stále stejné otázky. Oni je pokládají poprvé.

Respektujte prosím jejich kulturu, pašovat tam alkohol a podobné věci je nejen přes čáru zákona, ale hlavně přes čáru morální.

Vytipovaná místa

Tady je link na mapu, kam jsem si ukládal body, které jsem chtěl vidět. Souřadnice sedí s přesností v řádu desítek, někdy stovek metrů, takže pokud na tom bodu nebude nic, tak hledej šmudlo. Někde to tam je.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE