Passa bez pasu II., aneb škoda, že jsme si nevzali lyže, sáňky nebo sněžnice…..

VI. den:   Bormio (I) – Maria Alm (A) = 371 km

     Po snídani jsme svedli neskutečný boj se zájezdem italských důchodců, kteří předvedli neuvěřitelnou hbitost, odhodlání a razantnost při řazení se u jednotlivých barů s potravinami, včetně jedné stařenky, která na mě skoro vzala své nedaleko odložené hole, když jsem si ji dovolil obejít z druhé strany u automatu na kafe a nevydržel její želví tempo při vybírání hrnků a podšálků. Bylo až zarážející, jakou rychlostí se vymrštila, brilantně mě odstrčila a se salvou italských nadávek mě asi poslala tam, kde se asi nevejde snad ani myš.  
Cesta na Passo dello Stelvio – Stilfser Joch (2757 m.n.m.) byla nádherná a jelikož jsme jeli, jak jsem uvedl, z jiné strany, bylo to opravdu zajímavé. Myslel jsem si, že nám to počasí konečně vyjde, ale pár metrů od vrcholu začalo opět sněžit a byli jsme znovu v tom čase-nečase, jako každý den.


Těšili jsme se, že vykoupíme místní stánky s jejich občerstvením, dáme si ty jejich fajn párečky, ale jelikož začal hustý déšť se sněhem, vyhlídku jsme ukončili a vyrazili dále na cestu směrem na passo Passo di Monte Giovo (2099 m.n.m.) - Jaufenpass, které jsme loni též z důvodu úprav tras vynechali. Při sjezdu z passa Passo dello Stelvio – Stilfser Joch seděl v jedné ze zatáček fotograf a dělal fotografie projíždějících motorkářů a cyklistů. Jediné, co jsem narychlo zahlédnul, byla internetová adresa (www.fotostelvio.com) nalepená na jeho autě. Tak jsem tam druhý den zabrouzdal a podle informací a času, kdy jsme kolem toho fotografa jeli, jsem si našel své fotografie, jak jsme jeli dolů. Prostě super. Škoda, že za fotografii bez loga „fotostelvio“ chtějí docela balík, ostatně jako za všechno. I tak tyto fotografie stačí a mám jich pár i s tímto nápisem. Passo di Monte Giovo (2099 m.n.m.) - Jaufenpass bylo velmi zajímavé a stálo určitě za zhlédnutí a za projetí.

Již bylo načase se posunout směrem k domovině a tak jsme zvolili jízdu přes Brennerpass – Passo del Brennero (1375 m.n.m.), přičemž jsme využili ještě rakouskou dálniční známku, která byla stále v platnosti. Velmi mě ale překvapil další poplatek, který byl za projetí daného úseku a to ve výši 5 euro, i když jsme měli dálniční známku a přesun byl stále po dálnici. Posunuli jsme se až do městečka Maria Alm (Rakousko), abychom se co nejvíce přiblížili k jezerům Attersee. V tomto penzionu, kde byla velmi příjemná paní domácí a také plno českých turistů, kteří sem jezdí na výlety  na kolech, se mi podařilo zamořit celé patro pomocí turistického vařiče a těstovin se sýrem. Byl jsem rád, že na nás nikdo nepřišel. Je pravda, že to nikde nebylo povoleno, ale šel jsem do toho statečně a nebál jsem se toho…prostě český turista vybaven trochou zásob z domova, funkčním vařičem a fantazií.

VII. den:   Maria Alm (A) – Seewalchen am Attersee (A) = 242 km

     Budu se opět opakovat, ale i dnešní den byl ve znamení hustého deště, který nás vyprovázel dále na cesty. Doufali jsme, že bude hezky a uděláme si výlet na Dachstein, který by byl završen hezkým výjezdem lanovkou a procházkou. Jakmile jsme dorazili až pod lanovku a zjistili, že počasí nahoře je horší než dole a cena za výjezd lanovkou je necelých 30 euro, rozhodli jsme se tento výlet oželet a vydali jsme se dále k jezerům Attersee, kde jsme si chtěli udělat poslední odpočinkový večer před příjezdem k domovu. U jezer Attersee jsme našli velmi příjemný apartmán, kde jsme v přízemí tohoto domu obdivovali samojízdnou sekačku, která jezdila kolem domu a čekali, kdy nám konečně vjede až do pokoje skrz balkon. Protože bylo ještě hezké odpoledne, vymýšleli jsme, co s načatým odpolednem budeme dělat. Nápad byl vymyšlen záhy - pojedeme se projet. A tak jsme složili kufry a vyrazili na cestu kolem jezera Attersee.

Musím uznat, že je to hezká projížďka, ale i když se to nezdá, je toto jezero objeto docela rychle. Večer jsme opět obsadili místní obchod a také jsem opět rozjel vařič. Naštěstí těstoviny se sýrem již nebyly na programu dne a tak nehrozilo, že by nás majitelka, která chodila neustále po chodbě a kolem domu, na noc někam vyhostila.

VIII. den:   Seewalchen am Attersee (A) – Bohuslavice u Zlína (CZ) = 478 km

     Ráno nás probudilo krásné počasí, bohužel se ale drželo pouze nad jezerem a nad naším současným ubytováním. Ve směru, kterým jsme se měli ubírat, bylo neuvěřitelné černo a i místní domorodci nám říkali, že se od Salzburgu k Vídni žene bouřka a přívalové deště. No super, to zase bude cesta, blesklo mi hned hlavou, i když jsem v koutku duše doufal, že nás to mine tak jako při začátku cesty, kdy také mělo všude hrozně pršet a nakonec bylo překrásně. Bohužel tentokrát (opět) to nevyšlo. Po odjezdu od jezer Attersee se zatáhlo všude a začalo to správné peklo v podobě bouřky, silného větru a hromady vody. Dokonce jsme museli na dálnici zajet do jednoho odpočinkového místa, protože se nedalo jet a viditelnost byla tak na pár metrů. Zde jsem měl málem kolizi já, protože jak jsem projížděl přes parkoviště plné vody (asi 15 cm vody), tak jsem si nevšiml, že z vody vyčnívá chodník a nájezd na ten chodník je vysoký těch 15 cm a ještě k tomu neskutečně kluzký. Naložená zadní část motorky, odlehčené přední kolo a mnoho vody málem udělalo své, když jsem opravdu nečekaně jel pár metrů po zadním kole a vjel mezi další motorkáře, kteří se schovali před deštěm. Naštěstí jsem to ustál a nic se nestalo. Byla by to smůla plácnout sebou pár kilometrů před domovem. Jakmile se počasí trošku uklidnilo, tak jsme se s Jirkou rozloučili, protože pokračoval dále již jinou cestou. Zůstal jsem tedy sám a ujížděl k domovu. Nevím, jak je to možné, ale nějak jsem se zamyslel nad naším výletem, co vše nás potkalo, co všechno jsme zažili, až jsem zapomněl na správný sjezd z dálnice před Vídní a místo toho jsem se ocitl uprostřed Vídně. Bylo to hezké zakončení našeho výletu s vyhlídkovou trasou středem Vídně. Poslední kafe, které jsem si vychutnal opět na čerpací stanici za Břeclaví, která se s námi loučila před odjezdem na tuto dobrodružnou výpravu.

Závěrem…… 

Ač se to nezdá, tento náš výlet jsem plánoval skoro dva měsíce, kdy jsem měl rozepsanou trasu do posledních detailů. Ujeli jsme celkem 3251 km, navštívili a projeli 16 pass, jeli kolem 20 jezer a trasa vedla těmito státy: CZ-A-D-A-FL-CH-I-F-IT-CH-I-A-CZ. Zažili jsme opravdu všechny druhy počasí, a to pořádné vedro, zimu, hromadu vody, ledu, sněhu, bouřky a vítr. Prostě vše, co by se mělo asi na správném motovýletě zažít.

Rád bych tímto poděkoval samozřejmě našim rodinám, které nás nechaly odcestovat, dále hlavně našim motocyklům, které fungovaly bezvadně i v takových nehostinných podmínkách a především Jirkovi, který byl perfektním společníkem na cesty. Jak jsem to následně zhodnotil, byl by prostě ideální manželka na cesty. Přesně jak říká jeden můj kamarád „prostě všechna tato naše smíšená manželství nedělají dobrotu“ :-) a na motovýlety se ne vždy přítomnost manželky hodí (hlavně pokud prší, sněží a tak...). Nerad bych také opomenul pochválit výrobce motooděvů PSI Hubík, Tlumačov, protože jsem na tyto cesty vyjížděl v novém textilním oblečení (bunda TAIGA, kalhoty KIANNI),  které jsem si u nich nechal šít na míru a byly neocenitelné! Jednalo se o novinku, kterou prezentovali jako zaručeně nepromokavou. Jelikož dokud některé věci skutečně neověřím, nevěřím, tak jsem si s sebou vzal i své staré nepromoky. Již teď vím, že jsem je vezl naprosto zbytečně. Z mé vlastní zkušenosti bylo zjištěno, že tyto motověci, ve spojení s Gore-tex botami, opravdu fungují a i při těch největších lijácích, kdy to vypadalo, že voda prší ze země, jsem byl skutečně v suchu. Velmi kvalitně si nový oblek poradil i s výkyvy teplot, kdy bylo někde místy až – 3 st. a za pár kilometrů již bylo opět 30 st. Jediným slabým článkem byly 5 let staré rukavice, které bohužel velmi rychle promokly, takže na další takovou jízdu jsem nyní připraven s rukavicemi s membránou Gore-tex a taky s nově vyhřívaným sedlem.
Nyní jen doufám, že snad příště navštívíme naše další cíle, jako jsou francouzská místa  Gendarmerie Nationale, Monte Ventoux, Bédoin, Grand Canyon Du Verdon a další…..

Celkový sumář pass:
Silvretta – Hochalpenstraβe (2037 m.n.m.) - Rakousko
San-Bernardino Pass (2065 m.n.m.) - Švýcarsko
Sestrière (2033 m.n.m.) - Itálie
Col du Mont Cenis (2083 m.n.m.) - Francie
Col de I´ Iseran (2762 m.n.m.) - Francie
Col du Petit St.-Bernard (2188 m.n.m.) - Francie - Itálie
Colle d. Gran S. Bernardo (2469 m.n.m.) – Itálie - Švýcarsko
Grimselpass (2165 m.n.m.) - Švýcarsko
Furkapass (2431 m.n.m.) - Švýcarsko
Oberalp-pass (2048 m.n.m.) - Švýcarsko
Lenzerheidepass (1547 m.n.m.) - Švýcarsko
Julierpass (2284 m.n.m.) - Švýcarsko
Passo del Bernina (2328 m.n.m.) - Švýcarsko
Passo dello Stelvio – Stilfser Joch (2757 m.n.m.) - Itálie
Passo di Monte Giovo (2099 m.n.m.) - Itálie
Brennerpass – Passo del Brennero (1375 m.n.m.) - Itálie - Rakousko

Celkem 16 pass.



Celkový sumář jezer a přehrad:
Silvretta – Stausee - Rakousko
Vermuntstausee - Rakousko
Sufnersee - Švýcarsko
Laghetto Moesola - Švýcarsko
Lago Maggiore - Itálie
Lac du Mont Cenis - Francie
Lac du Chevril - Francie
Great St. Bernard Lake - Švýcarsko
Lac des Toules - Švýcarsko
Totensee - Švýcarsko
Grimselsee - Švýcarsko
Oberalsee - Švýcarsko
Marmorera Stausee - Švýcarsko
Silvaplanersee - Švýcarsko
Champférersee - Švýcarsko
St. Moritzersee - Švýcarsko
Lago Bianco - Švýcarsko
Lago di Poschiavo - Švýcarsko
Hallstätter see - Rakousko
Attersee - Rakousko

Celkem 20 jezer.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE