Mimořádně třpytivý Indian Chieftain od nadšence Martina

„Původne je to Chieftain Elite z roku 2018, a asi „Upadnul ze stojánku“ – zůstalo původní zadní kolo s kyvkou a prostřední částí rámu, a pak motor s nádrží. Jinak je vlastně všechno jinak.“ říká Martin v přítmí garáže, kde sice lak jeho motorky tolik nevynikne, ale není pochyb, že se jedná o slušnou divočinu.

Lak sám o sobě je perlou (doslova – a hodně blyštivou) celé stavby. Na základním hnědém pigmentu je celkem devět vrstev bezbarvého laku, které jsou vždy po třech vrstvách prokládány různobarevnými třpytkami, nanášenými z různých stran, aby nepůsobily uniformě, ale házely odlesky do všech směrů. Na některé díly se třpytky nahazovaly ručně, na některé jsou nanášeny za sucha stříkací pistolí. Je to taky největší rozměr třpytek, který se v celé Evropě podařilo sehnat. „Když kamarád, který pro mě lak dělal, viděl díly vyskládané vedle sebe, jímala ho z toho hrůza. Celé to působilo přehnaně. Teprve když se díly navěsily na motorku, začalo to dávat smysl a vypadat dobře.

Ke svojí motorce si Martin udělal taky pěkné video, tak na něj mrkněte:

Martin svého Indiana stavěl v dílnách kluků z píseckého VMP Motorcycles a s jejich pomocí. Jak už padlo výše, rám a motor pochází z Chieftainu, byť podsedlový rám je předělaný a naopak montovaná přední část má původ v mladším modelu Chief, který má jinou geometrii řízení a jiné vidlice. Velké přední lité kolo má jenom jeden kotouč, aby z pravé strany vyniklo.

Je tu zkrácený přední a přepracovaný zadní blatník, odhalující velké zadní kolo. Držák SPZ je hozen na stranu, veškeré zadní osvětlení se pak vešlo do sdružených blinkrů. Před širokými řídítky položenými na jezdce se nachází dominantní kapotáž, která se ale po vzoru zbytku motorky dočkala značného „odlehčení“.

Martin kapotu Chieftainu dost razantně zkrátil, takže místo plexi teď kryje jezdce jenom decentní aerodynamický „spojler“. Za své taky vzalo veškeré vybavení, které bylo původně uvnitř kapoty – mimo jiné audiosystém nebo původní budíky. Místo toho je vnitřek pečlivě vyčalouněn a tam, kde by leckdo normálně očekával budíky, se nachází malá šikovná brašna. Budíky jako takové jsou v kapličce (opět decentně čalouněné) a dodané americkou firmou, která dělá zakázkové přístrojovky do hot-rodů a veteránů. Když jsme u toho čalounení, nelze opomenout sedlo, které je probrané, s „dragsterovým“ bobkem v zadní části.

Ještě než stavba vůbec započala, měl Martin v plánu něco docela jiného. Na zahraničních serverech viděl motorku ve stylu Art Deco s hlubokými a protaženými blatníky, která ale byla do značné míry spíš uměleckým dílem než motorkou. Nakonec se tedy rozhodnul pro styl nízkého závoďáku ze šedesátých let, který bude mít pořádně úchylný disko lak, ale hlavně bude normálně jezdit a padne do ruky (a pod zadek) majiteli a staviteli.

A tak motorka opravdu jezdí. Martin motorku používá docela normálně, tu a tam se vydá na delší výlet nebo na sraz. Konkrétně třeba na sraz IMRG (Indian Motorcycles Riders Group) do německého Schalkau, kde vyhrál první cenu za stavbu v kategorii Baggerů.

Je jasné, že s bláznivým a třpytivým lakem se nebude Martinův Chieftain líbit všem, ale už jen za odvahu a hlavně brilantní ruční provedení laku prostě musíte dát palec nahoru. A další palec za to, že i když se jedná o hodně rozsáhlou individuální přestavbu, Indian pořád slouží svému původnímu určení, jezdí okolo komína i přes celé země, a do toho pálí jednu gumu za druhou.

Mimochodem, máte sami zajímavou přestavbu, na které jste strávili hromadu ruční práce a o které byste chtěli vidět článek na Motorkáři.cz? Ať už jste domácí nadšenec nebo celá dílna, která se stavbou motorek zabývá, napište mi o sobě na dominik@motorkari.cz!

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE