Alpy pro začátečníky

Ráno lije jako z konve a tak naše původní plány berou za své. Obzvlášť, když má pršet i následující den. Nasazujeme tedy nepromoky (Jana má můj bývalý nepromok s kačenkou, k barvám Honda Repsol jí padne, jak ulitý :-)) a míříme do Čech. Jede nás celkem sedm, ostatní vyrážejí později, přičemž Petr nás brzy opouští a pálí to svým hyper-korábem co nejrychleji na Prahu. Počasí je takřka aprílové, někde vydatně prší, jinde zase svítí sluníčko.

Při jedné vyhlídce Jirka ukazuje, že chce fotit a stavíme proto u krajnice. Se svým V-Stromem najíždí ke straně. Za chvíli vidím, jak mírně smykuje na šterku za krajnicí a najíždí na trávu, kde mu parádně ujíždí zadek. V rychlosti asi 5km/h jede bokem a následně padá na stranu. Naštěstí se mu nic nestalo a V-Stroma uchránily padací rámy. Všude je veselo, protože to dobře dopadlo a podívaná to byla vskutku zajímavá.

Pokračujeme směr na Passau a já na benzínce volám svému kamarádovi, který je zrovna na chatě u Přeštic. Protože se nám nechce do Prahy, nenuceně se k němu pozýváme ;-) a měníme tedy i směr. U Passau se s Janou oddělujeme a míříme na Železnou Rudu. Asi po půl hodině přijíždíme do deště. Ten brzy ustává, ale je stále mokro. Jedeme kolem 80-90km/h a mne zrovna napadá, že musím říci Janě, aby se nebála, protože stylem naší jízdy je to stejné, jako bychom jeli na suchu. Projíždím širokou levotočivou zatáčku a na rovince čekám na Janu. Nikde nikdo, tak zastavuji a říkám si, co s ní zase je, kde se loudá. Když chvíli nejede, otáčím to a přijíždím k přilehlému parkovišti, kde ji vidím, motorka však nikde. Tu vzápětí nacházím opodál.

Jana vypadá v pohodě, ale je mi jasné, že nepadala v malé rychlosti. Koukám na vyrytou rýhu v trávě a uražený plastový patník. Hm, tak už to má za sebou, říkám si. Po měsíci a půl ježdění první pád, to je docela rychlovka. Dokumentuji nehodu, stavíme motorku na kola a zjišťujeme, které díly to odnesly. Ohnutá a uražená stupačka, uražený držák stupačky, ohnuté blinkry, poškrábané závaží, hýbnutá řídítka, ohnutý stojánek, řadička a obě zrcátka. Z oblečení se prošoupal nepromok a trochu levá bota. Řadičku, která je zaseklá, se mi daří narovnat za pomoci větší síly, se stojánkem to už nejde. Motorka však startuje a vypadá, že by se na ní dalo jet. Projíždím jí a zdá se být celkem v pohodě, až na to, že levá noha nemá skoro žádnou oporu. Zbývá jen trocha materiálu z držáku stupačky a stojánek, o který se dá opírat jen velmi zlehka. Vyklopí se totiž velmi lehce a motorka pak rychle chcípne.
Pokračujeme tedy v cestě, o malinko pomaleji a s tím, že na mokru si Jana dává větší pozor. Příčina pádu je stále nejasná, prý klopila a klopila, až najednou ustřelilo zadní kolo a náklon byl větší, než obvykle, bohužel již bez narovnání se zpět. ;-) Dojíždíme do Čech, v Železné Rudě si dáváme chutnou večeři a pokračujeme dál. Když už jsme v Přešticích pár kilometrů od chaty kam míříme, stavíme ještě pro benzín. Když vyjíždíme od pumpy, přijíždí starý Favorit a ozve se neskutečná rána. Mám pocit, že mu praskla guma a rozletěla se na všechny strany. Zřejmě to ale byla jen mimořádně velká rána z výfuku. Nicméně stačila na to, aby nás pěkně vylekala. Otáčím se na unavenou Janu a vidím ji, jak stojí, zatímco její motorka opět leží.


Nevím, co na to říci, oba toho máme dost a tak se jen směji. Stojí tam, jak hromádka neštěstí, tváří se jako malý brouček a říká “…mi to upadlo...“ Odpovídám jí, ať si z toho nic nedělá, že tam skoro jsme, tak už to nějak dojedeme. Z motorky naštěstí už nemá co upadnout. Jejího Sršně (přestože skutečný „Hornet“ to není) v té chvíli přejmenovávám na Otloukánka. :-)) Za chvíli jsme u kamaráda, uklízíme motorky a vysíleni padáme do křesel. Dáváme si pivo a jsme rádi, že jsme ve zdraví dorazili domů.


Výlet do Alp byl úžasný, z cesty jsme si odnesli spoustu zážitků a zkušeností. Poznali jsme nové motorkáře (byť spíše výletního typu ;-)) a byli jsme rádi, že se nikomu nic nestalo. Příští rok bychom si něco podobného rádi zopakovali. Tentokrát snad ale bez pádů! :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE