globalmoto_unor




Suzuki VS 1400

Kapitoly článku

Netrpělivě očekávaná první jízda se konečně přiblížila a je jasné, že v okruhu mého bydliště nemůže být lepší testovací úsek nežli je cesta z Týna směrem na Písek přes Tálín. Vteřina od položení palce na startér po zaznění nádherně hlubokého hlasu nadčtvercového véčka se mi zdála tak neskutečně dlouhá jako čekání prvňáčka na stromeček a zrovna tak jako když zmíněný prvňáček uvidí dárky se mi zajiskřilo v očích, když jsem zaslechl tento jedinečný zvuk který předčil mé sny. Netrpělivě usedám za řidítka a řadím za jedna. Mírné vrknutí plynem a řadím 2,3,4,5….. Můžu říct, že mi ten pocit není cizí a každý mi jistě potvrdí, že po zimě se mu zdá jakoby v mašině byl nějaký ten koník navíc. To - co se děje - již vlastně od volnoběhu se dá přirovnat k raketovému startu. Tohle nemůže být pouze zimní absťák. Za těch třicet sezón již bezpečně vím jak rychle absťák vyprchá a mašina, která se na chvilku zdála, že bude trhat dlažební kostky po krátkém čase připadá tak trochu omačkaná jakoby se ty jarní koně nějak rychle unavily. Ne ne - za ty roky v sedle Introše vím, že 1až4 je okamžitě ve výkonu, ale pětka se rozjíždí – pokud vám ovšem neklouže spojka. V takovém případě jde i pětka mrknutím oka do plných a hledáte šestku která není. Jenže i tento pocit - klouzající spojky znám. To co se děje pod taktovkou brutálních „Maxcalibrů“ se nedá popsat. Opravdu takřka od volnoběhu každým bouchnutím pístu v horní úvrati je cítit obrovský nárůst výkonu, který mě přinutí přeřadit o stupeň výš. Ale pomohl jsem si opravdu sotva na půl vteřiny a motor mě plným zátahem opět nutí řadit. Na vteřinu mi oko padlo na ručičku rychloměru a nevěřím vlastním očím. Ručička tachometru se pohybuje po své dráze tak neuvěřitelně rychle jako by se jednalo o ručičku otáčkoměru jenom s tím rozdílem, že při dalším přeřazení v půlsekundovém intervalu opět doslova poposkočí. Řekl-li jsem, že zvuk „Maxcalibrů“ předčil veškerá má očekávání, pak to jak dokázaly upravit křivku průběh kroutícího momentu doslova bere dech. Ten pocit je tak nádherně opojný, že mi na krátkou chvíli dává zapomenout na fakt, že jsem účastníkem silničního provozu. Tento pocit ještě umocní rychle se blížící velmi přehledné a chronicky známé stoosmdesáti stupňové „esko“ s nádherně rovným asfaltem. Za intenzivního brždění sesypu o dva převodové stupně dolu a při podřazování si neodpustím efektní meziplyn. Pravou zatáčku se nesnažím nikterak říznout. Naopak přesně ve velkém náklonu pod mírným plynem který zvolna přidávám kopíruji její rádius. Při výjezdu z pravé dotahuji plyn a úmyslně se nechávám vynést ke středu silnice do bodu začínajícího rádiusu levé. Levá je ostřejší a tak s meziplynem sesypu ještě jednou dolu. Ostrý náklon a nastražené všechny smysly – tak a teď se ukáže. Orel nebo pana? Výfuk nebo pohotovostní stojánek? V takovémto stokrát ověřeném náklonu se již musí – zákonitě, za mnou objevit gejzír jisker. Přestože mám – již stabilně, zadní tlumiče na nejtvrdším nastavení, již dvakrát se mi podařilo ubrousit háček pružiny na pohotovostním stojánku. Toto vše mi v nekonečných setinách vteřiny letí hlavou. Výfuk nebo pohotovostní stojánek? Okamžik pravdy se neodvratně blíží a já si znovu vybavuji nablýskanou krásu „Maxcalibrů“. Orel nebo pana? Třetí možnost není. V náklonu dotahuji plynovou rukojeť a společně s obrovským zátahem cítím jak se Vetřelec neodvratně přitahuje k asfaltu. Přestože zadní stoosmdesátka Pirella je již dostatečně zahřátá a drží skvěle cítím lehoučké sunutí zadního kola v elegantním smyku pod plynem. Efekt je umocněn gejzírem jisker a do majestátného zvuku „Maxcalibrů“ se vtírá ne příliš lahodný, ale dobře známí zvuk pohotovostního stojánku, který za sebou v černém asfaltu zanechává bílou čáru. K prasknutí nastražené smysly se s raketovým výjezdem ze zatáčky uvolňují až k euforii podobné vítěznému projetí cíle závodu. Zvolna ubírám a ohlížím se za svá záda za kterými zůstal úspěšně složený závěrečný test „Maxcalibrů“. S krásným pocitem a vědomím, že nám sezóna teprve začíná se pohodovou jízdou vydávám k blíže neurčenému cíly. V závěru mi dovolte, abych poděkoval všem i v článku nejmenovaným, kteří mi pomáhali v uskutečnění této úpravy a Vám všem bych chtěl popřát, nejen v moto-sezóně 2002, mnoho šťastných a nevšedních zážitků.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Mirek Severa - (Odebírat články autora)

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (8x):
Motokatalog.cz



TOPlist