Před startem
Před redakcí parkují čtyři krásná mohutná „silniční endura“. Záměrně píšu „silniční“, protože kromě Guzzi mají všechny stroje litá kola. Guzzina je sice na drátech, ale zase se vzadu honosí širokou stoosmdesátkou se silničním vzorkem, takže je jasné, že stroje budeme za týden vracet ve stavu „v terénu nejeto“. Po stránce designu si v této sestavě každý přijde na své. Nejvíce pozornosti samozřejmě přitahuje výrazné
Moto Guzzi Stelvio v zářivě červené barvě, které na svět hledí dvěma obrovskými kulatými světlomety. S těmi ladí dvě výrazné zadní svítilny, vše podtrhuje neméně odvážný hranatý výfuk.
Na detaily se hledělo třeba i u módních zrcátek, ale oko pohladí třeba i zadní nosič s logem Moto Guzzi - zkrátka v každém ohledu výrazná osobnost a pokud si ji pořídíte, rozhodně
nesplynete s davem! Itala novým kouskům nenaučís, řada detailů podléhá vzhledu a tradici. Proto nepřekvapí trochu nedotažené plastování, pod stupačku vytažený policajt a celkově humpolácký charakter, který ale mají majitelé tak rádi. Kdo se chce oženit s touto italkou musí si ji zkrátka vzít se vším všudy.
Vedle stojící stříbrné
BMW GS na to jde jinak.
Funkcionalismus je přeci také uznávaný umělecký směr, takže zde každý prvek vyzařuje důraz na funkci. Všechno je pěkně na očích, odkryté trubky, nejrůznější čidla na motoru, přívody sání, k tomu klasická strohá přístrojovka společná pro téměř všechny dnešní BMW. Letošní model ale přeci jen přináší pár designových vylepšení, to hlavní jsou nerezové kryty přední hrany nádrže, hezčí kryty rukou a přepracovaný zobák.
Přestože mě osobně bavorská estetika příliš za srdce nechytá, rozhodující jsou počty majitelů, kteří pro tento model hlasovali svojí peněženkou. A ty říkají, že BMW se trhu líbí! Je to pěkný je to funkční, ale začíná to být už kapánek přetechnizovaný. Od spodu to táhne ještě lépe než v předchozích generacích, je to téměř bez vibrací, brzdí to “sehr gut“. Pohybovat se někde na výpravě v divočině, asi radši bez těch všech technických vymožeností, kdo na to má mít pořád čas sledovat a měnit všechny ty serepetičky při změně cesty v necesty a naopak. Každopádně léty prověřený a s německou precizností dotažený stroj. Viz
samostatný test předchozího ročníku.
Honda Varadero letos nasadila zrzavý přeliv a podle prvních zpráv se tato barva stala na trhu hitem. Pocitově se Varan jeví ještě o něco mohutnější než jeho souputníci, takže při lákavé letošní ceně tady prostě za své peníze opravdu dostanete nejvíc motorky. Některé designové prvky, například ovladače na řídítkách, už působí trošku zastarale, ale jako celek Varadero zůstává krásná vyvážená mašina, která má navíc pod sedlem jako jediná vystrčené
dvě koncovky výfuku. I to může nemalou skupinu motorkářů oslovit. Nic naplat osvědčený základ z VTR funguje i po těch letech stále na výbornou. Z hondí produkce je to léty ověřená klasika, která rozhodně nezklame a na silniční jízdu po rozbitých okreskách a občasnou šotolinu si jen stěží lze přát něco vyváženějšího. V základu vysoké plexi a vcelku robustní plasty vám poskytnou účinnou ochranu proti nepřízni počasí. Více viz.
samostatný test.
Triumph Tiger z testované sestavy hodně vybočuje. Kvůli menšímu přednímu kolu (jako jediný má místo 19tky vepředu 17tku) už z profilu nemá ten charakteristický offroadový obrys. Délka zdvihů je srovnatelná s ostatními stroji, ale pneumatiky už jsou
plně silniční. K tomu přičtěme sportovní polokapotáž ve stylu šestkového Fazera a motor s charakterem na pomezí dvouválů a čtyřválů – tak se mi zdá, že se nám do testu cestovních endur vloudil vetřelec.
Tady už by se dalo mluvit spíše o kategorii „cestovní motard“. Ano je to tak, do testu jsme tento stroj zařadili spíše díky celkovému charakteru testu různých typů motorů a tak trochu z historických pohnutek. Ze všech strojů právě tento motocykl to táhne nejvíc na silnici, nicméně i při šotolinovém dýchánku si v jednom z výjezdů ve švýcarském sedle nevedl špatně. Rozbité cesty mu rozhodně nejsou cizí, širší řidítka vzpřímenější usazení a dostatečná světlá výška ho pasují na velice univerzální a všestranný motocykl. Tak trochu se vtírá srovnání s výše jmenovaným Fazerem, či třeba Hondou CBF, nicméně tento stroj je odlišný a to především díky charakteristickému
třívalcovému motoru. Průběh a zvuk je velice podobný klasickému čtyřválci, ale použitelné otáčky jsou na hony vzdáleny a celkově působí více sportovně a svižně.
Informace o redaktorovi
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Matěj Oliva (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
Před redakcí parkují čtyři krásná mohutná „silniční endura“. Záměrně píšu „silniční“, protože kromě Guzzi mají všechny stroje litá kola. Guzzina je sice na drátech, ale zase se vzadu honosí širokou stoosmdesátkou se silničním vzorkem, takže je jasné, že stroje budeme za týden vracet ve stavu „v terénu nejeto“. Po stránce designu si v této sestavě každý přijde na své. Nejvíce pozornosti samozřejmě přitahuje výrazné Moto Guzzi Stelvio v zářivě červené barvě, které na svět hledí dvěma obrovskými kulatými světlomety. S těmi ladí dvě výrazné zadní svítilny, vše podtrhuje neméně odvážný hranatý výfuk. 
