Aprilia Atlantic 250
Text: Marek Hrodek | Foto: Marek Hrodek | Zveřejněno: 25.9.2004 | Zobrazeno: 29 522x
Koncem srpna jsme měli možnost otestovat zajímavý skútr ze stáje značky Aprilia. Nyní vám přinášíme jeho test.
Kapitoly článku
Pohled na tento skútr v člověku okamžitě navodí pocit velmi vkusného designu. Je opravdu vyvážený, od pohledu není co vytknout. Přední linie má krásné světlomety vytažené jako oči v údivu, na vršku zakončené směrovými světly s čirým překrytím. Za jízdy jsou přední i zadní směrovky pro další účastníky provozu velmi dobře čitelné. Zadní partie je taktéž dotažena k dokonalému estetickému řešení a pakliže máte osazen skútr i kufrem, tak jako tomu bylo u testovaného kusu, při letmém pohledu nabudete dojmu velkého "cesťáku". Možná jen barevná paleta je trochu usedlá, ale to nic nemění na jejím slušivém sladění a praktičnosti. Boční pohledy jsou oba srovnatelné a linie skútru je hezky tažena po celé délce. Chromová krytka výfuku jen zvyšuje dojem z celkově velmi pěkně provedené práce, jakou si designéři dali. Prostě si chytněte tuhle pěknou vlnu- jak už název napovídá.
Z pohledu řidiče vám nekazí nic výhled a zpětný pohled z "tykadlovitých" předsazených zrcátek je excelentní. Štítek sice končí pod rovinou hlavy, ale z náporu vzduchu nemusíte mít strach, vše nažene až nad helmu, a to až do 120 km/h. Odolá tomu jen dobře rozhučená sršeň. Palubka (o budících se nedá mluvit) obsahuje snad kromě otáčkoměru vše, na co je řidič zvyklý a co potřebuje. Výhled na kontrolky a přístroje palubky je slušný, ale jen do té doby, než se rozjedete. Pak si člověk uvědomí, že musí podstatně sklánět hlavu a oči ze silnice na přístrojovku. Podle mě se přečtení hodin v 110 km/h musí věnovat více času, než je zdrávo, protože jsou umístěny dost nízko. Ale to nic nemění na slušivém kruhovém seřazení a jasné čitelnosti i za slunce. Podle mě je tento malý nedostatek způsoben "hodně" vysokým posazem. Stačilo by možná i o 5 cm nižší sedlo a bylo by po zádrhelu. Ovládací prvky na řidítkách jsou přesně tam, kde mají být. Jen světelná houkačka je integrována do kolébky přepínače světel, což je velmi chvályhodný počin. Okamžitě si na to zvyknete.
Jak jsem zjistil večer, světla chtěla trochu sklonit, což ochotně provedli přímo druhý den v prodejně. Po tomto drobném zásahu se rozlil na cestu přesný plný paprsek potkávacího světla, svítí totiž jen pravé. Při přepnutí na dálkové svítí zas jen levé. Nijak to nevadí a osvětlení vozovky je velmi slušné. Světlomety se dají jak výškově tak směrově do stran nastavit šrouby, jenž jsou po odklopení přední schránky a vyloupnutí krytek přístupné jen dlouhým šroubovákem. Tuto akci však provádíte jen jednou a dle popisu z návodu to není vůbec složité.
Posaz řidiče je na jedničku. Máte perfektní výhled a je vidět i přes běžné osobáky. Jsou tu dvě hlavní varianty opření chodidel. Každý si tak najde tu, která mu bude plně vyhovovat. Sedlo je příjemně tuhé a malá opěrka nedovoluje sklouznutí vzad, i když mě při natažených nohách chybělo pár cm. Ale i tak jsem při mých 183cm nenašel v tomto směru jiný nedostatek. Kolena jsou v bezpečné vzdálenosti od všeho a řidítka bezproblémově padnou do ruky. Taktéž spolujezdec má "široké" možnosti usazení. Pohodlně cestuje jak 160 tak 185cm velký "batůžek". Stupačky pro něj jsou sice na jednom místě, ale zato velmi kvalitní (široké, pohodlné) a hlavně jsou dobře polohově umístěny. Možnost lehkého opření o kufr přivítal snad každý, kdo měl možnost tuto variantu vyzkoušet. Brzda, stisk startéru a otočení plynu. Tři věci, které stačí k tomu, aby se roztočil motor. Zvuk je jak z "pětikila" = tohle se mi sakra líbí. Italové to opravdu umí naladit. Pozvolný plynulý rozjezd je jedním z kladů, které ocení snad každý. Jakmile se ale otočí kola a vy náhodou potřebujete vyrazit vpřed, z prostoru pro motor se ozve slušné zavití a skútr vystřelí vpřed s takovou razancí, že by to málokdo od takového macka čekal. Přeci jen 23 koní už je slušné stádo. Tuto radost, vám ale zkalí tachometrových 110. Přes tuto čárku to jde jen velmi zvolna k maximálně 125, jen při vlhkém a studeném počasí i ke 130 km/h. Právě při tomto počasí je zrychlení ještě markantnější. Od nuly do stovky máte pocit "vládce silnice" a ani audi A4 quatro nemá šanci vám to od semaforu k semaforu "natřít". Musíte si ale uvědomit, že tahle vodou chlazená 250tka táhne 170 kg své hmotnosti a až 210 kg povolené zátěže, což mi přijde jako úctyhodná hodnota. Akcelerace ve dvou neubývá na razanci a dlouhodobá cestovní rychlost se dá právě i ve dvou a s kufrem držet kolem 120cítky, kopec - nekopec. Při rozjezdu v prudkém stoupání musíte skútru trochu pomoct očima, ale jak se otočí kola, jde rychlost zase úspěšně nahoru.
Proplétání mezi auty v Praze už není tak snadné jako na menších příbuzných. Skútr je trochu širší a hlavně delší, a když máte nasazen kufr, pak se můžete jen dohadovat, jak blízko byl k zrcátku vedlejší plechovky, když jste se protahoval mezerou… Kolony na státovkách míjíte v naprostém klidu. Stejně se šinou 70tkou a vám nedělá problémy zrychlit či zbrzdit. Přesně na tohle se Atlantik hodí nejlíp. Tady musíte ocenit lehkost, s jakou se této role Atlantik ujme. Nezvyklá situace pro mě nastala při brždění. V 60ti mačkám páčku přední brzdy - je to přeci třípístek a tak už od pohledu to ve mně vyvolávalo pocit slušné účinnosti. Dost vlažný účinek… Stačíte si jen říct: "A sakra to je to tak těžký?" a druhá ruka instinktivně v pudu sebezáchovy hmátne po páčce zadní brzdy. V té chvíli jako když vyhodíte kotvu. Zpomalení je markantní a nemusíte vyvinout ani velkou sílu. Pak pokus obráceně. Zkouška zadní. Zas ten pocit vyhození kotvy. To už si člověk i myslí, že snad někdo ve fabrice ze srandy prohodil hadičky. Po prostudování dokumentace pak zjistíte, že máte k dispozici dual (číst dokumentaci se vyplatí). Když zmáčknete páčku napravo, brzdí z třípístku ve předu jen dva pístky. A když zmáčknete páčku vlevo, brzdí komplet zadní brzda a jeden pístek předního brzdiče. Tedy obě nápravy (obě kotoučové). Máte pocit, že to ovládání je i pro úplný trubky. Jen půl dne a moje jízda má lepší styl: "Pravá ruka jen plyn a levá jen brzda". Pro běžný provoz ideální, bez přehmatávání a dalších rušivých pohybů. Je to podle mě skvěle vymyšleno. Intuitivně vám to přejde do podvědomí tak rychle, že to ani nezaregistrujete. Horší je to potom při přechodu na jiný typ skútru, kde vám to dost schází.
Jízda na tomhle skútru od Aprilie je požitek. Sedíte si pohodlně jako pán v kočáře, v případě nutnosti akcelerace otočíte jen zápěstím vpravo nebo zabrzdíte páčkou vlevo. Vlny na našich silnicích překonáváte s lehkostí a náklony jsou velmi hluboké. Pocity za kapotáží navozují dojem, že řídíte rychlý sněžný bob. Celý objekt se s vámi nakloní tak hluboko, kam až si troufnete. Až po zastavení zjistíte, že na bocích gumy již není prostor k dalším experimentům. Na obutých 13" Bridgestonech se cítíte naprosto v bezpečí. To vše jen do té doby, než narazíte na českou specialitu. Rolety jak hrady. (Vybržděný asfalt, třeba o výšce až 8 cm). I menší vlnky dokážou skútr tak rozhodit, že máte pocit konce krásného příběhu, který posloucháte tak rád. Začínáte vnímat poskakující skútr jako divokou kozu, která se vás snaží vytřást ze sedla nebo alespoň vaše kapsy zbavit drobných. Dlažba, prohlubně a běžné nerovnosti nejsou pro podvozek vážný problém. Vše spolyká jako nic. Pokud však narazíte na několik i malých "roleto-vlnek", začne právě ten nepříjemný pocit. A vyvrcholí, pokud na toto uskupení natrefíte v zatáčce. Podvozek nemá rád ani ostré přechody o větším rozdílu. Propadlý kanál, vyfrézovaná silnice atd. Skútr se na okamžik změní, ale i tato chvilka stačí, aby vám zkazila celý, jinak skvělý, dojem. Myslím, že je to způsobeno přední nedotlumenou a možná příliš natvrdo nastavenou vidlicí. Zajímavý je i zadní styl uchycení kyvného ramene. Prostě na roletách začne skútr poskakovat a jeví se velmi nestabilně, což podporuje i poměrně vysoké těžiště i posaz. Na druhou stranu musím říci, že se nestalo, aby Atlantik i při tomto měnil výrazně směr nebo měl tendence mlácení řidítek. Vše je o takovém nepříjemném chvilkovém zatřesení nebo poskočení. Chce to jen lepší cesty. Každý přeci nechce doma off-road.
Nový zážitek mi přineslo i projíždění zatáček - na Atlantiku je musíte "střihnout" pod plynem. Jakmile se třeba zaleknete a v náklonu nebo i na začátku uberete plyn, skútr padne do zatáčky jak Švédové na Prahu. Tahle 250tka už dost brzdí motorem a proto ten nepříjemný propad do strany náklonu. Ovšem držme se hesla: "Nebát se a nekrást." Za to se vám Atlantik odmění krásným, stopu držícím obloukem. Za dalších 20 zatáček zjistíte, že vlastně nechcete nikam jet, ale otočit se a dát si ty zatáčky znova. Je naprosto jedno, jestli máte za sebou spolujezdce nebo jste na skútru sám. Prostě začnete vyhledávat zatáčkovité tratě spíše, než rovné dálniční úseky. Ale i tady to má své kouzlo, když předjíždíte škůdky, žiguly, favority, dodávky a další vozidla ve 120 km/h a vzpřímeném posedu s výrazem, že o nic nejde. Samozřejmě vás štvou rychlíci, ale vy si zas přece můžete užívat těch skvělých oblouků zvaných serpentiny. Například kolem Kozákova, Turnova ….
Neuvěřitelně nízká se mi zdála i spotřeba. Na rychlých přejezdech Neratovice - Turnov, s využitím dálnice, si motor neřekl o více než 3,9l na stovku. Pokud jsme kroužili kolem Turnova, ve stoupáních a klesáních, měl skútr ještě nižší spotřebu. I přestože jsem zkoušel různé režimy jízdy, spotřeba byla vždy na hodnotách mezi 3,4 -3,9l na 100km. Při té váze - klobouk dolů. Na italském webu uvádí nádrž o velikosti 10,5l, ale v českém manuálu je údaj o 9,5l a z toho 1,5l rezerva. Když ručička ležela opřena o nulu a nejevila známky života, vyvolávalo to ve mně pocit zoufalství, neb jediná mě známá pumpa byla ještě 20 km daleko. A to už bylo na denním počítadle 193 km. Když tu náhle blikla kontrolka paliva. "Hurá funguje. Teprve teď rezerva"? Ano ještě tam je tedy 1,5l. Po ujetí 22 km kontrolka svítí stále, ale do nádrže jsem natankoval jen 8,65l což mi nějak "neštimovalo" v počtech. Při dalším tankování jsem zkoušel skútr různě naklánět, ale víc než zmíněných 8,5 litrů sem tam nedostal a to bylo na denním počítadle o dalších 231 km víc. Možná by si tahle 250tka zasloužila nádrž aspoň 12,5 litrů a bylo by to pro mě dokonalé. Její cestovatelský rádius by stoupl na 300 km, což by byla opravdu bomba. Kdyby se povedlo doladit tyto maličkosti, byl by podle mne tento skútr jedničkou na trhu ve své třídě, i když si myslím, že už jím ve skutečnosti je. Užitná hodnota Atlantiku 250 jeobrovská . Plochy pro nohy jsou vyvedeny v gumovém provedení, černý plast kryje místa, která se často dostávají do styku s botama. Z venku široká záď slibuje rozměrný prostor, ovšem je to celkem zklamání po otevření. I když je tu spíše počítáno asi i s koupí přídavného kufru. Nosič povoluje slušných 9kg. Podlouhlý, ale málo hluboký podsedlový prostor obsahující i 12V zásuvku a osvětlení pojme bez problémů velkou integrálu a jednu malou jet-přilbu. Nějaké svršky, rukavice a ledviňák tam taky k helmám dáte. Další prostor je podpořen 46litrovým kufrem. Sem natlačíte zbytek vašich věcí a hurá na cesty. Ve výbavě je i plachta proti dešti na sedlo, lanko pro uchycení helmy a nářadí ve standardním provedení. Přední schránka je dělená a bez problémů se do ní vejde např. zámek na kotouč, peněženka, 3 ks CD, mobil, a to vše najednou. Možná bych jen ocenil otvírání zapalování a přední schránky z jednoho místa. Na skútru jsou celkem čtyři zámky. Všechno sice na jeden klíč, ale přendávání klíče ze zámku do zámku je otrava. Zapalování, přední schránka, kryt nádrže, podsedlový prostor.
K dojíždění do práce i na výlety bych ho bral hned. Je to pro mne naprosto ideální dopravní prostředek. Když prší, zmoknete jen na bocích rukávů a něco málo zasáhne helmu a ramena. Spolujezdec zůstává kromě špiček bot naprosto v suchu. Doporučuji řidiči ovšem pořádné kalhoty, neboť hodně fouká zespoda na stehna. Voda se tam sice nedostane, ale průvan je to slušný - ostatně jako u všech těchto kapotovaných skútrů. Boční stojan vypíná automaticky motor a má svou kontrolku na přístrojovce. Na hlavní stojan to jde jen sešlápnutím páky stojánku pod motorem. Z hlavního stojanu dolů je třeba trochu cviku. Chyběla mi jen parkovací brzda, neb v kopci jsem boční stojan zásadně nemohl použít - váha skútru je již větší než třecí síla bočního stojánku. Jemné chybky ve slícování plastů jsem spíše přičítal tomu, že tento kus měl "nadrnčíno" již 3600 km výhradně po Praze. Ale i tak na něm nic nechrastilo a nevibrovalo, což velmi chválím. Malá eskapáda s vypadlým šroubkem zámku byla otázkou 20 min a neznamenala pro mě mínus. Přeci jen jsme na českých silnicích s kvalitou trochu pozadu. Pro mě je Atlantik 250 absolutně dostačující, skvěle vybavený skútr. Za skutečně slušnou cenu nabízí hodně a oproti konkurenci je v tomto ve velké výhodě. Kdo uvažuje o nákupu tohoto typu skútru, neměl by na něj zapomenout. Je velmi dobře vybaven a to je v této kategorii dost ceněno. S přihlédnutím k ceně myslím, že je to opravdu jedna z nejlepších variant. Z mého pohledu plusy zásadně převyšují zápory - v tomto případě bych řekl, že byly nepodstatné. Ty rolety nejsou přeci všude a na zámky se dá zvyknout.
+ velmi pěkný design
+ slušný motor
+ pohodlný posaz
+ ovladatelnost
+ užitná hodnota
- nestabilita na roletách
- příliš mnoho zámků
Z pohledu řidiče vám nekazí nic výhled a zpětný pohled z "tykadlovitých" předsazených zrcátek je excelentní. Štítek sice končí pod rovinou hlavy, ale z náporu vzduchu nemusíte mít strach, vše nažene až nad helmu, a to až do 120 km/h. Odolá tomu jen dobře rozhučená sršeň. Palubka (o budících se nedá mluvit) obsahuje snad kromě otáčkoměru vše, na co je řidič zvyklý a co potřebuje. Výhled na kontrolky a přístroje palubky je slušný, ale jen do té doby, než se rozjedete. Pak si člověk uvědomí, že musí podstatně sklánět hlavu a oči ze silnice na přístrojovku. Podle mě se přečtení hodin v 110 km/h musí věnovat více času, než je zdrávo, protože jsou umístěny dost nízko. Ale to nic nemění na slušivém kruhovém seřazení a jasné čitelnosti i za slunce. Podle mě je tento malý nedostatek způsoben "hodně" vysokým posazem. Stačilo by možná i o 5 cm nižší sedlo a bylo by po zádrhelu. Ovládací prvky na řidítkách jsou přesně tam, kde mají být. Jen světelná houkačka je integrována do kolébky přepínače světel, což je velmi chvályhodný počin. Okamžitě si na to zvyknete.
Jak jsem zjistil večer, světla chtěla trochu sklonit, což ochotně provedli přímo druhý den v prodejně. Po tomto drobném zásahu se rozlil na cestu přesný plný paprsek potkávacího světla, svítí totiž jen pravé. Při přepnutí na dálkové svítí zas jen levé. Nijak to nevadí a osvětlení vozovky je velmi slušné. Světlomety se dají jak výškově tak směrově do stran nastavit šrouby, jenž jsou po odklopení přední schránky a vyloupnutí krytek přístupné jen dlouhým šroubovákem. Tuto akci však provádíte jen jednou a dle popisu z návodu to není vůbec složité.
Posaz řidiče je na jedničku. Máte perfektní výhled a je vidět i přes běžné osobáky. Jsou tu dvě hlavní varianty opření chodidel. Každý si tak najde tu, která mu bude plně vyhovovat. Sedlo je příjemně tuhé a malá opěrka nedovoluje sklouznutí vzad, i když mě při natažených nohách chybělo pár cm. Ale i tak jsem při mých 183cm nenašel v tomto směru jiný nedostatek. Kolena jsou v bezpečné vzdálenosti od všeho a řidítka bezproblémově padnou do ruky. Taktéž spolujezdec má "široké" možnosti usazení. Pohodlně cestuje jak 160 tak 185cm velký "batůžek". Stupačky pro něj jsou sice na jednom místě, ale zato velmi kvalitní (široké, pohodlné) a hlavně jsou dobře polohově umístěny. Možnost lehkého opření o kufr přivítal snad každý, kdo měl možnost tuto variantu vyzkoušet. Brzda, stisk startéru a otočení plynu. Tři věci, které stačí k tomu, aby se roztočil motor. Zvuk je jak z "pětikila" = tohle se mi sakra líbí. Italové to opravdu umí naladit. Pozvolný plynulý rozjezd je jedním z kladů, které ocení snad každý. Jakmile se ale otočí kola a vy náhodou potřebujete vyrazit vpřed, z prostoru pro motor se ozve slušné zavití a skútr vystřelí vpřed s takovou razancí, že by to málokdo od takového macka čekal. Přeci jen 23 koní už je slušné stádo. Tuto radost, vám ale zkalí tachometrových 110. Přes tuto čárku to jde jen velmi zvolna k maximálně 125, jen při vlhkém a studeném počasí i ke 130 km/h. Právě při tomto počasí je zrychlení ještě markantnější. Od nuly do stovky máte pocit "vládce silnice" a ani audi A4 quatro nemá šanci vám to od semaforu k semaforu "natřít". Musíte si ale uvědomit, že tahle vodou chlazená 250tka táhne 170 kg své hmotnosti a až 210 kg povolené zátěže, což mi přijde jako úctyhodná hodnota. Akcelerace ve dvou neubývá na razanci a dlouhodobá cestovní rychlost se dá právě i ve dvou a s kufrem držet kolem 120cítky, kopec - nekopec. Při rozjezdu v prudkém stoupání musíte skútru trochu pomoct očima, ale jak se otočí kola, jde rychlost zase úspěšně nahoru.
Proplétání mezi auty v Praze už není tak snadné jako na menších příbuzných. Skútr je trochu širší a hlavně delší, a když máte nasazen kufr, pak se můžete jen dohadovat, jak blízko byl k zrcátku vedlejší plechovky, když jste se protahoval mezerou… Kolony na státovkách míjíte v naprostém klidu. Stejně se šinou 70tkou a vám nedělá problémy zrychlit či zbrzdit. Přesně na tohle se Atlantik hodí nejlíp. Tady musíte ocenit lehkost, s jakou se této role Atlantik ujme. Nezvyklá situace pro mě nastala při brždění. V 60ti mačkám páčku přední brzdy - je to přeci třípístek a tak už od pohledu to ve mně vyvolávalo pocit slušné účinnosti. Dost vlažný účinek… Stačíte si jen říct: "A sakra to je to tak těžký?" a druhá ruka instinktivně v pudu sebezáchovy hmátne po páčce zadní brzdy. V té chvíli jako když vyhodíte kotvu. Zpomalení je markantní a nemusíte vyvinout ani velkou sílu. Pak pokus obráceně. Zkouška zadní. Zas ten pocit vyhození kotvy. To už si člověk i myslí, že snad někdo ve fabrice ze srandy prohodil hadičky. Po prostudování dokumentace pak zjistíte, že máte k dispozici dual (číst dokumentaci se vyplatí). Když zmáčknete páčku napravo, brzdí z třípístku ve předu jen dva pístky. A když zmáčknete páčku vlevo, brzdí komplet zadní brzda a jeden pístek předního brzdiče. Tedy obě nápravy (obě kotoučové). Máte pocit, že to ovládání je i pro úplný trubky. Jen půl dne a moje jízda má lepší styl: "Pravá ruka jen plyn a levá jen brzda". Pro běžný provoz ideální, bez přehmatávání a dalších rušivých pohybů. Je to podle mě skvěle vymyšleno. Intuitivně vám to přejde do podvědomí tak rychle, že to ani nezaregistrujete. Horší je to potom při přechodu na jiný typ skútru, kde vám to dost schází.
Jízda na tomhle skútru od Aprilie je požitek. Sedíte si pohodlně jako pán v kočáře, v případě nutnosti akcelerace otočíte jen zápěstím vpravo nebo zabrzdíte páčkou vlevo. Vlny na našich silnicích překonáváte s lehkostí a náklony jsou velmi hluboké. Pocity za kapotáží navozují dojem, že řídíte rychlý sněžný bob. Celý objekt se s vámi nakloní tak hluboko, kam až si troufnete. Až po zastavení zjistíte, že na bocích gumy již není prostor k dalším experimentům. Na obutých 13" Bridgestonech se cítíte naprosto v bezpečí. To vše jen do té doby, než narazíte na českou specialitu. Rolety jak hrady. (Vybržděný asfalt, třeba o výšce až 8 cm). I menší vlnky dokážou skútr tak rozhodit, že máte pocit konce krásného příběhu, který posloucháte tak rád. Začínáte vnímat poskakující skútr jako divokou kozu, která se vás snaží vytřást ze sedla nebo alespoň vaše kapsy zbavit drobných. Dlažba, prohlubně a běžné nerovnosti nejsou pro podvozek vážný problém. Vše spolyká jako nic. Pokud však narazíte na několik i malých "roleto-vlnek", začne právě ten nepříjemný pocit. A vyvrcholí, pokud na toto uskupení natrefíte v zatáčce. Podvozek nemá rád ani ostré přechody o větším rozdílu. Propadlý kanál, vyfrézovaná silnice atd. Skútr se na okamžik změní, ale i tato chvilka stačí, aby vám zkazila celý, jinak skvělý, dojem. Myslím, že je to způsobeno přední nedotlumenou a možná příliš natvrdo nastavenou vidlicí. Zajímavý je i zadní styl uchycení kyvného ramene. Prostě na roletách začne skútr poskakovat a jeví se velmi nestabilně, což podporuje i poměrně vysoké těžiště i posaz. Na druhou stranu musím říci, že se nestalo, aby Atlantik i při tomto měnil výrazně směr nebo měl tendence mlácení řidítek. Vše je o takovém nepříjemném chvilkovém zatřesení nebo poskočení. Chce to jen lepší cesty. Každý přeci nechce doma off-road.
Nový zážitek mi přineslo i projíždění zatáček - na Atlantiku je musíte "střihnout" pod plynem. Jakmile se třeba zaleknete a v náklonu nebo i na začátku uberete plyn, skútr padne do zatáčky jak Švédové na Prahu. Tahle 250tka už dost brzdí motorem a proto ten nepříjemný propad do strany náklonu. Ovšem držme se hesla: "Nebát se a nekrást." Za to se vám Atlantik odmění krásným, stopu držícím obloukem. Za dalších 20 zatáček zjistíte, že vlastně nechcete nikam jet, ale otočit se a dát si ty zatáčky znova. Je naprosto jedno, jestli máte za sebou spolujezdce nebo jste na skútru sám. Prostě začnete vyhledávat zatáčkovité tratě spíše, než rovné dálniční úseky. Ale i tady to má své kouzlo, když předjíždíte škůdky, žiguly, favority, dodávky a další vozidla ve 120 km/h a vzpřímeném posedu s výrazem, že o nic nejde. Samozřejmě vás štvou rychlíci, ale vy si zas přece můžete užívat těch skvělých oblouků zvaných serpentiny. Například kolem Kozákova, Turnova ….
Neuvěřitelně nízká se mi zdála i spotřeba. Na rychlých přejezdech Neratovice - Turnov, s využitím dálnice, si motor neřekl o více než 3,9l na stovku. Pokud jsme kroužili kolem Turnova, ve stoupáních a klesáních, měl skútr ještě nižší spotřebu. I přestože jsem zkoušel různé režimy jízdy, spotřeba byla vždy na hodnotách mezi 3,4 -3,9l na 100km. Při té váze - klobouk dolů. Na italském webu uvádí nádrž o velikosti 10,5l, ale v českém manuálu je údaj o 9,5l a z toho 1,5l rezerva. Když ručička ležela opřena o nulu a nejevila známky života, vyvolávalo to ve mně pocit zoufalství, neb jediná mě známá pumpa byla ještě 20 km daleko. A to už bylo na denním počítadle 193 km. Když tu náhle blikla kontrolka paliva. "Hurá funguje. Teprve teď rezerva"? Ano ještě tam je tedy 1,5l. Po ujetí 22 km kontrolka svítí stále, ale do nádrže jsem natankoval jen 8,65l což mi nějak "neštimovalo" v počtech. Při dalším tankování jsem zkoušel skútr různě naklánět, ale víc než zmíněných 8,5 litrů sem tam nedostal a to bylo na denním počítadle o dalších 231 km víc. Možná by si tahle 250tka zasloužila nádrž aspoň 12,5 litrů a bylo by to pro mě dokonalé. Její cestovatelský rádius by stoupl na 300 km, což by byla opravdu bomba. Kdyby se povedlo doladit tyto maličkosti, byl by podle mne tento skútr jedničkou na trhu ve své třídě, i když si myslím, že už jím ve skutečnosti je. Užitná hodnota Atlantiku 250 jeobrovská . Plochy pro nohy jsou vyvedeny v gumovém provedení, černý plast kryje místa, která se často dostávají do styku s botama. Z venku široká záď slibuje rozměrný prostor, ovšem je to celkem zklamání po otevření. I když je tu spíše počítáno asi i s koupí přídavného kufru. Nosič povoluje slušných 9kg. Podlouhlý, ale málo hluboký podsedlový prostor obsahující i 12V zásuvku a osvětlení pojme bez problémů velkou integrálu a jednu malou jet-přilbu. Nějaké svršky, rukavice a ledviňák tam taky k helmám dáte. Další prostor je podpořen 46litrovým kufrem. Sem natlačíte zbytek vašich věcí a hurá na cesty. Ve výbavě je i plachta proti dešti na sedlo, lanko pro uchycení helmy a nářadí ve standardním provedení. Přední schránka je dělená a bez problémů se do ní vejde např. zámek na kotouč, peněženka, 3 ks CD, mobil, a to vše najednou. Možná bych jen ocenil otvírání zapalování a přední schránky z jednoho místa. Na skútru jsou celkem čtyři zámky. Všechno sice na jeden klíč, ale přendávání klíče ze zámku do zámku je otrava. Zapalování, přední schránka, kryt nádrže, podsedlový prostor.
K dojíždění do práce i na výlety bych ho bral hned. Je to pro mne naprosto ideální dopravní prostředek. Když prší, zmoknete jen na bocích rukávů a něco málo zasáhne helmu a ramena. Spolujezdec zůstává kromě špiček bot naprosto v suchu. Doporučuji řidiči ovšem pořádné kalhoty, neboť hodně fouká zespoda na stehna. Voda se tam sice nedostane, ale průvan je to slušný - ostatně jako u všech těchto kapotovaných skútrů. Boční stojan vypíná automaticky motor a má svou kontrolku na přístrojovce. Na hlavní stojan to jde jen sešlápnutím páky stojánku pod motorem. Z hlavního stojanu dolů je třeba trochu cviku. Chyběla mi jen parkovací brzda, neb v kopci jsem boční stojan zásadně nemohl použít - váha skútru je již větší než třecí síla bočního stojánku. Jemné chybky ve slícování plastů jsem spíše přičítal tomu, že tento kus měl "nadrnčíno" již 3600 km výhradně po Praze. Ale i tak na něm nic nechrastilo a nevibrovalo, což velmi chválím. Malá eskapáda s vypadlým šroubkem zámku byla otázkou 20 min a neznamenala pro mě mínus. Přeci jen jsme na českých silnicích s kvalitou trochu pozadu. Pro mě je Atlantik 250 absolutně dostačující, skvěle vybavený skútr. Za skutečně slušnou cenu nabízí hodně a oproti konkurenci je v tomto ve velké výhodě. Kdo uvažuje o nákupu tohoto typu skútru, neměl by na něj zapomenout. Je velmi dobře vybaven a to je v této kategorii dost ceněno. S přihlédnutím k ceně myslím, že je to opravdu jedna z nejlepších variant. Z mého pohledu plusy zásadně převyšují zápory - v tomto případě bych řekl, že byly nepodstatné. Ty rolety nejsou přeci všude a na zámky se dá zvyknout.
Plusy:
+ velmi pěkný design
+ slušný motor
+ pohodlný posaz
+ ovladatelnost
+ užitná hodnota
Mínusy:
- nestabilita na roletách
- příliš mnoho zámků
Informace o redaktorovi
Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz