Tro(t)llové táhnou na sever

S Norskem přišel kamarád Jirka ( Čoulas) někdy během covidu, ale nikoho na to neukecal, tak to začal plánovat jen pro sebe a svoji přítelkyni. Mě to ale nějak začalo hlodat v hlavě a postupně jsem z něj začal tahat rozumy, trasu a další podrobnosti. Nakonec jsem asi tak nějak přizval na trip. Poté se přidal Jindra a nakonec jsme s troškou ukecávání zlomili i Bácu.

Plán je jasný. Po ose projet Skandinávii, dojet na Nordkapp, projet fjordy, Trolí stezku, Atlantic ocean road, Geiranger, Preikestolen a vidět meče ve Stavangeru.

Termín stanoven na polovinu června 2022. Před odjezdem udělat servis mašin, seřízení, osadit nové pneu, dokoupit nějaké vybavení a kameru. Spaní domluveno převážně ve stanech, občas chatka.

Den před odjezdem nacpat všechny připravené věci do kufrů a tankvaku, přikurtovat stan, spacák a matraci v nepromokavé tašce na zadní sedlo a pak už jen nervozní odpočítávání hodin.

Sestava 4 stroje, 5 lidí. Čoulas s Irenou na KTM 1290, Jindra na Ducati Multistrada 1260, Báca na Triumph Tiger 800 a já na Honda Crosstourer.

11.6.2022

Ráno sraz na ONU v Nýřanech za neustálých legrácek.

Ireně radíme, jak s igelitkou přeprat medvěda. Třeba se jí to šikne.

V osm odjezd přes Planou, Marjánky a Aš do Německa. Na čáře malá pauza.

Přes Německo pojedeme kvůli času jen po dálnicích. Po třech hodinách na mě dosedá krizovka.

Je dusno a usínám. Po prokličkování jednou hodně dlouhou kolonou u Hannoveru dáváme delší pauzu.

Odpoledne dorážíme k Hamburku. Jindrovo špatně nastavená navigace nás žene přímo přes centrum, kde strávíme hodinu pojížděním v kolonách. Kličkování mezi auty nepřichází v úvahu. Zácpy to jsou totální a s kufry jsme jak autobusy... Takže dojmy z Hamburku jsou jen hic, dusno, všude samá burka a snědá tvář. Jak jsme si oddechli, když jsme se vymotali. Pak už to zase praskáme po dálnici směr Dánsko. Docela působivý je přejezd mostu u Kielu.

V půl osmé jsme u ubytování v Padborgu, hned za hranicí.

Pak už jen zasloužená sprcha, jídlo, kafe a pivo spojené s Bácovo módní kreací.

Pohoda...                               

P.S. V Německu mají moc hezké policajtky, v Hamburku se motají vožralý po silnici a mají tam divné SPZ. Růžové mini se značkou PICA101 :-D

Najeto 894 km.

12.6.2022

Ve čtyři začíná svítat. Hnus.

Jindra s Bácou chrápou jak o život. V sedm jsme na nohou, ranní hygiena, káva, snídaně. V osm hodin výjezd. Musíme tankovat, kousek od ubytování je benzínka a hned na kartu. No, alespoň se to naučíme. Jedeme směr Kolding a Nyborg, k mostům přes úžiny.Za Nyborgem zastavíme a očumujeme první oblouky velkých mostů do Švédska.

Po půl hodině už vyjíždíme směr Švédsko. Cesta přes mosty je pohodová, vítr v zádech, pořád je co obdivovat. První mýtnice. Čoulasovi pozřela Visa kartu a odmítá ji vyzvrátit. Musí přijít obsluha. Bylo to hodně dlouhých osm minut a za námi zácpa.

Druhý most ještě lepší a další mýtnice už v pohodě. Teda kromě Bácy. Tomu mýtné sežralo 900 DNK.

Jsme ve Švédsku, v Malmo. Hned za mýtnicí sjíždíme a chceme se podívat z vyhlídky na mosty z druhé strany. Vyhlídka parádní, jen mne překvapilo setkání s prvními domorodci. Můj první i druhý Švéd byl průměrně vzrostlý černoch, místo vysokých širokoplecích blonďáků...njn, Švédská migrační politika.  

