Alpský test cestovních endur aneb se Stelviem na Stelvio

Text: Lukáš Růžička , Matěj Oliva , Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček , Jiří Jevický | Zveřejněno: 25.7.2008 | Zobrazeno: 209 758x

Kapitoly článku

Spolujezdec a cestování
Komfortní jízda se spolujezdcem je u těchto mašin samozřejmostí. Nejvíc místa spolujezdec najde u Varadera a Guzzi, jen o málo méně pak na GS. Sedlo Triumphu je celkově přeci jen o maličko menší, ale ani tady si slečna nebude stěžovat.

U Stelvia si asi pasažér bude muset zvyknout na nějaké ty vibrace do zadních madel a na to, že za hranicí 6tis otáček se musí pořádně držet. U Bavoráku si zase občas cvaknou helmy o sebe kvůli ostrým brzdám, které třeba při projíždění zácpou jen těžko umožňují dávkovat takové to úplně pomalé ospalé zastavení. U Varadera si spolujezdec myslím nemusí zvykat na nic, v tomto ohledu platí, že oč má Varan méně z endura, o to má více z cesťáku!

U BMW ještě musím zmínit chytrou funkci snímatelné zadní části sedla. Sedlo spolujezdce můžete nechat doma a místo něj na rovnou plochu přikurtovat třeba nějaké to pivo navíc. Velice praktická a snadná je rovněž změna polohy sedla jezdce. Vše je řešeno pouze přes posuvné ocelové tyčky, které mění svou polohu v plastových propisech. K aretaci a před vyskočením jsou k sedlu uchyceny malými gumcuky. Změna výšky sedla u Stelvia s povolováním plastových růžic je o něco složitější, ale i zde to máte za pár minut hotovo.

Když už jsme u zavazadlových prostor, Varadero a Stelvio mají malou schránku v boční kapotáži, u Varadera zamykatelnou pomocí klíčku, u Stelvia s elektrickým otevíráním pomocí tlačítka na levý ukazovák. Její odotěsnost je ale kvůli slícování poněkud sporná.

Jak už jsem zmínil, pod sedlo GS nic nedáte ale můžete jej nechat doma a vyměnit za tašku, u Varadera a Stelvia je místo zhruba na pláštěnku, u Triumphu toho pod sedlo nacpete ještě o něco více. Další důležitou věcí při cestování je stojánek. BMW a Stelvio disponovaly i centrálním stojanem, všechny motocykly pak samozřejmě měly postranní stojan. Ten je nejlépe vyřešený u BMW, u ostatních stojů jej musíte trošku nohou hledat, u Moto Guzzi je navíc nepříjemně umístěný přímo před řadičkou, takže když na křižovatce zvedáte levačku ze země a řadíte za jedna, často skončíte akorát s povysunutým stojánkem a téměř vždy necháte trochu podrážky na rozpáleném svodu.

Při delší jízdě v dešti jsme samozřejmě také zaznamenali, jak příjemné je mít na GS a Stelviu kardan a nestarat se o mazání řetězu Tigera a Varadera. Tyto moderní kardany jsou již na takové úrovni, že jim v zásadě nelze nic vytknout a ani surové zalomcování plynem zezadu nepřinese žádné protesty. Negativem samozřejmě zůstává vyšší hmotnost neodpružených komponent, se kterou si musí poradit zadní odpružení.

A nakonec přinášíme tabulku s najetými kilometry a celkovou i průměrnou spořebou v testu. Jak vidíte, při delším cestování a velké části projeté na mokru jsme za to většinou nijak moc netahali a odměnou nám byla velmi rozumná spotřeba. Je až s podivem, jak malé rozdíly jsme u jednotlivých strojů nakonec vypočítali. Nejmenším jedlíkem se ukázal Tiger, největší spotřebu jsme naměřili u Stelvia, ale rozdíl byl téměř zanedbatelný.

Tabulka

	Triumph Tiger	Moto Guzzi Stelvio	Honda Varadero	BMW R1200GS
Celkem km	1750	1725	1770,5	1737
Celkem litrů	95,47	101,38	100	95,83
Průměr na 100 km	5,46	5,88	5,65	5,52
Finance v korunách	3160	3390	3328	3197