cestarius_do_nebe



Černá Hora 2022

O cestě po Černé Hoře.

Kapitoly článku

Letos jsme si naplánovali cestu do Černé Hory - pro nás zatím nejvzdálenější trip na mašině. Chtěli jsme ji projet od hor až k moři. Cestu tam i zpátky jsme nechtěli zbytečně hrotit a rozložili si ji tak na dva dny. 

1.7.2022 jsme vyjeli po 7 hod ráno, abychom se vyhnuli co nejvíce prázdninovému šílenství a užili si co nejvíce ranního chládku. V plánu bylo profrčet kolem Bratislavy, přežít dlouhé Maďarsko a přespat v Sbrsku. Cesta byla v pohodě až do Budapešti, pak se objevila první kolona, způsobená havárií dvou kamionů a ta další na hranici se Srbskem. Tam jsme narazili na Paľa, který jel na pánskou jízdu a partu chlapů z Kuřimi, kteří měli namířeno až do Gruzie - tímto všechny zdravíme.  😁

Cesta od 10 hod začínala být úmornější díky teplu, které do nás valilo ze všech stran - jako kdyby na vás někdo pouštěl teplý fén. Něměli jsme díky tomu skoro ani hlad, ale když jsme měli pauzu - museli jsme do sebe "kopnout Colu" - doma jí normálně nepijeme, ale od cesty do ČH nás doprovázela snad na každém místě. Konečně jsme kolem 19 hod dorazili do Bělehradu do hotelu http://novellauno.rs/. Je to super místo na přespání u dálnice, je tam klid, čisto a k našemu překvapení to bylo dost na vysoké úrovni ikdyž zvenčí by to člověk netipoval. Dali jsme sprchu, pár piv a šup na kutě. 

2.7.2022 se po snídani pokračovalo do našeho prvního cíle a tím bylo město Žabljak. Venku se ochladilo - blížila se bouřka a před námi zbývalo 5,5 hod čisté jízdy. Zadky jsme už měli po předchozí cestě značně umrtvené, tak to nebylo až tak zlé. Žabljak je skvělý výchozí bod pro túry po NP Durmitor. Ubytko jsme tentokrát měli v http://borovnicaapartments.me/, snídaně byla z místních produktů jen byla škoda, že byla až od 8 hod. Jsme zvyklí vycházet dřív, když nás čeká výšlap do hor, ale jen co jsme se zakousli do místních pochutin - mávli jsme nad tím rukou a jídlo si vychutnávali. Paní sevírka, která to tam má vše na starosti, Vám může zařídit i outdoorové aktivity, stačí říct. 

3.7.2022 jsme se vydali na túru. Letos jsme to chtěli pojmout trošku víc na pohodu, nikam se nehnat a nezničit se hned na prvním výletě. V Durmitoru mají pěkná jezera, chtěli jsme vystoupat na vyhlídku nad Černým jezerem. Stoupali jsme a stoupali a když nám mapa hlásila, že vyhlídka je přímo před námi - byla tam zarostlá houšť... asi tam ta vyhlídka byla před 100 lety nebo jsme byli někde jinde... tak jsme si řekli, že půjdeme teda dál nahoru, někam prostě dojdeme. Po nějaké době jsme došli do místního horského kempu, kde byla ohrada pro ovečky, které se pásli nedaleko... dvě zamčené budky a nikde nikdo. Jen německý pár, který si tam vše fotil. Při dalším pátrání v mapě nám nezbývalo nic jiného než se vrátit kudy jsme přišli (kéž by jsme to udělali) nebo pokračovat přes pár dalších hřebenů. Ono na mapě to vypadá jako brnkačka, že za pár hodin budete doma, ale ono přejít několik hřebenů dolů a nahoru a po rozsypaných balvanech v údolích - to je jiná sranda. Nakonec z pohodové vycházky byl opět "pochod o přežití", fotky z těch míst máme pěkný, ale při pohledu na ně se mi vybaví  vyčerpání a zoufalost. 😀 Večer jsme si za odměnu, že jsme to zvládli, dopřáli pořádnou večeři v restauraci Durmitor - můžeme jen doporučit.

4.7.2022 jsme se vydali na panoramatickou projížďku kolem Durmitoru. Celkově v ČH mají takovýchto cest dost, ale tahle je opravdu "must have". Jen je trošku na prd, že se po chvilce člověku už nechce zastavovat a fotit, ale stejně mu to nedá. Krajina je tu opravdu krásná a místy to připomíná Transfagaraš v Rumunsku. Národním parkem projíždějí také správci a kontrolují jestli máte zaplacený vstup na ten daný den, jste přeci jen v NP. Pokud to nemáte ještě zaplacený, daný lístek si u správce koupíte a je to. My na takovéhoto narazili ten den 2x. Celý okruh je tak na 2 hoďky - záleží jak moc se člověk kochá a fotí. 
Během tohoto okruhu jsme se na chvilku odpojili a zamířili k přehradě Mratinje u města Plužine. Opět je to další místo, které by ste neměli vynechat. Jsou tu serpentiny procházející tunýlky s výhledem na krásnou modrou přehradu. 
Po těchto trasách jsme se vrátili do Žabljaku a namířili si to do dalšího cílového místa - Kolašin. Cestou jsme míjeli most Tara, pořídili jsme tu pár fotek, odmítli pár místních prodejců a jelo se dál. V Kolašinu jsme měli pronajatou malou chatku (Holiday Home Milica). Najít to byla docela výzva, u cesty žádné značení, plno odbočujících cest, tak jsme se pak museli ptát místních, kteří nás nasměrovali. Chatka je na samotce, kde si Vás najdou jen toulaví psi, kterých je v ČH bohužel požehnaně. Před večerem jsme se prošli ještě do místního obchůdku, cestou minuli plno chatek a pozemků na prodej a cestou zpátky se nás chytli právě dva toulaví psi. Místních si ani nevšimli, my se je snažili odehnat tak přes půl hodiny až se to nakonec povedlo. Nebyli agresivní, ale pořád čekali, že jim něco dáme. 

5.7.2022 jsme měli v plánu Biogradskou Goru, jedná se o nejstarší národní park v Evropě. Nepřišlo nám to jako moc profláklé místo, bylo tam pár lidí a autobus s českými turisty. V areálu je jezero, kde si můžete pronajmout loďku nebo vyrazit na jednu ze zdejších tras. Cestou narazíte na prastaré stromy a celkově je to moc hezká procházka. Mají tu restauraci, kde se dá dobře najíst. Je to skvělé výchozí místo pro různé výšlapy. 

6.7.2022 jsme se přesouvali už k moři do Budvy. Cestou jsme se zastavili v klášteře Ostrog, který je zasazen do skály. Připomínal mi trošku Predjamský hrad ve Slovinsku. Klášter má krásné mozaiky a malby, je tam zákaz focení, ale nikdo to tam moc nehlídal, tak někteří turisti neodolali. Z Ostrogu je parádní výhled do okolí.
Poté jsme pokračovali dál. Bylo cítit, že se k moři už blížíme. Bylo neskutečné vedro. Projížděli jsme trasou kolem Skadarského jezera. Výhledy na něj byly opět moc pěkné, skoro jako kdyby jsme se dívali na Caribic. Původně jsme se u něj chtěli na chvilku zastavit, ale skrz to vedro jsme se už nemohli dočkat až se schováme na chvilku na pokoj a odfrkneme si. Pokoj jsme měli v Apartments Elena, asi 15 minut od pláže, kam jsme se ještě ten den vydali, abychom se osvěžili. Pláže tu jsou písčité, někde jsou i s oblázky.

7.7.2022 jsme dopoledne prošli staré město, ale moc nás nezaujalo. Pár pěkných zákoutí a citadela, to bylo vše. Chtěli jsme ještě zajet do Baru a k Svatému Stefanovi, ale vedro a pohodlí bylo silnější a tak jsme zbytek odpoledne strávili na pláži, aspoň chytneme i nějakou barvičku, když už jsme u toho moře, ne? K večeru jsme se stavili na večeři, na místní kolonádu, ale hned po jídle jsem poznala, že je něco špatně. Cestou na hotel jsme si museli na chvilku sednout na lavičku, nebylo mi nejlíp. Na pokoji jsme si dali sprchu, šli spát a asi za dvě hodiny začala má noční můra.Večeře se celou noc hlásila ven. Ondra na tom byl nakonec podobně, takže jsme na další přesun, který nás čekal další den, byli opravdu fresh. Naštěstí to mělo být jen cca 30 minut do vedlejšího Kotoru

8.7.2022 ráno jsme byli jak praštění, já bez jakékoliv energie, Ondra vystresovaný co bude dál. Nakoupil nějaké léky na nevolnost v blízké lékarně, pomodlili jsme se a jeli do Kotoru. Tam jsme museli ještě čekat na správce objektu (Apartments 26), aby nám podal doplňující informace a pak se mohli teprve natáhnout a nabrat síly, stejně venku pršelo. Pokoj byl krásný a voňavý s výhledem na záliv. Od správce jsme dostali plno tipů, co kde navštívit i kde se dobře najíst tak jsme doufali, že už nám bude jen líp a zvládneme ještě něco vidět.

9.7.2022 to s námi vypadalo už o něco líp, sice jsme toho nezvládli ještě moc sníst, ale už jsme mohli trochu mezi lidi. Dopoledne jsme se šli projít po kolonádě kolem zálivu, pozorovali jsme velké lodě s turisty a hory, které se vypínají nad celým tímto místem. Odpoledne jsme strávili ve starém městě, které nás dostalo svou atmosférou, uličkami a místním trhem. V jedné z uliček prodávají pizzu (Pizzerie Pronto), ze které vám stačí jeden kousek a jste po obědě + je výborná.

10.7.2022 jsme se dopoledne vydali na vyhlídku na staré hradby. Není to moc náročná trasa a jsou z ní krásné výhledy na celý Kotor. Odpoledne jsme strávili na molu u moře. Pláže tu jsou docela malé a z několika mol tu je lepší sestup než z pláže. Je tu hodně skal tak boty do vody se tu určitě neztratí.

11.7.2022 jsme vyrazili ráno směr Mostar v Bosně a Hercegovině až do Chorvatska, kde jsme si zamluvili nocleh. Dopoledne bylo celkem příjemně, cesta ubíhala a už jsme se těšili, že budeme další den doma. V Mostaru jsme se šli projít na vyhlášený most, nečekaně byl plný turistů a jeden chlápek se z něho právě chystal skočit do řeky. Nakonec skočil a jeho kolega začal vybírat u "diváků" peníze - hned se most vyprázdnil. 😀 Most si nejlíp vyfotíte z břehu řeky, ale to se nám v tom teplu už nechtělo, tak jsme se vrátili k Dobbymu a pokračovali dál. V Chorvatsku jsme přespali v https://stay-hub.com/cs/o/factory-self-check-in,3lexx.html a na druhý den už nás čekalo jen 5,5 hod jízdy do Brna.

 Z Černé Hory jsme si odvezli plno pěkných vzpomínek i navzdory tomu všemu 😄, ale dost nás mrzelo v jakém stavu na některých místech byla přířoda. Často jsme naráželi na odpadky u cesty, na pláži (v Budvě), v horách, řekách apod... Také se nám 2x stalo, že jsme jeli v kopcích a najednou asfalt skončil, museli jsme pokračovat několik dlouhých kilometrů po kamínkové cestě, plně naložení, ale naštěstí jsme to vždy zvládli. Škoda, že nás taky postihla ta nevolnost, pokazila nám některé plány, chtěli jsme toho vidět o něco víc.

Nejvíce se nám líbilo v Durmitoru a Kotoru. Byla to naše první trasa v takhle vysokých teplotách, mimo hor nebylo pod 35 stupňů a tak přemýšlíme kam příště. Po této zkušenosti by pro nás bylo nejlepší jet asi někam na sever.  😅

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):


TOPlist