Moto Guzzi V7 Stone (2015)

Skvěle vypadající klasická motorka ze současné produkce. Legendární V7, která vyjela poprvé v roce 1967 a v roce 2017 oslavila 50 let. Navíc stále vyjíždí ze stejné továrny v italském Mandello del Lario.

Výška jezdce: 184 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Ducati Scrambler: Nesedl mi posed a celkově se mi zdála taková malá, na druhou stranu měla větší výkon.
Yamaha XSR 700: Jízdně lepší motorka, ale po vzhledové stránce mi nesedí, uvidím jestli bude facelift.
Triumph Street Twin: Hodně podobná motorka a technicky na mnohem vyšší úrovni a výkonnější, ale nebyly v té době k sehnání ojeté.
Suzuki SV 650: Suzuki značku mám moc rád, ale chtěl jsem klasickou motorku nebo aspoň do stylu retro a i když pěkná, 650 je normální moderní naháč.

První dojmy - Hned padne do ruky, překvapivě ovladatelná, super motor.

Motorku bych doporučil pro - Pro každého, kdo má rád klasické stylové motorky, café racery, ať už se rádi kochájí nebo se jedou jednou za čas projet po okolí.

Doplňky na motorce - Řidítka Agostini Ammansport, Originál jednosedlo Moto Guzzi Dapper style, Originál chromované držáky spolujezdce, Černé padáky

Recenze

UPDATE pro prodeji a 1 roce užívání: Guzzinu jsem prodal v roce 2018. Následuje krátké upřímné zhodnocení po prodeji, které jsem chtěl sepsat pro ty, co uvažují o koupi ;)

Bohužel jsem se nevyhnul několika problémům, které mě trápily a začínaly trápit již po 10 tis. km. Nic zásadního, ale u prakticky nové motorky to je něco, co bych nechtěl řešit.

1. tekoucí kardan - tekl olej z kardanu, nejspíše špatné těsnění, ale po vyměně začal po krátké době téct znovu, znovu jsem nechal spravit, ale pak už jsem radši nejezdil, ale co jsem četl, nové V7 na to trpí.

2. za studena šlo velmi těžko zařadit 1 i 2 - po zahřátí v pořádku, ale nejsem typ, co by ráno čekal 10-15 min než se mi motorka zahřeje. Za studena se ji také nechtělo moc jet a kolísaly otáčky, při jízdě se zahřála velmi rychle, ale prostě studené starty fakt nemá ráda.

3. velmi tvrdý podvozek, hlavně vzadu. Hrál jsem si s předpětím pružiny, ale to pomohlo jen částečně. Když byla horší silnice byla to jízda na prd. Na české dálnici peklo, někam dále bych se s ní vydávat určitě nechtěl.

4. výfuk se u koncovky zbarvil do fialova, u svodu z motoru mi to nevadilo, naopak, ale u té koncovky (bylo to pouze na začátku koncovky), asi špatné napojení nebo něco, že se to tam více zahřálo, vypadalo to fakt blbě a určitě to tak být nemělo.

4. spojková páčka jde dost ztuha, ale to už není zase tak zásadní, jen že při zácpě nebo při pomalém projíždění mezi autama městem si na to rychle vzpomenete :)

Vůbec celkově je V7 taková tuhá, ale také by se dalo říci bytelná motorka, jak se říká kus železa. Vyniká charakterem, motorem, zvukem, vzhledem. Ale na každodenní jízdu bych volil něco jiného, například Triumph Street řada (Twin, Scrambler, Cup), jel jsem na ní a i když ji trochu chybí toho charakteru V7, tím jak je vyladěná podle mě Guzzi strčí do kapsy, ale klasicky záleží, co od toho chcete.

Hodnocení hned po koupi:

Guzzinu jsem koupil z druhé ruky, pánovi se podařilo otestovat padáky při rozjíždění na mokru, ale díky bohu, že je tam měl. Zbytek pádu absorbovala stupačka (zlomená) a závaží na řidítkách (odřené). Motorka byla jinak prakticky nová. Najeto pouze něco přes 4 tis. km.







Model je to z roku 2015, řada Stone je v matném provedení a s litými koly, které mi na rozdíl od matné barvy k motorce sedí. Je to moderní retro, ale ty kořeny původní V7 tam pořád jsou.

Po první jízdě mě překvapilo, jak je motorka lehká a dobře ovladatelná. Přece jenom působí dost mohutně. Motor má i přes svých pouhých 35 kw slušný zátah a při porovnáním s například Street Cupem (40 kw) nebo i XSR 700 (57 kw), které jsem měl možnost vyzkoušet, nezůstává o moc pozadu. A to jak to s váma cukne do strany při nastartování vám nedá žádná jiná motorka, je to krasný raw pocit, kdy víte, že máte pod sebou charizmatický stroj.

Postupně jsem v ní začal vidět hlavně café racera. Proto jsem pořídil originální MG jedno sedlo, které nejenom skvěle vypadá, ale přidá i více místa za zadkem, pokud se chcete nalepit na nádrž a schovat se do aerodynamičtější pozice.











Zkusil jsem také jiné řidítka. Originální určitě nijak nelimitují, pokud jde o ovladatelnost a pohodlí, ale chtěl jsem zkusit sportovnějších od značky Agostini, která sídlí ve stejném městě jako Moto Guzzi a dodává aftermarket díly na míru. Posez jenom mírně sportovnější a pořád pohodlný, bylo to fajn a nemusely se zkracovat kabely, takže člověk by mohl řidítka prohazovat i podle nálady.

Celkově je Moto Guzzi V7 Stone motocykl, za kterým se nemálo lidí otočí a který vám při parkování nebo na benzínce spousta lidí obdivně pochválí.