Jak prodat ojetinu a nepřijít o nervy?!

Někdy krátce po vstupu naší zemičky do EU se ceny všech ojetin začaly rychle sunout dolů. Krátce na to přišla takzvaná krize a kdo si koupil motorku například v letech 2006 – 2009, může o dobrém prodeji ojetiny dneska jenom snít. Ti se staršími kousky, bez ohledu na jejich stav, to mohou zabalit rovnou a nabídnout to za cenu šrotu a dokladů. Bohužel – až na výjimky kousků pro fajnšmekry je trh nasycen jak pouťová limonáda a naše ojetiny mají cenu tak akorát pro nás samotné. Společně s pádem cen nových motocyklů je běžná motorka prakticky neprodejná za nějaké dobré peníze, takže nám, co prodáváme, nezbývá, než zlevnit anebo rezignovat a stroj si nechat.

Taky mám doma v garáži devatenáct let starého (nebo mladého?) cestovního Japonce s kilem na tachometru. Při dovozu z Francie byl klasicky o rok omlazen, reálně má najeto tak 130 000 km a je v takovém stavu, že by mu mohla řada mladších závidět. Přesto jsem realista a jakkoli má tahle motorka pro mě osobně nesmírnou cenu, kdybych jí měl prodávat, nedostanu za ní víc, než hrst prdů, pokud nestočím kilometry nebo neseženu tachometr s hezčí číslicí. Nelze totiž očekávat, že má kupec rentgenové oči a docení stav stroje. Nedocení. Vidí rok výroby a kilometry, nikoliv to, co se do motorky za ty roky dalo. To je náš problém, pochopme to. Náš osobní vztah k předmětu prodeje kupce nedojímá natolik, aby připlatil a on logicky očekává levou z naší strany. Stará motorka, pokud už nedorostla věku youngtimeru, nemá dneska prakticky žádnou cenu, bez ohledu na to, jak jsme se o ní starali. Jestli jí máme skutečně tak rádi, jak sami sobě i kupci tvrdíme, uděláme asi nejlíp, když už si jí doma necháme.

Stejně tak je naším problémem, když přece jen chceme anebo dokonce potřebujeme prodat. Kupec to dobře ví, jestli není na hlavu. Přesto se lze těžko ubránit dojmu, že drzost, se kterou někteří berou do ruky telefon, má jaksi stoupající tendenci. Ve výsledku to vypadá, že dotyčnému nejde ani tak o moto, jako o výhody, když se hned v druhé větě pídí po možné slevě. A to se ještě nezeptal na jedinou věc týkající se motorky, natož aby počkal, až věc uvidí. Počítá s tím, že prodávající cenu nadsadí. OK, tomu se ale říká cena k jednání, nikoliv sleva.
Speciální slevou je sleva na benzín, když je kupec zdaleka, a je rozšířenější, než bychom si mysleli. V principu asi nejde ani tak o peníze, které musí zájemce utratit za dopravu k vám, protože při použití téhle logiky vám jednoho dne zavolá Rus z Volgogradu a bude motorku chtít zadarmo, protože to má přece pěknej flák cesty. Ne, jde o sondu, je-li prodávající ochoten jít dolů. Pokud ano, chce anebo potřebuje věc prodat i za nižší cenu a pro kupce je to signál, že může přitlačit na pilu.

Jsou ale ještě ostřejší frajeři, než ti, co se dožadují, abyste jim slevil z ceny na oběd, co si dají při štrece k vám. Tihle jdou rovnou k jádru věci a nijak se nezdržují zbytečnou konverzací, ani úvahou o vaší vlastní svéprávnosti. Takže to vám přijde mail nebo ještě v lepším případě rovnou esemeska asi tohoto znění:
„Zdravim. Jestli byste moto prodal za osumdesat tisíc, mel bych zajem.“
Čekat podpis je tak padesát na padesát. Co na tom, že máte jasně v inzerátu napsáno, že za to chcete 99 000 korun?! Ten člověk víc dát nechce anebo ani nemůže, ale rád by se vozil na vaší máše. V tom případě je na vás, zda na to vůbec reagovat. Spěcháte-li s prodejem a kývnete, nedivte se, když vás tenhle kupec bude chtít u vaší motorky ještě svlíknout do trenek, protože ví, že může.

Zoufalci nebo podvodníci? To je otázka, kterou si určitě položíte, když vám někdo jako odpověď na inzerát nabídne třetinu keš a zbytek po měsíčních splátkách? Vypadám, jak vypadám, ale že bych na lidi měl působit jako kampelička, o tom jsem dosud neměl ani páru… Zkoušejí to, zda-li na tom s prachama nejste třeba ještě hůř než oni. A já bych chtěl vidět, kolik splátek vám od nich přijde. Rozvíjet tuhle zkušenost dál asi postrádá smysl – prodáváme, abychom utržili nějakou hodnotu úměrnou číslici v inzerátu, nikoliv proto, aby se nám zvětšilo množství starostí.

Zatím to vypadalo, že jsme národ podvodníků, ale může vás uklidnit tahle dvojice historek, která ukazuje, že šmejdi jsou doma všude ve světě. Prvně jsem prodával nějakou součástku, která dokonce nebyla ani inzerovaná na zahraničních serverech. Docela mě zarazilo, když se ozval týpek z Anglie, že by měl zájem. Podotýkám, že šlo o obyčejnou věc, kterou musejí mít běžně po celém světě a frajer byl navíc nějaké malajské národnosti, takže červená kontrolka blikala na maximum. Ok, potvrdil jsem mu cenu a že kam mu to budu posílat? Odpověď přišla obratem – že prý kamarádovi někam do Nigérie. Multi-kulti v plné palbě, koukám, takže chlapec dostal číslo účtu, na který má předem poslat peníze včetně dopravného a je jasné, že už jsem o něm nikdy neslyšel.

Druhý příběh je ale ještě hezčí. Jednu docela nevšední motorku jsem kdysi nabídnul i soudruhům v zahraničí na mobile.de a motoscoutu. Opět z Anglie se mi po čase ozval mr. Benson, že má zájem a že by to bylo pro tchána k nějakému výročí (vůbec nechápu, proč takové věci ty lidi píšou?) a že když to nechám jemu, dá i něco navíc. Pěkná blbost, řekne si člověk, ale pan Benson přesto dostal zdvořilou odpověď, že se může přijet na moto podívat. On na to, samozřejmě, že nemá čas a kecy, kecy, a že by to tu vyzvedával někdo jiný. Jasně, že to smrdí od začátku a vy přece nedáte motorku někomu do dodávky, aniž byste viděli peníze, ne? Takže platba předem? Ok. Frajer poslal šek HSBC Bank. Už bylo zvláštní, že přišel ze Španělska, nikoliv z GB. A kromě toho, částka na něm byla vyplněná nikoliv v eurech, ale dokonce v librách!!! Už se bavíte, protože tušíte pointu… ano, šek jsem zanesl do banky ke kontrole a byl samozřejmě falešný, naštěstí bez následků pro mě. O nešikovi Bensonovi jsem už nikdy neslyšel a onu motorku mám dodnes pěkně uloženou v garáži.

Zpátky domů. Někdy mám pocit, že si někteří komunikací o koupi vaší motorky řeší vlastní potíže s nudou, že se tím prostě jen baví, ale jaksi neumím přijít na to, CO je na tom tak baví? Proběhnou maily, pak i pár telefonátů, pánovi se věc líbí, takže se vyřeší i cena a způsob placení, nachystá se smlouva na druhý den. A frajer už se třeba neozve, telefon nebere, nereaguje. V jiném případě se domluvíte, že zavolá, až bude třeba padesát kiláků od vás. Podle domluveného času není těžké spočítat přibližnou hodinu, kdy máte čekat u telefonu vyndaného z kapsy. Čas běží a když už je vám to dlouhé, voláte vy jemu. Dozvíte se, že:

To všechno a ještě mnohem víc může samozřejmě život nachystat, i když ty náhody jsou zvláštní. Jedno ale mají tyhle výmluvy společné – nikdy se, křupani, neobtěžují utratit tři padesát za slušnost a sami vám to po chlapsku zavolat, abyste třeba nečekali zbytečně. Prostě jste v Čechách, tak se podle toho zařiďte. A chcete-li něco prodat, dobře to zvažte. Abyste nepřišli o nervy…