Yamaha Race the Blue den

Žhavé motokrosové novinky YZ450F, YZ250F a YZ125 ze země vycházejícího slunce se nám předvedly v plné kráse na motokrosové trati „Kavčák“ poblíž Benešova. Přivezl je tam importér značky Yamaha do České republiky, který pro premiérovou ochutnávku řady YZ modelového roku 2012 připravil parádní zázemí a velice příjemnou racingovou atmosféru. Abychom poznali limit, kam až se dají motokrosová ýzetka dostat, pozvali si dva borce na slovo vzaté. Těmi byli tovární jezdci Jirka Čepelák a Honza Mrázek, které můžeme vidět v akci například na tratích českého mistráku.
Samotné jízdě předcházela prezentace, kde jsme se dozvěděli o motokrosových modelech řady YZ pro rok 2012 vše podstatné. Mimochodem, Yamaha právě vstoupila do své čtyřicáté sezony, kdy se věnuje motocyklům kategorie Competition, a o novinkách pro nastávající sezonu jste se mohli dočíst na našem portálu v tomto článku.

Představení YZ250F

Fungl nová čtyřtaktní dvěpade, která i nadále přichází na motokrosové tratě s karburátorem, zaznamenala nejvíce zásadních inovací. K lepší odezvě na plynovou rukojeť a vyššímu výkonu ve středních i vysokých otáčkách přispělo efektivnější nastavení motoru a odlehčený píst o 8,7% s upraveným pístním čepem. Nová je také kliková hřídel a vyvažovací hřídel včetně závaží, což přispívá ke snížení vibrací do řídítek. Již zmíněnou lepší odezvu na plynovou rukojeť podpořil karburátor o průměru 39 mm, což je o dva milimetry více než dříve. Ze stejného důvodu byl modifikován vzduchový filtr s nižším odporem vzduchu. Vylepšila se také řídící jednotka pomocí optimalizace časování zapalování. Inovacím neunikl ani tlumič výfuku, jež musí splňovat přísné limity závodních předpisů
Aby mašina získala na větší stabilitě v zatáčkách a při doskocích, dostala novou vidlici, která je ve srovnání s předchozím modelem dokonce o 150 % tužší proti kroucení. Jedná se o vidlici, která je použita u nové čtyřistapadesátky a byla upravená pro kompatibilitu s rámem YZ250F. Jak bylo řečeno, vidlice přispívá k lepší ovladatelnosti, na čemž se také podepsaly nové brýle. Ty také pocházejí z nové YZ450F a jejich výroba probíhá litím, namísto kování. Zásadní úpravou prošel hliníkový rám, který přešel z dvou boxového typu na tří boxový a došlo u něj k upravení uchycení motoru a kyvné vidlice. Pro lepší pocit lehkosti řízení byla upravena výška matice středu řízení z devíti milimetrů na dvanáct. Zadní tlumič dostal novou vnitřní osu, což by mělo hrát do karet lepšímu tlumení. Také došlo k vyosení kladky plynové rukojeti, a proto by měl mít dvanáctkový model lepší odezvu na plyn. Sedlo dvanáctkové čtyřtaktní dvěstěpadesátky zaznamenalo vylepšení v podobě nového materiálu, který vychází vstříc lepšímu pohybu jezdce, a tím pádem samotné ovladatelnosti stroje.
Nové je také víčko s hadičkou palivové nádrže, stejně jako její uzávěr, také kryt motoru a v neposlední řadě oku lahodící grafika nebo řetěz ve zlaté barvě. Zajímavostí je možnost použití paliva příměsí ethanolu, což platí také pro větší čtyřipade.

Představení YZ450F

Také motokrosová čtyřistapadesátka se zakloněným válcem a elektronickým vstřikováním paliva vyráží kypřit motokrosové tratě s několika důležitými vylepšeními. Tím zásadním je nové standardní nastavení vstřikování, což by mělo přispět k daleko lepší odezvě při startech. Pro snazší řazení jednotlivých rychlostních stupňů získala YZ450F nové řadící vidličky s naprosto odlišným uchycením a dále řadící válec s upravenými vodícími drážkami.
Pro jistější chování mašiny během jízdy bylo vylepšeno kompletní odpružení, které je navíc ještě lehčí. Prsty v tom má přední vidlice. Hmotnost se snížila odlehčením tlumící jednotky a použitím plastových držáků pružin. Optimalizace se týká také nastavení zadního tlumiče.
Podobně jako u dvěstěpadesátky je u YZ450F nové víčko palivové nádrže včetně hadičky, sedlo z nového materiálu, zlatý řetěz, ale i zbrusu nová grafika.

Představení YZ125

Odpoledne s dvanáctkovými motokrosy tří ladiček začínám ve společnosti dvoutaktní stopětadváci. Tahle modrá hadimrška těží ze své muší hmotnosti 95 kilogramů, a pekelně nabroušeného dvoutaktního kapalinou chlazeného jednoválce. Jak známo, dvoutakty si žádají přesné řazení, pečlivou práci se spojkou a maximální využití brzdného aparátu. Ani u této horkokrevné dváci tomu není jinak, a tak jsou první okamžiky na benešovské trati příslibem pořádného čardáše. Trať je totiž poměrně rozbitá a po celé své délce nenabízí jediný úsek, kdy by si jezdec mohl alespoň na vteřinku odpočinout. Je to tím, že se tu před modrou akcí Race the Blue trénovalo za mokra a poté přišly horké slunečné dny, které trať dokonale vysušily. Proto vyjeté koleje ztvrdly, před vingly zůstaly díry od odbrzďování a v zatáčkách zůstaly hluboké drážky. Už chápu, proč nás Čépa před jízdou varoval a nabádal k maximální opatrnosti. Naproti tomu konstatoval, že díky těmto náročným podmínkám máme šanci vyzkoušet dvanáctkové motokrosy v těch nejtěžších podmínkách, takže máme vlastně štěstí.
Yamaha YZ125 se na náročné trati ukazuje v nejlepším světle. Pérování v továrním set-upu spolehlivě filtruje rozbité rovinky a s ledovým klidem tlumí doskoky. Její nabroušené dvoutaktní srdíčko rozhodně nemá nouzi o výkon a především na roletách se musí dávat pozor na nechtěné vrknutí, které by v tom lepším případě skončilo pořádnou svíčkou. Pro plynulou jízdu je velkým přínosem výborně fungující šestistupňová převodovka. Na stopětadvacítce se řadí často a díky charakteristice vysokootáčkového dvoutaktu je víc než důležité mít vždy zařazený správný kvalt. Jakékoliv prořazení znamená ztrátu rychlosti a nutnost vypomoci si spojkou. Navzdory tomu, že je spojka mechanická (lanková), funguje poměrně dobře a dá se ovládat jedním prstem. To se hodí především v zatáčkách, jelikož bez zaspojkování z nich nemáte šanci vystřelit podle představ.
U YZ125 jsou velice důležitým prvkem brzdy. Dvoutakt vám prostě motorem nezabrzdí, a tak dynamika jízdy závisí na tom, jak budete umět využít jejich potenciál. Ty na dváce fungují opravu perfektně a zejména přední se dá perfektně dávkovat. Na zadní brzdu si musím chvilku zvykat, protože je na můj vkus ostrá až moc a zadní kolo rychle blokuje.
Ve finále musím říct, že na mě YZ125 udělala výborný dojem. Je to díky nízké hmotnosti, výborné ovladatelnosti a výkonu ostrého dvoutaktního jednoválce. Vše na motorce funguje naprosto samozřejmě, a člověk se díky tomu může maximálně soustředit na ukrajování vteřinek na své oblíbené motokrosové trati.

Jízda na YZ250F

Po stopětadváce přichází čas čtyřtaktní dvěstěpadesátky, která s předchozím dvoutaktem sdílí stejnou kategorii MX2. Už při nasednutí do sedla pociťuji příjemně malou stavbu a tak se těším, až jí trošku zatopím pod kotlem. Trať už jsem trošku dostal pod kůži na dvoutaktní dváce, a tak můžu začít na její čtyřtaktní kolegyni hned tahat. Odezva na plynovou rukojeť je okamžitá a na roletě si plynem snažím držet přední kolo lehce nad terénem. Díky tomu nepřichází tolik „štosů“ do rukou a zároveň mašina nekompromisně drží přímý směr. U malého čtyřtaktu se mi líbí především použitelné střední pásmo a plynulý přechod do vysokých otáček. Je překvapivé, jak daleko se nechá točit, než si řekne o přeřazení na vyšší kvalt. Řeknu vám, zvuk téhle pětiventilové Yamahy ve vysokých otáčkách je naprostou lahůdkou a neustále mě nutí držet motor v plných točkách.
Pomalu bych nevěřil, že je na malém čtyřtaktu sériový výfukový systém... Řazení jednotlivých rychlostí je krátké a přesné, což se podepisuje na plynulé jízdě a akceleraci z utažených zatáček. Velice příjemná je ovladatelnost mašiny a ochota zatáčet. Člověk ji nemusí dvakrát přemlouvat aby čistě vykroužila zatáčku vnitřkem nebo prolítla tobogan. Pérování v továrním nastavení pracuje opravdu dobře a poradí si na jedničku i s takto náročnou tvrdou tratí. Další nastavení je věcí individuálních potřeb, které se odvíjejí od váhy jezdce, stavu a typu tratě a v neposlední řadě zkušeností jezdce. Rozsah stavitelného pérování je hodně široký a každý si stoprocentně najde ten svůj ideál. Podobně jako u stopětadvacítky se mi u čtyřtaktní dvěpade dost líbily brzdy. Hlavně přední se výborně dávkuje a už při jemném namáčknutí disponuje velice slušným brzdným účinkem.
YZ250F na mě udělala dojem velmi kompaktní mašiny s výbornými jízdními vlastnostmi. Parádně brzdí, stejně skvěle se vodí do zatáček a celkově působí lehkým dojmem. Určitě bude dobrou vstupenkou pro divoké juniory do čtyřtaktního motokrosového světa, kde se budou rvát o těžce vydřené body třídy MX2 a zrovna tak připraví moře blátivých zážitků hobbíkům, kteří se motokrosem chtějí bavit a necítí se po fyzické nebo technické stránce na ostřejší čtařistapadesátku.

Jízda na YZ450F

Po malém čtyřtaktu dochází na YZ450F, tedy nářadí královské třídy MX1. Do sedla čtyřistapadesátky se dostávám odpoledne, kdy už dostala ostřejší mapu číslo jedna. Hned v prvních metrech benešovské trati cítím obrovskou chuť po otáčkách. I sebemenší pootočení plynové rukojeti je odměněno velice prudkou reakcí čtyřventilového jednoválce, což je výhodou při průjezdu rozbitých rovinek. To proto, že si stačí švihem vrknout, posunout se ve stupačkách dozadu a pak už si jen držet přední kolo těsně nad zemí. Průjezd je pak daleko příjemnější, protože mašina pěkně drží přímý směr a člověk toho tolik neschytá do rukou.Také výjezdy ze zatáček jsou díky ostré reakci na plyn hodně dynamickou záležitostí a je potřeba dávat velké bacha na nechtěné wheelie.
Díky výbornému podvozku mám skvělý pocit při průjezdech zatáček. Po této stránce jsem si motokrosovou čtyřistapadesátku tří ladiček oblíbil už minulý rok. Její pocitově jednoduchá ovladatelnost, poslušnost v zatáčkách a celková obratnost ji řadí v mém žebříčku motokrosových čtyřistapadesátek na příčky nejvyšší. Nicméně ostrá palivová mapa se se mnou moc nemazlí a poměrně rychle mě obírá o poslední doušky sil. Proto si v depu nechávám naordinovat o něco mírnější mapu, která se vyznačuje o něco jemnější reakcí na plynovou rukojeť. Samotná instalace je otázkou pár minut a než do sebe stačím nalít pár doušků tekutiny, je mašina připravena vyrazit na trať.
Fakt jsem dost zvědav, jestli mám šanci nějaký rozdíl zpozorovat a díky mírnější mapě vydržet v sedle čtyřistapadesátky déle. Hned na prvních metrech cítím, že je rozdíl markantní a motorka není tak agresivní jako s předchozí mapou. Po několika kolech s mapou číslo dvě musím konstatovat, že tohle je přesně to, co mi maximálně vyhovuje. Mám pocit, že nejedu v takové křeči a s motorkou se nemusím tolik prát, což se podepisuje také na delší výdrži ve stupačkách. Z pohledu hobbíka je právě tahle mapa v kombinaci s povedenou geometrií podvozku a ideálně nastaveným pérováním naprosto správnou volbou. Ve velice dobrém světle se ukazuje pětistupňová převodovka, která je přesná, kroky mezi jednotlivými stupni jsou krátké a řazení neutrálu je hračka. Podobně jako u předchozích modelů, musím také u čtyřistapadesátky pochválit brzdy. Výborně se dávkují, disponují opravdu festovním účinkem, přičemž na páčku přední brzdy bohatě stačí jeden prst.
YZ450F mě ani letos nezklamala. Je to především díky parádní ovladatelnosti, výbornému pérování v továrním set-upu, ale i charakteristice motoru, který mi sedl zejména s mírnější mapou číslo dvě. Právě proto věřím, že si YZ450F najde oblibu u široké škály motokrosových střelců nejrůznějších výkonností. Je jasné, že plný potenciál ostré čtyřistapadesátky dokáže využít jen profík s bohatými zkušenostmi a dobrou fyzickou kondicí, ale naproti tomu na ní zajede i hobík, kterému vyšší objem a použitelný spodek čtyřtaktního jednoválce odpustí kdejaké prořazení a spolehlivě ho vytáhne z bryndy.

Mašina Mistra republiky

Jelikož na Kavčák dorazil i úřadující Mistr republiky Jirka Čepelák, nemohlo chybět jeho závodní nářadíčko. Upřímně řečeno, Čépovu nabídku vyzkoušet si jeho závodní YZ450F bych rozhodně nečekal… když však přišla, jen těžko se dalo odolat. Se zvláštním pocitem přehazuji nohu přes sedlo a opírám ruce do řidítek. Tady mě čeká první šok. Jirka má totiž dost specifická řídítka, která jsou nakloněna k jezdci a jejich konce jsou „silničářsky“ zahnuté. Ve finále mě to nutí cpát lokty dolů, což je přesně naopak, než říká správný motokrosový úchop. Když se tomu divím, Čépa se jen usmívá a s pusou od ucha k uchu komentuje slovy: „to víš, čím jsem starší, tím si je dávám víc k sobě“. Všechno ostatní mi pak přijde hodně podobné jako u sériových modelů.
Pár prošlápnutí a motor začíná vrnět. Díky výfukovému systému Sharon je zvuk o něco hlubší a více od plic si prozpěvuje čtyřtaktní písničku. Řadím za jedna a vyrážím na trať. Motorka působí o něco tvrději než sériová čtyřipade, takže na rozbité rovince něco schytám do rukou. Hned se tu ukazuje, že je mašina nastavena na daleko vetší kalup a s pomalejším jezdcem nemá slitování. To platí i při doskocích, průjezdech všech možných zatáček a rolet. Se svým tempem se po stránce pérování nemám šanci dostat do stavu, aby začalo ideálně fungovat. Sám Čépa říkal, že když mě sledoval, hned viděl, že při průjezdu rozsekané rovinky obtížně držím směr a zadní kolo mi uskakuje ze strany na stranu. Zde se jen potvrzuje fakt, jak je v motokrosu důležité nastavení pérování, a že každý jezdec různých výkonností potřebuje něco naprosto jiného. Po výkonové stránce jsem čekal větší nálož. Motorka není extrémně agresivní a překvapuje mě velice příjemným a lineárním průběhem výkonu. Pocitově se mi zdá silnější především ve vysokých otáčkách, kdy jede jak z praku. Opět se ukazuje, že brutální výkon není to hlavní, čím by měla motokrosová mašina disponovat. Co se brzd týče, fungují stejně skvěle jako u sériového modelu a citlivě reagují i na jemné namáčknutí.
Ve stupačkách mistrovské čtařistapadesátky dávám pár kol a s respektem ji vracím zpět do správných rukou. Musím říct, že zážitek to byl jako hrom a Jirkovi za něj děkuji. Celkově ale musím přiznat, že jsem se po jízdní stránce cítil o kus lépe na sériové mašině v továrním nastavení. Ta Čépova totiž umí jezdit jen v pořádným fofru a s nikým jiným než svým pánem si zrovna nezadá.

Yamaha Race the Blue den je u konce a mě nezbývá než poděkovat za jedinečnou akci a možnost ochutnat ostré motokrosové mašiny Yamaha pro rok 2012.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE