yamaha_mt09




Bazar nebo inzerát?

Lákavé i využívané, přesto slovy textu Lou Fanánka „s rizikem větším, než na misi v Iráku“ – pořízení ojetiny jen málokdy neskrývá nějaké to překvapení, obzvlášť tady u nás v zemi České. Otázka ale zní: hledat v bazaru anebo objíždět inzeráty?

Od chvíle, kdy se otevřely hranice na západ, stala se střední a východní Evropa prostorem ojetinám zaslíbeným. Tak je to dodnes, a přestože se kulisy za tu dobu už několikrát vyměnily, česká povaha zůstává – jsme národem vynalézavým v každém ohledu, mírně řečeno.

Česká specifika

Nabídka je lákavá. České ojetiny svědčí o tom, kolik z nás motorkářů si motorku jen tak koupí a pak na ní nejspíš skoro vůbec nejezdí, jen se na ní chodí dívat do garáže, přičemž jim nejspíš ta věc párkrát spadne jenom tak ze stojánku. Někteří z nás do toho nasypou spoustu peněz za nové díly, někdo si to i cvičně přelakuje, protože originální lak se mu nelíbí… Tak přesně takový obraz českého motorkáře by mohl získat třeba návštěvník z Marsu, kdyby tupě věřil údajům většiny inzerátů a nabídkám bazarů: stroje málo jeté s ročním proběhem cirka 2 500 km/rok, často s opravovaným nebo novým lakem či plasty a především nikdy nebourané a ježděné nejlíp holkou či dědkem-rybářem.
Jak ale poznat, co je past a co seriózní nabídka, když je nutné a priori předpokládat, že lže každý, aby urval co největší peníz? Co když daný typ motorky vůbec neznáme? Nevíme, na co se zaměřit, nerozeznáme pazvuky v motoru, nedokážeme posoudit, co je originál a co už bastl?

Bazar

Moje první japonská motorka byla z bazaru. Bylo to kdysi v našem porevolučním motocyklovém paleolitu a měl jsem kliku! Ani na tak na bazar, který se mi chystal nadělit mírně odorovaný šrot, jako spíš na mechanika zmíněného podniku, který byl povolán, aby vůbec rozpohyboval trucující nabízené zboží. Slovo dalo slovo, měli jsme víc společného, než jen motorky, a tak mi při práci na té hrůze tiše naznačil, abych si prostě vzal něco jiného… Tímto Tě, Petře z Tovačova, po dvaceti letech zdravím, jestli si to přečteš, a ještě jednou děkuju!
Tehdy jsem neměl s kým poradit a sám jsem do té doby velké motorky vídal jen zřídka. Od té doby jsem pár bazarů viděl, v mnoha z nich i občas hledal zboží pro mě nebo jako poradce pro mé přátele a jako novinář jsem o nabídce párkrát psal. Vždycky mě to spolehlivě rozladilo, protože šlo zpravidla o velkolepě zoufalou přehlídku učiva urologie převedeného do praxe. Žádnou další z dlouhé řady motorek v mém životě jsem už v bazaru NIKDY nepořídil. Tím nechci tvrdit, že instituce motocyklového secondhandu je neužitečná, a že nejsou slušné podniky. Ještě se k tomu vrátíme.

Soukromý prodejce

Pro tuhle chvíli necháme stranou bazary inzerující v řádkové inzerci pro soukromé prodejce, stejně jako překupníky, kteří jsou vlastně jen bazarem bez možnosti poklidné prohlídky nabízeného sortimentu. Motorka na inzerát nemusí primárně generovat zisk prodejci, spousta z prodávajících chce jen v nejvyšší možné míře na prodeji svého starého stroje tratit co nejmíň. Přitom je pro kupujícího důležitá skutečná motivace prodávajícího, protože skýtá možnost skutečně dobré koupě zachovalého zboží od někoho, kdo nutně potřebuje prodat.
Zatímco bazarní prostředí je na první pohled pohodlnější (víc věcí na jednom místě), jeho anonymita představuje problém – kupující nemá možnost poznat člověka, který stroj předtím vlastnil, a tudíž je připraven o možnost posoudit stupeň důvěryhodnosti. Podle mého názoru je totiž tenhle prvek tím nejdůležitějším faktorem pro situaci, kdy se chystám vyměnit pár svých bankovek za docela složité zařízení, jehož minulost vůbec neznám. Ze způsobu komunikace před vlastní návštěvou u prodávajícího, z jeho následného vystupování i stupně znalostí o dané motorce a nakonec i z lidského dojmu z jeho osoby jsem přece schopen dovědět se víc, nežli v bazaru, kde mi vyškolený personál dokáže nabulíkovat, co chce.

Zn. solidní jednání

Tenhle článek nemá být manuálem, jak nakupovat a nebýt při tom za kavku. Kdyby někdo takový použitelný manuál napsal, půjde o ceněné zboží, které těžko bude volně k přečtení. Přesto se můžeme pokusit zkoncentrovat vlastní zkušenosti. Začněme tedy rovnou u soukromého prodejce ještě před samotnou návštěvou:
  • Ještě než vyrazíte přes půl republiky, snažte se po mailu zjistit co nejvíc o servisní minulosti motorky. Jestliže prodávající lže o počtu najetých km a přitom by rád co nejvíc utržil za investované spotřební díly, může se vlastní nepozorností sám odkopat rozpory v informacích.
  • Pokud se prodávající staví do role „lamy“, která o motorce „nic neví, jen jezdí“, raději se poohlédněte jinde – prodávající buď lže, aby něco maskoval, anebo je opravdu „lama“, po které bude motorka v odpovídajícím zanedbaném stavu. Ten, kdo nic neví a dává stroj servisovat, by měl umět servisní minulost aspoň doložit.
  • Solidní prodejce ochotně pošle fotky navíc. Ptejte se po poškozeních a také po aktuálnosti fotek! Obrázky z předminulého jara jsou asi k ničemu…
  • Důvod prodeje je důležitý, ale počítejte s tím, že odpověď na tuhle otázku zpravidla není upřímná.
  • Zjistěte si další inzeráty prodávajícího. Některé inzertní servery tuto funkci nabízí, ale překupníci nejsou padlí na hlavu. Použijte pro vyhledávání rovněž telefonní číslo prodávajícího a projeďte ho googlem, třeba se něco dozvíte…
  • Předem si ještě před návštěvou vyžádejte VIN kód a nechte ho prověřit u některé z agentur tuto službu nabízejících. Není to asi úplně stoprocentní jistota, ale lepší nežli nic.
  • Předem trvejte v případě své návštěvy na „studeném startu“, který stav motoru prověří víc, než status: „tak sem vám to jako zahřál, pane...“
Když už vyrazíte, neškodí ve dvou se zkušenějším kamarádem. Prodávající to většinou rádi vidí, ale málokdo pojede nakupovat motorku sám s penězi v kapse. Když už jedete dálku například s vozíkem, není na škodu vozík nechat třeba na pumpě nebo jinde a k prodávajícímu přijet už bez něj. Vozík za autem z druhé strany republiky příliš jasně signalizuje vaši ochotu si zboží odvézt, což není výhodné pro jednání o ceně. Podle osobnosti prodávajícího i podle prostředí, ve kterém je motorka zaparkovaná, a z dalších indicií si lze udělat trochu obrázek o tom, v čem předmět našeho zájmu žil, než se ho majitel rozhodl zbavit.

Povolání: bazarník

Teď se dostáváme na opravdu tenký led, protože se hodláme podělit o názor na většinu českých bazarů s motorovými vozidly a přitom bychom se neradi dotkli té poctivé a snaživé menšiny. Berte následující řádky jako osobní názor autora, nikoliv redakce, názor zformovaný zkušenostmi.
Tak předně, ojetina původem z Čech není žádnou extra výhrou, přestože se často uvádí jako plus. Český majitel má snahu na údržbě šetřit určitě víc než majitel ze západní části Evropy. Jinak má tahle informace hodnotu smrkové šišky, to už se tam klidně může napsat „koupeno v Polsku nebo kdekoliv jinde…“
Bazar má ovšem své nesporné výhody. Je tam všechno na jednom místě, což je pro váhajícího kupce dobrá příležitost k získání orientace. Tady je možné si i poslechnout víc kusů jednoho typu, abychom si udělali lepší představu o tom, co je ve zvuku motoru normální, a co není – když nemáme po ruce někoho, kdo daný model důvěrně zná. Jedná-li se o bazar značkový nebo přidružený například k některému z dealerů značky, není asi třeba se příliš obávat – tady si málokdo dovolí riskovat pověst pro pár korun a navíc je pravděpodobné, že provozovatel může znát třeba i servisní minulost motorky.
Jenže tím výhody jaksi končí. Pomyslná jistota jakékoliv právní vymahatelnosti v případě nějaké levárny tu není větší než u prodeje u soukromé osoby. Naopak – zkušený bazar to má ve smlouvách velice pečlivě ošetřené a určitě vám nepřistoupí na to použít vámi nachystanou smlouvu jako prodejce na inzerát. Jeden příklad za všechny: pročpak je ve smlouvách kolonka STAV TACHOMETRU a nikoliv NAJETÉ KM? Že by proto, že jsou to dvě naprosto odlišné věci? Stačí se jen na chvíli začíst do prefabrikovaných smluv bazarů.

Závěr

Osobně bych doporučil obejít si pár bazarů, ptát se a popřemýšlet. A hlavně nespěchat! Vlastní nadrženost je naším větším škůdcem nežli všechny další nástrahy v pořadí! Mezitím si udělat průzkum inzerce (třeba na našem online bazaru) a rozhodit sítě a taky se podívat na zahraniční (německé) inzertní servery. A pak do toho praštit, zajet na pár míst a koukat prodávajícímu pěkně zrovna do očí. A ptát se. Na rozdíl od trénovaného prodejce v bazaru se většina normálních prodávajících neumí tak dokonale maskovat.
Abychom ale nenasazovali psí hlavu všem, co chtějí něco prodat, stálo by za trochu námahy sepsat pohled z druhé strany. Zkusím to příště, zážitků mám dost…

Informace o redaktorovi

Pavel Suchý - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (134x):



TOPlist