První balkánský trip v jedné stopě

Po několika denních přesunech jsme se rozhodli zůstat dve dni nedaleko černohorského městečka Žabljak, kde jsme se ubytovali v privátu rodiny Dubljević. Ještě večer jsme poseděli na terase před domem, kde jsme si popovídali při domácí pálence o Černé Hoře, o životě zde a našich rodinnách. Ráno po snídani jsme se s odlehčenou motorkou vydali na projížďku do národního parku pohoří Durmitor.

Národním parkem zapsaného od roku 1980 na seznam světového přírodního dědictví UNESCO vede Durmitorski prsten v dálce 76 km. Hned na začátku cesty jsme vystoupali do výšky 1700 m n.m. na první vyhlídku na hory a Crno Jezero. Následovaly další překrásné vyhlídky. Mezi ty nejhezčí na severní straně patřily ty do kaňonu řeky Sušica.

Jezero Sušičko se nachází v nadmořské výšce 1140 metrů nad mořem, obklopené staletými černými borovými lesy a vysokými útesy, které se odrážejí v jeho vodě. Toto jezero je jednou z nejkrásnějších ozdob kaňonu Sušički a jedním z několika periodických jezer v oblasti Drumitor.

Jen stěží si dovedeme představit jezero v plné velikosti 450 metrů na délku, 250 metrů na šířku a téměř 5 metrů do hloubky, které dosahuje na jaře, kdy je vodní tok Sušice nejsilnější a jezero přijímá největší množství vody.

Studené a průzračné vody rozbředlého sněhu každé jaro toto jezero nově staví, protože v letních měsících jezero samotné i řeka, která ho napájí, zcela vysychá a mizí a na místě jezera zůstává jen travnatá louka, což by náhodného kolemjdoucího nikdy nenapadlo.že ve skutečnosti je to jezero, které čeká na nové jaro.

Jižní strana Durmitorského prstenu vede přes Pivskou planinu kde se otevírá krajina a my si užíváme klikatou cestu a kocháme se výhledy na kopce v dáli. Zastavujeme a fotíme se u výhledu na Prutaš („pruhované“ hory) - výstižné pojmenovaní pro jeden z nejoriginálnějších vrcholů černohorského Durmitoru.

Na konci okruhu si dáváme k pozdnímu obědu v Pašina voda jehněčí, abychom se posilnili před návštěvou největšího durmitorského jezera. Crno jezero je ledovcového původu nacházející se poblíž Žabljaku. V době návštěvy se tu konal nějaký hudební festival a tak začátek cesty připomínal spíše václavák. Kolem celého jezera vede kamený chodník. Velmi příjemná byla pro nás koupel, čekali jsme studenou vodu, ale byla příjemně teplá.

Večer jdeme do centra Žabljaku. Obchodním domě doplníme zásoby na další den, kupuji datovou kartu a jdeme si dát dobrou večeři.

Ráno se rozloučíme s domácí a jedeme zpátky k Ďurdjevićovo mostu, abychom si vyzkoušeli poprvé jízdu na ZIPLinu. Volíme tu nejdelší dráhu dlouho 1050m. Vede přes kaňov Tara a dosahuje rychlosti až 120 km. Ačkoliv máme trochu strach jdeme do toho a můžeme říct, že jsme nelitovali. Jediné co mě mrzelo, byl zapnutý časosběr na kameře a proto můžete vidět jen tento kousek videa.

Od kaňonu to bereme přes hory a údolí na Nikšić k pravoslavnému klášteru Ostrog, který je zasazený do skály. Na motorce vyjíždíme úskými serpentýny až k samotnému klášteru. Okamžitě se převlékáme, protože s příjemných horských teplot jsme se dostali k tropickým 38°C. Chvíli jsme váhali jestli nám ta prohlídka za to stojí, ale v útrobách kláštera jsme se zase schladili. Prostě pokud jste na třetím nejnavštěvovanějším křesťanským svatostánkem, tak musíte počít s davy lidí.

Horní klášter je velice impresivní. Jeho zvonice je vysoká jako pětiposchodový dům a vtlačen je do jeskyně Ostrog, po které dostal jméno. V první polovině 17.stol. ho založil mitropolit záhumsko-hercegovský Vasilije Jovanović, později prozván Sv.Vasilije Ostroški. Z klášterního balkónu je překrásný pohled do okolí a na hrob Sv. Vasilija. U východu se nachází pramen vody, o které se říká, že je léčivá.

Z kláštera jsme zamířili k nejdelší písečné pláži na Jadranu dlouhé 13 km. Ulcinj byl cíl naší cesty a chtěli jsme vidět místo, kam jsme pře covidem měli naplánovanou rodinno dovolenou. Až namístě jsme si našli ubytování v apartmánu. Ačkoliv je pláž nádherná dnes je toto místo totálně přelidněné a neřízená výstavba apartmánů a hotelů dělá z kdysi klidného letoviska jednovelké mraveniště. Přesto  tu zůstáváme dvě noci a dáváme si trochu odpočinek od cestování.

Z Ulcinje jsme pokračujeme kolem Skadarského jezera, abychom na chvilku nakoukli do Albánie. Ranní kávu si dáváme přímo u jezera a poté vyrážíme na zříceninu hradu Rozafa, které se nachází na výrazném vršku nad městem Skadar.  Legendami opředená a mnohokrát obléhaná pevnost je pro Albánce jednou z nejvýznamnějších kulturních památek.

Podle legendy dostal hrad jméno podle dívky Rozafa, jež se dobrovolně nechala zazdít do hradeb, aby se stavitelům přestaly bortit. Ještě před svým sebeobětováním poprosila, aby jí ze zdi mohly zůstat trčet paže a prs, kterými by mohla a kojit a konejšit svého syna. Po staletí předávanou legendu zná v Albánii každé dítě.

Hrad má tři nádvoří, která jsou od sebe oddělena vnitřními hradbami. Obvodové zdi a obranné věže jsou na několika místech přístupné, je z nich úžasný výhled na Skadar, jezero i soutok Buny a Drinu.

Potkáváme zde několik českých turistů, se kterými se dáváme do rozhovoru a probíráme místa, které bychom mohli navštívit. První z nich byl most Ura e Mesit. Jedná se o historický kamenný most v blízkosti vesnice Mes, zhruba 5 km severovýchodně od města Skadar na severu Albánie. Překonává řeku Kir. Most je 108 m dlouhý, 3,4 m široký, 12,5 m vysoký. Středový oblouk mostu je vysoký až 18 m.

Od mostu pokračujeme k jezeru do restaurace Syri i Sheganit, abychod ochutnali místní kuchyni a především vyhlášeného endemického kapra. Dnešní den jsme měli v plánu přenocovat v Bosně a tak děláme už jen krátkou zastávku v Cetinji a nejkratší cestou pokračujeme k hranicí. Když dorazíme za soumraku k přechodu, vysvětlují nám celníci, že přechod slouží jen pro místní a že nás nepustí. Přemlouvání nepomohlo a mi se vracíme do nejbližší vesnice. Cestou jednoho domu si vyprosíme 3 litry benzínu. Za tmy zastavujeme u Kafe baru Pjace v Grahovu a ptáme se na možnost ubytování. K našemu velkému překvapení nám nabízejí velký, nově zrekonstruvaný apartmán nad barem. Chvíli posedíme v baru, abychom se občerstvili po celodenním cestování.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE