Bobři v jižní Francii

22.7. – den 5. –  Carcassone (F) – Enveitg (F)  256 km / 5 hodin

Adresa kempu: Camping Le Robinson, Enveitg

Cena ubytování: 20E

Trasa: Carcassone – Foix A61/D119 – Andorra N20 – Perpignan N22 – Enveitg N22

 

Ráno je místo pařáku zataženo,no uvidíme jak bude…

Projíždíme mýtnici Carcassone Ouest,bereme lístek a hned za ní se vyjasňuje. Tedy vyjasňuje se situace s počasím,nikoliv počasí samo. Spouští se liják a tak honem do nepromoků.

Dojíždíme na první pumpu,kde na celém parkovišti překvapivě není jediný strom nebo přístřešek. Nakonec to řešíme zajetím ke stojanu pod střechu.

Sedíme na bedně s pískem a bavíme se okolím…

Nejdříve paní v důchodovém věku stojí z deštníkem nad manželem,který se vedle nás snaží vyměnit na svém voze stěrače – oba jsou v té chvíli zcela v suchu a pod střechou.

Nakonec po naší nápovědě deštník se smíchem zavírá a okolo jdoucí muž za pár vteřin nasadí nové stěrače (pán to zkoušel marně asi 10 minut).

Poté přijíždí dálkový autobus Toulouse – Barcelona,pasažéři vyběhnou na pumpu,řidič natankuje a odfrčí dozadu za budovu.Vzápětí vybíhají zmatení cestující a hledají s vyděšenými výrazy bus. Až poté,co uvidí řidiče u automatu na kávu (vešel do prostoru pumpy zadním vchodem), se uklidňují….

Nakonec déšť polevuje a my vyrážíme,sice stále v nepromocích,ale již za příznivějších podmínek.

Legrace nás ale přechází na mýtnici na sjezdu dálnice.

Martinovi automat sežere lístek a neukáže sumu k platbě ! Po chvíli marného boje s automatem,voláme interkomem servis,ale paní hovoří toliko svým mateřským jazykem.

Takže nakonec pomocí naší lámané francouzštiny a anglických slov,které ona pochopila,dochází k řešení.

Automat vydává požadavek na platbu 0,9 E, Martin platí a odjíždí.

Jenže totéž se o pár vteřin později děje Ivě…opět boj a komunikace,ale tentokrát bez výsledku a fronta za námi roste a roste…

Vytočený Fanda nadzvedává rukama Ivě závoru a ta odjíždí.

Naše vystoupení u závory už nenechává chladným domácího řidiče a když opět stroj odmítá reagovat na kartu Fandy,bere vše do svých rukou a komunikuje ve francouzštině s onou paní na servisu. Překvapivě je vše vyřešeno za pár vteřin,proběhne platba a jsme vysvobozeni všichni.

Po nějaké době jízdy okreskami,slunce konečně přemáhá déšť a my můžeme z nepromoků.

Teplota rychle stoupá na 30C a my se blížíme k dnešnímu prvnímu pasu a začínáme šplhat do 1.sedla (1920 m.n.m).

 

Zde nás opět pobaví Iva,které se chce čůrat. Dojíždíme na odpočívadlo,nad kterým se tyčí vysoké stožáry elektrických rozvodů. Na každém stožáru je ve výšce zavěšen natěrač ve výrazném oranžovém obleku …..

Všichni v okolí je vidí,jen Iva ne a v poklidu se rozhodne,že to místo u paty stožáru je to pravé,kde ji nikdo nevidí.

Až smích kdesi z výšky ji vyvádí z klidu. Natěrač,když vidí vyděšený výraz Ivy,tak raději sleze dolů a umožní vykonat onu nutnou potřebu na jí vybraném místě ….

Komunikujeme s lakýrou,portugalské národnosti,který se snaží zařadit ČR někam do Evropy – marně.

Takže znovu na mašiny a opět do zatáček. Přejíždíme hranice do Andorry a nahoru do 2.sedla (2400m).

Teplota klesá a je tady jen 14C,valí se mlha.

Takže honem dolů,jedeme do centra Andorra la Ville, zastavujeme a prohlížíme město.

Poté obracíme a znovu šplháme nahoru do kopce,protože tunelem se nám nechce

 (tunel de Envalira – 3,9E).

Zastavujeme ještě na parkovišti s muzeem motocyklů a máváme na sebe s moto-policisty,kteří zkušeně kroutí zatáčky při jízdě vedle sebe.

Dohání nás mlha a déšť,takže zrychlujeme,opět přichází ke slovu nepromoky. Tentokrát až ke kempu.

Těsně před kempem nás ještě zdrží jeden z mnoha a mnoha toulavých psů. Tento jedinec žere uprostřed silnice mršinu nějakého menšího zvířete a vůbec ho nevyvádíme z míry.

Opatrně ho objíždíme a konečně kemp…. No jo,ale nikdo nikde – co se recepce týká.

Nakonec Fanda odloví mladého Francouze,co je tam na brigádě a o ničem nerozhoduje.

Ukáže nám místo na stany,dá heslo k soc.zařízení (číselný kód ke vstupu) a že prý šéf a kamarád časem přijde.

Bleskové stavíme stany a převlékáme se. Následuje jídlo a po dalším vydatném slejváku se dostavuje i majitel kempu a my platíme.

Martin nechce věřit,že se nespletl- je to necelá polovina obvyklé částky.

Ale kempař trvá na svém,takže se přece nebudeme přít….

Vzhledem k počasí se dnes jen koná procházka po kempu a šup použít kód ve sprchách a do spacáků.

23.7. – den 6. –  Enveitg (F) – Perpignan (F) 230 km / 6 hodin

Adresa kempu: Camping Rives Des Corbiers

Cena ubytování: 40 E

Trasa: Puicerda N20 – Dorria N260 - Rippol N260 – Saint Joan de les Abadesses C26/N260  – Camprodon C38 – Mollo C38 – Le Tech D115 – Ceret D115 -  Pepignan  A9                        

 

Ráno počkáme,až nám slunce vysuší vlhké stany a plachty motorek a balíme.

Trasa vede přes pasa do Španělska a po nějaké stovce kilometrů zpět do Francie.

Nejdříve šplháme 30km serpentinami do kopce a pak si užíváme stejně dlouhý sjezd,za kterým již je Španělsko.

 

Projíždíme těch nemnoho španělských kilometrů a znovu stoupáme na vrchol pasa.

Kocháme se vyhlídkou na moře a krajinu okolo a nasedáme zpět na stroje ke sjezdu do Francie.

Martin s Luckou a Fanda sedí připraveni na mašinách a koukají udiveně na Ivu.

 

Ta hrdě sedí na motorce a pokřikuje,ať nezdržujeme…. Na naši námitku,že má přilbu pověšenou na řidítkách a tudíž zdržuje ona, se dočkáme jen vyplazeného jazyka…..

Sjíždíme serpentiny dolů a jsme již opět ve Francii.

Necelých 20 km od cíle cesty si ještě s drobným bušením srdce projíždíme mýtnou bránu u Le Boulou (lístek) a výjezdem Perpignan Nord ,tentokrát bez sebemenších problémů.

Dojíždíme do kempu u moře a po trošce zmatků,kdy nám byl přidělen zaměstnanec kempu,aby nás dovedl na správné místo – a on zabloudil…..jsme na určeném místě a stavíme stany.

Pána totiž v jeho zoufalství vysvobodil Martin a ukázal mu,kde že je to naše číslo, protože dostal v recepci miniaturní plánek kempu – a to mu,jako vždy a všude stačí k bezchybné orientaci.

Stany jsou postaveny pod vysokými stromy na měkké vrstvě jehličí,motorky vedle.

A kemp je plný dětských účastníků táborů od 10ti do 18ti let,takže klid a ticho nehrozí…

My raději vyrážíme k vodě a jdeme se projít na pláž a vykoupat.

Je nádherně a tak si to užíváme. Iva je spokojená s teplem.

Večer následují ještě klasické hry u stanů a zalézáme do spacáků a spokojeně usínáme.

24.7. – den 7. –  Perpignan (F) -  Nimes (F) -  190 km / 3 hodiny

Adresa kempu: Camping De La Bastide

Cena ubytování: 44 E

Trasa: Narbonne A9 – Beziers A9 – Montpelier 1 - Nimes                        

 

Po nočním řádění animátorů kempu a jejich dětských posluchačů z táborů,se probouzíme do krásného ticha. Ani se nám nechce vstávat,ale nakonec nakládáme,jíme a balíme,než se probudí děcka …

Dnes máme po trase 2 mýtnice,tak uvidíme,co to s námi provede.

Na první mýtné bráně,je zřejmě opět Martin s Luckou za kamion,protože platí 2x více než ti ostatní…

Druhý průjezd je již zcela bez problémů ke všeobecné spokojenosti ve výpravě.

Nakupujeme v obrovském Carrefouru a klasicky jíme na parkovišti. Poté v blízké pumpě dotankujeme mašiny a opět směřujeme do kempu.

Radujeme se,že to dneska docela šlo a až na tu jednu mýtnici pohoda a klídek… jenže…

Vjíždíme do kempu a začíná dnešní kolo problémů,které si na nás počkaly až na konec,kdy již naše ostražitost polevila.

Nejdříve dostáváme umístěnku na místo,kde již stojí stany někoho jiného.

Potom se zase nelíbíme sousedovi z vedlejší parcely,kam by se vešel kamion i s návěsem.

My sami zabíráme čtvrtinové místo co on.

Dotčeně si jde pro obsluhu kempu a ta vše řeší tím,že motorky máme dát na druhou stranu cesty,na parcelu,kde vůbec nikdo není – stany musí zůstat zde.

Další problémy nastávají v bazénu kempu,kde striktně (ale velice slušně) trvá plavčík na klasickém střihu plavek – takže jsme nakonec vykázáni (mužská část). Holky tam nechtějí zůstat samy,tak odcházíme všichni.

Nakonec tam ještě Iva zapomíná triko,které se někomu jinému hodilo a není v šatně…..

Ležíme u stanů a zjišťujme,že nejsme jediní,kdo má problém s místem.

Chudák Holanďan s 5m karavanem dostává místo ve slepé uličce s prostorem tak 3x3 metry.

Vzápětí Němci s mini autem s mikro stanem obsazují parcelu pro dva rodinné domy.

Na večer máme naplánovaný výlet do města k místnímu Koloseu a po památkách.

 

Rozhodujeme se,že pojedeme na dvou motorkách,aby se lépe hledalo místo k zaparkování.

Ivina mašina zůstává v kempu a ona si sedá na tandem k Fandovi.

Vyrážíme nalehko a zjišťujeme,proč jsou ucpané ulice – v Koloseu je koncert !

Parkujeme po nějaké době v boční uličce a vyrážíme na prohlídku – katedrála,senát a vůbec celé centrum z doby římské je krásné.

Při cestě zpět na nás u odpadkového koše pokukuje potkan velikosti mladého jezevčíka,což děvčatům malinko bere úsměv ze rtů.

Nocí se vracíme do kempu a koukáme,že u našeho stanu leží nějaké dívenky a kouří marjánku a popíjí cosi z petky. Poslední dnešní šok zažíváme,když se jedna z nich přes kouřovou clonu ptá,zda si dáme čouda nebo rum s kolou – samozřejmě se ptá česky !

Projíždí s kamarádkou Francii autobusy a stopem……

Chvilku konverzujeme a pak spinkat.

25.7. – den 8. –  Nimes (F) – Santes Maries (F) - 52 km / 1 hodina

Adresa kempu: Camping Le Clos du Rhone

Cena ubytování: 52 E

Trasa: St.Gilles D42 – Bac du Sauvage D85 – Dantes Maries D38                

                       

Poklidný den,určený pouze k přejezdu do kraje,kde žijí volně divocí koně,je zde rezervace vodních ptáků a krásné moře.

Prostě odpočinkový den.

V poklidu balíme,nakládáme a odjíždíme. Kocháme se krajinou a užíváme si klidu.

Nakupujeme v Aldia s projíždíme silnicí mezi mokřady a mnoha výběhy koní.

Je zajímavé sledovat,jak volně žijící koně jsou výrazně pohublejší,než jejich bratři,kteří vozí na svých hřbetech turisty a žijí na rančích…

 

Kemp je krásný,je tu klid a pohoda.

Hned u vstupu nacházíme speciální místo pro venčení psů. Pokud je páníček či pes natolik líný,že nechce opustit kemp – může hafan využít toto místo i s patníkem pro čůrání !!!

Po postavení stanů jdeme k moři,kde je vstup do kempu střežen strážným. Naše náramky postačují a tak dorážíme na krásnou pláž v zátoce.

Písek,slunce pálí a tak šup do vody…

Povalujeme se,odpočíváme,koupeme se a prostě si to užíváme.

Nakonec Lucka s Martinem odchází a Fanda s Ivou ještě zůstávají. Fanda se povaluje na sluníčku a nikam se mu nechce …. A je tu zase to jenže….

 

Večer jdeme do místního městečka Les Maries de Mar,kde mají dokonce i stadion na koridu !

Procházíme centrum,okukujeme kostel a narvané hospůdky.

Fanda začíná být nervózní ze všudy přítomné hudby španělského rytmu. Nakonec to ale asi nezavinila španělské hudba,ale to sluníčko na pláži,protože po nějaké době se dostavuje zimnice a žaludeční problémy.

Do kempu dochází na „autopilota“ a honem do spacáku. V noci odbíhá (naštěstí jsme blízko) mnohokrát na umývárnu a toaletu.

Uvidíme,zda bude snad ráno schopen jízdy v sedle…..

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE