Jak prokouknout ojetinu?

Po minulém dilematu, zda zajet do bazaru anebo poznávat krásy země při objíždění inzerátů, jsou tu další palčivé otázky: lze vůbec bezpečně poznat, co je ojetina zač? Dá se poznat, kolik má skutečně najeto? Lze mít jistotu, že nikdy nebyla bouraná? Skutečně pravdivá odpověď na všechny tři otázky zní bohužel: ne. Rizika lze ale minimalizovat.

Jak prokouknout ojetinu?
Stále ještě stojíme na břehu pro kupce. Většina z nich se při koupi paradoxně zajímá o celkem podružné záležitosti, aniž by si všímali důležitých detailů. Těmi podružnostmi jsou spotřební věci. Ano, je příjemné vědět, že nás hned po koupi nečekají další výdaje za gumy, desky, řetězovku a podobně, ovšem někdy to může jenom odvádět pozornost od důležitějších věcí.
Kupec chce samozřejmě koupit co nejlepší zboží za co nejmenší peníze a ve své nedočkavosti, někdy řekněme rovnou lačnosti, vypíná mozek. Přesně v rámci některých názorů, že kupec chce být klamán, ten dostává to, o co si říká. Bezhlavá honička po ceně spolu s vlastní unáhleností nám s největší pravděpodobností do garáže nastěhuje nějakou pastičku. Jak se v tom tedy vyznat?
Začít u sebe
V první řadě je asi dobré začít tím, že se smíříme s realitou. A ta je taková, že za zlomek ceny nové motorky prostě nemůžeme čekat voňavku a tupě věřit tomu, že když se někomu sem tam povede dobrý kup opravdu málo jeté a dobře opečovávané strojovny, že takových jsou plné bazary a garáže. Nejsou. Většina motorek slouží do roztrhání těla a s jejich stoupajícím stářím klesá ochota majitelů cpát do nich peníze. Na hranici nějakých pěti, šesti let leží podle odborníků přelom, kdy se z použitého zboží stává ojetina v tom skutečném smyslu slova. A ojetina je ojetá, nikoliv jetá. Když se s tímhle vyrovnáme, bude nám líp. Když ne, je dobré přemýšlet o nové.

Počet majitelů
Jedním z ukazatelů očekávaného stavu může být počet majitelů v TP.  Ne vždycky to lze ovšem dohledat. To platí o dovozech ze zahraničí (některé úřady neponechávají původní TP), o duplikátech po ztracených dokladech nebo po popsaných. U té poslední možnosti už aspoň jasně víme, že majitelů bylo určitě víc než čtyři. Původní majitel vypadá jako klad, ale ve skutečnosti nelze počet majitelů (úměrně stáří stroje) brát jako jednoznačné vodítko. Čtyři poctivci jsou pořád lepší než jedno prase… Nicméně z fotokopie TP lze při troše námahy předcházející majitele dohledat a jednoduchým dotazem se na minulost motorky poptat. Přinejmenším si tak ověřit najeté kilometry a případné havárie. V době strýčka Googla a FB to zase není takový problém.

