sumoto_duben



Chorvatské šotoliny na ostrovech i vnitrozemí

Chorvatsko a jeho ostrovy bylo lákadlem pro rok 2021. Stihli jsme toho hodně, dokonce i ve vnitrozemí a zážitků je spousta. Dovolte nám sdílet náš příběh z cestování a třeba budeme pro někoho inspirací.

Kapitoly článku

Šotoliny, lesní cesty a offroad bez hard-core endura. To jsou výlety, které naší malou skupinku začaly poslední roky bavit. Postupně jsme se prokousali k sestavě motorek, které tak nějak splňují nároky na naše cestování a zároveň dávají možnost každému z nás ukojit svoje zvrhlé choutky. Luboš (Sypkin) sedlá Triumph Tiger, Petr, Pan vedoucí, laská a opečovává svou starou Tenerku XT600Z a Hans si splnil sen v podobě Tenere 700. Čtvrtý stálý člen, Vojta alias Doktor jezdící Tenere XTZ660 však čerstvě porodil, a dokonce se i těšil, a tak zůstal tentokrát doma.

Cestování autovlakem se naší skupině v minulosti (cesta do Rumunska) osvědčilo a zrychlilo náš přesun. Vzhledem k tomu, že cíl pro tento rok byly Chorvatské ostrovy, velmi nás potěšila možnost využití autovlaku, který vypravují Slovenské dráhy a přes Rakouskou Vídeň, kde je také možnost nakládky, se nechat přes noc pohodlně dopravit do Splitu. Bohužel jsme ale zaspali v blocích a když jsme se na stránkách rakouského dopravce pídili po rezervacích, už bylo vše plné. Nezbývalo tedy nic jiného než se přesunout po ose.

Sraz jsme naplánovali na pátek 10. září v Českých Budějovicích s tím, že přespíme u Sypkina a v sobotu brzy ráno vyrazíme přes Rakousko a Slovinsko, kde bylo naplánované první přespání. Situace se ovšem rapidně zhoršila v okamžiku, kdy do ČB dorazil Pan vedoucí s Hansem a zjistili, že je připraven malý sud plzeňského moku s vychlazenými půllitry, pekáč pomalu pečeného masa a na dveře klepe i Doktor, který si nenechal ujít příležitost strávení s námi alespoň jedné noci a dorazil z Prahy. V sobotu jsme tedy vyráželi skoro před polednem.

Rakousko jsme se snažili opravdu proletět, ale i tak zbyl čas například na zastávku u hradu Hochosterwitz, který je vystaven na příkrém pahorku a vypadá jak z nějakého fantasy filmu. Určitě také doporučujeme úzké a sevřené serpentýny silnice B82 u obce Vellach, přes které jsme překročili hranice do Slovinska a první noc strávili blízko města Kranj.

Druhý den jsme pokračovali stejně zrychleným tempem přes Slovinsko do Chorvatska, kde byl naším prvním cílem národní park Učka.

 

Nutno zmínit, že část našich cest jsme po celou dobu plánovali i podle perfektního průvodce Offroad Guide-Chorvatské šotoliny od Michala Pertlíčka a touto cestou bych autorovi rád poděkoval za skvěle odvedenou práci. Průjezdem národním parkem jsme si konečně vyzkoušeli to na co jsme se těšili celou dobu, na chorvatské šotoliny. Pan vedoucí to na prvních dvaceti metrech oslavil motorkou roztančenou tak, že to chvíli vypadalo i na efektní highsider, a po zbytek tohoto úseku ztratil “vítr v plachtách“. Tento parádní úsek nás nabil radostí do té míry, že jako další část jsme si naplánovali přejezd vrcholu Brgud (900 m n. m.)  obce Nova Vas do obce Grabrova a dále na trajekt z přístavu Brestova na ostrov Cres.

 

Klikatá, kamenitá a místy příkrá cesta s vracečkami a velkými balvany, vinoucí se po úbočí nám trochu zchladila nadšení a vyžádala si pot a vyšší dávku soustředění. Zároveň začalo lehce pršet, ale odměnou nám byl výkon, na který jsme byli hrdí a který jsme oslavili vychlazeným pivem při cestě trajektem.

Na Cresu jsme se přesunuli po nádherné asfaltce D100 až k městu Cres a ubytovali se v mega kempu Kovacine. Sypkin poprvé a naposledy při tomto výletu vytáhl stan, rychle jsme rozbili tábor, a běželi se rychle vykoupat a nachytat poslední paprsky slunce na místní pláži.  Nutno zmínit, že ceny apartmánů, defacto po sezóně, vycházely cenově pro nás tři srovnatelně s ubytováním pod stanem v kempech, takže vidina sprch, záchodu, zásuvek a postelí jasně vyhrála pro celý zbytek cesty. Na Cresu určitě stojí za zastávku pevnostní městečko Lubenice, založené před čtyřmi tisíci let, a vystavěné na hřebenu 380 m n. m. Do městečka, které nabízí parádní výhled, se dostanete po úzké silnici obklopené zídkami z kamenů, jež byly vysbírány z olivových hájů okolo a silnice tam končí.

 

My dále pokračovali po D101 do přístavu Merag a odtud se přesunuli na ostrov Krk, kde jsme projížďkou po vedlejších komunikacích dojeli až do města Baška. Ubytování jsme našli v úzkých uličkách starobylého centra, což nám zaručovalo velmi dobrý akční rádius pro hledání piva a večeře.

Bohužel Baška se nám líbila do pozdních nočních hodin natolik, že druhý den po cestě šotolinou do města Vrbnik Hans hned na začátku dle jeho slov “ztratil někde cestou péro“ a tudíž brzdil celou výpravu svým výkonem hraničícím se základní mírou důstojnosti. Po vydatném obědě a delší zastávkou na krásné pláži ve Vrbniku jsme se ale postupně dostali opět do formy, abychom si mohli užít překrásné úseky šotolin severovýchodu ostrova až do města Klimno. Po cestě se můžete zastavit na mnoha malých, úchvatných plážích a šotolinami lze dojet až k letišti Rijeka, které se však ale stále nachází na Krku. Dále jsme pak pokračovali po 1430 metrů dlouhém obloukovém mostě, spojujícím ostrov s pevninou.

 

Z toho směru, tedy z ostrova na pevninu se nemusíte obávat mýta, neplatí se. Po D8 jsme pak dojeli až do našeho dalšího ubytování, města Novi Vinodolski.

Pro další den byl totiž naplánován offroad z Gorni Zagor, přes Lukovo Fužine a Mrkopalj a naším cílem byl památník 26 umrzlých partyzánů na silnici 5191 a pak šotolinou dále až do zchátralého olympijského lyžařského centra Bjelolasica u města Jasenak, kde kariéru začínala Janica Kostelič. Sypkin a jeho žíznivý Tiger už jede na výpary a potřebuje tankovat a my s hrůzou zjišťujeme, že pumpa v Jasenaku, zmíněná v průvodci jako poslední místo k tankování, je zavřená a místo benzínu se zde skladují balíky sena. Hadička na sosání benzínu je tedy preventivně připravena a nás čeká tedy navíc sice krásný, ale neplánovaný přejezd do 25 km vzdáleného Ogulinu, kde je nejbližší pumpa. Posledních pár klikatých kilometrů sjezdu do Ogulinu stojí za to, protože cestu zdobí červenobíle natřené obrubníky značící, že se tu nejspíše jezdí nějaké závody do vrchu. Dáme si to tedy ještě jednou s plnými nádržemi do Jasenaku a nic nám už nebrání si projít celé olympijské centrum, včetně rezavějících vleků a rolb. Po cestě zpět na pobřeží do Klenovice ještě stíháme vyhlídkovou silnici mezi vesnicí Breze a Luka Krmpotska. 

 

Následující den Pan vedoucí zjišťuje, že jeho zadní brzdové destičky jsou na pokraji smrti. Sypkinova zadní guma postrádá vzorek pro další etapy cesty, a proto organizujeme přesun do Šibeniku, kde je místní zastoupení Yamahy ochotno nám destičky sehnat i na prehistorický stroj XT600Z. Vzhledem k informaci, že dodání bude až za dva dny, volíme zastávku v Biogradu na Moru pod Zadarem. Vyrážíme a asfaltový úsek před námi, známý jako Jadranská magistrála, který se v době sezóny stává opravdovým peklem, je nyní, v půlce září, hladce průjezdný, s minimem dopravy, a my si tak můžeme užívat výhledů a krásných zatáček, které se vlní po úbočích kopců nad mořem. Cestou zastavujeme na Maslenickém mostu, který nabízí údajně nejvyšší (54 m.) bungee jumping v Chorvatsku. Biogradu na Moru je krásné městečko, jež bylo v minulosti hlavním místem korunovací chorvatských králů a sídlem biskupů.

 

Zde končíme další den a vydáváme se do centra na čerstvé vynikající lososové steaky a pivo. Pozdě večer ještě stihneme procházku centrem a další várku piv, která způsobuje, že po návratu do ubytování Pan vedoucí usíná a Hans se Sypkinem se potichu vykrádají ven a hnáni neutuchající žízní se vtírají na firemní večírek jisté chorvatské stavební společnosti a zde, maskováni jako investoři z ciziny, oslavují firemní výsledky skoro až do rána.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (17x):


TOPlist