Na konci Malmo nás chytá první déšť z mnoha následujících, bereme si nepromoky a pokračujeme směr Helsingborg a Jonkoping.

Ale krajina úžasná. Takhle jsem si Švédsko představoval. Nádherné lesy, jezera, jen ty silnice... Asfalt parádní, ale maximálka většinou 80, docela provoz a mezi pruhy na silnici jsou instalovaná ocelová lana. V dešti jedeme i zbytek cesty, proto končíme o cca 15 km dřív, než je plán.

Našli jsme parádní chatky v Lovsjo, u benzínky, hned u malého jezera. Já s Jindrou a Bácou jednu, Čoulas a Irena druhou.

Ubytovat se, dát sušit věci, sprcha, jídlo, káva a do každé nohy slívka na zahřání. Čoulas je jak stonožka. 

Báca má novou módní kreaci. 

V půl deváté je už krásně, sluníčko, ale docela zima.

V půl jedenácté lezeme do postelí, ale pořád je dost světla.

Jsem zvědavý na zítra...

P.S. Jindra až do rána suší co se dá a kde se dá. Vychcal mu do kufru celý kamelvak.

Já měl k večeři švédský vakuovaný salám, který chutnal jak politý octem. Kupodivu dobrý.

Najeto 618 km

13.6.2022

Vyspání nic moc. Všichni tři jsme chrápali jak dřevorubci a budili jeden druhého. V šest jsme už lezli z pelechů. Káva, cígo, snídaně. Po sedmé nosit věci na mašiny a začít s úklidem. V osm tankování za 58,- Kč za litr a odjezd. Směr Orebro, Vasteras, Heby, Gavle a konec někde u Sundvallu.

Po zhruba hodině jízdy dáváme všichni vložku do bundy. Na naše středoevropská těla je poněkud zima. Cesta ubíhá parádně,krajina je neskutečná. Lesy, plno jezer s ostrovy, plno řek, domky rozseté v krajině, koně...

Zhruba 3x tankování, pár zastávek. Ve tři lezeme opět do nepromoků, které sundáme až u Sundvallu. Hledáme nějaké ubytování. Něco jsme našli kousek za městem na poloostrově Aston.

Přijedeme pozdě, kolem šesté, je už zavřeno. Tak stany. Marně sjezdíme většinu poloostrova. Všude domy, chaty, soukromé pozemky. Po hodině a půl a v mírné nasranosti najdeme volný plac hned za Sorakerem u staré opuštěné fabriky. Nic moc, samý komár, ale stačí.

Postavit stany, vybalit, najíst a pak už káva a pivko.

Po deváté začíná zase pršet. Jdeme spát.

P.S. To světlo takhle pozdě večer mě docela sere :-D

Najeto 737 km

14.6.2022

Ráno opět v šest na nohou. Jsem nevyspalý. V noci mi byla zima jako sviň, musel jsem si dát bundu pod sebe na matraci.

Navíc ta opuštěná fabrika zas tak opuštěná nebyla. Po páté začali kolem nás jezdit lidi do práce a měli z nás docela prdel.

OK, zabalit, udělat kávu, najíst se a před osmou vyjet na další etapu, směr Umea, Lulea, Overkalix, Overtornea.

Jedeme opět krásnou krajinou, ale po 400 km začínají smrkové lesy ustupovat borovicím a břízám.

V městečku Ornkoldsvik tankujeme. Pak bageta a káva a při koukání kolem nám tam dochází, že věta ,, skočím si na benzínku pro cíga,, tu má úplně jiný význam.

V kopci nad benzínkou je obrovský skokanský můstek a dojezd končí přímo na střeše námi navštívené benzíny.

Vyrážíme dál. Celý den pěkné počasí, kolem poledne 22 stupňů.

Večer přejíždíme v Overtornee hraniční přechod do Finska.

Začíná jemně pršet a v deštíku dojíždíme až na Finský polární kruh. Již je ale zavřeno, tak jen pár fotek a hledáme nocleh. O pár kiláků výš, u Juoksenki narazíme na Arctic camping, hned těsně u krásné a široké řeky Tornionjoki, která tvoří hranici se Švédskem.

Bereme opět dvě chatky, jdeme se ubytovat, najíst a potom tradiční kafe a pokec.

Přestává pršet, nad řekou se klene nádherná duha a kousek od nás paří parta Finů, kteří se úplně na plech hrnou do sauny. Ven se navzájem vynášejí..

Čoulas z nich dostal žížu, zalovil v kufru a udělal všem polární grog...no, spíš čistej rum..

Zlatý hřeb večera vyvolá následkem grogu výbuch smíchu. Jindra jde pro něco k Bácovi do kufru a přitom se dobývá do kufru na mé mašině a držkuje, že je rozbitý zámek.

Je 22:45, dle finského času 23:45, světlo jak ve dne a já jdu spát.

Finové paří dál...

Najeto 693 km

15.6.2022

Vstávání proběhlo opět v šest. V sedm dle času finského.

Finové odvedle snad ani spát nešli.

A opět si připadám málo vyspalý. V noci probíhala chrápací duetka mezi Bácou a Jindrou. Kluci se už začali synchronizovat.

Proběhla káva, bez snídaně a průbežně balíme. V osm odjezd. V Pellu dotankujeme. Benzín za 62 Kč. Na stojanech navolíš částku a tankuješ. Když natankuji já a Báca, tak při placení exne terminál.

Já mám nějaké éčka, Báca také, nějak to dáme dohromady. Ufff...

Míříme dál na sever Finska. Je divné, alespoň v téhle části. Takhle jsem si nějak představoval spíš Rusko než Finsko. Občas z lesa vyskočí pár montovaných domků, okolí vykácené, kolem domů bordel, rozpadající se vraky aut. Ponuré, smutné...

Po 150 km, u Kolari, stavíme na malé občerstvení a při té příležitosti na sebe rveme veškeré teplé oblečení co máme. Jégrovy drtiče mrazu, svetry, teplé nákrčníky, teplé rukavice s goratexem.

Teploměr ukazuje 12 stupňů, což u nás není nic hrozného, ale tady je nějaký jiný, divný. Máme pocit, že nám ten chlad zalézá až pod kůži.

Za Kolari potkáváme první soby. Musíme chvilku počkat, než se přecourají přes cestu.

Za pár kilometrů se ráz krajiny změní a kolem nás je všude tundra. Po hodině jízdy opět stavíme a bereme si na sebe ještě nepromoky, i když neprší. Neprofouknou a trošku zahřejí.

Za Hettou překračujeme hranice do Norska, zima a krajina stejná. Míříme do Alty.

Tam dojedeme pozdě odpoledne a sháníme ubytování. Snad je ve městě nějaký mejdan, nebo procesí, ale vše vyprodáno. Potřebujeme něco, cokoliv, kde se budeme moct zahřát, ale hotel za 14 táců na noc fakt ne. Mám první krizovku. Chuť se na všechno vyprdnout, otočit to a jet na jih...do tepla. Půl hodiny se dohadujeme co dál. Nakonec se rozhodneme pokračovat na sever. Na blint vyrazíme do Olderfjordu prochladlou tundrou. Díky všem bohům narazíme v Olderfjordu na volnou chatku, majitel je pohodář. Chatka za 890 NOK pro čtyři. Je nás tam pět. Ale má topení, kuchyňku, sprchu, co víc si přát.

Sundaváme věci, samá vrstva. Jsme jak cibule. Sprcha, jídlo, káva a pivko.

Pak na chvilku vylezu ven, trošku okoštovat okolí. Jsme hned u Barentsova moře. Sáhnul jsem si a vytáhl ruku s pocitem, že ji mám v mrazáku.

Po návratu do chatky další káva a kecáme, plánujeme.

Spát jdeme docela brzo.

P.S. Čoulas je kluk šikovný. Zatnul si i přes varování mou kudlu do prstu. Až na kost. Snad zítra dostane ruku do rukavice.

Najeto 568 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE