globalmoto_unor




Offroadové Husky 2013 na domácí půdě v Itálii

Kapitoly článku

TE310R

Dopoledne naše česko-italská skupina dostává pod zadek endura TE250R a TE310R. Oba soutěžáky daly sbohem spínací skříňce s klíčkem a oproti loňským modelů dostaly kromě zásadních inovací také písmenko „R“, které napovídá, že se bude jednat o nabroušené kočičky. Nejdříve vyrážíme prozkoumat enduro okruh v sedle TE310R. Jelikož není příliš dlouhý a svou charakteristikou připomíná spíše trať crosscountry, poměrně rychle ho dostávám pod kůži a začínám se soustředit na chování ostré třistadesítky. Hned úvodem musím říct, že holka italská má velikou chuť do života a překvapuje mě především nabroušeným výkonem ve vysokých otáčkách. Na druhou stranu, funguje poměrně slušně od spodu a není potřeba zuřivě spojkovat na každém výjezdu ze zatáčky. Hračkou je také průjezd velké kaluže, kde si stačí vrknout a přední kolo je rázem ve vzduchu.
Celkově je výkonová křivka příjemně lineární a plyn se dá perfektně dávkovat. Po výkonové stránce působí třistadesítka ve spodku nezáludným dojmem, a proto není důvod mít obavy z nechtěného vrknutí, které by bylo odměněno zběsilým výletem mezi stromy italských luhů a hájů. Za zmínku určitě stojí skvěle naladěné vstřikování paliva, protože motorka není ucukaná ani v nejnižších otáčkách, které jsou velice důležité při zdolávání náročného terénu trialového charakteru. Na vysoké úrovni je samotná ovladatelnost. Ve stupačkách třistadesítky je hračka trefovat hluboké koleje, projíždět pomalé i rychlé zatáčky, ale také se prolétnout vzduchem. Podvozek v sériovém set-upu je příjemně naladěn, i když se mi zdá být na třídu enduro o něco tvrdší. Připomenout je potřeba také festovní účinek přední brzdy Brembo. Ta je ostrá jako břitva a je nutné si na její účinek zvyknout. Silnější zmáčknutí brzdové páčky může totiž překvapit rychlým a ostrým účinkem, zejména pak na kluzkém povrchu. Zadní je nastavena velice rozumě a nestává se mi, že bych si jedinkrát zašlápl motor.
Celkově na mě TE310R udělala velice dobrý dojem, podobně jako její „starší“ dvanáctková ségra při Husky dni v Čechách. Třináctka se však po výkonové stránce zdá ještě o chlup ostřejší, a to hlavně ve vysokých otáčkách. Řekl bych, že se také o krůček zlepšila, co se ovladatelnosti a chuti zatáčet týče. Tento model jasně demonstruje, že do toho červenobílí pořádně šlapou a sňatek s BMW přináší hodně šťavnaté ovoce.

TE250R

Na čtyřtaktní dvěpade jsem fakt hodně zvědav a říkám si, jestli mě vůbec může něčím po předchozí třistadesítce překvapit. Už první okamžiky na trati napovídají, že určitě může, a že bude během další rundy o zábavu postaráno. Čtvrtlitr mi sedí minimálně o level více než TE310R. Huska je totiž parádně ovladatelná, skvěle zatáčí a reaguje na každý podnět. Jelikož není výkon na spodku tak silný jako u třistadesítky, je potřeba více spojkovat a využívat nižší rychlosti šestistupňové převodovky. Pokud jde o spojku, je potřeba opět pochválit její jemný chod. Hydraulika si při namáčknutí páčky nežádá tolik síly jako klasické lanko, a proto předloktí zůstává dlouho čerstvé.
Výkon ve vysokých otáčkách je také u čtyřtaktní dvěpade hodně slušný a troufám si říct, že ve špičce nemá daleko ke své větší sestřičce TE310R. Nicméně v celém rozsahu mi připadá velice dobře dávkovatelný a endurácky nezáludný, což je příjemné, protože nemusím mít obavy z nechtěného vrknutí a následného pobíhání za mašinou v prostorech mimo natažené „mlíko“. Podobně jako u třistadesítky funguje vstřikování paliva bez cukání v celém spektru otáček, což se podepisuje na plynulé a čisté jízdě.
Dvěpade krotí brzdy Brembo a je potřeba uznat, že svojí práci odvádí velice dobře. Na páčku přední brzdy bohatě stačí jeden prst a je potřeba mít stále na paměti, že účinek je okamžitý a pekelně ostrý. Naopak zadní brzda se dá dobře dávkovat a nikdy si nezašlapuji motor.
Pérování je pocitově naprosto stejné, jako u předchozí třistadesítky. Je naladěno o něco více tvrději a svou charakteristikou maximálně vyhovuje mé váze a místní rychlé trati připomínající crosscoutry. Poměrně často se skáče mezi stromy, jezdí dlouhé rovinky, ale dochází i na sérii zatáček nejrůznějších poloměrů s kluzkými kameny. Nikdy přitom nepřichází chvíle kdy bych si řekl, že by pérování mohlo fungovat lépe či se dostalo na dorazy.
TE250R mě opravdu chytla, a kdybych si měl vybrat, určitě bych ji dal přednost před „větší“ třistadesítkou. Vše totiž funguje naprosto suverénně a lehce, a proto je jízda na hravé čtyřtaktní dvěpade velkou zábavou.

TC250R

Odpoledne se odehrává pod taktovkou motokrosů. Během polední pauzy se trať řádně pokropila a od polského kolegy dostávám varování, že místy krutě klouže. Proto dávám první kolo jen na kochačku a snažím se pro mě novou trať dostat pod kůži. Je opravdu moc pěkná a nabízí snad všechno, co se dá v motokrosové učebnici vyčíst. Jediný úsek, který mi zrovna nevoní, je dlouhá roleta a musím přiznat, že za celý den ji nepřicházím na chuť. Naopak výjezdy a skoky přes hranu naslepo nemají chybu, stejně jako vingly, kde se dá opřít do mantinelu. Po pár kolech se snažím zrychlovat a dostávat se do tempa. Na jednom pokropeném sjezdu před vracečkou beru za přední brzdu více než je zdrávo a během pikosekundy se válím jak dlouhej, tak širokej. Už je mi jasný, před čím mě kolega varoval. Každopádně přední brzda funguje opravdu dobře a je potřeba si na její silný a okamžitý účinek zvyknout.
Pérování TC250R je nastaveno dost tvrdě a vyhovovat bude zřejmě jezdcům o 10-15 kilo těžším než jsem já (68 kg). Rozbité rovinky i dopady po skocích mi to dávají náležitě sežrat. Je však jasné, že právě pérování disponuje širokým spektrem nastavení a je pouze a jenom na jezdci, aby si ho naklikal podle svých potřeb. Nicméně mašina výborně drží směr, hezky trefuje koleje a ochotně se pokládá do zatáček. Příjemná je úzká stavba, což hraje do karet celkové ovladatelnosti a možnosti si mašinu řídit tělem jak ve vzduchu, tak na zemi. Pokud bych se snažil najít nějakou pihu na kráse, bylo by to asi sedlo, které by mohlo být o pár centimetrů delší. Také bych si dokázal představit lehčí startování, protože na kick-start malého técéčka je potřeba vícekrát šlápnout. 
Trať ve svahu si říká o výkon, což pro TC250R není problém. Výkonu má totiž opravdu dost a zejména ve vysokých otáčkách letí jak utržená ze řetězu. Reakce na plynovou rukojeť je okamžitá a agresivní , ostatně tak jak se u motokrosů sluší a patří. Musím přiznat, že po stránce výkonu mě Huska překvapuje asi nejvíc. Na výjezdech ze zatáček je potřeba občas spojovat, takže opět oceňuji hladký chod páčky hydraulické spojky, která nechává zápěstí dlouho v klidu.
Po poslední jízdě musím říct, že mě Huska TC250R velice mile překvapila, a to zejména díky skvělému výkonu, výborné ovladatelnosti a vůbec jednoduchosti a lehkosti řízení. Myslím si, že se tahle motokrosová dračice fakt povedla, a že konkurenci ve třídě MX2 pořádně zatopí. To vlastně už teď dokazují výsledky továrního jezdce Lupina v italském mistráku, ale i ve světě.

Co na nové modely Josef Kulhavý?

Na novinářské testování offroadových modelů Husqvarna 2013 s námi vyrazil také úřadující Mistr republiky MX2 Josef Kulhavý. Tuto sezonu jede německý mistrák cross country v německém týmu Zupin, a je nutno dodat, že se mu opravdu daří. Průběžně totiž vede a továrna Husqvarna si toho je velice dobře vědoma. Možná právě proto mu do Malpensy přivezla cross coutry speciály TXC250R a TXC310R... Pepa na nich lítal jak o život a bylo radost na něj koukat. 
"TE310R se mi zdá díky nové hlavě mnohem silnější v celém průběhu a je znát lepší krouťák. Ve vršku dříve umírala a oproti tomu teď jde pořád dál a stále zrychluje. Na dvěpade jsem nikdy předtím nejel a musím říct, že mě hodně překvapila. Je to taková hračička, skvěle ovladatelná a výkonově téměř srovnatelná s třistadesítkou. Člověk sice musí dát v zatáčkách o kvalt níž, ale stále má výkonu opravdu dostatečně. TC250R je fakt dobrá! Hodně mě překvapila tím, že je oproti předchozímu modelu ostřejší a agresivnější a nabízí mnohem více výkonu. Pérování v sérii nebylo úplně ono, ale to už je na jezdci, jak si ho dokáže nastavit pro své potřeby."


Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (8x):



TOPlist