Honda CB 250 (1978)

Klasická japonská stará technika, nic nechybí nic nepřebývá.

Více fotografii

První dojmy - Je to poctivé železo a dobře se ovládá. Na svůj věk CBečka jsem byl překvapen fuknčností veškerých prvků. Přední kotoučová brzda s jedním pístkem sice vyžaduje více síly a zadní buben pokulhává v účinnosti, ale k zastavení to stačí. Nemůžu přeci chtít bezmála čtyřicet let starou techniku srovnávat s dnešními stroji. No nic, klasika je klasika a jsem za ni rád.

Doplňky na motorce - Po čase jsem na tu krásnou "rejži" pořídil postranní kufry a padací rám ze stejného roku vzniku. Sice jsem musel přizpůsobil držáky, ale ta možnost mít uložný prostory na dvou kolech je úžasná. Konečně jsem se zbavil toho hrbu na zádech ve formě batohu pro věci nezbytně nutné.









V zimě 2016 jsem našel inzerát prodeje třetího centrálního kufru výrobce oněch bočním, což jsem musel mít a krátce na to se kochal pohledem na malou "velkou" motorku. Možná vám připadám jako blázen, dát na 250ku takovýto krabice a i žena se mi směje, že převážím vzduch, ale já jsem připraven na čas, kdy mne přepadne toulavá.

Recenze

CBečko jsem koupil od důchodce z Německa a na první pohled se zamiloval. Vše bylo v originálním stavu, jen to přeleštit. Na vyjížďky v okolí to byla nádhera, ale krátkou dobu po koupi jsem pořídil dům k rekonstrukci a motorka šla stranou.
Po dlouhých 6ti letech jsem se konečně odhodlal oživit srdce tohoto skvostu. Čekalo na mně rozebrání motoru, kontrola hejblátek, seřízení a poté den D. "Paráda,srdce bije...!"
Zase budu součástí onoho krásného světa motorkářů.








A je tu podzim roku 2017 a motorkářská sezona pomalu končí...Když se ohlédnu, docela jsem si jí užil. Výlety po okolí a jeden delší po krajích českých. Byla to nádhera.
Nastala doba zazimování a já neměl to srdce, poslat babičku do vymrzlé garáže. Co když se na mě bude na jaře zlobit a já budu muset obout boty a chodit po svých...
Ne ne, takhle to nejde...
Vyčistit, naleštit, nasvítit a holka je v teple a já mám krásnou lampičku k televizi na dlouhé zimní večery.
Svým způsobem je to sebetrýznění, protože kdykoliv jdu obývákem, musím se podívat ven z okna a přitom povzdechnout... Mám zimu rád, hlavně když je hromada sněhu, ale v tomhle případě...„halooo, kde je jaro...!!!"