Všechno je relativní
Nejdůležitějším parametrem všech nabídek je hned vedle roku výroby a ceny počet najetých kilometrů. Pokud nejsou ověřitelné, je tento údaj vlastně úplně k ničemu. Ověřený nájezd km ale nezaručí ani orazítkovaná servisní knížka novější ojetiny. Všichni víme, jak se v autech s těmito záležitostmi kšeftuje. Neexistuje důvod, proč by se to mělo motorkám vyhýbat. Asi jediným relevantním způsobem, jak mít najeté kilometry ověřené, je koupit stroj od prvního majitele z blízkého okolí – a nemyslím tím zrovna, že je z vedlejší vísky. Na mysli mám motorku od známého nebo příbuzného, či kolegy, u nichž mám jakýs-takýs přehled o tom, jak motorku využíval. Jestli z ní neslezl ani v zimě a byl jsem s ním třikrát na Elefantech a dvakrát zajezdit v Rumunsku v horách, pak je jasné, že to nebude mít za pět let 15 000 km a obráceně.
Spíše než pofiderní číslo na přístrojovce koukejme po skutečném stavu. Motorka se dá „odborníkem“ zhuntovat i za velmi krátký nájezd! Zajímejme se o stav všech šroubů, respektive jejich hlav – vypovídají o počtu a odbornosti demontáží.
O dorazy řízení a jejich deformace – běžným používáním nemáte šanci je pokřivit. Jsou-li poškozené, motorka s jistotou zažila nějaký větší držkopád. O lak a neoriginální leštěné plochy rámů, o jejich sváry. O celkovou oxidaci povrchů včetně těch lakovaných (víka, bloky) – při normálním letním používání trvá hodně dlouho, nežli dojde u kvalitních značek k jejich poškození. Stav sedla (faldy), gum řadičky a stupaček, vůle páček v čepech mohou napovědět, zdali má motorka 30 000 km nebo třikrát tolik. Tolikrát doporučované kotouče nám toho zase tolik neřeknou, pokud to nemá být jen lehce jetá motorka. U většiny starých biků už byly kotouče měněny. U motorky s údajnými 15 000 km v normálním provozu by naopak kotouče měly být původní a jen zlehka zajeté. Jistě, výjimkou jsou terénní anebo okruhové motorky. Více napoví stav čepového uložení samotných třmenů. Vezměte za ně a zakývejte. Jestli najdete radiální vůle, pak má motorka aspoň přes pade! Samozřejmě to neplatí pro radiální třmeny…
Prověřte vůli uložení kývačky, vůle ložisek kol a stav ložisek řízení. Ta jdou někdy špatně identifikovat při všech těch kabelech a bowdenech, které z řídítek někam běží. Tady je nelepší jízdní zkouška – pokud se motorka v malých rychlostech špatně vede a trhavě zatáčí, počítejte s investicí. Stav přední vidlice lze prověřit při řízení na doraz. Vůli v jejích pouzdrech tak lze snadno odhalit. Něco určitě najdete – jde jen o to, zdali je to v souladu s cenou ojetiny a udávanými kilometry. Motorku do 40 000 km by nic z toho nemělo trápit.

Někoho zkušenějšího s sebou
Určitě vždycky jezděte ve dvou. Když už ne kvůli zkušenostem, pak určitě kvůli vlastní bezpečnosti. Zkušenější kamarád se hodí, i když si to občas někteří kupující pletou s ochotnickým představením. Nejlíp je vzít s sebou frajera, co má zkušenosti s přímo daným typem nebo modelem. Jak už zaznělo v prvním dílu, trvejte předem na startu studeného motoru. Ten prověří jak stav motoru, tak i jiných součástí.
Pokud jde o motor, troufnu si sestrojit jednu poučku: jde-li o Japonce, pak je jakýkoliv pazvuk signálem něčeho nenormálního. Nedejte na kecy typu: „tydle velký jednoválce tagle hrubě choděj normálně, jako.“ Nebo: „…se to takhle hádá na studeno, to je woe jako normálka s tou plnou syntetykou…když to takhle podržíš, tak je to vcajku…“, načež vám dotyčný pěkně na studeno předvede, kde má motorka omezovač. Jednoduše: motor japonského stroje neklepe, nechrastí, nemlátí, nechrchlá a jediné, co můžete slyšet, je zvuk převodovky. Běží-li motor se zařazenou jedničkou a vymáčknutou spojkou, NESMÍ mít žádné pazvuky. U motorů Ducati, H-D a jiných to už tak prosté není. Guzziny a boxery BMW jemně rytmicky cvakají, žádný rachot. BMW si smí na studeno navíc první vteřinu zachrastit rozvody, než se natlakují napínáky. A tak dál, a tak dál. A právě na tohle jsou dobří zkušenější kamarádi…

Ještě jednou spotřební zboží
Jak zaznělo v úvodu – je příjemné ojetinu koupit na slušných gumách, s dobrou řetězovkou nebo dalšími díly. Je to bonus navíc. To už se třeba nedá říct o náplních. Často zaznívá z inzerátů: nové náplně (nebo nový olej), stačí jen jezdit. Osobní zkušenost mě nutí bez ohledu na tuto informaci olej i s filtrem stejně pro jistotu vyměnit, protože nikdy nevím, co v motoru vlastně je a těch pár stovek mě nezabije. Nepovažuji proto čerstvě vyměněný olej za důvod, proč tu konkrétní ojetinu vidět v lepším světle. Ale to už jsme vlastně s motorkou v garáži a to už je jiná říkanka. Takže příště koukneme na to, co nás čeká, až se vyvolenou rozhodneme pustit zase o dům dál. Ani to totiž dneska není bez zábavy.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.27
Známkováno: 222x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist