Passa bez pasu II., aneb škoda, že jsme si nevzali lyže, sáňky nebo sněžnice…..

IV. den:   Bonneval-sur-Arc (F) – Fiesch (CH) = 336 km,

     Ráno při pohledu z okna, když jsme se zdraví a živí díkybohu probudili, jsem měl chvíli pocit, že snad stále spím, že vše kolem je jen sen. Venku byla teplota cca 4 st., hory pokryl sníh a naše cesta začínala být velmi, ale velmi zajímavá.
Vše jsme pobalili a vydali se na cestu, která vedla  přes Col de I´ Iseran (2762 m.n.m.) do Val-d'Isère. Postupně jak jsme stoupali do hor, bylo zřejmé, že asi buď jedeme nějak špatně anebo zde bude nějaké překvapení, protože jsme cestou nepotkali ani nohu. Z ničeho nic se začal na místech kolem cesty objevovat sníh, kdy za pár stovek metrů byl i na cestě, včetně několikacentimetrového ledu. V ten okamžik jsem si myslel, že to je konec naší cesty a že se dále snad ani nedostaneme. Vracet se nám nechtělo, protože stejnou cestou to není ono, jinudy to nešlo a také jsme nechtěli dát svou kůži tak lacině. Opravdu s opatrností a klidem jsme se vydrápali až na vrchol, kde nám při cestě dělali společnost pouze svišti, ticho, sníh a led. Přesně jako horolezci.



Při výjezdu k rozcestníku stále ještě vidím naprosto nechápavý výraz jedné místní domorodkyně, která mě míjela autem, ve kterém seděla zabalená snad v tuně oblečení (teplota spadla již na cca 2 st.). Myslím, že jsem ji tam na motorce překvapil více než nenadálé přistání UFO. Jakmile jsem udělal obhlídku místní zasněžené krajiny a všude přítomného ledu, vydal jsem se již sám dál, protože Jirka mezitím zmizel směr Val-d'Isère. Byli jsme domluveni, že si každý pojedeme své tempo, já budu dělat mnoho fotek a pak se sejdeme na vždy domluveném místě anebo u něčeho zajímavého.


Sjezd dolů byl mnohem horší, než se drápat nahoru, ale ten pohled, kdy se začínalo toto městečko odkrývat zpod mraků, byl úchvatný. Lemování silnice bylo jen pidiobrubníčky, což v případě nějaké větší chyby znamenalo šach mat. Přesně to pak zhodnotil Jirka slovy „no, ty vole, ten pohled dolů, to bylo na posr…“. Bylo to opravdu úžasné, nahoře byly 2 st., dole bylo asi 30 st. Prostě neuvěřitelné. Dále jsme pokračovali kolem Lac du Chevril k přechodu Francie a Itálie na Col du Petit St.-Bernard (2188 m.n.m.), kde nám začalo zase docela hezky sněžit, a tak jsme si udělali oběd-pauzu v místní restauraci. Jelikož opět začala teplota padat k bodu mrazu, horká polévka za 3,5 euro stála za to. Mysleli jsme, že jsme jediní blázni na motorkách, co se vydali na takou horskou akci, ale jakmile do restaurace vstoupili omrzlí cyklisti, bylo nám hned lépe. Pokoupili jsme suvenýry  a vydali se opět na cestu. Po příchodu k motorce jsem zjistil, že jsem si ve spěchu inteligentně zapomněl vypnout vyhřívané hefty a po asi 30 minutách v restauraci byly rozehřáté skoro do červena. Ještě štěstí, že baterka vydržela, protože roztláčet plně naloženou motorku po sněhu a ledu by nebylo zrovna nejlepší. Vydali jsme se tedy dále směr Colle d. Gran S. Bernardo (2469 m.n.m.) a jezero Great St. Bernard Lake, což byl přechod mezi Itálií a Švýcarskem, a pak kolem Lac des Toules. Míjeli jsme i jeden z našich vysněných cílů Mont Blanc, ale bohužel opět za mlhavého a deštivého počasí, kdy se zdejší panoramata zavalila mlhou a zůstala nám pro tentokrát utajena. Kolem Mont Blancu jsme pokračovali mimo tunel, protože za tunel si účtují 28 euro, což jsem věděl dopředu  a trasu naplánoval mimo tento tunel. Pomalu se začínalo stmívat a tak začal zase boj při hledání ubytování. Nakonec se to podařilo a našli jsme fajn hotel (Hotel Derby) kousek od cesty. Při parkování chudáka Jirku trošku zavalila jeho motorka, zaklopil se mu boční stojánek při parkování u stěny hotelu. Naštěstí se nic nestalo, dobře to ustál a vznikly jen malinké oděrky na kufru. Úspěšně jsme přežili další den a před námi měla být další vyhlídková trasa plná pass. Doufal jsem, že máme již sníh, led a zimu za sebou….

V. den:   Fiesch (CH) – Bormio (I) = 353 km

     Ráno, jako již tradičně, nás přivítal déšť a mlha. Takže opět den jako vymalovaný. Vydali jsme se proto směr Grimselpass (2165 m.n.m.). Nejdříve nám hustě pršelo a při odbočení směrem na toto passo nám při stoupání do hor začalo hustě sněžit. Místní silničáři a člověk ve sněžném sypači, co rozhrnoval sníh ze silnic, na nás zíral jako na zjevení, když jsme se tu doslova drápali do zasněžených hor. Opět by je asi méně překvapilo zjevení mimozemské civilizace. Docela mě pobavilo vyfotit si zdejší zasněženou atrakci.

Lehce jsme se posunuli dál ke Grimselsee, ke kterému jsme ale raději nesjížděli. Nyní jsme se museli vrátit na původní silnici, protože Grimselpass (2165 m.n.m.) byl pouze bod zájmu a jako průjezdný bod byl určen až Furkapass (2431 m.n.m.). Silničáři na nás opět nechápavě zírali. Zde nás nečekalo o nic lepší počasí, skoro jsem měl pocit, že i horší. Velmi nás ale pobavilo, když si nás autobus plný japonských turistů začal zuřivě fotit, jak se snažíme skrze sníh dostat opět do údolí.


Dalším passem, které bylo v plánu byl Oberalp-pass (2048 m.n.m.)  s jezerem Oberalsee, dále Lenzerheidepass (1547 m.n.m.) s jezerem Marmorera Stausee, dále přes Julierpass (2284 m.n.m.) s jezery Silvaplanersee, Champférersee, St. Moritzersee, Lago Bianco, dále přes passo Passo del Bernina (2328 m.n.m.) a kolem jezera Lago di Poschiavo opět do Itálie, kde jsme se ubytovali u všem známého passa Passo dello Stelvio – Stilfser Joch (2757 m.n.m.) v hotelu Vallecetta, kde Jirka zamluvil i luxusní stání v podzemní garáži.

Toto passo jsme již sjížděli v roce 2013, z rakouské strany, a to za deště a velmi nepříjemného počasí. Nyní jsme doufali, že z druhé strany od Švýcarska nám snad počasí vyjde a bude to krásný zážitek, protože dnes navečer bylo opravdu moc hezky a panoramata okolních hor byla úchvatná. Při přejezdu Oberalp-pass (2048 m.n.m.) jsme se ještě rozhodli vyzkoušet místní pohostinnost a obsadili jsme zdejší hostinec, kde jsme dali kafe a nějaký ten jejich tradiční koláč. Při jízdě na Julierpass (2284 m.n.m.) jsem se nestačil divit, když jsme potkali místní autoškolu (motoškolu), kde právě prováděli výcvik na překrásných místech a zatáčkách…holt jiný kraj,  jiný mrav…. Zde se mladí řidiči skutečně naučí jezdit a zacházet s motocyklem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE