Do Albánie a zpět, 2022

1. Den, Křepelčí a pštrosí vejce, najeto 472 km

V pátek 24. 6. 2022 máme sraz v 09:30 v Hodkovicích nad Mohelkou u benzinové pumpy. Všichni přijíždí včas a tak můžeme vyrazit dokonce o několik minut dřív a pod vedením Dolíka jedeme přes Jičín, Kopidlno, Kolín, Golčův Jeníkov, Jihlava, Moravské Budějovice, Znojmo, Mistelbach, do autocampu u Rustu. Dnešní den je přejezdový, chceme se dostat co nejdál, přesto jedeme převážně po vedlejších cestách, ubytování volíme v kempu, stan 17 Eur/osobu. Kyslík před cestou nastydl od klimatizace a dostal zánět močového měchýře. Tvrdí nám, že už je to dobrý, dostal prášky, které mu zabraly. Bohužel po příjezdu do kepmu se to tak nejeví. Zánět mu podle všeho sestoupil z močového měchýře ještě o kus níž. Bere si prášky a tvrdí, že do rána to bude dobré. Říká, že má jedno vejce jako křepelčí a druhé jako pštrosí.

2. Den, Volim Čechy, najeto 508 km

Nebylo, ráno skučí bolestí a říká, že se celou noc nevyspal. Hanka to potvrzuje. Ví, že to dál nezvládne. Nabízíme mu, že mu zavoláme známého s dodávkou, který ho odveze domů a k lékaři. Veškerou naši pomoc odmítá, tvrdohlavě si stojí na tom, že se na motorce vrátí zpět do ČR, kde vyhledá lékařskou pomoc. Hanka se mu také snaží domluvit, ale všechno marné. Zůstává s ním a my po delším váhání pokračujeme v cestě. Později se dozvídáme, že dojeli do Znojma, ubytovali se v penzionu a Zdeněk zašel na pohotovost. Nasadili mu silnější léky, které mu zabraly, bolest a otok ustoupily a on pak s Hankou jel aspoň do Chorvatska k moři. To nám ta dovolená pěkně začíná, říkám si a přemýšlím, co nás asi ještě potká. Naštěstí se moje černé myšlenky nevyplňují, i když ještě nějaké malichernosti nás potkají.

Tak třeba jedna je, že jsme si s sebou s Petrou vzali samonafukovací karimatky a nevyzkoušeli je, protože byly nové. Jenže již večer při nafukování jsem zjistil, že u jedné se odlepuje plášť karimatky u plnícího otvoru a nenafoukne se, druhá se během noci celá vyfoukla. V Maďarsku jedeme k Decathlonu a kupujeme karimatky nové. Dnešní den je víc přejezdový než poznávací, jedeme z Rakouska, přes Maďarsko a Slovinsko do Bosny a Hercegoviny (Rust, Szombathely, Lendava, Banja Luka). V Maďarsku chceme natankovat levnější benzín, ale jaké je naše překvapení, když zjišťujeme, že při placení se musí předložit technický průkaz od vozidla. Naštěstí jsme tento poznatek získali, ještě než jsme natankovali. Benzínu je v nádrži dost a tak budeme brát až v Bosně a Hercegovině. Cena benzínu se všude pohybovala okolo 46 Kč/litr, jen v Albánii se vyšplhala místy až na 50 Kč/litr. Při průjezdem Bosnou a Hercegovinou koukám na domy, kde jsou ještě nyní stopy po střelách, nikdo je neopravil, domy jsou neobydlené. Hned vedle rozstříleného domu stojí dům, na kterém nejsou vůbec známky střelby, přitom není opravovaný. I v krajině jsou vidět stopy po výbuších dělostřeleckých granátů. Tolik let po válce. Ubytování máme naplánované v kempu Olimp v Banja Luce. Při příjezdu do Banja Luky vidíme, jak se před námi stahují mračna, vypadá to na déšť. Navigace odmítá vést do kempu, nenachází ho. Ptáme se místních a ti jen krčí rameny. Zastavujeme vedle penzionu a říkáme, že se tedy ubytujeme zde. Plno. No nic, hledáme dál, s ubytováním je to tady opravdu mizérie. Nakonec nás jeden místní posílá do kempu v Ráji. Díky zdržení v horní části Banja Luky jsme utekli dešti v části dolní, kde jsou mokré silnice a docela velké kaluže. Po delším hledání kemp v Ráji nacházíme, bohužel se spíš jedná o nějakou párty louku, kde se místní omladina baví a rozhodně není kde postavit stan. Pokračujeme podél řeky Vrbas dál a u jedné restaurace zastavujeme. Tady nás vrací zpět s tím, že máme přejet most, odbočit vpravo a dojedeme ke kempu. Dokonce tam volají a prý mají volno. Podle pokynů dojedeme k uvedenému kempu a světe div se, je to Camp Olimp. Ubytováváme se za 6€/stan. Navíc přichází majitel, který říká, že tam měli menší oslavu a zbylo jim nějaké jídlo. Pozvánku přijímáme, dostáváme skopové, nějaké smažené mleté vepřové a výborný balkánský salát. Piva je také dost a majitel říká, když zjišťuje, že jsme Češi, že za něj nechce nic, že jsme jeho hosté. Říká nám, „volim Čechy“ a jmenuje nám Kunderu, Kafku, Smetanu. Domlouváme se rukama, nohama, ale jde to. Zveme ho tedy na naši slivovici, chutná mu a na oplátku přináší rakiji. Aby toho nebylo málo, kamarád Pavel vyndává zelenou, majitel se na ni podívá a říká, šampon?? Vysvětlujeme mu, že ne, že to je k pití, nakonec ochutnává. Od té doby, už jinak zelené než šampon neřekneme. Ráno mu necháváme v mrazáku nějaké €, aby nebyl škodný. Ještě před odjezdem přijíždí a loučí se s námi.

3. Den, Vodní mlýny, najeto 298 km

Ráno vlezu do Vrbasu, podle majitele kempu má voda asi 12⁰C, je krásně čistá a osvěžující. Zabalíme stany a jedeme přes Krupa na Vrbasu, Jajce, Travnik, Vitez, Kiseljak a Sarajevo do Foči. Hned od začátku se dostáváme na silnici E 661, která vede kolem řeky Vrbas a z obou stran je lemována skalisky. Krásná silnice, sluníčko svítí a je co obdivovat. Před městem Dabrac dojíždíme k místu, které vypadá jako vyhlídka Máj. Pokračujeme do města Jajce (hned si vzpomenu na Kyslíka, jak mu asi je) a jdeme se podívat na vodopád. Po M-5 pokračujeme směr k Donje Mile k Malo Plivsko jezero, kde se procházíme a obdivujeme malé vodní mlýny a pily. Odpoledne přijíždíme do Autocamp Drina kousek za městem Foča. Nachází se na břehu řeky Drina. Ubytování je pro dnešek v chatkách. Chatky jsou pro 4 osoby, jsou vkusně zařízené a čisté. Cena je 13€ za osobu. K večeři si dáváme výborného pstruha a ochutnáváme jejich místní pivo, které vaří kamarád majitele kempu. Přináší nám jej v lahvích, které ještě ani nemají etiketu. Prý to je první várka. Stáváme se tak pokusnými králíky, ale pivo bylo dobré a obešlo se to bez újmy na zdraví.

4. Den, ZIPLINE, najeto 299 km

Po probuzení, ještě před snídaní vyzkouším teplotu vody Driny, je o něco teplejší než Vrbas. Po snídani nás dnes čeká přesun do Černé Hory, přes Čelikovo Polje, Plužine, Žabljak, Durdevića Tara, Kolašin, do Plavu. Po E 762 sjíždíme k hraničnímu přechodu HUM, evropské označení silnice zcela neodpovídá její kvalitě ani pohybu pasoucích se stád. Hraniční most přes řeku Tara také není stoprocentní. Pokračujeme dál po E 762 (M-3) podél řeky Piva, tady je kvalita silnice na výborné úrovni, projíždíme jedním tunelem za druhým. Na hranici řeky Piva a Pivsko jezero odbočujeme na R-16 směrem Žabljak. Průjezd národním parkem Durmitor je nádherným zážitkem. Nedá se to popsat, to se musí zažít. Krása místa je zvýrazněna slunečným počasím. Pozorujeme pohyb stáda koní, o kus dál vede na pastvu stádo ovcí pastevec, kterému zdatně pomáhá pes. Místy je od silnice tak strmý sráz, že se tam raději ani nedívám. V Žabljaku zastavujeme a nakupujeme něco málo potravin. Pokračujeme dál na Durdevića Tara. Zde zastavujeme a na lavičce se stolkem a vyhlídkou na řeku Taru a Djurdjevićův most svačíme. Most je ve výšce 172 metrů nad zemí a po jeho dokončení v roce 1940 byl největším železobetonovým obloukovým mostem v Evropě. Díváme se, jak se odvážlivci spouští po ZIPLINE přes řeku Taru na druhou stranu. Já, Petra a Dolík jsme se rozhodli, že to vyzkoušíme. Dojdeme na startovní místo, kde nás ukurtují do posedu a spustí na druhou stranu. Výhled a zážitek je nezapomenutelný.

Původně jsem myslel, že nabereme trochu větší rychlost, ale nepřišlo mi, že bychom jeli nějak rychle. Na konci zaplatíme každý 20€ a když chceme fotky, které nám pošlou na email, tak chtějí dalších 5€ na osobu. Co je to proti 1.000 Kč za fotky z bungee jampingu v Harrachově. Pokračujeme po R-10 směrem na Mojovac, kde se po M-2 přesouváme do Kolašinu. V Kolašinu trochu bloudíme, navigace nás odkazuje na cestu, která je ve výstavbě a buduje se zde nový tunel. Vůbec se tady hodně staví a vzniká velké lyžařské středisko. Nakonec zkoušíme původní cestu, která se mění v šotolinovou. Stojíme a přemýšlíme, jestli jet dál. Dolík na svém GS jede sám dál a po chvíli se vrací, že silnice není sjízdná. Za pravdu mu dává řidič Nissan Qashqai, který nás předtím předjížděl a také se vrací. Kdepak, tudy to nepůjde. Otáčíme motorky a objíždíme horu Klisura po R-19 a R-2 do Plavu. Zde se ubytováváme v Hotelrestorant Kamp LakeViews. Původně chtěli za osobu na pokoji 18€, ale když přišla Petra s Irčou, že v protějším domě nám nabízí ubytování za 15€/osoba, tak slevili na 15€. Večer u piva se potkáváme s klukama z Nového Města na Moravě, kteří už směřují z Albánie domů, tímto je zdravím. V blízkosti se nachází Plavsko jezero, ale jeho hladina moc vábně nevypadá a tak opouštím myšlenku na ranní koupání.

5. Den, poznáváme SH-20,  najeto 168 km

Ráno překračujeme hranice v Grnčaru do Albánie a najíždíme na bájnou SH-20. Včera večer nám kluci říkali, že na celé cestě potkali snad jenom 3 auta. Měli pravdu, na silnici jsme byli jenom my, pár krav, oslů a skoro žádné auto. Můžeme si užívat krásnou silnici, skvělé zatáčky a výhledy do krajiny. Jenom si musíme dávat pozor, jestli se za zatáčkou u krajnice nepase nějaká kráva, občas to bylo překvapení jak pro nás, tak i pro krávy. Výjezd k vyhlídkovému místu a rozhled v 700 metrech nad mořem je jedinečný. Na okraji Skadarského jezera jedeme k ptačí rezervaci, mají tady barevná jezírka. V Kopliku najdeme směnárnu, vyměníme € za Leky a najíždíme na SH-21 a jedeme do Theth. Tak jestli jsem si myslel, že jsem si užil zatáček, tak jsem se pletl, tady jich je ještě víc a samé vracečky. V Thethách hledáme ubytování, rozdělujeme se na dvě skupiny, já jdu s Pavlem, Irča s Dolíkem a Petra čeká u motorek. Vcházíme s Pavlem do jednoho ubytování a říkáme, že chceme 3 pokoje pro 5 osob. Kluk na nás kouká, pak někam volá a ukazuje, že máme jít za ním. Vede nás do pokoje, kde jsou 4 postele. Znovu mu opakuji, že chceme 3 pokoje pro 5 osob a pro jistotu počet ukazuji na prstech ruky. Přikývne a vede nás k dalšímu pokoji, že tam mohou být další lidé, když dveře otevře, je vidět, že v pokoji už někdo bydlí. Říkáme mu, že tohle nechceme a jdeme za Dolíkem s Irčou, jsou na zahradě jiného ubytování, kde je postaveno asi 15 stanů pro jednoho člověka a jeden trochu větší. Říkají nám, že sehnali ubytování, každý budeme mít vlastní stan, který je zadarmo, protože jsou v rekonstrukci a pokud by chtěl někdo do toho většího, tak ten je za 5€. Dělali si z nás samozřejmě legraci, ubytování je na pokojích za cenu 20€/osoba se snídaní, penzion Harushave. Jdeme se projít, v restauraci Zorgij si dáváme pivko, pak obhlédneme řeku a přesunujeme se do další restaurace Jezerca, kde si dáváme pizzu, velká, výborná za 800 Lek, což je asi našich 160 Kč, v přilehlém krámku si kupujeme pivo Tirane a užíváme hezkého posezení.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE