Honda CB 250 (2003)

Pohodlná motorka určená pro toulky krajinou.

Více fotografii

Výška jezdce: 185 cm

První dojmy - Znáte ten pocit, když očekáváte něco velkého, a ono to nakonec vůbec nepřijde? Každý z nás to zažil. Naštěstí o téhle malé Hondě to vůbec neplatí, vlastně je to úplně naopak. Na první pohled obyčejná, výkonem nezajímavá a technikou téměř zastaralá motorka nadchne téměř každého, kdo se na ní sveze. Její univerzálnost ji předurčuje dostat se kamkoliv a vždy se také bezpečně vrátit domů.

Motorku bych doporučil pro - No takhle... Znám lidi co dojeli na Babettě do Vatikánu a asi všichni známe Marka, který se žlutými Trabanty dojel na Jawě až na konec světa. Tedy proti gustu žádný dišputát. Nicméně vzhledem k velikosti, výkonu a provozním maximům bych Cébéčko doporučil všem, kteří chtějí jezdit kolem komína, májí jako já rádi toulání po vedlejších cestách, jsou průzkumníci krajiny, nebo třeba rádi jezdí jen tak do školy, do práce, k vodě... Je to takový klidný vstřícný stroj, který si nechá líbit váš jízdní styl a bez protestů splní všechny povely. Navíc za pár šupů a bez nutnosti drahých servisních zásahů. Ta motorka je je ztělesněním jednoduchosti a funkčnosti, které se skloubí s nečekaně příjemnými jízdními zážitky.

Recenze

Jako to u všech mých motorek bývá zvykem, ani tuhle (vlastně tyhle dvě) jsem původně vůbec nechtěl. Všechno to začalo tak, že jsem si na konci zimy koupil dlouho zvažovaný Fiat Grande Punto 1,4/16V Sporting. Ten pro mě byl absolutním zklamáním, takže po necelém měsíci letěl z domu. Za peníze z prodeje se koupila ČZ 175/487 a protože ještě stále docela dost zbývalo, pokukoval jsem po nějaké obyčejné motorce na každodenní ježdění. Když se nedaleko od nás objevila Honda CB 250 tak jsem zavolal, připadlo mi to zajímavé. Jenže pak se to začalo komplikovat. Pán měl totiž dvě stejné, a navíc že by se jich rád zbavil najednou a k tomu by dal ještě výraznou slevu... No prostě mám doma obě dvě, protože takové nabídce se nedalo odolat.

A co že jsem to vlastně dotáhl domů???

Předně je potřeba říct, že je to španělská Honda, pochází totiž z Barcelony, kde je pro evropský trh vyrábějí. Jedná se model Honda CB 250 z roku 2003, tedy dvouválcový, vzduchem chlazený čtyřtaktní motor o objemu 250ccm a výkonu ca 22 koní. O přípravu směsi se stará jeden podtlakový karburátor, zapalování bezkontaktní elektronické, spojka klasická v olejové lázni, převodovka pětirychlostní. Rám je ocelový, trubkový, otevřený, přední vidlice klasická, přední kolo 18", kotoučová dvoupístková brzda. Zadní vidlice kyvná, odpružená dvojicí stavitelných teleskopických jednotek, zadní kolo 16", zadní brzda bubnová. Nádrž je dostatečně velká, vzhledem k minimální spotřebě paliva. Maximální rychlost cca 120Km/h, z 0-100 to trvá celou věčnost, řekněme asi 11 sekund. Sedlo prostorné, řídítka příjemná, zrcátka velká, budíky přesné a snadno čitelné. Jedinou výhradu mám ke zbytečně vysoko upevněným stupačkám, nohy jsou proto u vyšší postavy skrčené. Přitom poměrně snadnou úpravou by se daly posunout o 5cm níž, což by bylo naprosto dostačující. Z výše uvedeného popisu je jasné, že se jedná o poměrně nemoderní stroj a není se ani čemu divit. Vždyť jeho výroba začala už koncem 80.tých let, a i tehdy už to byl spíše model "classic", tedy snaha vyrobit úplně obyčejný motocykl, který primárně bude sloužit jako dopravní prostředek a holka pro všechno.

A jak to teda vypadá, funguje a jede?

No není to vůbec špatné. Já jsem měl před sezónou spoustu času, takže po koupi jsem Hondu rozebral a důkladně prozkoumal. Technika je naprosto triviální. Na rozložení a složení stačí základní sada nářadí. Vše je snadno dostupné, vše se dá sundat povolením šroubku, nebo dvou. Chcete si doma rozdělat karburátor? Žádný problém. Chce si seřídit ventily? Bez starosti, stejné jako na Škodovce stodvacítce, prostě jen červík a matička. Svíčky vyměníte pohodlně zboku, nádrž má odkalovací nádobku, baterie je venku za 2 minuty. Tedy naprosto jednoduchý, robustní a blbuvzdorný stroj. Startování pouze elektrické, motor chytá na drc, studený s manuálním vytahovacím sytičem, Převody jdou naprosto lehce a samozřejmě, jen neutrál se někdy špatně hledá. Při jízdě motor přede jako kotě a při běžné jízdě se zvukově téměř neprojevuje. Teprve při větším přidání plynu a vyšších otáčkách se začne ozývat, ovšem dvojice tichých výfuků mu zvukově nedá vyniknout. Výkon motoru není bůhví jaký, nicméně odměnou je naprosto placatý točivý moment, jednoduše od 3000ot. to táhne až do bezvědomí stále stejnou silou. Není proto problém jet na pětku přes vesnici, stejnětak trojka jde točit skoro až k maximální rychlosti. Nejpříjemněji se motor cítí v oblasti otáček 4000-6000ot., což při zařazené pětce je něco mezi 60-90Km/h. Není přitom problém dlouhodobě držet rychlosti nad 100Km/h, spíše se začínají objevovat vibrace ve stupačkách, které do té doby nejsou vůbec znatelné. Výkonové maximum je 8500ot. kterých ovšem na pětku nejde dosáhnout jinak, než při jízdě z kopce. Naopak do kopce se kladně projevuje vhodný točivý moment dvouválce a pokud je stroj rozjetý, tak dovede držet rychlost i ve větších stoupáních, všechny normální kopce v jednom vyjede na pětku. Brzdy jsou takové "slabší". Není to na škodu, jednoduše nejde o závodní motorku, je prostě potřeba za brzdy trochu vzít, pokud mají brzdit pořádně. Na běžné ježdění je naopak výhodou, že dávkovat brzdný účinek je neobyčejně snadné a nezáludné. Podvozek je poplatný době vzniku i konstrukci, při běžné rychlosti bez problémů, při vysokých rychlostech maličko "plave". Myslím, že na vině je především měkká přední vidlice, ta se sice hodí při jízdě po polní cestě, ale na asfaltu je někdy až zbytečně měkká. Zadní vidlice pruží na dvojici pružin, které se dají stavět ve čtyřech úrovní tuhosti. Každý si najde své. Na horších cestách se občas projeví malý zdvih vidlice ozvou se dorazy. Jinak všechno v pohodě, nižší, snadno ovladatelná, v zatáčkách jistá, s přehlednými budíky a dobrou ergonomií, velkým sedadlem a spotřebou kolem 3 litrů. Prostě bomba svezení.
No