Bobři v jižní Francii

26.7. – den 9 -  Santes Maries (F) – Avignon (F) 80 km / 4,5 hodiny

Adresa kempu: Camping De Bagatelle

Cena ubytování: 40 E

Trasa: Arbes D570 – Nimes D15/A54 – Oranže D90/A9 – Avignon D2                

 

Vyjíždíme později,máme prohlídkový den a navíc odpočinek Fandovi pomáhá.

Po pár kilometrech zastavujeme u již vzpomínaného ornitologického parku,kde se rozdělujeme. Již nyní dopoledne,je kolem 35C a slunce nemilosrdně praží.

Zatímco Fanda se svléká do kraťasů a schovává se do stínu na parkovišti,ostatní se vydávají na dlouho očekávanou prohlídku.

 

Vracejí se nadšení a říkají,že je to na celodenní prohlídku,ale díky úmornému vedru a absenci možnosti se schovat do stínu,je několikahodinová prohlídka dnešní maximum.

Pak již znovu do sedel a v poklidu přejíždíme do města Avignonu,na které se všichni moc těšíme.

V kempu opět pouze sluncem spálená a udusaná hlína pro stany,ale již jsme zvyklí.

Navíc máme dojem,že se zde sešli všichni podivní lidé z Evropy. Když vidíme,v čem zde nocují a jak se povalují po zemi ještě odpoledne…

Stavíme stany a najednou se vedle nás objevuje auto s českou SPZ,ve kterém otec vyvezl na výlet své pubertální děti – syn a dcera. Dcerku to evidentně moc nebere a její obličeje hovoří za vše.

V kempu zjišťujeme,že v historickém centru města, dnes vrcholí festival pouličních umělců. Toto poměrně snadno vysvětluje obsazenost kempu,protože spoustu z našich sousedů postupně uvidíme provozovat své kejkle v ulicích města.

Vyrážíme na prohlídku a naše první kroky vedou,samozřejmě, na prohlídku slavného mostu (či spíše jeho zachovalé části),pnoucímu se do poloviny řeky.

 

Postupně procházíme i Papežský palác a krásné zahrady. Občas se zastavíme u nějakého vystoupení až dlouho zakotvíme u vystoupení nesourodé dvojice – muže s obručí a šaolinského mnicha,kteří mají své úžasné vystoupení secvičeno s dokonalou přesností a předvádí věci,které přihlížejícím berou dech..

 

Iva se rozhoduje přispět do položeného klobouku několika euro mincemi,za což se jí (stejně jako každému dárci), dostává osobního a milého poděkování od obou účinkujících.

Odcházíme uzavíranými zahradami a Martin vyžaduje návštěvu Mc Donalda,jinak umře hlady. Odnášíme si sebou pití na cestu a Iva odkládá třetinu nedopité láhve s vodou Fandovi do batonu – na potom… Ostatní do ní hučí,ať to dopije,že voda zteplá a stejně ji vylije,ale ona prostě už prý nemůže…

Takže látkový batoh Fandovi na záda,uvnitř je Ivin telefon,všechny naše peníze a doklady….

A kdo,z laskavých čtenářů, uchoval v paměti „cukrovou vatu“ ze Ženevy,jistě již tuší,že tato dnešní událost uložením lahve do batonu ještě zdaleka neskončila…….

Vracíme se do kempu okolo starých hradeb města a sledujeme se zájmem muže na tříkolce (opačný trike) za slušný balík Eur,který má ochrnuté nohy,ale jak sedne za řidítka a nastartuje,stane se z něj jiný člověk – bez všech omezení a se zářivým úsměvem na rtech.

Po nějaké době se Fanda zastaví a udiveně se obrací,proč má mokrou nohu na stehně ?

Pak zjistí,že má mokrou i spodní část zad…a odkud se ta voda bere?

Ano,správně – z batohu,kam se vylila neuzavřená láhev s Ivinou vodou na potom !

Otevíráme batoh,vyléváme zbytek vody a vyndáváme zcela prázdnou láhev. Ivu přechází žízeň,protože dole plave telefon a peněženka se všemi našimi penězi a doklady.

Sušíme co se dá a urychleně směřujeme do kempu k podrobnější prohlídce.

Zjištění je takové,že telefon je ve zkratu a stále svítí LED u blesku,nejde vypnout a telefon se silně zahřívá. Takže baterka ven a rozebrat a sušit…

Doklady jsou relativně v pořádku,ale všechny naše peníze jsou nacucané jako houba.

Zatímco se Iva zmítá v sebezničující náladě,Martin rozebírá telefon a Fanda pomocí ručníku lisuje vodu z bankovek. Martinovo rýpnutí,zda berou v kempu na úhradu noclehu mokré bankovky,je z Iviny strany odměněno těžko publikovatelnými výrazy na svou osobu.

Takže činnost před spaním je zcela odlišná běžnému letošnímu večeru….

Nicméně nakonec usínáme….

27.7. – den 10 -  Avignon (F) – Saint Tropez (F)  198 km / 6 hodin

Adresa kempu: Camping Le Pinede,83360 Grimaud,

Cena ubytování: 62,90 E

Trasa: Carpentras A7 – Valence A7 – Nice A7/A8 – Toulán A57 – St.Tropez D14                

 

Ráno před snídaní Fanda dosušuje znovu peníze,aby bylo čím zaplatit kemp.

Mýtnice je opět projeta s úspěšností 50%,když na první z nich se nemůže automat rozhodnout,co je Martin s Luckou – zda kamion či autobus.

Takže urgence u obsluhy a pak vše již v pohodě klapne. Stejně tak i překvapivě u mýtnice číslo dvě.

Jinak probíhá cesta v klidu a bez nějakých dalších problémů. Počasí je nádherné,silnice také,takže nálada výtečná.

Posledních 20km před kempem sjíždíme serpentinami do údolí. V kempu si milá paní domácí středních let s líčením a oblečením středoškolačky různě pohrává z cenami na účtu,až se konečně k něčemu dopočítá,pak nakládá Martina do elektro vozítka a veze ho,aby si vybral místo.

Končíme pod vysokým křovím z 5 metrových bambusových výhonků v rohové parcele.

Dozvídáme se opět,že bez klasických plavek do bazénu ne !

Takže stavíme stany,teplota kolem 40C,ale naštěstí fouká docela silný vítr,takže to není tak  zlé. Bambusy pomáhají a místy se ohýbají do zvláštních pozic.

Jdeme se najíst do místní pizzerie (velká pizza s kolou 13 Eur),procházíme si kemp a v leže plánujeme,co večer s výletem do města. Mezitím sprcha na ochlazení a osvěžení…

Že chceme vidět slavný přístav a samozřejmě četnickou stanici,je zcela jasné.

Opět pojedeme na dvou motorkách,takže Iva usedá na tandem k Fandovi.

Teplota klesá,takže se oblékáme a prodíráme se přecpanými ulicemi,kde zcela jasně vládnou skútry. Jezdí ve dvou i ve třech vedle sebe a to i při objíždění stojících aut. A protože to dělají i ti v protisměru,místy nechápeme,jak se navzájem vyhnou – ale zřejmě v tom mají letitou praxi. Nalézáme v centu moto parking na ulici (zdarma….),ukládáme přebytečné věci do kufrů na motorkách a už vůbec neřešíme,že se zavírají jen na řemen.

Prolézáme uličky,nábřeží a okukujeme nádherné a vyleštěné jachty,stejně jako nacpané restaurace s jídlem hlavně z „mořských potvor“.

U každé velké jachty,stojí venku u můstku na palubu lodník a hlídá,aby nevstupoval nezvaný host nebo někdo moc nenakukoval dovnitř. Tenhle borec se při návratu na palubu přezouvá,aby nenašlapal…..

Mořské potvory nás, naštěstí, nelákají. Takže ušetříme a vydáváme se hledat četnickou stanici. Nalézáme rozcestník,kde Fanda vytrvale ukazuje na směr a místo,až se Martin ustrne a vyrážíme.

Procházíme uličkami s hotely a najednou vycházíme na malém náměstíčku.

Fanda se začíná řehtat a po nechápavých pohledech ostatních,kteří se dožadují vysvětlení,ukazuje za roh.

Zde je plechová ohrada,okolo objektu,který se rekonstruuje – ano,máte pravdu,je to četnická stanice (bude z ní muzeum). Jenže to není všechno,protože vedle plechové ohrady je co ?

Samozřejmě – moto parking s našimi stroji !!!

Takže jsme nakonec byli úspěšní a po nákupu v místním obchodě,vyrážíme do kempu.

Jedeme v noci a tak sice přijíždíme ze zcela jiného směru,než dříve,ale Martin nás spolehlivě dovádí ke vratům kempu.

Zaparkovat,převléci a do sprch a hajat…..

 

Venku se zvedá vítr,takže vše nepřivázané honem do stanů,přičemž nás Iva komanduje,ať si vše schováme,jinak to budeme hledat po celé Francii….

Stany se nadouvají a různě kroutí,takže místy skoro leží na boku. Přivazujeme pevněji konstrukce a doufáme,že tyčky ze sklolaminátu vydrží…

28.7. – den 11 -  Saint Tropez (F) – Verdon (F) 93 km / 3 hodiny

Adresa kempu: Camping Le Vieux Colombier,04360 Moustiers Sainte-Marie

Cena ubytování: 31,50 E

Trasa: Ste.Maxime D559 – Draguignan D1555 – Georges Du Veron D957

 

Ráno je krásně a začíná dalším z Ivančiných akcí…večer nechala na plotě ručník a v tom větru přeletěl plot do výběhu koní. Branka nikde,plot 2,5m vysoký,ručník dobrých 6m od plotu….

Ale opět jsme si poradili. Fanda pomocí několika spojených „gumicuků“ z motorek,na několikátý pokus trefuje háček do ručníku a přetahuje ho zpět na naši stranu plotu.

Vítr opět fouká stále tak silný,že zvedá prach ze zmíněného výběhu.

Protože nechceme mít zahuštěnou snídani,vše se odbývá rychle a honem balíme.

Složit stany,které se stále nadouvají jako balony,vyžaduje spolupráci celé výpravy.

Vyrážíme  a opět se dostáváme do přeplněných ulic městečka,kterým musíme projet.

Sice už to známe ze včera,takže se snažíme kličkovat provozem dopředu.

Podotýkám,že je tu jeden pruh tam, jeden zpět,plná čára a jezdí vše,od autobusů,přes kamiony až ke kolům.

A to je náročný proces,protože vyhlídnout si dostatečnou prodlevu mezi protijedoucími auty,vyrazit a přitom kontrolovat protijedoucí skutristy a velice bedlivě i skutristy,kteří jedou za námi. Ani jedněm těmto pilotům vůbec nevadí,že naše naložené motorky jsou ve 2 metry široké mezeře,kterou nám ohleduplně vytvořila dvě míjející se auta – a okamžitě se do ní také pouštějí bez ubrání plynu.

A to myslím tak,že z obou stran najednou za současného troubení a gestikulace.

Takže směrem od protilehlé krajnice je to asi takto – protijedoucí auto/protijedoucí skútr/souběžně s námi jedoucí skútr/naše motorky/souběžně s námi jedoucí auto/krajnice.

Toto celé se děje na šířce vozovky 6m,která je ještě občasně rozdělena ostrůvky s přechody pro chodce.

Pokud Vám to matematicky nevychází a řekli by jste,že se tam ty stroje prostě nemohou vejít,

jste na tom jako my – také to nechápeme,ale nikdo se s nikým nesrazil….

Po půlhodině jsme konečně venku z městečka a hledáme v dalších městech nějakou možnost,kde doplníme potraviny.

Martin si toto vyhledá v „elektronickém rádci“ a pak odbočujeme z hlavní a jedem zkratkami v bočních uličkách asi půl kilometru,až na konec přijíždíme z pěkného kopce na parkoviště Lidlu. Po nákupu se vracíme na hlavní silnici,která vede hned vedle obchodu a zjišťujeme,

že na místo našeho odbočení je to necelých 300m…..jo elektronická navigace,to je dílo.

Po nemnoha kilometrech v nádherném počasí a krásné krajině,dojíždíme do okolí kaňonu a posléze i ke kempu. Kluci ve snaze nechat také něco na dívenkách,je posílají vybrat místa v kempu- ať to pak neposloucháme celý večer … hrbaté,tvrdé,záchod daleko….

Děvčata vyráží na prohlídku prvního kempu na břehu jezera u kaňonu s velikou pláží. Ale musíme dál,protože se jim tam nelíbí plocha pro stany – moc kamenitá.

Totéž se opakuje ve druhém kempu – zde je zase moc lidí a různých „pouťových atrakcí“.

Třetí kemp je naprosto úžasný a docela drahý – ale mají plno.

Jedeme dál podle cedulí a odbočujeme na polní cestu k „nature kempu“ – jak stojí na poutači. Při jízdě vyrušíme mladý páreček pod stromy v zajímavé činnosti a vjíždíme na louku.

Je asi 45C a na dohled je asi 10 stanů a pár karavanů bez jakéhokoliv zázemí.

Martin chytá nerva,ale Iva se chce jít zeptat, takže jde (proč nejede???).

Po čtvrt hodině se vrací,že tedy ne a že to je něco jako starý statek s majitelkou starou skoro století a s její matkou jako spolumajitelkou.

Obě sice prý hrdinně prohlašují,že mají vše a dokládají to nakreslením stanu, gestem sprchy a toalety..ale protože ony neumí ani slovo anglicky (zatímco Iva asi 20..) a Iva zase francouzsky umí pouze pozdravit – nějak se děvčata spolu nedohodla,ač cena byla prý někde u 10E.

Martin obrací motorku a peláší zpět na hlavní – opět kolem toho párečku – a my ho následujeme.

Nakonec asi po 2 km nacházíme krásný kemp,milé majitele (paní je ihned překřtěna na Babčákovou,podle svého profilu) a slušná a velká místa,byť jedna z posledních.

Holkám se zde líbí,takže stavíme stany,odpočíváme a jíme.

Po odpočinku se už nalehko vydáváme zpět na most,kde se řeka vytékající z kaňonu rozlévá do plochy jezera. Fotíme,prohlížíme panoramata a sledujeme,jak lidé v kánoích zblízka u břehu fotografují stádo divokých koz,které se přišlo napít.

Sestupujeme k jezeru na druhé straně mostu a zkoušíme vodu. Ale nějaké době přichází ono stádo divokých koz. Zřejmě jsme jim vstoupili do teritoria,neboť oba kozlové jsou agresivní a útoční.

Když přečkáme první ukázku nespokojenosti rohatých zvířat,takticky ustupujeme do kopce ke strojům a odjíždíme zpět k Simoně…

 

Čekáme,až úmorné vedro trochu poleví a podle instrukcí domácích jdeme zadem kempu do blízkého městečka na prohlídku. Je to necelý kilometr.

 

Obdivujeme viadukt,krásné a starobylé uličky s historickou architekturou. Na kopci je stará,křesťanská svatyně z počátků rozvoje této víry,ale když vidíme ty stovky schodů,líbí se nám daleko více zespodu.

Ještě zjišťujeme,že mezi skalisky je natažené lano a na něm pozlacená (snad) hvězda,která se ve slunci leskne a pobleskuje.

 

Takže raději zmrzlina,studené pití a cesta zpět do kempu. Je již po soumraku a výheň polevila.

Honem do sprch (mimochodem je to 150m do prudkého kopce) a spát na spacácích….

29.7. – den 12   Verdon (F)  -  Nice (F)  152 km / 7 hodin

Adresa kempu:  Camping Magau

Cena ubytování:  42 E

Trasa: Castellane D952 – Grosse D4085 – Cannes D6285 – Antibes – Nice A8

 

Po krásné a klidné noci vstáváme později,ale dokážeme zrychlit a vyjíždíme poměrně včas. Tankujeme na místní pumpě,kterou jsme si včera večer vyhlédli z akvaduktu při prohlídce městečka. Pak se obracíme a začínáme šplhat silnicemi okolo kaňonu.

Zastavujeme na vyhlídkách,fotíme a obdivujeme krásnou silnici s nádherným povrchem a serpentinami v délce 26 km.

 

Jedeme od průsmyku k průsmyku v klidu a pohodě,za krásného slunečného počasí.

Idylka končí v momentě,kdy nás dojede místní linkový autobus. Jeho řidič to tu má najeté a střihá to tak,že nás několik kilometrů doslova hrne před sebou.

Uhnout není kam a tak musí vydržet pár minut.

V jedné z obcí ho na semaforu pouštíme,abychom ho po několika málo kilometrech dojeli,když se mu podaří zablokovat tunel – nevyhnuli se s protijedoucím autem…..

Po čtvrt hodině couvání a popojíždění nejen obou vozidel,ale i těch dalších za nimi,se podaří situaci vyřešit a už se zase jede.

Skoro vzápětí zastavujeme na osvěžení na parkovišti a hle,před námi stojí karavan s pražskou SPZ. Slézáme k hladině řeky a Iva hudruje nahlas,že tam nejsou schody a že se bojí,že si namele. Zatím co my se tomu smějeme,zespodu se ozve česky,že musí jít o 20m vlevo a tam už to jde slézt v pohodě.

Činíme tak a dole v malé zátočině plave rodina z Brna,které patří ten karavan.

Když Fanda zkoumá,proč mají auto z Prahy,prý to bylo o dost levnější než v Brně….

Po vyšplouchání v krásně studené vodě,zpět do kopce k mašinám a pokračujeme v cestě.

Vyšplháme na vrchol dalšího průsmyku a na něm je nejen krásný výhled,ale i lákavé občerstvení ve stánku.

Kupujeme si každý obrovský a výborný sendvič s oranžádou v plechovce za 6,5E.

Těsně po nás přijíždí starší Ital na Dugatce se svou mladou přítelkyní v kraťáscích a tílečku,kterém jsme již viděli u kaňonu.

Při jídle si užíváme krásný výhled na moře a když doráží otec se synem (každý ve svém sportovním Porsche se švýcarskou značkou),přenecháváme jim místo u stolku.

Sjíždíme dolů k moři a 10 km je opět parádní jízda serpentinami.

Jenomže to neplatí o aglomeraci Antibbes, Cannes, Golf Jean – kde jedeme či víceméně stojíme 3 hodiny ve 40 kilometrovém hadu vozidel.

Úzká hlavní silnice,každý směr jeden pruh – má sice vyznačený pruh pro motorky,aby nestály frontu,ale nikdo v autech to neřeší a jedou i v něm.

Objet to není kudy,časté ostrůvky pro chodce a zastávky pro autobusy zcela znemožňují jakékoliv snahy o manévr.

Když konečně vjedeme do Nice a vidíme bránu kempu,je to jako vysvobození z 45C pekla.

Starší recepční v kempu si nejdříve popovídá s kamarády,pak zavolá několika kamarádkám a pak už se konečně začne věnovat i nám.

Jenže na Martinovu angličtinu,se kterou jsme v poklidu projeli celou Francií, vůbec nereaguje. Nakonec z ní vypadne kouzelná věta – jste ve Francii,zde se mluví francouzsky.

Takže nám nezbývá,než aby Fanda složil naše požadavky do zbytečků tohoto požadovaného jazyky,které mu utkvěly v hlavě z doby jeho učení.

Paní překvapivě s úsměvem přikyvuje a bez problémů nás ubytovává a vyplní papíry.

Zaplatíme a když si Fanda nemůže vzpomenout na výraz pro sprchu a bazén, pomáhá Martin angličtinou – a hle paní plynulou angličtinou vysvětluje,co kde je…..

Stavíme stany vedle obrovitého pokerovaného německého motorkáře na HD,který nám z úsměvem nabízí prázdnou šňůru na prádlo vedle jeho stanu.

Sedí na kempinkové židličce,pije kolu a jí buráky a ze sluchátek na uších se mu line Beethovenova symfonie !!

Vyrážíme do bazénu i v šortkách a jsme tam skoro sami a nikomu to nevadí. Když si ještě vylovíme z hladiny půl kýblu listů z okolních stromů,je to naprostá paráda.

Hodinu se šploucháme a pak jdeme ke stanům oschnout.

V kempu není ke koupi nic,kromě zmrzliny,tyčinek a pití z automatu.

Takže Martin s Luckou osedlají stroj a jedou do blízkého krámu něco koupit. Tam je zavřeno,tak to vyřeší zastávkou v McDonalds a to ke všeobecné spokojenosti.

Zítra dojedeme do Monaka na prohlídku a pár fotek,dneska už nikam na otočku nechceme.

No a pak již směr Itálie a pomalu domů.

30.7. – den 13   Nice (F) – Lugano (Ch)  399 km / 8 hodin

Adresa kempu:  Camping Paradiso Lago, Melano www.camping-paradiso.ch

Cena ubytování:  72,80 CHF

Trasa: Monaco - Genova A8 – Milano A26/A7- Torino A9 – Chiasso – Lugano

 

Ráno brzy vstáváme a po snídani balíme a odjíždíme.

Vyrážíme do Monaka a po motání se uličkami nakonec parkujeme u přístavu.

Než se stačíme svléknout a vyrazit,je u nás francouzská „pomněnka“ – dáma v modré uniformě policie a vysvětluje,že motorky parkují zcela jinde a tohle je jen pro auta.

Naštěstí se Fanda,povzbuzený včerejším úspěchem své francouzštiny v kempu, pokouší vysvětlit,že tady jen na chvilku zastavíme,podíváme se a jedeme dál.

 

Paní se s úsměvem nad námi slituje a že se vrátí za 15 minut. Takže nakonec zůstáváme na zákazu zastavení a vyhrazeném parkovišti pro rezidentská auta.

Prohlížíme přístav,fotíme a pak na stroje a vyrážíme dále. Zamáváme vracející se policistce a jedeme směr Itálie.

Projíždíme trasu,kudy tu jezdí formule a to včetně podjezdu tunelem. Nechápeme,jak se tu mohou piloti řítit tak rychle,když mi jedeme 50-60km/hod a není vůbec nic vidět proti slunci,když opouštíme tunel.

Francouzští řidiči se tu předjíždí a objíždí takovým stylem,že to nutně musí skončit bouračkou.

Ta bohužel přichází zanedlouho a ke všemu zase na náš účet – no na náš…..

Jedeme silnicí nad přístavem a to velice pomalu,je tu mnoho aut a silnice je docela úzká.

Nejprve vyžene skoro na chodník Martina protijedoucí skutrista,kterému nějak uniká,že jede středem našeho pruhu.

 

Vše završuje místní důchodce,který nejprve dlouho váhá na přechodu,zda vstoupit do silnice.

Rozhodne se,že ano – když je Iva dojede sotva pár metrů od něho.

Celou dobu se na ní dívá a pak klidně vstoupí před motorku.

Iva brzdí,ale,bohužel i otočí řidítky, a už leží na boku i s motorkou.

Zastavujeme uprostřed silnice (a naštěstí i všichni za námi) a běžíme na pomoc.

Přibíhají i dva namakaní,mladí dělníci z blízké stavby a společně zvedáme mašinu a odnášíme na chodník a Ivu tam odvádíme také.

Vypadá to,že je jen v šoku,ale nic jí není.

Takže všechny naše motorky na chodník a zjišťovat stav pilotky a motorky.

Je to v pořádku,vše pobralo zrcátko,heft a boční kufry, Ivě nic opravdu není.

Důchodce ,samozřejmě, důstojně a bez ohlédnutí odchází za svými zájmy.

Zatímco narovnáváme zrcátko a kontrolujeme kufry,oba mladí dělníci usilovně čistí Ivě zadek od kalhot svými dlaněmi,ač je úplně čistý a má špinavé kalhoty jen na koleně a na stehně….

Ivě jen praskla láhev s vodou v kufru,ale to už máme zmáknuté.

Po chvíli jsme schopni další jízdy a vyrážíme.

Najíždíme na dálnici a stylem 500 metrů tunelem, 300 metrů pod širým nebem a s výhledem na moře a strmé skály, jedeme asi 20 kilometrů až k San Remu.

Jméno které nám,starším, neodmyslitelně utkvělo v paměti vzhledem hudebnímu festivalu.

Odtud dochází ke změně ve vzdálenostech tunel - obloha, jinak je to stejný systém.

Tady se asi stavitelé vyřádili !

Přijíždíme k pumpě  usměvavý Ital přichází až k nám,komunikuje a platí se hned u něho,jako dříve u nás.

Oproti Francii nejsou mýtnice na každém rohu a navíc fungují zcela bez problémů a Martin si libuje,že už není autobus.

Nebýt tureckých kamionů v tunelech,jejichž řidiči nás dojíždí až opravdu natěsno a pak dlouze troubí, je to poklidná jízda.

Najednou jen konec Itálie a my se protahujeme těsně před deštěm přes ucpanou hranici do Švýcarska. Naštěstí celníci kontrolují hlavně dodávky a větší auta a nás pouští jen mávnutím ruky.

Kemp je jako vždy ve Švýcarsku super vybavený,recepční usměvavý a vše jde velice rychle.

Stavíme stany a pokukujeme po zatažené obloze. Domácí nám s úsměvem vysvětlují,že pohoří déšť nepustí,že bude pršet jen v Itálii.

Nakonec měli pravdu. Navštěvujeme sociálky,kde je to jako v interhotelu. Každá kabinka má svoji desinfekci na ruce a na prkénko, dva druhy toaletního papíru a tekuté mýdlo.

Všichni mimo Fandy vyráží nakupovat mimo kemp,ale těsně nestíhají zavírací dobu krámu.

Takže jdeme na večeři do kempové restaurace.

Dáváme si výborné maso v tortile a usměvavá (asi Ukrajinka) servírka hovořící italsky,německy a francouzsky je hotová,když Fanda zaokrouhluje útratu a dává jí dýško.

Večeře složená z pěti velkých porcí,4 nápojů a jedné kávy je za 46,5 CHF.

 

Dlouho ještě bilancujeme u stanů a už pomalinku na nás doléhá to,že se nám dovolená krátí.

Nakonec usínáme v nezvyklém tichu…

31.7. – den 14   Lugano (Ch)  - Bregenz (A)  280 km / 5 hodin

Adresa kempu:  Seecamping Bregenz am Bodensee, Bodangasse 7, Austria

Cena ubytování:  56 E

Trasa: San Bernardino 2 – Chur 13 – Vaduz 13 – Bregenz 13

 

V noci pršelo ! Domácí nejsou neomylní …

Ještě ráno koukáme,jak Švýcar od naproti nemůže nastartovat své Volvo…

Párkrát to zkusí,pak vezme telefon a volá servis. Blahosklonně se usmíváme a litujeme ho,že tu bude tvrdnout s rodinou a karavanem.

Jenže za 15 minut,přijíždí servisní auto a vystupuje usměvavý mechanik v bílé košili

a kravatě ! Bere do ruky počítač,připojí se k autu a požádá řidiče o nějaké údaje.

Odpojí kabel od auta,sedá za volant … auto škytne a naskočí.

 

Podpis papírů,podání ruky a za pár minut odjíždí jak mechanik,tak karavanista.

Takže ještě dosušujeme stany a vyrážíme do zatažené oblohy,ale je docela teplo.

Projíždíme okolo jezera začínáme šplhat směr Belinzona. V tunelu nás opět vytroubí kamion,ale jinak je to v pohodě.

Vyjíždíme paso San Bernardino (jako v loni),kde je minimum lidí a asi 10C.

Sjíždíme dolů a na pumpě pod pasem,se zastavujeme na jídlo a tankování.

Je tu velká skupina německých starších motorkářů,tak si vzájemně okukujeme motorky,zatímco všichni jíme.

Doráží Ital na velkém cruiseru a my jen z údivem sledujeme,co má naloženo.

Má plně naložený nosič zavazadel nad zadním kolem a sám řidič má na zádech velký batoh.

Mezi batohem a nosičem je zapíchnutá drobounká Italka také z batohem na zádech.

Když slezou ze stroje,otevírá on veliký tankvak a vyndává – docela velkého psa.

Nasedáme na stroje s tím,že máme málo věcí….

Pak již následuje jen trochu obvyklého popojíždění v ulicích před kempem a ještě návštěva  Lidlu. Dokupujeme vše potřebné a ještě mnoho věcí navíc (asi pod vlivem toho Itala).

Martin nás vede zadem mimo ucpané silnice do našeho oblíbeného kempu,kde jsme letos začínali (a vlastně loni také).

Je tam jiný recepční a cena je o 9E vyšší,ale vše mu sedí dle dokladu,takže ten první se asi sekl v náš prospěch.

Stavíme stany jako vždy na stejné loučce a je docela vedro.

Sedíme u stanů,sčítáme zážitky,škody a zbylé peníze. Pokukujeme po nějakém magorovi,co je tu sám,má nafukovací matraci asi 30cm vysokou – skoro se nevejde do stanu.

Navíc si u umývárny vytvořil z lepenkových krabic kuchyni,se stolem,skříňkami,dřezem….

Když nás to unaví,večeříme,chvíli blbneme a pak sprcha do hajan.

1.8. – den 15 Bregenz (A) – Brandýs nad Labem  600 km / 10 hodin

Trasa: Bregenz – Lindau A8 – Memmingen A96 – Mnichov A99/A92 – Rozvadov – Brandýs

 

Ráno je zataženo,takže nesnídáme a honem vyrážíme i s nepromoky na sobě.

Postupně mrholí a tak až na pumpu,kde snídáme jedeme oblečení do deště.

Pumpa je asi po 50 kilometrech a „překvapivě“ tam Iva dojíždí s otevřenými bočními kufry.

Po snídani pokračujeme po 100 km s pauzami  a jak jedeme,počasí se postupně umoudřuje a teplota stoupá.

My postupně odkládáme vrstvy oblečení a když projíždíme kolem Mnichova úplně v pohodě a bez zácpy (poprvé v životě),vloudí se nám do přileb i spokojené úsměvy.

Doprava houstne až před odbočkou na Prahu,ale naštěstí po odbočení máme opět důvod být spokojeni. Ucpáno je na původní silnici a my jedeme v pohodě.

Na další zastávce zjišťujeme,že Iva jede zase s otevřeným kufrem – tentokrát zadním.

Naštěstí je skoro prázdný a nový,takže drží tvar a ona tím pádem nic neztratila.

Potom již přejíždíme hranice do ČR a hned jsme upozorněni,kde se to nacházíme a že je potřeba být ve střehu.

Asi po kilometru v naší domovině,na omezení rychlosti z 90ti na 60 km/hod jen tak tak Fanda stačí uhnout do strany audině,jejíž řidič vůbec nezpomalil a jen těsně šikmo míjí motorku.

Dojíždíme na pumpu,tankujeme a jdeme se najíst do samoobslužné restaurace.

Zásadně vše,co vybereme mají jen jednou,ale nakonec nad obsluhou vítězíme a jíme.

Martin ještě prohrává souboj s automatem na WC,ale to nám nemůže zkazit náladu.

Teplota stále stoupá a po hodince již parkujeme před garáží v cíli naší cesty.

Ujeli jsme 4243 km, jsme plni zážitků a jsme doma celí.

Co si přát víc ?

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE