Honda NTV 650 Deauville (2001)

Postarší motorka pro člověka, který na ní vydrží klidně i stovky kilometrů denně nikam nespěchat.

Výška jezdce: 182 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Yamaha XJ 900: Ještě těžší s vyšší spotřebou paliva i oleje.
Yamaha XJ 600: Nemá kardan, nabízený kus byl ve špatném technickém stavu za svou cenu.

První dojmy - Na první jízdu jsem byl opravdu zvědavý. Nikdy předtím jsem na velké motorce sám nejel. Sama skutečnost, že mám dojet z Hulína do Brna na něčem, co neznám, na odvaze rozhodně nepřidala. O co víc jsem se děsil všech scénářů od nefunkční mašiny po výlet ze silnice na věčnost, o to více jsem byl překvapen po prvním kilometru jízdy, kdy mi nepřišlo, že dělám něco nového. Opravdu - ve městě padesát, za městem dvojnásobek, vše v naprosté pohodě. Motorka jela, brzdila, zatáčela tak, jak jsem původně nečekal. Motor nevyžadoval vysoké otáčky, podvozek tlumil výmoly a záplaty a já jsem se skoro celou cestu usmíval. Trochu krizi jsem měl, když jsem musel z důvodu uzávěrek najet na dálnici. Vibrace od motoru do řídítek i stupaček ve vyšších rychlostech nejsou něco, co by mě tehdy nadchlo. Ale pak se zase ukázalo, že ve městě ani takový dvoukolový minibus není vyloženě ztracený a já jsem na konci 110km cesty začal plánovat, kde všude ji v následujících dnech vyzkouším.

Motorku bych doporučil pro - Hondu NTV 650 Deauville bych doporučil každému, kdo nemá problém se starším ("občas něco odejde") strojem nemalé váhy (>240 kg) a zároveň hledá motorku pohodlnou pro cestování, v dobré kvalitě za rozumnou cenu, ne zrovna žíznivou a nikoho nenutící kamkoliv spěchat.

Doplňky na motorce - Na motorce je momentálně 52litrový kufr Givi a zvýšené plexi od Ermaxu. Bohužel, plexi mi moc nevyhovuje, protože mi odklání vzduch přímo doprostřed helmy, takže ho nejspíš časem nahradím.

Průměrná spotřeba - 4.10826 l/100km

Recenze

Už si ani nevzpomenu jak se to tehdy semlelo, ale po zavržení všeho s objemem do 125 ccm řka, že bicikly už vlastním dva a že skupinu A2 nemá ve 25 letech smysl dělat, mi takhle jednoho dne přistálo vysněné Ačko do řidičáku. Aby mi to k něčemu bylo, začal jsem shánět stroj vhodné třídy a koncepce. Při pohledu do ceníku novinek roku 2021 mě polil pot, a že nevlastním auto a chtěl jsem mašinu, která uveze mě, batůžek, hafo krámů, nebude mě příliš vystavovat povětrnosti, moc žrát a nebude mě nabádat točit motor do nesmyslných výšin, zúžil se výběr na pár kousků. BMW K75 RT a Suzuki VX800 jsem z různých příčin zavrhl brzy. Malý a velký Diversion od tří ladiček zase ztratily při prohlídkách - ať už technickým stavem, nebo až moc velkou vahou. A tak jsem si jednoho dne přivezl z Hulína domů Hondu Deauville a za (bohužel jen) dva tisíce kilometrů jsem zjistil následující:

Pokud je slovo, které tuhle silniční cestovní motorku vystihuje, tak je to klid. Opravdu. Na motorce se sedí vzpřímeně, nohy jsou lehce zalomené dozadu. Sedlo je široké a na svůj věk není vůbec strašné - ani po 250 km "na jeden šup" jsem neměl potřebu kapitulovat. Řídítka možná někomu přijdou úzká, ale mi vyhovují. Podvozek je také laděný výrazně do komfortna, na výmolech Moravsko-Slezsko-Polských obecních cest ze mě ani při svém věku nevytřásl duši. Nepříjemný byl snad jen tehdy, když jsem po sundání kufru a sesednutí přítelkyně zapomněl přenastavit předpětí zadní pružiny, což se asi dalo čekat. Na druhou stranu, je-li správně seřízen, na většině (i rozbitých) asfaltových cest zvládá klidnou jízdu obstojně. Ale abych nepěl jen chválu - nejspíš by mě potěšila trochu tužší přední vidlice - při zmáčknutí přední brzdy má tendenci se dost potápět. A přitom brzdy nejsou vyloženě jedovaté. Spíše naopak. Evidentně jsou nastavené tak, jako celý zbytek stroje - když řidič jízdu nehrotí, vše zvládají ubrzdit přinejmenším dostatečně. Při cestování ve dvou lidech bych je hodnotil jako slabší. I když to možná má i psychologické vysvětlení. Motorka postrádá ABS, takže tahat za brzdovou páčku více, než je zdrávo, zvláště na vlhké vozovce, smrdí v lepším případě pocitem jízdy na splašenám býku. Ale těžko říct, až budu mít naježděno více, možná hodnocení upravím.

Celou tu rozvláčnost podtrhuje motor a převodovka. Ta kombinace se mi, začátečníkovi, velmi líbí. No a co, že se motorka nestaví na zadní při rozjezdu a na přední při brždění, v běžném provozu mě víc těší, že díky vidlicovému dvojbuchu můžu legální padesátku (tachometrových 57...) držet na jedničku i pětku. Motoru sluší dvě otáčková pásma - 2500 ot./min pro bublání si po rovince a nad 4000 ot./min, když je třeba jet, zrychlovat a brzdit motorem. Otáčky nad 5500 za minutu už jsou skoro zbytečné, nemluvě o tom, že se při nich motorka začíná třepat jak čivava venčená uprostřed ledna. Kvůli toho je oblast rozumných rychlostí někde mezi 60 a 120 km/h. Pod 60 je to nuda, nad 120 otrava s pocitem práce s pneumatickým kladivem. Kdyby tak někdo dal do převodovky šestku... Tak by to se spotřebou "něco pod pět" jezdilo snad i rychleji. A že by klidně mohlo! Na motorce s příplatkovým plexi zrovna nefouká, nohy jsou v dobrém zákrytu za kapotáží. Dá se říct, že když prší, tak člověk zmokne, až když zastaví. Snad jedině rukavice a boty trochu trpí, ale kdybych měl deflektory, nemohl bych říct ani popel. Ona je ta Honda taková kamarádka do nepohody - v noci svítí, v dešti a větru chrání.

Jestli je něco, co mě trápí, tak to je servis. Člověk aby celou tu kapotáž a nádrž rozebral, když chce udržovat motor. A shánět některé náhradní díly, jako je třeba palivový ventil, je vyloženě otázkou štěstí. Ale chtěl jsem starou vránu s plnou kapotáží, dobře mi tak.

A kde se téhle motorce líbí? Kvalitní asfalt je ideál, rozbitý se dá zvládnout. Do terénu by to snad nikdo soudný netahal. Ve městě se na ní se skútry taky nikdo srovnávat nebude, ale, možná překvapivě, rejd není z nejhorších. S dobrým nájezdem se dá v pohodě otáčet do protisměru. Sedlo taky není moc vysoko, popojíždění není až tak ubíjející. Takže město se dá zvládnout, spíše rovné cesty mezi městy jsou cílová skupina a na dálnici už jízda není příjemná kvůli vibrací od motoru. V zatáčkách se můj Deauville nechová jako sporťák a rychlé překlápěčky z okolí Adamova se mění spíše v "pomalé a jisté." Co chce trochu cviku, je manipulace na místě. Skoro čtvrt tuny není málo.

Co říct závěrem? Že to je klidná, pohodlná motorka vhodná k naučení, když jí člověk odpustí pár vrtochů. Takže doufám, že tuto sezónu konečně vyrazíme někam dál.